BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



O jazyce

Co ještě ještě pod stromeček ...?

13. prosince 2011 v 19:45 | Fender
Tak vám nevím. Mohlo by se zdát, že je stále o čem psát, ale u mě to asi neplatí. Nebo ano - samozřejmě, že je o čem psát, ale já nějak nemám inspiraci jak o tom psát. Chci nadávat na Evropskou unii. Dnes jsem se při olympiádě z angličtiny, kde jsem naprosto neměl co dělat, zamyslel nad svým vztahem k západním mocnostem (k západu já moc netíhnu, to víte, my a Polsko jsme nejzápadnější Slovaní a já držím jen se Slovany). Přeříkával jsem si důvody, proč nemám rád Ameriku, Anglii a Francii, až jsem dospěl k Německu a řekl jsem si, že Německo mi vlastně ani trochu nevadí. Ale vadí. To Německo totiž táhne EU a jedině Německo bojuje proti jejímu rozpadu. Německo nám všem poroučí a udržuje nás v jakési evropské diktatuře. Samozřejmě, že Německo na svých bedrech nenese úplně celou vinu, ale podíl na tom má velký. Bez jeho výdrže už by se nejspíš tento bezbudoucnostní celek rozpadl. Já vím, že je hloupé dělat ukvapené závěry a říkat, že Německo je původcem všeho - není, ale zamyslete se sami nad tím, jaký stát může z EU prosperovat. My ne. Je to přirozené ukázat v nouzi prstem na jednoho viníka. Lidé už jsou takoví.

---

Tématem týdne je pravopis. Já nikdy nepsal na téma týdne a nemíním s tím začínat, je to taková podivná tradice tohoto blogu stejně jako nepravidelné slavení narozenin, které je podmíněno datem konání MF. Ale i tak musím k tomuto něco říct, je to totiž téma, které mě chladným vážně nenechává.
Dnes jsem brouzdal po nových blogách a narazil jsem na jeden, kde autorka uváděla, že pravopis je vlastě úplně zbytečný a není důležité se jej učit. Ale psaný projev je přeci stejně důležitý jako ten mluvený - pro mě, blogaře, důležitější. Já chápu, že sedět zavřený v učebně s protivnou učitelkou, která vykládá zmateně složitou látku, kterou mumlá do tabule, je obtížné, ale pravopis přeci není jen o tomhle - je o plynulejším dorozumíváním se s okolím.

Tak reknete kerej článeek bi se vam čet lip jestly ten s pravopisnejma hrubkama nebo ten psanej spravně prostěě. ja mislim že teťka už všichni musite odvracet zrak pač je to fakticky jako hnusíQ.

Obdivuji opravdu taková individua, která mi zatvrzele do komenářů píší, že například něco "vydím" nebo, jestli si o tom "mislím" to samé. Ale jedna věc je psát hrubky kvůli neschopnsoti rozpoznat je v textu, druhá věc je nepokládat hledání hrubek za důležité. Zmýlit se může každý a já sám se pletu často, ale stavět na tom, že pravopis je zkrátka nepodstatný, a obrňovat se binbirgéčtinou* jako ostny, mi přijde jako projev jakési mentální nevyspělosti.

*Binbirgéčtina pochází ze složeniny tureckých slov Binbir Gece (originální název Tisíce a jedné noci). Tímto výrazem je označována část projevu/článku, kterému nejsme schopni porozumět. Nahrazuje tak fráze jako: "Mluvíš na mě maďarsky/turecky/čínsky?"

---

Přijde mi, že je pátek. Nějak se o nic nestarám a stále své tempo zpomaluji, protože si říkám, že zítra mě nic nečeká. Možná mě nečekají písemky, ale čeká mě sama škola, jenže to si nějak nejsem schopen momentálně uvědomit. Včera jsem měl ale energie na rozdávání, dokonce jsem si vypsal konečně poznámky z Werthera, kterého jsem minulý týden dočetl (knížka o sto stránkách a já ji čtu tři měsíce ... tedy, stačily by mi na to dva dny, jenže problém byl si ty dva dny vůbec najít). Werther je opravdu krásná kniha, myslím, že až nebudu mít tak pohodlné období, vrátím se k ní, jenže teď jsem byl z luštění jazyka, v jakém byl psán, opravdu vynervovaný. Já se nechápu. Za to může nízký tlak!

---

Víte, já jsem se asi narodil jako pomatený kritrik. Stále do všeho ryju a sám nic moc nesvedu. Hrozně rád obcházím cizí blogy, abych se přesvědčil, na jaké úrovni průměrně tak náš národ píše, ale ať už jsem narazil na sebestupidnější článek, vždy jej překonalo jedno: žádost o radu, co dál psát na blog. Já myslím, že obsah blogu odráží autorovu duši a jestliže nechá čtenáře do chodu blogu zasáhnout, zcela jej tím naruší. Nikdy jsem tento systém nechápal, vážně jsem nevěděl, proč to lidé dělají. Ale teď to chápu. Sám nevím, co bych mohl psát. Nechci už psát na věčné téma cikáni, protože by to nic nevyřešilo, akorát bych se naštval, a nechci už psát ani o škole, protože tam by to dopadlo podobně. Ať jsem napsal cokoliv, byl jsem za to seřván. A já si za tím stál, protože jsem věděl, že je to můj názor a ten nikdy nikdo nezmění, jen zase já, ale všechno to obhajování mých názorů mě stálo tolik času a energie, že už nemám chuť se dál takto hádat a jen z čisté pohodlnosti mám sklony k tomu být komerční bloger.

A co ještě ještě pod stromeček? Inspiraci .. fantazii .. múzu .. víru v sebe samotnýho .. klid v duši.

Chinonk
(jak se zdraví binbirgéčsky)

Má to cenu?

7. března 2011 v 10:53 | Fender
Zase se vracím. Vracím se na blog, vracím se s tím, co bych rád řešil. Ale je ještě co řešit? Zhruba před týdnem, možná to byla i doba delší, jsem vám sem dal návrh na jistý blog o češtině. Spoustu z vás to zaujalo, ale bylo jen málo lidí, kteří by se na tom se mnou chtěli podílet. Škoda. Myslím, že by to mnohým prospělo. Chápu, že většina z vás má málo času a těžko zvládá už jen svůj vlastní blog, ale pak jsou tu tací, kteří si prostě jen myslí, že by byli pro ten blog přítěží - ale já si to nemyslím. Jsou to pravda většinou lidé, kterým gramatika moc nejde, ale jak už jsem zmiňoval - daleko důležitější bude obsah článků, vaše úvahy, vaše názory, vaše kritika. Navíc se mi již nabídl i korektor, který by vždy články všech projel a opravil případné chyby. ;) Stále se nikdo nehlásí? :D

Každopádně, já ten blog založím, zkusím to a třeba časem se k němu vrátíme. Stojím si tvrdohlavě za svým ... :D

Kdyby přeci jen někoho tento nebo i tento článek: http://vertigorequiem.blog.cz/1102/za-cestinu zaujal, byl bych potěšen.. a to velmi! :D

Zatím vznáším tento návrh: Blog založím a dám sem první výzvu k přihlášce, kterou byste mi poslali na e-mail. Vrátil by se vám pak mail, ve kterém bych vám dával heslo a tím pádem i svolení k přidávání nějakých zajímavých témat. ;)

Myslím, že by se to mohlo ujmout.. stále naivně věřím. :D Mohu zatím počítat s Tinkou a Krasivijou? Tuším, že ty dvě by se do toho rády po hlavě vrhly, a já bych je na blogu rád uvítal.. Krasiviju tuším také napadl už nějaký název - teď se můžeš pochlubit, Kras. ;)

Jen pro představu. Tinka by chtěla psát nejspíš o fantasy literatuře dnes i v historii. Jak říkám, škála témat je téměř neomezená, tady se fantazii meze nekladou - naopak je podporována. ;)

Přihláška:
1.Blogová přezdívka:
2.Přezdívka, pod kterou budeš chtít přidávat články na češtinářský blog: (já jen, kdyby se to lišilo, tak aby v tom nebyl mišmaš)
3. Adresa blogu: (snad si rozumíme: vašeho hlavního stávajícího blogu, na kterém vás mohu kdyžtak kontaktovat)
4. S jakým zapálením do této akce jdeš? (jestli tedy vůbec s nějakým...)
5. Co od toho čekáš? (čekáte něco?)
6. Máš čas na to, abys přidával/a články jednou měsíčně?
7. Máš Skype? (kdo by měl Skype a byl by ve sdílné náladě, prosím, nepište jen "ano", rád bych se dozvěděl i váš kontakt, pokud ho ještě nemám)

E-mail, na kterém mě můžete kontaktovat je zjagysyn@seznam.cz

A nyní zase trochu odbočím. ;) V sobotu jsem vám sem dal Scarborough Fair, což je článek srovnávající všechny možné verze této skladby včetně originálu. Byl to vlastně jakýsi odlehčující článek, který vám měl dodat jistotu, že na blog nekašlu, ale jsem tady, ačkoliv co se komentování týče, nejsem zrovna nejaktivnější - ale to já nejsem nikdy. Však víte, že mám rád vaše komentáře, dokáží mě totiž potěšit mnohdy víc než cokoliv jiného, ale mám rovněž málo času na to, abych vám odpověděl. Uplynulý týden byl totiž nabitý - velmi! Tento týden se vám to pokusím vynahradit, však máme také prázdniny. ;)

Přeji pěkný den. :)

Za češtinu!

25. února 2011 v 16:30 | Fender
Včera jsem nestihl úplně všem odpovědět a to z prostého důvodu.. Pohrával jsem si totiž s jistou myšlenkou. Celý večer jsem ji obaloval dalšími nápady, až jsem si řekl, že radši její doladění nechám na vás, jelikož s mou hlavou bychom mohli nakonec ještě přijít na to, že jednoho dne pojedeme na Mars metrem, ačkoliv to s původní myšlenkou ani trošičku nesouvisí. Abychom ale mohli dospět k fázi obalovací, bylo by dobré, kdybyste tu myšlenku přijali.. A já si vskutku nejsem jistý, jestli to projde.
Převážná většina z vás ví, že jsem chodíval na seminář z českého jazyka. Víte to, protože jsem na to z jisté části hrdý a protože se tím rád pyšním. Naše semináře probíhaly vždy formou vyučování, ale o něco zábavnějšího a zajímavějšího vyučování, při kterém jsme dokázali během probírání přechodníků odběhnout k řešení toho, jaký světový jazyk je nejatraktivnější.
Možná už trochu víte, kam mířím. Když jsem tak brouzdal po blogu.cz, nalezl jsem mnohdy blogy lidí, kteří se o češtinu zajímali a kteří jí rozuměli povětšinou i více než já. Našel jsem blogy lidí, kteří se nebáli dát najevo svůj názor velice humornou, ale také inteligentní formou. A také jsem objevil pár blogů, jejichž majitelé třeba češtinu úplně neovládali, přesto ji však milovali. Všichni mají něco společného. Tou společnou věcí je odpor k hanitelům našeho mateřského jazyka, odpor k hrubkám v novinách, odpor ke stupidním projevům lidí, kteří by se měli umět vyjadřovat, odpor k anglicizmům a odpor k neustále upadající řeči vůbec.
Nyní už musí být zřejmé, co jsem chtěl navrhnout. Napadlo mě založit na blogu jakýsi seminář. Ne, nepřestávejte číst. Možná jsem měl začít tím, že by nešlo o žádné nudné vyučování, o žádné doplňování i/y, ani o žádné jiné gramatické špeky. Napadlo mě založit pro tento účel speciální blog, na který by dostali heslo všichni ti, kteří by se přihlásili s tím, že by byli ochotni přidávat články. Nyní bych asi měl konečně vysvětlit, co si tedy představuji jako náplň článků. Víte, celá tato akce má jeden skrytý podtext, který by se dal shrnout jedním slovem - všímání! Lidé, kteří by se do tohoto semináře přihlásili, by si museli (ne, i přes slovo "museli" toto není rozkaz, jde jen o fakt, který ze všeho přirozeně vyplyne) všímat více okolí, tím pádem by se i více zajímali o současné situace. Tím všímáním si myslím, že by se třeba jeden z přihlášených mohl zaměřit například na noviny, třeba na Blesk, který by pravidelně kupoval a pravidelně pročítal, a vytahoval z něj ty největší zajímavosti.. Ale vracím se k upozornění, že by šlo o seminář zaměřený na češtinu, takže by ani tak nešlo o obsah určitého článku v novinách, jako o styl, kterým je to psané. Nechci, abyste to brali tak, že kdyby se někdo přihlásil, určil bych mu "Ty se koukej sakra zaměřit na Blesk! Ty zase sleduj televizi, třeba Novu! A ty studuj mluvu puberťáků!", tak jsem to vůbec nemyslel. Nechal bych na každém, ať si vybere, co by se mu nejvíce zmlouvalo, co by se mu nejvíce líbilo. Ani by mi nemusel říkat, o čem hodlá kdo kdy psát, nechám se vždy rád čímkoliv překvapit. Představoval bych si to tak, že vždy jednou měsíčně by někdo přidal na ten seminární blog článek s prací, kterou by vypracoval za uplynulý měsíc. Na jakékoliv téma, které si sám vybere. Každoměsíční přidání článku by také nemuselo být povinné. Stane se, že se třeba člověk na něco zaměří, ale nestihne sehnat dostatek materiálu. Tady jde o to, abyste odpoutali své mysli od vnímání češtiny jako pouhého školního předmětu. Já bych vás nijak nehodnotil známkami (nemám na to ani oprávnění, však jsem psal, že jsou tu lidé, kteří češtině rozumí daleko více), stali bychom se spolupracovníky. Myslím, že takovým nejdůležitějším hodnocením pro každého ze semináře by se mohly stát komentáře lidí, kteří by se jakkoliv vyjádřili k tématu. Ano, předpokládám, že by se u každého článku rozvinulo takové fórum, protože čeština je vlastně celá o debatování.
Čtete stále? Dobrá, tak já přistoupím zase k dalšímu bodu. Ne, netěšte se, stále se to týká mého (mého je hodně špatný výraz, spíš by to bylo pro vás) semináře. Hodlám nyní přistoupit k formě článků. Nechci nikomu nakazovat délku, jen bych chtěl podotknout, že více než nějaké odborné informace všechny zajímají vlastní názory ostatních, tudíž bych uvítal úvahy, výklady, komentáře doplněné třeba i o úryvky z médií, ze kterých jste čerpali. Také by se to dalo, pokud by si někdo troufl, proložit s interview. Jak říkám, tohle bych nechal na vás stejně jako výběr témat. Například (tohle jsou jen příklady, nemusí to být přesně, ano?) poslouchání nejrůznějších rozhovorů v televizích i rádiích, čtení článků a jejich kritika (ano, kritiky se také nemusíte bát - ale nezapomeňte, že kritika nemusí být vždy záporná), poslechy rozhovorů lidí (ono to sice zavání neslušností, ale věřím, že rozhovory žádných masových vrahů by nikdo z vás nevyslechl), porovnávání češtiny dnes a kdysi, porovnávání češtiny s ostatními jazyky, zkoumání slangu určitých skupin, ale také by mohlo jít i o vlastní zážitky například z vyučovacích hodin. Myslím, že by nikdo také neprotestoval, kdyby občas někdo dohodil nějakou kulturní událost (např. výstava knih jistých českých autorů?). Literatura je vlastně další takové zajímavé odvětví, které by se též dalo zkoumat.. vlastně by se toho dalo zkoumat nehorázně moc, ale já vás tím vším nechci nyní přehlcovat. Má otázka zní, jestli byste, i přes mé chabé pokusy o vysvětlení plánu, který nikdo nakonec nemohl pochopit, šli do toho? ;)

Hlášky a hlásky

17. června 2010 v 14:42 | Fender
Je zvláštní jak jeden nicotný háček dokáže změnit tak působivě význam slova :D
Rozhodně teď nechci dávat lekce češtiny... i když některým jedincům by se to nejspíš i nesmírně hodilo.
Ovšem, když už jsme zabrousilin a tu češtinu, respektive jsem na ní zabrousil já, tak mi to připomnělo seminář. Ano - chodím na seminář z češtiny! Tedy, teď už bohužel ne, dneska byl naposledy :( rozlučka byla tak dojemná...
Naučil jsem se tam toho hodně, například, jak správně použít přechodníky. Už jsme s tím machroval na jednom blogu, ale místo toho, aby mé skvělé umění užívání těch češtinských zázraků jménem přechodník ocenily, krutě mi vmetly do tváře ubohý fakt, že o tyhle skvosty v dnešní době už nikdo nestojí! :( :D Čeština upadá čím dál víc :(

Ale teď k tématu... rozhodl jsem se vám sem napsat pár hlášek, co padlo u nás doma nebo i ve škole, když si na nějaký vzpomenu. Nebo třeba jen vtipné situace... uvidíme... ;)

Situace:
Dlouho jsme se zabývali vážným češtinským problémem... jaké "i" se píše za slovem "Deža" :D

"Deža... bez Deži...."
"Deža nikdy není bez druhýho Deži!"

"Jaký 'i' je za Dežou..?"
"Za Dežou už žádný není, Deža ho ukrad!"

No to jen tak pro představu... a ne - nejste na rasisticky motivovaném blogu! :D

Situace:
Šli jsme na oběd.... což by v normálním kolektivu působilo jako běžná věc... ovšem my jsme z gymplu...!!! :D

"Bože..!! Tebe potkat já někde sám na chodníku, tak se zakousnu do stromu a dělám suchou větev!"

Ano... tady je vidět, jak moc mě mají spolužáci radi! :D

Odehrálo se toho spoustu, tadyto byl krátký výčet toho, co mi uvízlo v hlavě :D Víc is moc nepamatuju :D škoda.. :(

Ovšem dnes jsme měli němčinu - jako každý čtvrtek, to taky není nic zvláštního. Ovšem my dělali scénky... zas projev inteligence. No jo... co byste po nás chtěli, když nás necháte nespoutané...

1.Naše scénka:
Šli jsme jako první... téma bylo Nervensäge (což by se volně dalo přeložit jako "prudič"). Dělali jsme to podle komiksové předlohy v učebnicy, ale nakonec se nám z toho vyklubal psychologický snímek, který nikdo nepochopil... situace byla asi tato.

Sarah volala svojí kamarádce do Ruska, jaké je tam počasí (logické ne?). Kamarádka - Kalinka Systěmovna (ano - byl jsem to já! :D ), začala odrecitovávat první sloku 'Kaťušy' :D
Pak tam přišel zmatený Čech Alexander (v učebnici se jmenoval Sasha) a začal Sarah vydírat, že jí viděl tancovat na diskotéce s jiným klukem, než s kterým chodí.

"Was möchtest du? Ich hab' nichts gemacht!" (Co chceš? Nic jsem neudělala!)
"Geld!!! Ich möchte viel Geld!" (Prachy! Spoustu peněz!)

Pak se tam spolu chvíli hádali, ovšem pak přišla moje chvíle :D - ukázalo se totiž, že Kalinka nikdy do Ruska neodcestovala, byla celou dobu v Německu (kde se to odehrávalo), dokonce ve stejném parku a u sebe měla Kalašnikova (starej ruskej samopal :D )

"Geh weg! Du bist kapput!!"

A tak se chudák Alexander začal zbloudilé ruské mafiánky bát tak, až mu zbělaly vlasy (bohužel představitel Alexandra nám to zkazil tím, že dostal záchvat smíchu a místo toho, že mu zbělaly vlasy, mu zrudl obličej)

Pak se ovšem v posledním dějství stalo to, co nikdo nečekal... na scénu přišel kluk Sarah (cikán z Albánie jménem Wilhelm, který byl ve skutečnosti z Jamajky a vypadal jako Bob Marley). V hubě měl jointa, co vypadal jako kornout na karamely a pisklavým hlasem tam něco volal na Sarah. Už nevim co :D
Skončilo to tím, že se Kalinka zbláznila a Alexandra odpráskla. Sarah propadla v pláč. Wilhelm se uhulil k smrti a Kalinka mu pak sebrala jointa a opřená o svůj samopal ho dokouřila (ten joint!) :D

Tak, to byl ve zkratce dnešní den :D

Teď přecházím k druhé části nadpisu... hlásky!
Ne samohlásky ani souhlásky!
Prostě hlasy... hlasy v soutěžích! :D

Je to ohranější než dědovy gramofonové desky a trapnější než.... no vlastně taky než ty gramofonové desky :D
Ovšem ano... i já jsem klesl na tu nejnižší úroveň a poníženě na kolenou (ne kecám, to bych nedosáhl na klávesnici) prosím všechny zbloudilé duše, co se zatoulají na tento blog o hlasy! :D
Pokud to tedy není v nějakém rozporu... třeba, že by se vám z té soutěže líbil někdo jiný nebo byste tam sami sotěžili :D pokud vám to nevadí... přece v SONC nenecháte chudáka Johna na posledním místě! :D

Takže tak... a abych to ukončil nějak optimisticky... za chvíli vypadnu na výtvarku... což by mělo být optimistické pro vás, že se mě na chvíli zbavíte :D
Ovšem, co je pozitivní pro mě je, že jsem hodil na youtube už DVĚ další videa - jsem dobrej! :D :D
 
 

Reklama