BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Oznámení a upozornění

Satan je naživu ... a zve vás ke hře

6. července 2013 v 17:35 | Xavier, Sariel, Fosgen - říkejte mi, jak chcete...
Dobře, onen název článku je trochu egoistický ... tedy egoistický v případě, že bych považoval sebe za Satana a Satana zase za něco či někoho ohromně mocného ... tudíž i sebe bych považoval za někoho mocnějšího, než je Brumbál ... A nebo bych mohl přestat číst Pottera a poslouchat Powerwolf. Haha, dobrý vtip. Nepřestanu. A nepřestanu asi ani psát zdlouhavé úvody o ničem. Ne, tady v té části se nic podstatného opravdu nedozvíte, jen to, že jsem šťastný a prakticky na sebe i hrdý, i když jsem blog zase pár týdnů ignoroval. Ne ovšem záměrně. Na tento svůj palác jsem myslel prakticky denně, ale copak mám čas sem chodit, když pracuji a ještě ke všemu se věnuji Magoniterisu?


Magoniteris ... hmm ... že netušíte, oč jde? Nevím, zda se divit, či ne. Je to už poměrně dávno, co jsem vám sem psal o jedné blogové RPG hře s názvem Magoniteris, kterou jsem s partou přátel v dubnu rozjel. No a nyní - ano, očekáváte správně - přichází nábor. Nebo pozvánka, aby to neznělo tak, že vás do něčeho nutím. Neboť já vás rozhodně nenutím.

Víte, já opravdu vždy miloval tento typ her takto na blozích - snad díky té nezaměnitelné atmosféře plné přátelství. Ale zápal pro hraní mi nikdy nevydržel příliš dlouho, byť byl cíl hry sebelákavější (nejednou jsem se stal udatným hrdinou, který měl ovládnout království a dovést je na výsluní). Jenže ten můj zápal vyprchal snad pouze proto, že cíl byl sice daný, ale směr, jakým se vydat, nikoliv. Zkrátka v takovýchto hrách se opravdu málokdy někam dostanete, neboť i když se zpočátku zdá, že všechno bude záviset jen na vaší vůli, závisí i na vůli spoluhráčů ... a na jejich aktivitě. A na tu není vždy spoleh.


Abych se vrátil k tomu podstatnému! Magoniteris je hra z prostředí stejnojmenného magického městečka. Dalo by se říct, že cílem je dosáhnout významného postavení mezi tamější elitou, do něčeho zasáhnout, změnit chod a město rozšířit. Rozšířit, neboť se tam zatím nachází jen klub Güll [gyl] (který si za ten jeden rok už stihl získat svou temnou pověst, oplývá legendami o "dvou pomatených barmanech" a dominuje začarovaným, skrytým kumbálem, kde najdete vše a který v prvotních návrzích rozhodně nebyl), knihovna (kterou otevíráme v září a nyní probíhá soutěž o její design), nákupní centrum Morbus (kam se hrabe Palladium) a hlavní pilíř - Magoniterisská akademie magických umění, postačí MAMU (jakákoliv podobnost s názvy typu JAMU, DAMU a FAMU je jen náhodná).

Plán městečka:

Jak už jsem říkal, někdy je nesmírně těžké se ke svému cíli dostat, a proto máme ve městě naši MAMU, která je hlavní náplní hry. Nabízím tedy nyní potencionálním zájemcům místo studenta na této naší škole. Zdůrazňuji, že nejde o žádnou kopii Bradavic. Jediný předmět, který na Bradavice přímo odkazuje, jsou Zaklínadla, která jsou volitelným předmětem a přinášejí do naší slovanské MAMU vlivy západní magie, která se vyučuje právě v Bradavicích.


Narozdíl od Bradavic neposíláme studenty do čtyř kolejí podle jejich osobností, nýbrž do tří oborů podle jejich zájmů. Hlavní rozdíl je v tom, že pro každý obor existují jiné povinné předměty. Studenti na naši akademii nastupují mnohdy naprosto neposkvrnění magií a nepoznamenáni jejími účinky, tudíž se v nich míchají schopnosti vítané pro všechny naše obory. Časem však, když se student zaměří na jeden obor, přestane ovládat síly využívané v jiném oboru, pakliže před nimi upřednostní jiné. Snad to říkám dostatečně pochopitelně. Zkrátka, pakliže byste si vybrali první obor a po třech letech jeho studia si chtěli jako volitelný předmět přidat předmět druhého oboru, nevynikali byste v něm tak dobře, jako kdybyste jej studovali od počátku nebo vyloženě patřili do druhého oboru.

Obory máme následující:
Baby Jagy + Dědové Jagové - tohle je velmi specifický obor; člověk, který jej nestuduje, není ani v prvním ročníku (tedy neposkvrněn vlivem jiného oboru) schopen ovládat všechna zaklínadla přesně tak jako právě BJ a DJ. Kdo vystuduje tento obor, může se stát mocným vládcem.
Divodějové - toto je obor velmi spjatý s přírodou; člověk, který se jej bude učit, by se mohl naučit i ošálit smrt.
Mágofágové - každý, kdo vystuduje tento obor, bude schopen ovlivnit svou i cizí budoucnost.

Znaky oborů:
Ve zkratce jsem vám prakticky řekl nejvyšší cíle těchto oborů. Vedle předmětů typu Zaklínadla však máme i předměty zaměřující se na jazyky (například Rusko-česká zaklínadla), spoustu kroužků pro milovníky různých fandomů (Eragon, LOTR), předměty a kroužky, které by vás mohly připravit i na běžný život a studia jistých fakult vysokých škol (Biologie, Fiktivní filosofie, Grafikós, Mytologie), ale především velmi důležité předměty, které pomáhají rozvíjet kreativitu a fantazii - s čímž pomáhají vesměs všechny naše předměty, ale já vypíchnu třeba ještě doposud nezmíněnou Alchymii (kde se dozvíte i něco o slavné minulosti), Výrobu kouzelných předmětů (velice pozoruhodný předmět), Vlastní přeměnu (Chcete zjistit, co se děje s tělem, když se snažíte přeměnit na pegase, draka či jen obyčejnou vránu?) a například i Magickou historii, kde se dozvíte vše o původu magie a tradic.

Znak školy:

Nyní tedy otevíráme znovu registraci pro studenty do prvního ročníku a to sice TADY. Vyplníte přihlášku do komentářů a v září nám začne nový školní rok. Pokud se bojíte, že byste neměli dostatek času, musím upozornit, že škola by vám zabrala maximálně tři hodiny týdně. Zatím nemohu říct s určitostí, jaké tři hodin, neboť teprve zítra proběhne učitelská porada, kde se stanoví - snad! - nový rozvrh pro prvák i druhák. Školní rok u nás trvá 4 měsíce: od září do prosince. Pak jsou dva měsíce prázdniny a setkáme se opět v březnu.

již neaktuální rozvrh:

Výuka a vůbec veškeré konverzace (i nezávazné pokecy v oborových místnostech či slavnosti v klubu Güll) probíhají na chatu. Více si o tom můžete přečíst zde nebo, pokud by vás to zaujalo a nebavilo vás číst, se mě můžete přímo zeptat. Každopádně ještě někdy ke konci července budeme pořádat v klubu studentský sraz, kde bychom chtěli s druháky probrat organizaci školního roku a s budoucími prváky se řádně přivítat a ukázat jim, jak co funguje. Registarce zůstane otevřena asi až do 25.8., takže ještě jeden podobný sraz pro nově registrované proběhne v srpnu.


Staňte se tedy i vy našimi studenty, vyzkoušejte si život Baby Jagy, Divoděje nebo Mágofága, pomozte nám rozšířit magický svět, nalezněte si nové přátele s podobnými zájmy a podobným střelením!

Věřím, že by vás všcehny hra mohla zaujmout. Pakliže by vás nezaujala, nemusíte se bát mi to napsat, není problém se ze hry odhlásit, ale mrzelo by mě, kdybyste to radikálně zamítli, aniž byste vyzkoušeli, oč vlastně jde!


V minulém roce, ještě před odstartováním prvního ročníku, se mnou jedna dobrá přítelkyně udělala ohledně této naší nové hry rozhovor pro server Kamoska.cz a teď o prázdninách se pravděpodobně objeví druhý rozhovor o pokračování, pakliže by vás to zajímalo.

Na všechny se budu jako zástupce ředitelky, učitel Mytologie, pomocný inspektor a vedoucí oboru Mágofágů moc těšit! ;)

Xavier alias





Tímto článkem se s vámi prozatím pravděpodobně loučím. 10.7. vyjíždíme do Zlína a až do mého návratu, pravděpodobně i po něm, bych zde chtěl tento článek nechat, abyste věděli, že máte tu možnost se k nám zapsat.

Přeji vám tedy všem krásné prázdniny, děkuji všem, co se zaregistrují a zatím ZDAR!

Šmírčlánek

10. června 2013 v 15:22 | Fender
Tentokrát mám velké nutkání napsat cosi na TT, ale nechci se tu prezentovat jako rasista - kterým nejsem, ale občas to tak působí, když se nevyjádřím o mé milované menšině v těch nejlichotivějších superlativech ... Inu, ponechám si čas na rozmýšlení, o cikánech budu moct psát kdykoliv, to je věčné téma ... Dnes se ale veselme, neboť mému blogy jsou 3 roky ... respektive byly mu tři někdy na přelomu května a června, ale já na to zcela zapomněl. Ta hlava!

Přeji si tedy spoustu dalších úspěšných let, několik skvělých nápadů na zlepšení a dostání se mezi "blogy dne", o což sice zas tak moc nestojím, ale netvrdím, že to není lichotivé! Jsem skromný ... Svému blogu pak přeji aspoň nějaké fanoušky ... zní to hrozně, nebudu svému blogu zakládat žádný fanklub jako mnozí jiní ... na druhou stranu, mít přívržence je vždycky příjemné.

Taky si hodlám věnovat krásnou básničku, kterou jsem právě vymyslel ... Ámen!

Srdce je kámen a srdce je kov.
Rock, metal, pár jadrných slov,
nechť navždy zůstane věrný můj blog
vznešené myšlence na komplot.

Mění se země a mění se vzduch,
voda už vře, sálá z ní sirný puch.
Peklo nás vítá - ó, haleluja.
"Všechno nejlepší," přeju si já!

Ovšem nevím, jestli má cenu pořádat nějakou "kalbu", totiž "blogovou párty" - přišli byste? Chtěli byste?

Jen tak, pro štěstí

22. ledna 2013 v 17:57 | Fender
Východní blok - západní blok ... mohlo by se zdát, že dnes už nic takového neexistuje, ale svět bude navždy členěn na východ a západ. Můžeme si říkat, že je to jedno, dnes už tu žádná zeď nikde není ... ha, mýlka! Sice tu nestojí zeď z cihel, ale demarkační linie, jako by stále existovala, a ve vzduchu je cítit napětí, jako bychom byli obehnáni elektrikou nabitým plotem. A proč to říkám? Protože tímhle rozdělením se řídí obchod. Většina západních firem vyrábí své výrobky nadvakrát - pár těch dražších a kvalitnějších pro západní mocnosti, pak ty nekvalitní pro východ. A i když jsme srdcem Evropy, kam myslíte, že spadáme? Do zasraného východního bloku. Putují k nám samé kšunty, jen napodobeniny. To se týká jídla, oblečení, pracích prášků ... Když zakoupíte stejnou věc v Německu, jistě bude o několik stupňů kvalitnější. Nám není asi souzeno žít šťastně a kvalitně ... Šťastně? Některým lidem stačí ke štěstí málo, jiní štěstí vidí jen v penězích ... Ono by kolikrát i opravdu stačilo málo. Vlídný úsměv, laskavost ... ale kdo si na druhé udělá čas, kdo vyslyší jejich prosby? Kdo vyslyší NAŠE prosby? Nikdo, dokud nezaplatíme ... A nebo ...?

Já jsem sobec, jsem egoista, autofil, sklerotik, suchar a cholerikoflegmatik ... nebo možná i melancholik ... vidíte, jak jsem zmaten ... ale i přesto všechno se cítím vždycky líp, když můžu někomu pomoct. Aspoň trochu.

Ne, nezakládám žádnou charitu ... a nevnucuji vám žádnou novou církev, i když, pravda, uvažoval jsem o založení nové církve - ale to už jsem tu jednou psal a příliš vás to nezaujalo ... no budiž. Šiřme štěstí jinak ... a tím nemám na mysli ani rozmáhání prostituce ... Jde o hlasy.

Mě neštve, když mě někdo poprosí na blogu, abych pro něj hlaosval, protože sám vím, jaké to je účastnit se soutěží ... člověku o to jde ... a často nemá jinou možnost než potupně škemrat ... Samozřejmě pomíjím ty spamy, co jen vybízí k návštěvě blogu komentujícího typu "jukni na můj blogís, tvůj je supr", ale když mě někdo slušně požádá o pomoc, snažím se vyhovět.

No a teď jsem byl požádán ... Kamarádka z bogu je v soutěži o jistý šperk - Čtyřlístek pro štěstí ...

A já bych byl moc rád, kdyby se nám podařilo jí ho vybojovat ... soutěž je čistě anketová, vlastně je velmi stupidní, protože staví jen na tom, jak si soutěžící dokáží shánět hlasy, ale i to je umění - přesvědčit někoho, aby tomu člověku ten hlas dal. No a já byl přesvědčen, takže jsem se odhodlal přesvědčovat dál ... Stojí před námi však nelehká úloha. Jedna ze soutěžících je taková sběračka, že je napřed o 80 hlasů ... Já jsem si však jist, že zde najdu tolik dobrých duší, které to doženou ... Ano? No, možná. :D

Hlasujte tedy prosím TADY pro Drabble Calistku!
Soutěž probíhá do 4.2. 2013 - děkujeme všem moc!

No, oslavme to ...

22. prosince 2012 v 11:40 | Fender

Co oslavit? Že Májský kalendář zklamal a konec světa nepřišel? A já se tolik těšil na zombíky ... no vlasně netěšil, ale těšil jsem se, až tohle budu moct napsat. A teď můžu. Víte, co mě doopravdy zajímá? Jak tohle budou obhajovat oni fanatičtí zastánci konce světa v roce 2012? I když kázali: "Přesně v ten den všichni zahynou kvůli zvýšené sluneční aktivitě", přejdou na: "Nejde o zničení planety, ale o zničení lidské mysli, jak ji známe."? Těžko říct ... ať si to obhájí, jak chtějí.

Výjimečně nehodlám filosofovat, ale chci vás prostě a jednoduše pozvat na jednu vánoční oslavu pořádanou blogem prettylittleliars.



Včera jsem slavnostně přísahal, že přijdu, ale ... dnes ráno mi napsal parťák, jestli se nechci sejít. Samozřejmě, že chci ... jak bych mohl odmítnout setkání s člověkem, kterého jsem neviděl asi půl roku? Jenže se mi to kryje právě s touto oslavou ... a tak slib nedodržím ... zato stále mohu dodržet alespoň jednu jeho polovinu a to sice tu, že vás pozvu. Já rád vymetám jakékoliv soutěže a párty nejsou výjimkou ... no, nezbývá mi než doufat, že si tuto pozvánku pečte obdobný maniak ... nebo prostě jen člověk, který se chce před Vánoci trochu pobavit ...

No ... ještě jednou jsem chtěl také poděkovat všem, co hlasovali pro Mendík, neboť jsme vyhráli - juch - a děkuji i těm, co se zapisují na protestujeme.blog.cz, jak jsem lákal v minulém článku. Ještě vás budu chvíli lákat dál ... ale ne jen na "protestujeme", nýbrž i ke Kerrii, která vyhlásila PROTESTNÍ STÁVKU. Trvala by od 24.12. do Nového roku a spočívala by v nepřidávání žádných článků v tomto období. Víte, často se objeví několik zrovna neaktivních blogů, takže pokud se přidá jen asi sto blogů, asi se máloco změní, ale byl bych vděčný, kdybyste to šířili dál napříč blogem, i když vy osobně byste s tím nesouhlasili ... nabídněte svým čtenářům tu možnost se připojit, ať se něco hne ... A vzhledem k tomu, že jako stávkující jedinec mám zítra poslední možnost přidat článek, čehož díky lenosti asi nevyužiji, chci vám popřát krásné Vánoce už dnes. :) Bohatého Ježíška a žádného Satana Kalouse! :)


Nezapomeňte dnes v zápalu stávkování na onu oslavu. ;)

Protest ... za práva!

21. prosince 2012 v 21:32 | Fender

TT mě dnes velmi pobavilo ... prý "Zavři oči a otevři mysl. Co uvidíš?" Co vidím? Na to se ptáte? Vidím naprosto zprzněný vzhled stránky blog.cz ... a i kdybych si vypíchl oči, v mysli ta stopa zůstane. Nejde jen o nepřehlednost, ale především o křivdu ... Možná to mnozí z vás neřeší, ale mně nepřijde úplně v pořádku, že autorský klub si zabral celou půlku stránky, přičemž články většiny z nich nejsou ani z poloviny tak kvalitní jako stránky jiných blogerů ... Už mi to silně připomíná politiku. Nejsou ničím výjimeční, ale protože patří do toho elitního spolku, kam se přijímá bez ohledu na kvalitu, mají víc práv ... ať jde o zrušení odvodů na pojištění nebo prestižní místo na stránce blogu. Fuj! Protestuji proti tomu, co se tady děje ...
Krásně sepsané důvody k protestování najdete například TADY. Ale i když je onen článek téměř dokonalý, dovolím si přidat ještě jeden důvod k protestu ... a ten není směřován jen na nový vzhled blogu, ale především na vedení. Jde o soutěž "Blog dne", kterou Standa na Srdci Blogu prezentuje hrdě jako velice prestižní záležitost, ale ve skutečnosti jde o akci, která může každým dnem zvětšovat prohlubeň mezi populárními a kvalitními blogy ... trochu mi to připomíná nadcházející všehozdražování. Zpět k soutěži ... Vyhodnocovat ji bude tuším partička rádobyznalců, kteří nám budou diktovat, co je momentálně IN, co se sluší, ale co je taky absolutní propadák. Jakákoliv svoboda z blogu postupně mizne, neboť pokud nezapadnete do AK nebo se nebudete vnucovat "porotě", aby vaše útočiště zvolila "blogem dne", živá noha k vám nepáchne, neboť zapadnete do nepřehledné hromady neaktivních blogů, ze které vás vyhrabou už asi jen vaši drazí affíci. Je to jako měnová ferorma ... kdo neinvestuje správně, přijde o všechno.


A já chci starý blog ... ten mi totiž nevnucoval, že název mého blogu je "vert...em" .. Pf! Taková drzost ... a ještě to hrdě velkým písmem prezentují "VÁŠ BLOG", ale to se mýlí ... na jméně blogu taky záleží, ostatně proto má taky jméno! Jinak by to rovnou mohl být "blog15456.blog.cz"! Tohle je .... VERTIGOREQUIEM.



Přátelé ... pokud protestujete tak jako většina hrdých blogeřů, co se nesmíří se vším, co je jim předhozeno, zapište se SEM. Ostatně MY utváříme blog, blogaři mění jeho tvář, blogaři udávají trendy, ti si volí, co se jim líbí, ne nějaká banda z "vyšších pozic".


Dejte hlas nebo půjdete do pekla

12. prosince 2012 v 18:13 | Fender
Přišlo mi, že můj minulý článek málokdo pochopil ... ale to se stává ... u mě čím dál častěji. Asi budu muset psát o něčem jednodušším, abych nemusel každému zvlášť vysvětlovat, jak jsem to myslel ... protože pak musím hájit nejen svou myšlenku, ale i správnost úmyslu, neboť vy jste schopni mě pak obvinit ze všeho možného, když to špatně pochopíte. A když neobviňujete, tak aspoň napadáte a pohrdáte. A o to nestojím. Nemám vám sem přidávat kusowečky a fotešQi?

Asi jo ... a tak dávám něco, co pochopí snad každý: SHÁNÍM HLASY. Ne pro sebe - z anketových soutěží už jsem dávno vyrostl. Jedná se o jednu hlasovací soutěž probíhající na fejsbůku. Celý týden těď totiž probíhá volba "nejlepšího budějovického školního sboru" a naším želízkem v ohni je sbor MENDÍK. Prosím tedy všechny, kdo mají účet na FB, aby nám dali svůj hlas. Nemusíte dávat žádné "to se mi líbí" stránce, kde soutěž probíhá, stačí, když kliknete na HLASUJ u správného uskupení. Toť jedině MENDÍK. Zatím se zdárně drží na třetím místě ... ale první je lepší. Hlasovat můžete tuším vždy po 12ti hodinách v rámci jedné IP adresy a to ZDE!!

Pokud vás zaráží nadpis, který je pravda trochu brutální a nutičský, jedná se jen o takovou vzpomínku na první z článků, kdy jsem sháněl pro někoho hlasy. Tehdy v nadpisu zabrala výhružka smrtí - konkrétně uškrcení strunou z kytary - a sesbírali jsme přibližně 80 hlasů. Tentokrát bych chtěl i tu osmdesátku překonat ... jde koneckonců o prestiž školy.

Pokud patříte k těm, co nejprve musí "ozkoušet vybírané zboží", nabízím vám tu video z jednoho z koncertů ... Chtěl jsem nabídnout i něco aktuálnějšího, neboť Mendík včera vystupoval na náměstí , avšak netušil jsem, že se tam půjdeme s třídou podívat, tudíž jsem nevzal foťák ani kameru, a těmi nekvalitními Hvězdnými Válkami, co jsem točil na mobil, vám den znepříjemňovat nechci. Snad jindy. :D



Takže ještě jednou prosím všechny moc o hlasy pro MENDÍK z GJVJ TADY.

Ke mně, ke mně

10. prosince 2012 v 17:03 | Fender
Včera večer, když už jsem u počítače téměř usínal, jsem narazil na stránku Sorbony. Působila velmi magicky a tajemně, ale to hlavní, čím mě upoutala, byl článek s názvem "Komentáře". A to chci právě dnes řešit i já.

Nad čím se Sorbona pozastavovala? Zda na komentáře odpovídat u sebe na blogu nebo zajít kvůli odpovědi na blog komentujícícho. Bral jsem to jako poměrně hloupou otázku, protože mi přijde úplně automatické odpovídat lidem na jejich blogy ... ale po přečtení komentáře od Gauri, kde napsala "Omlouvám se, že reaguji na Tvůj komentář k mému článku sem, ale chci mít jistotu, že si jí přečteš.", už mi to zase tolik automatické nepřijde. Copak je podle vás normální odpovídat člověku na svém blogu? Chápu, že nějak chcete odlišit reakci na komentář, co vám byl napsán, a na článek, který vás zaujme na blogu člověka, jenž u vás komentoval, ale máte jistotu, že se ten člověk vrátí? Že se vrátí k tomu stejnému článku, který předtím komentoval, a bude hledat odpověď pro sebe? To je hodně naivní myšlenka.

Chápu to, když člověk neuvede web, to se pak moc nikam jinam odpovídat pravda nedá, ale v jiném případě považuji vyloženě za neslušné psát odpověď k sobě. Ovšem ...
Teď narážím především na ty nafoukané slečny (a bohužel se to rozšířilo už i mimo jejich kruhy), které žijí v utkvělé představě, že jeden člověk navštíví jejich blog dvacetkrát za den, tudíž je zbytečné odpovídat mu na jeho blog, když je snažší napsat odpověď k sobě. A pravda, kdo by se taky hnal na cizí blogy jen kvůli tupému "díky", že? Nejhorší na tom je, že každý komentář je svým způsobem reklama na blog ... nebo pozvánka, chcete-li, aby to znělo společensky přijatelněji. Člověk si dá práci s vymýšlením komentáře k nějakému hloupému "deníkovému výkecíku", ale nakonec mu ani "bu" odpovědí není. Nebo možná je, ale zůstane na blogu oné slečny myslící si, že je středem vesmíru.
Co je o něco lepší, přesto to stále považuji za nepřijatelné, jsou komentáře oznamující "máš u mě odpověď". To aspoň víte, že se dotyčná odhodlala něco odepsat, ale evidentně se jí nepřemýšlí dobře mimo její teritorium, čili to prostě musela napsat jen a jen k sobě, i když se nakonec obtěžovala vás informovat. Stejně mě vždy přejde chuť se na tu odpověď podívat, když vidím takovýto komentář, protože jasně sděluje: "Jsem poctěna, že tě baví rozebírat můj problémek, pojďme ho řešit dál, na tvůj článek seru."

A já věřím, že mnozí z vás, co neodpovídají na blogy jiných, jsou inteligentní a příjemní lidé, jenže jak já zjistím, že jste mi támhle někde u sebe odpověděli? Copak mě napadne se za vámi zajít jen tak podívat, když nevidím z vaší strany nějaký zájem o mé komentáře? Takhle vznikají nedorozumění.

Na druhou stranu někdy je možná lepší nereagovat na komentář vůbec, než reagovat pouze na komentář. To se mi taky stává čím dál častěji. Člověk se píše s článkem, ale nakonec pod ním má převážně komentáře typu "No trvalo nám to tak 2 hodiny.", "Díky moc, ty taky.", "Máš pravdu, takhle to děláme furt." atd. Nechápete, že když vám napíšu komentář, který není součástí nějaké debaty, očekávám víc než odpověď nějakou reakci na článek? Výjimkou samozřejmě je, když vy přidáte za týden třeba tři články, které vám všechny okomentuji, kdežto já tam mám furt ten jeden. To je jasné, že mi na něj nebudete reagovat furt do kola. Ale aspoň když si ho přečtete prvně, nějaké to zamyšlení potěší. A věřte, že už pouhé "Nevím, co k tomu říct, tímhle já se příliš nezabývám." je mi milejší, než když u sebe od vás nenajdu žádný komentář, protože si pak myslím, že si to ani nepřečtete, nelíbí se vám u mě nebo na mě prostě jen serete.

Noční tvorové s vámi.

CAN TIMMY HAVE PORN?!

29. října 2012 v 19:16 | Fender
Ne, nemůže. Chudák Timmy. Žádné porno pro něj ....

Ale o to teď nejde ... stejně jako nejde o to, že fíky kvetou pěkně ... a stejně tak nejde o to, že nevíte, co to tu zase blábolím, v naději, že vám to vysvětlím. Nevysvětlím. Trucovat budu. Stále nula, stále nic ...

A tak se prozatím loučím. Blogaření mě samo o sobě velmi baví ... ale ne v takovéhle formě. Můj blog není podle mých představ a ani já nejsem podle svých představ. Rozhodl jsem se vyhlásit rekonstrukci, k čemuž mě přiměli nejen dva dizajnotvůrci, kteří mi design k narozeninám slíbili a nedodali, ale i několik soutěží, do kterých jsem se přihlásil, a ony třeba nebyly dokončeny nebo ani spuštěny.
To já každou soutěž, kterou uspořádám, hrdě dokončím ... Že nedělám ceny, to je věc jiná. A třeba teď - když si dám od blogu legální oddech - se i na ty cenky vrhnu ... opravdu mě nebaví dlužit rok a půl staré animace. A přitom dvě ze čtyř už mám dokonce hotové. Jsem borec. Můj sešit z matiky to taky tvrdí. U jednoho z příkladů jsem viděl načmáráno svým drobným písmem "Jsi borec, milášku!" V tu chvíli jsem se měl evidentně rád ... pravděpodobně jsem dostal nějakou uznáníhodnou známku. To já se totiž mám rád, jenom když dostanu dobrou známku. Dnes se vyloženě zbožňuji za 1- z fyziky. Evidentně nejsi tak ztracený případ, Xavi. Ale jo, jsi, mluvíš sám k sobě.
Je tedy zřejmé, že potřebuji nějaký ten čas na zregenerování ... nejsem ostatně láčkovec, takže mi to bude trvat déle než den, ale odhaduji, že už za měsíc vás tu budu opět zdatně prudit. Čím? Souteží. Už kdysi jsem vám vyhrožoval novou soutěžičkou, za kterou však - zpozorněte !!! - dostanete cenu. Bude totiž hmotná ... čili se nebudu muset přemáhat k nějakému namáhavému tvoření. Ale samozřejmě záleží jen a jen na vás, jestli se vůbec začne soutěžit. Při malém zájmu - s jakým se potýkám neustále - žádná akce nevypukne a odměna zůstane u mě. V bezpečí. Zatím prozradím, že chci, aby šlo o soutěž spisovatelskou, neboť odměnou bude kniha. Dokonce kniha popisující meziválečné období ... také proto bych chtěl témata (ano, uspořádal bych konečně vícekolovou soutěž) ladit válečně ... ale to je možná zavádějící informace. Vše se může změnit.
Tak mě napadá, že i když neustále požaduji po vás, abyste psali jako diví, já sám jsem zde nikdy neuváděl žádnou ze svých povídek ... ono není moc o co stát. Ti, co znají wicked-tales nebo weird-drivels, ví, že se vyžívám v bláznivinách a srandičkách ... a masakrech. Ovšem začal jsem psát i něco střízlivějšího, což zatím však působí jako učebnice dějepisu skřížená s přednáškami z politologie. A to to mělo být nevinné fantasy. Cožpak můžu za to, že většinu z mých povídek ovlivňuje politika a historie? Začalo to Zmijozelským absolutismem ... který jsem po třech letech přejmenoval na Zmijozelskou totalitu ... Možná vám to bude připadat divné, ale týká se to skutečně tématiky světa HP. Čímž nemyslím Hewlett Packard, nýbrž Harryho Pottera. Ačkoliv jedna z mých úplně prvních povídek byla o sexu domácích spotřebičů ... Chudák pračka, ta zažívala! Já vůbec míval takové nebezpečné nápady ... Když jsem začal poslouchat Mansona, psal jsem dokonce o démonovi jménem Zikmund, avšak nakonec se hlavní náplní této povídky stalo plánování útěku na Slovensko, což mí hlavní hrdinové (kromě Zikmunda, který někde podpaloval domy), považovali za zemi zaslíbenou.
Ale zpět k Potterovi - Zmijozelská totalita v sobě mísila prvky komunistických a nacistických myšlenek, které vyvrcholily přebudováním Bradavické školy na koncentrační tábor Bradavice, ve kterém byli vyhlazováni mudlovští šmejdi. Voldemorta jsem dosadil do role Hitlera, avšak ze Smrtijedů se stali ukázkoví komunisté, kteří by neustále něco znárodňovali a cenzurovali. Psal jsem to, když mi bylo 11. Pak vznikly ještě tři další verze, jedna dokonce už na počítači. Tuším, že všechny vznikly do mých třinácti let, pak už jsem se totiž začal zaobírat Českým masakrem motorovou pilou a Kiovanem Dzurićem.

Ale to jsem odbočil ... a opravdu daleko.
Chtěl jsme se totiž ještě zeptat, zda by o tu soutěž měl předběžně někdo zájem, abych věděl, jestli mám po dobu své nepřítomnosti vymýšlet soutěžní kola a verbovat lidi do poroty. Chápu, že ne každého baví psát na téma "válka", proto říkám, abyste to ne v každém kole brali tak doslova ... Každé z kol by mělo být jiné - nejen tématem, i zpracováním - ale téměř všechna by měla útočit především na vaši fantazii ... aby byla zburcována a vrhla se do boje!

No je to jen na vás ...

Taky bych chtěl upozornit, že pokud vám dnešní článek přišel trochu ... prdlý ... nejde rozhodně o dlouhodobý stav. Není to součást nadcházející rekonstrukce. Neměním se. Ne takhle. Jen mám dobrou náladu. Jak jsem napsal výše: dneska se mám rád.

A kdo uhodne, proč je dnešní nadpis článku takový, jaký je, dostane speciální odměnu ... ale tekutý scénář to nebude, Bendere.


CAT, GIVE YOUR PAW!!

Soutěž

14. října 2012 v 11:47 | Fender
Ani nevíte, jak mě potěšily vaše reakce na můj sloh, který jsem zveřejnil v minulém článku. Snažil jsem se dotknout tématu, které zasahuje spousty lidí, a zdá se, že se mi to podařilo, protože málokoho z komentujících to nechalo chladným ... když nepočítám návštěvníky, kteří považují za ztrátu času vyjádřit se k článku vůbec, ale to můžeme rozebírat jindy. Chtěl jsem vám jen poděkovat za názory, protože to přesně potřebujeme ... Ono je vidět, že jakousi představu o tom, co tu změnit, máme, ale nic neděláme - to už jsem řešil několikrát a koneckonců, můžu to řešit i dál třeba ještě tisíckrát, ale jelikož jde opět jen o slova, nezmění se nic. A tak, než začneme unáhleně jednat, rozhodl jsem se odlehčit atmosféru touto reklamou.

Ano - i když jsem sliboval, že v nejbližší době vyhlásím svou vlastní soutěž, vím moc dobře, jaký neúspěch mé soutěže vždy mají, a už jen proto jsem se rozhodl ještě chvíli počkat a místo toho sem dát reklamu na jinou soutěž, která mě zaujala a do které jsem se přihlásil. Jde o fotograficko-literární soutěž.



Spočívá to v tom, že se zaregistruje a až do 23.10. 2012 hned po registraci máte možnost posílat své fotografie ... jakékoliv fotografie zachycující cokoliv ... OVŠEM (!!!) bude daleko lepší, když pošlete fotku třeba dělníka, jak zdárně zevluje a předstírá dobře odvedenou práci, než kdybyste měli poslat detail kočičího oka. Proč?

Protože 23.10. 2012 začíná druhá fáze soutěže - a to sice ta literární. Na e-mail, který uvedete při registraci, vám bude zaslána náhodně vybraná něčí fotka a vaším úkolem bude napsat do 2.11. 2012 krátký příběh vystihující to, co se na fotce odehrává ...

Považuji to za geniální nápad a byl bych nesmírně potěšen, kdyby se zapojilo i několik dalších lidí - jednak sám moc dobře vím, jaké to je pořádat soutěž v téhle době, kdy je nutno bojovat s nedostatkem času a leností, ale především vím, že tady na blogu jsou převážně talentovaní lidé - ať už na psaní nebo na focení ... oceňovat se bude totiž obojí a vítězové budou dva: vítěz fotograf a vítěz spisovatel.

Tak se zaregistrujte TADY.

Nula

15. září 2012 v 16:23 | Fender
Nula je takové nevinné číslo ....
No, není ... vlastně, když se nad tím tak zamyslím, neznám konfliktnější číslo než je právě nula.
Vyvolává spory a závist - a proč? Protože nula znamená buďto hrozně málo, nebo hrozně moc. Moc ovšem jen ve spojení s dalšími nulami .... a třeba jedničkou. 1 000 000 je záviděníhodná částka. Ale když někomu řeknete, že je nula, nemyslíte tím, to tys ta poslední a tedy nejdůležitější nula v milionu, která mu zajišťuje tak vysokou cenu.

Jenže tohle není žádný filosofický článek o tom, jak nuly poznamenávají náš život. A že by se toho dalo najít hodně! Já chci psát o návštěvnosti ... která na stránce blog.cz evidentně nefunguje. Popravdě nepatřím k těm, kdo se ženou za astronomicky vysokými čísly. Větší váhu pro mě mají komentáře ... jenže návštěvnost mi taky není úplně ukradená. Vnímal jsem ji vždy jako bonusové body. Jenže teď, už asi třetím měsícem, se mi zobrazuje vždy jen čistá nula. A i když jsou mi stále vaše komentáře drahé, přišel jsem o možnost vylepšovat skóre. Zní to tvrdě, hloupě, odporně, ale návětvnost byla do jisté míry mou motivací o něco se snažit. Já můžu psát jako ďas - baví mě psát - ale, jak mnozí z vás vědí, občas mívám problémy s tím donutit se zajít i k ostatním a odpovědět. A na tohle mi byla motivátorem právě návštěvnost. Jenže teď, když stagnuje na nule, už mě nebaví k někomu chodit, když vím, že pokud toho člověka nezaujmou mé články, nezanechá nejen komentář, ale nezanechá po sobě už vůbec žádnou stopu ani v té návštěvnosti. Na druhou stranu mi přijde blbé, abych neustále něco psal, když k ostatním nechodím, tím pádem DOKUD SE NÁVŠTĚVNOST NA BLOGU NEDÁ DO POŘÁDKU, NEBLOGUJI!

MucQ

Chyba

11. června 2012 v 23:09 | Fender
Že já vždy dokážu něco tak úchvatně podělat ... až se divím, kde se ve mně ten talent na problémy bere. No jo, někdo ho hold musel vstřebat všechen, když mé okolí je dokonalé, jak o sobě rádo tvrdí.

Ale tohle ... tohle byla má chyba a mrzí mě to. Musím se omluvit Borůvce, neboť jsem úplně zapomněl uvést a zhodnotit její povídku, kterou přispěla do soutěže OCFR.

Takže abych to zhodnocení dodal, že?
Když vám řeknu, že Borůvka psala o Justinu Bieberovi, můžete si představit nějakou hloupou povídku o tom, jak Justin šel a najednou na něj spadla traverza. Jenže ve skutečnosti se tahle povídka snaží dostat pod kůži Biebrovo fanynkám a autorka se pokouší přijít na to, jak tyhle Belieberky uvažují. A i když mě na začátku zamrzelo upozornění, že příběh není psán podle skutečné události, za přečtení toto dílo rozhodně stojí a o to více mě mrzí, že jsem na něj prvně zapomněl. Autorka na to jde totiž zase z jiné strany než všichni ostatní. A myslím, že toto dílo by si zasloužilo obdobné ocenění jako Faint a Upy s Mitri, jak už jsem psal v tomto článku. Je to totiž nejenže psané poutavě, ale má to i šmrnc .. a konec, který nás nabádá k podobnému experimentu .. k jakému experimentu? Přečtěte si.


A ač to tak možná nevypadá, až do 15.6. je možné zapojit se zde do párty soutěží, které jsou nyní na první pohled zahrabané hluboko pod nánosem jiných článků ...

ZDE je odkaz na tu nejdůležitější, zahajovací, přes kterou je možno dostat se i na ostatní.
ZDE se zase nachází slovní fotbal.

Vyhodnocení proběhne někdy po rekonstrukci ... a v průběhu července ode mě nečekejte moc jiných článků než ty obsahující ceny, které mnohým stále dlužím. Tuším, že bych jejich zveřejněním mohl vyplnit případnou mezeru, která by se zde objevila v době mého kalení na Mástru. Ale ještě uvidím, jak to budu stíhat.

Ještě jednou se moc omlouvám Borůvce a všem ostatním přeji příjemnou zábavu v průběhu oslav.

Fernando Ribeiro by byl hrdý ...

10. června 2012 v 20:00 | Fender
... jenže neumí česky ani slovensky, takže se asi nikdy nedozví, kolik talentovaných následovníků má.

Asi bych měl připomenout, o co vlastně šlo. Málokdo to zaznamenal a málokdo to pochopil. Fernando, i když je to především zpěvák, píše povídky, které jsou povětšinou satirické a nejčastěji si berou na mušku nestabilní politickou situaci či nepochopitelně obdivovaná "umělecká díla", která každý normální člověk může vnímat maximálně jako paskvil. Přinejlepším. A úkolem vás, drazí soutěžící, bylo vymyslet buďto obdobně satirickou povídku, která by narážela na něco, co nás sužuje, nebo alespoň povídku kritickou, která by vyprávěla o překážkách, jaké nám život chystá. Tedy jste na to mohli jít ze dvou stran: humorně nebo smrtelně vážně.

Sešly se mi tady velmi dobré povídky, některé vyšších kvalit než jiné, přesto však nebylo posuzování vůbec jednoduché. Nakonec jsem musel na pomoc přijmout Guljat, která mi nabídla na každou povídku zase jiný úhel pohledu.

A jak zní naše hodnocení?

Upy a Mitri mi poslaly spíše úvahu než opravdovou povídku, nicméně to byla úvaha opravdu zajímavá a já si jí přečetl s chutí několikrát. Zdá se mi také, že u vás měla dokonce asi největší úspěch. Úvahy se vždy čtou velice dobře, neboť vyvolávají diskuzi na nějaké téma. Ať už vnitřní nebo tu opravdovou, komentářovou. Upy a Mitri se zamyslely nad tím, jak svět doopravdy vnímají ty "princezničQy s žůžovými blogísQy", a já přiznávám, že takhle bych to nikdy nevnímal. Myslím, že tuhle úvahu nemá šanci pochopit někdo, kdo nemá blog, proto se to také Guljat chápalo obtížněji, ale já ji dokáži ocenit a Upy i Mitri tímto děkuji za zapojení se.

Krasivija byla úplně tou první, kdo do této soutěže přispěl. A na dlouhou dobu byla také tou jedinou. Oceňuji tedy už jen fakt, že jsem to z ní nemusel nijak násilně tahat. Kras psala o vnímání pádu železné opony sedmiletou dívkou a na dlouhou dobu jsem to bral jako skvělý nápad. Pak jsem si však uvědomil, že je to možná ale až přehnaná snaha být originální, i když vím, že Kras je originální i bez jakéhokoliv úporného snažení. Zkrátka ta povídka tak působila a kdo nezná Kras, nemůže ji vnímat asi moc kladně. Koneckonců lépe by na popis sedělo "zamyšlení se nad tím, jak bych vnímala pád železní opony v sedmi letech" než "myšlenkové pochody sedmileté dívky". Nevím, ejstli všichni cítíte ten rozdíl ... jde jen o to, že mi to nepřijde jako autentické myšlení sedmileté dívky, byť je to dobrý nápad na povídku. Váš názor se však může lišit.

Veronika si vybrala jako hlavní terč kritiky Rytmuse, ale ani nevím, jestli si to sama dobře uvědomovala, narážela však trochu skrytě i na agresivitu jistých důchodců a postoj dnešních půberťáků k módě a vlastenectví. Pro tento fakt si Veroničina povídka získala můj respekt. To jsme však zatím u začátku. Musím přiznat, že po slibném rozjezdu se povídka na chvíli ustálila v monotónních nadávkách, které lítaly ze všech stran, ani jsem to nestíhal vnímat. A kouzelný dědeček, který se objevil před NewYorkerem mi tam také úplně nezapadal. Na druhou stranu tato povídka obsahuje opravdu zábavné hlody, z nichž já si teď například často opakuji třeba "Ty vole, Patriku! Mysli, nebuď debil!" nebo "Cože? Producent? Na hranici s ním!" Také to má úžasný konec: Rytmus se polepšil a přestal býti tím namyšleným floutkem, jak ho celou dobu povídka líčila. Celé to má ale i dost velký zápor, dle mého: je to velmi, velmi sprostě psané.

Gabriel Decay se nechal inspirovat tuším kauzou s Davidem Rathem. Jen zaměnil víno za hrušky. Ono to úplně dokonale v těch pár řádcích vystihuje uvažování většiny politiků, ale také bohužel jen menšiny ředitelů firem. No, i tak přinesl úplatek ... hrušky jsou hrušky. Doporučuji přečtení, neboť na to si každý musí udělat názor sám.

Faint psala o problému, který musí znát snad každý metloš. A tato povídka si mě hned získala. Tedy ne úplně hned, neboť do doby, než jsem zjistil, že jde jen o sen, mi to přišlo přitažené za vlasy, ale ta hlavní myšlenka mě vzala za srdce. Až moc dobře to poznám a líbí se mi, že se také někdo rozhodl psát o rozbroji mezi hopery a metalisty. Líbí se mi každičký nápad, který povídka obsahuje ... jen styl psaní mi v některých chvílích chybí. Třeba bych vynechal texty písní nebo jména některých skupin. Doporučuji přečtení.

Sinai si jako svůj terč vybrala také Rytmuse, ale popravdě se mi tato povídka hodně těžko chápala. Možná je to rozdílným jazykem, možná jsem jen hloupý, ale ať to zkoumám, jak to zkoumám, stále jsem zmaten a ani já ani Guljat nemůžeme přijít na to, jak se dostal Rytmus nakonec do toho kontejnéru. Ona je to sice pěkná představa, ale zdá se mi, že mi pár informací uniklo. Stejně tak nevím, proč vybuchlo to auto .... a ani nevím, komu vlastně. Jsem dezorientovaný a to mi na této povídce vadí. Je to sice psané moc pěkným stylem, ale nejsem z toho vůbec moudrý.

Naty mi poslala úplně jiný typ povídky, než jsem dostal předtím. Nebyl to žádný pokus o vtipnou satiru, nebylo to kýčovité, bylo to naopak velmi přirozené. A docela jsem se v mnohých situacích i viděl. Nat totiž popisovala den zkroušeného studenta, který se jen snažil každý den přežít ... popisovala svůj den, což mi bylo velmi blízké, ale stále to nepostrádalo ten vtip, ty narážky a navíc je to povídka psaná nádherným stylem, že jsem se do toho začetl a neodtrhl se. A já děkuji Naty, že se o to s námi podělila. Myslím, že přečtení rozhdoně stojí za to.

A kdo to tedy vyhrál? Koho byste chtěli vy, aby vyhrál?

Vítejte v pekle

10. června 2012 v 14:16 | Fender
Vždycky jsem rád strašil lidi, ale v tomto článku vám nebudu vyprávět ani o snižování platu, ani o zvyšování poplatků ... "Peklo" v nadpisu je zde jen symbolem pro nový žhnoucí design, který mi vyrobila k narozeninám blogu Sinai. A musím vám říct, že je to perfektní dárek. S designem jsem rozhodně spokojený ... Zajímavé také je, jak tento výtvor lávy vystřídal veselý a na zdejší poměry barevný design od Nat. Který zase vystřídal předešlou smutnou šeď od Juliet. Jako by každý design zaváděl novou éru ... a já doufám, že dneškem započne ta nejlepší.
Jsem nesmírně pyšný na všechny designy, které můj blog kdy vystřídal, a nezbývá mi, než se hluboce klanět před jejich autory.
Děkuji všem, jejichž díla budou moct být navždy vystavena v archívu.


Zdá se, že povídky zaslané do soutěže o cenu Fernanda Ribeira si mezi vámi moc čtenářů nenašlo, což mi jedině potvrdilo teorii, že vidina čtení dlouhých článků je pro mnohé zdrcující. Ale nikoho neodsuzuji, taky nečtu úplně všechno, jen mi je to poměrně líto, když vím, že si s tím soutěžící dali opravdu tu práci.

Ostatně, už dnes mám v plánu vyhlásit vítěze, na kterého čeká velká sláva ... Ale pravděpodobně až někdy k večeru. Vlastně ve 20:00.

S vyhlášením jsem také chtěl ukončit možnost zapojit se do párty soutěží, ale Vendy mi napsala, že je to šibeniční termín. Ví, jak na mě. Já nesnáším soutěže omezované časem, proto možnost zapojení se prodlužuji až do 15.6. To je pěkné datum. 15 bylo kdysi mé nejoblíbenější číslo ... vezměte si ten úžasný kontrast: nejlepší známka, kterou lze dostat na českých školách, a nejhorší známka, kterou lze dostat na českých školách, spojené v jeden celek.

Nyní je mým nejoblíbenějším číslem 5 ... proč asi?

Takže stále máte možnost zapojit se do slovního fotbalu, stále máte možnost oslavovat.

Děkuji

9. června 2012 v 11:28 | Fender
A je to. Tenhle blog zestárl o rok. Nějak nemohu zatím zpozorovat žádnou změnu ... a popravdě jsem rád, že ji tu nevidím. Myslím, že způsob, jakým jsem blog vedl doteď, sice nebyl na nanominování na "blog roku", ale i tak jsem stále hrdý na zdejší úroveň - jak článků, tak komentářů. Často říkávám, že není možné, aby člověk psal kvalitní články, jestliže mu na blog zabrousí takoví pohodáři, kteří nejsou schopni k ničemu se vyjádřit, maximálně jednoslovně. Ale to už jsme zde řešili asi čtyřikrát a teď nemá cenu kvůli tomu rozpoutávat znovu boje. Děkuji, že sem stále chodíte, děkuji za vaši přízeň.

Nevím proč, ale celý předchozí odstavec mi připomněl nějaký americký projev. Jestli jste viděli alesoň jeden americký film, musíte vědět, o čem mluvím. Všude jsou projevy na veřejnosti. Všichni si na to potrpí. A já to vždy zatvrzele odmítal. No a teď dělám to samé. A přitom je to tak kýčovité ... stejně tak mi přijde kýčovité požádat ženu o ruku na baseballovém zápase v záběru kamery. Ale jak nám to tak ty filmy předhazují, je to u nich běžné. A já bych byl rád, kdyby u nás to běžné nebylo. Nemám rád ta nabubřelá grand finále, tu velkolepou slávu, která se týká každé americké oslavy ... A tímto slavnostně prohlašuji s jednou rukou na srdci a druhou na Šmírbuchu jazyka českého, že tento blog bude navždy ČESKÝ.

(možná je svatební, ale líbil se mi, tak jsem ho musel vzít)

Ještě bych vám chtěl poděkovat za zapojení se do párty ... Já už jsem to nakousl v předchozím článku a teď bych to chtěl potvrdit. I když se do soutěží zapojilo daleko více lidí, než jsem přepdokládal, chtěl bych zde nechat možnost zapojení se do nich až do konce oslav (tedy do 10.6.).
Docela bych byl rád, kdyb se více lidí zkusilo zapojit do Symbolária, neboť vím, že na to všichni tu fantazii máte, a Trojautora - nepředstírejte, že jste umělecky nevzdělaní.

A po skončení oslav pravděpodobně vyhlásím až do 1.7. menší pozastavení ... pozastavení zní hnusně ... však nic nezpostavím, ba naopak, budu tady pracovat víc, než kdy jindy. Proběhne tu menší rekonstrukce. Takže se tu sice bude stále něco dít, ale já bych to přirovnal hold k takovému staveništi - vstup na vlastní riziko a jen s ochrannou helmou.

Během dneška také postupně zveřejním všechny povídky, které mi byly zaslané do soutěže o cenu Fernanda Ribeira. Zklamu vás, nedovolím vám hlasovat o vítězi, s Guljat jsme pevně rozhodli. Ale povídce, která od vás získá nejvíce pozitivních ohlasů, bych mohl také stvořit jakousi speciální cenku.

A co se cen týče .... hodně dlouho jsem žádné nedělal a všem nějaké dlužím. V době té rekonstrukce bych se na to chtěl podívat, takže začátkem července by zde měla být hotová cenová smršť, která by zahrnovala ještě nějaké ceny z loňské párty, ale hlavně ceny za VKS2, ceny za letošní párty a hlavní cenu Fernanda Ribeira.

Máte čas?

5. června 2012 v 20:57 | Fender
Já si v poslední době namlouvám, že nemám na nic čas, přesto mám večery úplně volné. A co dělám? Prd.

Jenže o to tu nejde ... tento článek musí být stručný a věcný ... výjimečně ... Chci vás totiž pozvat na oslavu mých druhých blogových narozenin! Olé!


Vždy mě fascinovalo, jak se v pohádkách psalo, že oslavy trvaly tři dny a tři noci ... a mně se zdá, že dosažení druhých narozenin blogu takovou pohádkou je. Proto vyhlašují třídenní oslavy!
Zvu srdečně každého, kdo se bude chtít pobavit, ale i toho, kdo si sem bude chtít přijít zamrzoutit. Nečekejte však prosím už nikdy žádné hloupé "rychlovky" nebo "tipovačky". I když jsem z drtivé většiny z vás ždímal intelektuální maximum až do 31.5., byl bych nerad, kdyby má oslava byla zakrňovánípodporující.
Soutěže budou zveřejňovány pravděpodobně od 14:00 po dvaceti minutách ... a budou přednastavené, neboť 8. je přeci jen pátek a to jsem ve škole.

Budu rád za každého zúčastněného ... přeci jen dělat oslavu jen pro sebe a jednoho nějakého nadšence není to pravé ořechové.

Tak tedy zatím, těším se.
ZDAR! :)
 
 

Reklama