BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Jak to vidím já (a téměř nikdo jiný)

Workfinder

2. srpna 2012 v 15:07 | Fender
Poslední dobou tomu blogu opravdu dávám. Nechávám ho zde v klídku hnít a starám se o něj asi jako o pavouka ze sklepa. Komentuji, jen když uznám, že na to mám náladu ... což nejsem schopný uznat už téměř nikdy. Taky jsem měl v plánu nevšímat si blogu až do mého návratu z táboru ... ale stalo se něco, o čem bych vás rád informoval.

Na mejl mi přišla reklama na něco jménem "Workfinder", co by mělo pomoct člověku najít práci. Prý to na základě vámi vyplněného dotazníčku (který je nekonečný a složený z hloupých otázek, které se zaměstnáním absolutně nesouvisí) najde pár volných pracovních pozic, na které byste se hodili a které jsou v dosahu vašeho bydliště. Zkusmo jsem dotazník vyplnil, abych zjistil, jak to funguje. Vypadalo to už zpočátku nevěrohodně, ale moc dobře vím, že tonoucí (nezaměstnaný) se i stébla chytá, tak jsem chtěl vědět, jak moc to člověku dokáže pomoct. Hned, jak jsem to dovypnil, zjistil jsem, že Workfinder je schopný pomoci přinejmenším se zbavením se peněz - jak milé. Obere vás konkrétně o 198 korun, pokud odešlete získaný kód na číslo 903 33 99. Ovšem nad číslem byla zobrazena ještě jedna informace ... kolik volných pozic se vám ve vašem okolí nabízí. Mně napsali, že 6919. To je dobré. To je dost dobré. Člověka to až láká utratit 198 korun s vyhlídkou zisku práce. Ale přeci jen jsem odolal a zkusil vyplnit dotazník znovu jen tak s osobními údaji mého taťky. Zajímalo mě, kolik pozic by se našlo pro něj. 6919? Takže pro člověka s úplně jinými zkušenostmi a v naprosto jiném oboru a s jiným věkem i z jiného města se nabízí stejný počet volných míst? Jsem si jist, že kdybych si opravdu nechal za 198 korun poslat kód, po kterém by se mi zobrazily veškeré výsledky, nebyl by tam buďto ani jeden, nebo by absolutně neodpovídaly tomu, co jsem psal do dotazníku, neboť na tom evidentně ani trochu nezáleží. Nenechte se nikdy v žádném případě zblbnout Workfinderem. Je to podvod. Absolutní podvod.

Funguje to tak, že vy jako debil odpovíte na otázky, které ani v nejmenším nesouvisí s nějakou pracovní kvalifikací (nevím, jestli nějakého zaměstnavatele zajímá, kam rádi cestujete, zda rádi fotografujete, jaké filmy sledujete a jakou hudbu posloucháte), poté získáte kód, který odešlete na výše uvedené číslo, díky čemuž obdržíte jiný kód, který vložíte na stránky Workfinderu, aby vás to pustilo k nabídkám. Jenže ... v obou případech, co jsem dotazník vyplnil, mi kód, který se má odeslat, vyjel úplně stejný: ZAMEK WFI. Z toho tedy usuzuji, že všichni lidé obdrží úplně stejný kód, který odešlou ... a získají opět úplně stejný kód, který je pustí k úplně stejným pracovním nabídkám, mezi kterými není třeba ani jediná, o kterou byste stáli a o kterou byste si napsali v dotazníku.

WORKFINDER NE!


A já se s vámi loučím. Nevím, kdy se u vás zastavím .. pravděpodobně až po návratu z táboru. Teď nějak nejsem schopný soustředit se na blog.
Užívejte prázdnin. ;)

Myslíš si, že když jsi vystudoval klasický balet a moderní techniky v Budapešti, tak jsi sakra nějakej dobrej - ale to se mýlíš!

29. července 2012 v 14:12 | Fender
Tématem týdne je "Měsíc". Proč? Čekal bych spíš něco jako "Olympiáda", ale chápu, ono je lepší opěvovat nekofliktní Měsíc nebo vyprávět přátelům, co se stalo za uplynulý měsíc, než se dohadovat, čí sportovci jsou nejlepší. Naši.
Ale to není věc, o které jsem chtěl původně začít psát ... Vidíte - a začal jsem.

V pátek jsem se vypravil s mamkou na otáčivé hlediště v Krumlově, abychom zhlédli balet Romeo a Julie. Víte, díky tomu, že má mamka byla baletkou, jsem na baletech prakticky vyrůstal ... a už jich mám opravdu po krk. Když to někdo opravdu umí, je to krásné - to ano - jenže prvních dvacet minut ... pak už mi to přijde všechno stejné.

Ale vyrazili jsme ... lístky jsme dostali zdarma a mně by bylo líto nechat je propadnout.
Vlastně jsme původně dostali možnost vybrat si, na co půjdeme ... ale vzhledem k tomu, že Romeo a Julie bylo to jediné, co se mi nekrylo s žádným z prázdninových programů, volba byla jasná.

Příběh Romea a Julie mi přišel vždy primitivní, takže jsem si byl jist, že to jediné, co dokáži ocenit, bude choreografie. Už od první scény jsem ale nabyl dojmu, že něco jako choreografie v tomto případě ani neexistuje a tanečníci jen improvizovali - a to hodně špatně. Tedy jsem zvedl oči k nebi, abych se nemusel dívat na ten nepřehledný chumel, a sledoval hvězdy, které jsou nad zámeckou zahradou vidět opravdu krásně. K dění pod hledištěm jsem se vrátil, až když jsem zaslechl zvuky o sebe se tříštících kordů ... Myslel jsem si, že alespoň šermování bude zpracované zajímavě, ale krom faktu, že to bylo unavené a nepřehledné, se mezi šermíři motala dvojice, která spolu pravděpodobně měla bojovat bez jakýchkoliv zbraní, ale ve skutečnosti to vypadalo, jako když jeden ožrala táhne z hospody druhého.

Ale to nejhorší je, že jsem stále neměl ponětí, kdo je Romeo a kdo je Julie. Bitva mezi muži nebyla zdaleka tím jediným, v čem jsem se špatně orientoval. V ženách jsem měl ještě větší maglaiz. Hodně tomu pomohly i kostýmy, které na mě působily jako noční košile, ale hlavně - všechny ty košile měly stejný tvar a stejnou barvu ... a teď si v tom najděte Julii. Že bych se orientoval podle hlavního páru, bylo taky nemožné, neboť tam laškoval každý s každým a Julií pro mě tedy každou chvíli byla jiná dívka. Na malý okamžik se mi v hlavě usídlila myšlenka, že Julií, vlastně hlavní postavou, by měla být ta nejelegantnější z dívek ... jenže tahle absurdní choreografie jakoukoliv eleganci a ladnost postrádala. Celá byla prosycena vulgaritou a často jsem musel odvracet zrak. Potěšila mě jen jedna věc... že v okamžiku, kdy si nechutně zpracovaná Juliina chůva vykasala sukni, aby se ochladila, zasmál se jen jediný člověk. Jediný z celého otáčka. Možná si choreograf myslel, že v dnešní době jsou všichni tolik nenároční a vulgární, že tyhle prvky ocení ... a pravda, taky jsem si myslel, že jsem jediný, komu se tohle protiví ... ale nakonec jeho snahu nedokázal pořádně ocenit nikdo. Chudák malý prznitel.

Každopádně tenhle balet neměl s baletem nic společného. Spíš šlo o parodii ... parodii na balet a dokonce i na samotný příběh. Kdybych si nepřečetl v programu, co přesně by se tam mělo odehrávat, z toho, co jsem viděl, bych to nezjistil. A i tak jsem s tím měl často problémy.

Říkám vám narovinu, že nic tak nechutného a nenápaditého jsem v divadle dlouho neviděl. Bylo to jako kdejaká hopsačka ze stodoly ... a nebo ze Stodolní ...
Juliin sólo taneček u zábradlí se dokonce příliš nelišil od laciných tanců u tyče ... a přišlo mi, že více než příběh nešťastně zamilované dívky, vypráví příběh striptérky, které klesají zisky.

Stále ve mně však zůstává jistá národní hrdost ... neboť onen mistr choreograf není Čech, ale pochází z Maďarska. Attila Egerházi. Jakmile někde pod choreografií uvidíte jeho jméno, nechoďte na to, pokud nepotřebujete průplach žaludku.
Naši tanečníci totiž nejsou špatní, ale co mohou ukázat v něčem tak slizkém? Když máte nevhodné kostýmy a nemožnou choreografii, můžete být sebelepšími, ale vždycky budete působit neohrabaně.

Jediný, kdo z choreografových plánů vyvázl poměrně dobře, byla Juliina matka ... o které jsem si však až do druhé poloviny myslel, že jde o samotnou Julii. Koneckonců měla odlišené šaty a byla elegantní ... elegantní, to se tam tak často nevidělo. S přehledem Julii zastínila. Což nebylo vůbec těžké vzhledem k tomu, co tam prováděla. To ani často nebyl tanec ... ne že to nebyl balet, ale on to nebyl žádný tanec! Juliina chůva ještě ke všemu jen neohrabaně chodila (spíš se potácela jako ospalý medvěd).

Nezbývalo než zavřít oči ... ale až tehdy jsem si uvědomil, co je na tomto baletu opravdu kvalitního a co si zaslouží ocenit ... hudba. Pokud jsem se kdy donutil k potlesku, vždy byl směřován k Prokofjevovi. Často mě od vypískání Edgerháziho odradila právě jen a jen ta krásná hudba, kterou jsem si nedovolil rušit.


Edgerházi mě donutil k zamyšlení ... proč jsme teď tolik vulgární? Proč, jakmile není ve filmu sex, nedokážeme si ho už téměř užít? Nebo proč takhle alespoň smýšlí tvůrci. Teď je vše tak laciné, špinavé a vulgární. A nebo až příliš jednoduché. Primitivní seriály, hloupé zápletky ve filmech, stupidní hudební texty, jednoduché kostýmy ... nic už není poctivé ... nic už není krásné ...

Je umění tohle, co se běžně vydraží za milióny ...

Modern Paintings - Beach Landcape II by Jacquie Gouveia

... nebo se mu víc blíží toto, což se považuje v dnešní době za vandalismus a hyzdění:


Já opravdu nevím, asi jsem slepý, hluchý, hloupý ...

Night ... something

17. července 2012 v 13:43 | Fender
Dobře ... s tím nadpisem trochu předbíhám, neboť tohle bych rád vysvětlil v jednom z následujících Mástr-článků ... Ano, už jsem tady zas! A pokud jste si mysleli, že uniknete mému zdlouhavému vyprávění o tom, co se letos na MORu událo, tak ... tak pokud ke mně nebudete v době, kdy tyto články budou přibývat, chodit, nemýlili jste se ... Ale pokud sem zajdete, pak zde budete moct najít nejen pár strohých popisů jednotlivých dnů, ale především fotky ... Ano, letos se za ně konečně nemusím stydět ... Pravda, za takhle doslova vybojované fotky bych se nestyděl, ani kdyby byly sebemázlejší, ale jít na koncerty se zrcadlovkou má své výhody ... Ale i nevýhody, mezi které patří především ty chvíle, kdy se v mačkajícím davu musíte strachovat nejen o sebe, ale i o foťák.

Než ale sepíšu první morový článek, chtěl jsem vám ukázat jistou zajímavost, které jsem si všiml v hotelu, když jsem zkoumal program ... vytzržený ze Sparku ...

Teď mluvím především k fanouškům Nightwish ... ne, spíš k fanouškům Harryho Pottera ... ne, Nightwish ... Potter ... Nightwish ... obojí ...

Všimli jste si někdy, že tato gruppa ....


... se podobá této gruppě ...?


Přiznávám, že Bellatrix bych mnohdy viděl v čele Nightwish raději než Anette ... Ale to hodně přebíhám.

Tak zatím ... optimisté v dnešní době ...


Na konci se rozbřesklo

3. prosince 2011 v 12:51 | Fender
Země se rozdělila na dvě poloviny, když se nad naším územím začalo stmívat. Jedni temný mrak, který zahaloval a zaslepoval lidstvo, podporovali, jiní se jej snažili zesměšnit. A ano, dařilo se jim to. Za soumraku vyšel nový měsíc, pak přišlo zatmění. Ale teď se začíná blýskat na lepší časy ... nastal rozbřesk a to je konec této smutné ságy!

Zdá se vám předchozí odstavec přehrávaný a neupřímný? Zdá se vám zbytečný a zcela nepochopitelně nabubřelý? Jeví se snad jako hloupý a zdlouhavý? Aby ne, chci vás totiž uvést do děje Rozbřesku ...


Hned zpočátku se nabízí otázka: Proč byl film rozdělen na dvě části? Možná si tvůrci myslí, že mohou konkurovat sedmičce Harryho Pottera, která byla taky rozdělena na dvě části, ale aby tak tomu mohlo být, musel by mít Rozbřesk děj a kvalitní herce. Ačkoliv tedy po pár minutách jsem snížil své nároky alespoň na obyčejné, průměrné herce, kteří by u dialogů neusínali.
Že role Belly Swanové je zatraceně nevděčná, to jsem zjistil už dávno. Většina národa ji považuje za nudnou, hloupou a nevyspělou, menšina, která do děje ságy více pronikla, ji považuje za běhnu a jen nepatrná část národa si udělá ve svém srdci místo i pro ni. Celé Stmívání jsem herečku (tuším, že se jmenuje Kristen) litoval, ale při Rozbřesku jsem si uvědomil, že ačkoliv je Bella napsaná takto blbě, dobrá herečka by jí mohla vdechnout alespoň trochu života. Jenže to jediné, co Belle vdechla Kristen, byly asi prášky na spaní.

První polovina první části Rozbřesku měla být asi tou romantickou složkou filmu, jenže když tou nejžhavější zápletkou je to, že Bella neumí chodit na botách s podpatky, začne vám být líto vstupného. Všechno se vlastně motalo kolem svatby Belly a Edwarda, ale ať už byla situace sebedramatičtější, nepociťoval jsem nic jiného než únavu. Protože jsem uspokojení nenašel v ději, začal jsem se zaměřovat na detaily. Povznesl jsem své vnímání vysoko nad Bellin hlas, který se snažil cosi filosoficky odříkat za zvuků dopadajícího deště, a začal jsem si všímat výkonů kameramana. Víte, u většiny filmů si ani nevzpomenete na to, že nějaký kameraman existuje, protože vám všechno do sebe zapadá a každý záběr je vám příjemný, jenže Twilight sága jde na vše z opačného konce. Některé záběry mi vyloženě vadily a já jsem se nemohl přestat odvracet od plátna, když se kamera zanořila do zad Belly, když - nejspíš - kráčela mezi hosty. Obyčejně by na tom asi nebylo nic špatného, záběry zezadu jsou většinou i působivé, ale abyste dosáhli tohoto efektu, potřebujete zabrat i něco víc než jen pohybující se lopatku, aby diváci odhadovali Aha, tak teď asi jde Bella k oltáři - Možná ji vede její otec a možná ji vede už Edward. Třeba si tvůrci řekli, že to do děje vnese napětí, ale řeknu vám na rovinu, do takovéto slátaniny se žádné napětí ničím vložit nedá.

Ale vraťme se k hercům. Ona to není totiž sama Kristen, která mluví jako pod vlivem morfia. Ať už si Bells a Ed vyznávali lásku, ať už si říkali manželský slib, ať už se hádali, ať už řešili jakékoliv věci, všechno to bylo hlasově v jedné rovině. Nebylo to dabingem, šli jsme na originál s titulky a o to víc jsem nechápal, za co jsou ti herci tolik obdivovaní. Ovšem naprosto odrovnávající byl Edwardův výraz, když Charlie vedl Bellu k oltáři. Díval se na ni asi tak znechuceně, jako já se dívám obvykle na něj. Možná v tom měla být láska. Ale uznejte sami, zaměstnali byste herce, který když hraje zamilovaného, tváří se, jako kdyby ho poslali do Faktoru strachu?

Za zmínku stojí i líbánky. Náš oblíbený a charizmatický pár si odcestoval na ostrov Esmé, kde na ně čekala ohromná manželská postel. Schválně jestli uhodnete, k čemu posloužila? Ano, Ed ji zničil. Zcela ji zdemoloval. Při sexu. Tak si říkám, proč Bella zůstala vcelku? Není to divné, že celé okolí je na kusy, jenom ta, co je mu nejblíž, stále ještě žije? To jsou ty detaily.

Ještě jeden detail ... všimli jste si toho, že můj popis zní jako popis španělské telenovely? Že po upírech není v mém vyprávění ani stopy? Ono to totiž už moc s upíry nesouviselo. Až ve chvíli, kdy Bella otěhotněla, jsem pocítil výraznější zájem o tento film, ale možná to taky jen způsobovala ta recenze, kterou mi poslala Maggs a kterou jsem konečně pochopil (soutěž, kdo se vydrží déle nesmát). Nemyslel jsem si, že je to vůbec možné, ale ještě hloupější než upíři byli tentokrát vlkodlaci. Ale tam to bylo dané spíš tím, že byli udělaní jako mluvící velká psiska. A to opravdu špatně zpracovaná mluvící velká psiska. Nehledě na to, jak stupidní byly veškeré dialogy ve filmu. Ach ano, už dlouho jsem se tolik nepobavil. Ale stále jsem nebyl spokojený - dočkal jsem se totiž už vlkodlaků, ale po upírech ani památky. Tedy po jejich znacích. Co na tom, že občas někdo běžel tak rychle, že z něj zbyla čmouha, nebo vyskočil výš než by kdy skočil skokan o tyči s tyčí, když nikde nebyla ani kapka krve. Už dávno jsem si zvykl na to, že hraběte Drákulu od Eddieho a jeho vegetariánské rodinky čekat nemohu, zvykl jsem si na to, že šplhají po stromech jako nadopované veverky, přijal jsem i fakt, že se na sluníčku třpytí jako disko koule na rozjetém mejdanu, ale že už i ta krev byla omezena ... Naštěstí mimčo dostalo hlad. Přišlo mi to jako jediná rozumná zápletka. Bella musela začít pít krev, aby tu potvůrku, co jí zevnitř ničila, uživila, a já si uvědomil No jo, ono je to fakt i o upírech. Takže až natolik byl příběh jedné upírské lásky zdegradován. Ale ostatně, nezní už jen to spojení upírská láska samo o sobě divně? Nenamlouval snad Ed celou dobu Belle, jaká je to zrůda bez emocí? A teď je tu láska na život a na smrt ... nebo spíš na věčnost. Ano, věčností to teprve začíná ...


Atmosféra. Dojem. Tak důležité věci ... každý film má svou atmosféru a něco ve vás zanechá. Rozbřesk? Abychom se mohli více ponořit do zkoumání atmosféry Rozbřesku, musíme se vrátit na začátek a na konec. K titulkům.
Začíná to tak, jak jsem si myslel, že to začínat bude ... mraky, déšť - tvůrci se pokusili do úvodu vecpat co možná nejvíce tajemna, záhadnosti a napětí. Působivé. Ale ... Možná už je to obecný předpoklad, že lidé odejdou z kina hned, jakmile plátno zčerná - myslím ještě před spuštěním závěrečných titulků - což bylo něco, na co nejspíš tvůrci také vsadili. Ale nevím, z jaké strany. Buďto tam tu veselou, vlezlou a naprosto nevhodnou písničku pod blikající titulky (ano, komu by stačila prostě jen černá - hlavně ať to má co nejvíc barev) vložili jen proto, že doufali, že na titulky už se nikdo dívat nebude, nebo naopak snad tímto chtěli někoho upoutat a donutit diváky, ať ve svých sedadlech zůstanou až dokud titulky nedoběhnou. Bláhoví tvůrci. Takový byl tedy závěr. Taky vám to k začátku nesedí? U Rozbřesku platí, že podle titulků se dá přesně určit atmosféra celého filmu - zmatek. Bylo to, jako kdyby někdo neustále ztrácel scénář, a tak psal stále nový a pokud možno ještě blbější než ten původní, takže to nenavazovalo tak dobře, jak bychom očekávali (vážně jsme něco očekávali?). Při mnohých scénách jsem nabýval dojmu, že se režisér snad musel opít (spolu s kameramanem a všemi scénaristy, které stihl vystřídat), nebo rovnou raději utekl a nechal režii na samotných hercích. Sem tam jsem si pomyslel, že hercům došlo, v čem to hrají, takže některé scény odmítli, jenže v těch některých verzí scénáře zkrátka ty scény napsané byly, takže režisér musel sehnat náhradu - nejčastěji jako náhradu přijímal kámoše, které poznal v baru, kam se chodíval opít. Tohle je Rozbřesk.

Doufám, že jste z toho pochopili, že se na druhou část moc těším. ;)

LIDI*CE

25. října 2011 v 23:00 | Fender
Těžko říct, jestli tohle bude další stroze popsaný "zážitek", který nikoho neupoutá, nebo to rozvinu na "zamyšlení", ze kterého snad něco pochopíte. Vlastně, pro vás mé dilema již není aktuální, co se z tohodle článku nakonec vyklubalo, si můžete přečíst v "rubrice". Ale teď je to pro mě tajemstvím. Stejně jako to, jak začnu dnešní článek. U Veroniky věčně vídávám články začínající větou, že neví, jak začít článek. Teď to chápu. Veronice z toho ale vždycky vyleze něco smysluplného a zajímavého, mně se to nepodaří ani tehdy, když mám jasně dáno, o čem bych psal. Vlastně jsem dnes začal psát článek jen z potřeby napsat článek. A byli jsme v kině na Lidicích. Není zase tak snadné psát o Lidicích, vlastně je to podobně náročné jako psát o Osvětimi. Tahle témata zkrátka člověka chytnou za srdce. Vím, že je to věc, o které by bylo dost hloupé žertovat, takže už jen proto mám z tohodle článku strach, nerad bych něco zkazil.

Lidice, kdo to neví, byly vsí ve Středních Čechách, které byly v roce 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha zcela vyhlazeny. Nezůstal tam kámen na kameni a obyvatelé byli buďto rovnou zabiti, nebo posláni do koncentračních táborů.

Tvůrčí tým filmu Lidice si ukousl hodně velké sousto; natočit kvalitní drama, které by vycházelo ze skutečné a ještě takto tragické události není nikdy jednoduché. Viděl jsem hodně dobrých filmů, ve kterých buďto šlo o samotnou dobu a událost, nebo byla odsunuta do pozadí dramatického příběhu, který do jisté míry ovlivňovala (např.: Životy těch druhých, Šedá zóna) - žádný z nich nebyl český. Nevěřil jsem tomu, že by Češi dokázali opravdu zachytit tragičnost té doby, takže jsem od filmu ani nic nečekal. Možná je to dobře. Byl jsem velice mile překvapen. Bylo to úplně jiné, než jak jsem si to představoval. Na oficiálním webu filmu Lidice je uvedeno, že film Lidice není historickým dokumentem, není ani válečným filmem, je o osobních dramatech obyčejných obyvatel jedné středočeské vesnice. To je více než výstižné. Přijde mi, že ten film je zpracovaný podobně jako Titanic - hlavní děj utváří proplétající se smyšlené příběhy, které vedou až k samotnému vyhlazení.
Píšu tady o tom jako o běžné denní činnosti - nějaké vyhlazení. V tom kině to na mě nedolehlo, stejně jako děsivost Osvětimi jsem si v Auschwitzech nepřipouštěl. To až teď doma jsem schopný zamyslet se nad tím, co se tehdy vlastně stalo.

Zemřelo mnoho lidí. Válka dolehla na každého. V Lidicích zemřelo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Většina mužů byla zastřelena nacisty ihned, dodatečně pak ti, kteří se zdržovali mimo vesnici. Ženy byly převezeny většinou do pracovních koncentračních táborů, kde jich 53 zahynulo. Některé děti, ty, které splňovaly podmínky árijské rasy, byly poslány do převýchovy do německých rodin, ostatní byly poslány do Chełmna, vyhlazovacího tábora - žádné z nich nepřežilo. Děti, které byly poslány do německých rodin, se podařilo vypátrat a navrátit příbuzným, bylo jich jen 17.

Po Lidicích nezůstalo nic. Domy byly spáleny a následně vyhozeny do povětří. Všechny cennosti, které obec a její obyvetalé vlastnili, přišly do rukou nacistům.
Takový byl osud jedné vesnice: vymazání z map. Zbylo jen prázdné pole, nic nenaznačovalo, že by tam kdysi stávaly domy.

Veškeré tohle utrpení vzniklo jen kvůli razanstnosti Karla Hermanna Franka, který chtěl Hitlerovi a celé Říši dokázat, že pracuje na vyšetřování atentátu na Heydricha. Stopy vedli do Lidic, což byla ta nejlepší záminka, ač nebyly důkazy, k varování pro všechny ostatní, kdo by se pokusili o něco podobného.

Film Lidice vychází z faktů, ukazuje krutost té doby, ale také vnitřní souboje odehrávající se v každém člověku. V někom jen jsou ty boje krvavější.

Většina, když film skončil, odcházela ze sálu roztřesená a vykolejená. Nikomu nemohl být život těch lidí lhostejný. Ne, když nám to pan Nikolaev takto bez obalu naservíroval. Nebo ano? Chápete člověka, který nad tím jen mávne rukou, uchechtne se a podotkne, že je opravdu velice rád, že to konečně viděl? Chtělo se mi z něj zvracet. Jak může někdo být takhle citově nevyspělý? Jak někdo může být takové poleno, že s ním nehne ani kariéra toxikomana, ani Osvětim a ani Lidice? Co je tohle za zrůdu, že se směje, když nacisti sřílejí do patnáctiletých chlapců? Je to jen film, já vím, ale ten film vyobrazuje naši minulost. Tohle se stalo. Otevřete oči! Nežijete ve světě, kde by vás mohl Jack Sparrow unést na své lodi, tady neválčí Harry Potter s Pánem zla, nás neohrožuje Darth Vader, my nehledáme Prsten, my žijeme v místech, kudy se procházela nacistická vojska, jezdíme po kolejích, po kterých byli lidé odváženi do koncentračních táborů, naše auta se prohání po silnicích, které blokovaly tanky, možná míjíme prázdné louky, kde dříve stála zrovna taková vesnice, ale teď už ne... Tohle je naše minulost.


Zdroj některých informací:

Totální ZATMĚNÍ!

1. července 2010 v 23:37 | Fender
Taky vám ten nadpis nápadně připomíná název třetího všemi milovaného dílu Twilight ságy?! :D
Není se čemu divit.. tento nudný a zdlouhavý článek chci věnovat právě jemu.. a všem obětem, které se na něj odhodlaly dnes podívat s námi v kině! :D

Byla to komplikovaná akce.. já - takový milovník Stmívání - jsem byl svým už několikrát zmiňovaným parťákem Benderem vytažen do kina na Zatmění.. neboli anglicky Eclipse, jak říkají všichni inteligenčně degradovaní fanoušci tohoto žánru v ČR! :D
Už ze začátku jsem věděl, že se ženu opravdu do velké legrace.. zvlášť, když jsem měl po boku Bendera (a to do slova! Všechny fanynky yaoie zklamu - Bender je dívka! Dejme tomu.. :D).

Po skončení velice záživných reklam si snad už i ostatní všimli, že plátno je podivně zkroucené.. já, inteligent, jsem to prohlašoval už na začátku, ale proč by mě měl někdo vnímat..? Jenže všem to přišlo jako takový 'hustý les'.. ale opravdu! Když jsem se na to zadíval víc, vypadalo to trochu jako zastíněné stromy!
Jenže to není ta hlavní věc, o které se chci rozepsat.. když se na to něco pustilo, nebyla tato vada vidět.. problém byl v tom, že se nic nepustilo!
Zatmění přišlo doslova.. v kině byla tma a fanynky s napětím čekaly na svoje miláčky Edwarda a Jacoba.. jenže se stále neobjevovali a neobjevovali.. chyba v Matrixu nastala! Nevím, jestli promítač zaspal... i to je možné.. každopádně jim trvalo dobrých několik minut, než film spustili...
Při čekání padaly asi tyto věty..
"Tak těďka už bych brala ten Rozbřesk!"
"Chtěli jsme Zatmění? Tady ho máme!"
"Proč jsem nešla radši na film, který by se jmenoval 'Film, který jde vidět'?"
".. nebo film 'Prachy'! To bych taky brala..!!"
Takže jsme si zkracovali dlouhou chvíli vtipnými průpovídkami.. :D

No.. nakonec se vše rozjelo (k mé veliké radosti!) a já můžu začít podávat recenzi.. :D

Že Edward je odporná tlama, na kterou začínám být čím dál víc alergický, to už je známá věc! Jenže v tomhle díle jako by byl extra nesympatickej! Nevím, jestli jsem si na něj třeba jen nezased, kvůli tý jeho slávě.. možné to je, takže se nedivím, že už mi vadil každý jeho 'vdech'!
Ale není to jen můj odpor k této postavě, co kazí celkový dojem té 'temnoty', která zařadila tuto romantickou parodii na dobrý film mezi horory. Jde hlavně o to, že postava Edwarda Cullena vůbec nevystihuje ty pravé upíry, na které jsou všichni zvyklí a které všichni milují! Je to nechutná romantická představa krvelačného stvoření! To k sobě nejde! :( Edward jako upír by přece neměl nic cítit! Neměl by mít duši.. neměl by milovat! Jenže náš drahý hrdina se ZAMILOVAL do Belly (což taky nepochopím!), bývá NEŠŤASTNÝ... a na posteli (bohužel ne smrtelné) se vylíval Belle, jak přišel o svojí duši, že už nic necítí... och, jak věrohodné.. hlavně když se u toho málem rozbrečel.. tsss.. to ten film kazilo asi nejvíc! :(

Daší věc, která mě dopalovala na nejvyšší možnou míru... Bella! Lépe řečeno - její hraní! Ona sama jako postava.. jasně, je to dívka (lidská), která se zamiluje do upíra (a jak se později zjistí, současně i do vlkodlaka - děvka! :D), ale Kirsten (či jak se jmenuje ta herečka) je taková bluma! Ona vůbec neumí hrát! Ne jen, že má pořád stejný výraz, ať už jde o romantickou, bojovou nebo vtipnou scénu, ale navíc má hlas naprosté blumy bez jakéhokoliv zájmu! To jsou pak bez zájmu i diváci! Tedy já určitě! :D

Jacob.. ten mi z těch všech vadí asi nejmíň.. Benderovi taky! Je to vlkodlak.. hrál jsem dřív bitefight za vlkodlaky, al e to teď není podstatné... nejde o to, jaká je to rasa! Jde o to, že je to opravdu herec! Aspoň trochu! Že tam něco dělá! Scény s ním byly nejvtipnější.. a ano.. opravdu jsme se u nich řezali smíchy.. i když asi spíš kvůli těm parodujícím větám, kterými jsme je předabovávali.. abych tam neusl! :D

Jinak chci dodat, že NIKDY NEBUDU FANOUŠKEM TWILIGHT SÁGY!!! MÁ TO TO NEJHORŠÍ HERECKÉ OBSAZENÍ VŮBEC!!!

Zároveň nechci naštvat žádného fanouška.... toto je můj názor... ale tak trochu (HODNĚ!!! :D) doufám, že se ke mě přikloníte... ;)

No a menší výtvor na konec.. Stejně tak zkažený jako samotný film.
(To mi připomnělo, že jsme tam pořád někomu dávali přezdívky typu 'borec na konec' a 'frajer na zaver' :D ;))

Umění

22. června 2010 v 15:53 | Fender
Pod pojmem 'umění' si každý představí asi něco úplně jiného... Někomu může při tomto slově na mysli vystát jeden ze známých obrazů, někomu kvalitní moderní písnička, někomu třeba poezie... každopádně jde o um (od toho je to také odvozené ne?) a už jen proto bych 'uměním' nenazýval úplně vše, co kdo vytvoří... Jistě, práci to dá, ale dnes se 'uměním' nazývají i obrazy, které chobotem neobratně načmárá slon támhle někde v zoo... to bych mohl pak za umění vydávat všechny své výtvory, co jsem splichtil, když mi bylo pět let a konkurovat s tím všem malířům a kreslířům, kteří si zaslouží být navždy zapsaní v historii. Opravdu... dnešní lidi jsou, co se umění týče, až nechutně nenároční. Vždyť se stačí rozhlédnout kolem sebe.. co vidíte? Jen odporné kýče bez originálního nápadu? Kopírování? A na tom dnešní umění staví! :(
Když čtete povídku, která vás vůbec nezaujala.. zpracování je otřesné.. téma tak dětinské.. na co pomyslíte? Že je to umění?! No proč ne... ten člověk si s tím dal přeci práci a nevadí, že je to jedna z nejhorších věcí, kterou veřejnost kdy četla... prostě je to umění a ten, kdo to napsal je umělec!! :( Smutné... Opravdu jsme poklesli!

Znáte všichni určitě dobře projekty kaplického.. znáte 'rejnoka' a znáte 'chobotnici'. Co je na nich tak úchvatného? Přehnaně futuristické stavby, které se nikam sem nehodí... kýčovité tvary a odpuzující barvy! A všichni to oslavují, jaká je to nádhera... jenže podle mě není!

Asi opět nikoho tento článek nezajímá.. chci jen ukázat, jak jsme malí.. jak jsme hloupí.. jak jsme objevili další věc, ve které jsme takhle klesli! :(
Nebo považujete za umění obrazy dnešních malířů? Čmáranice... vylité barvy... kdyby to aspoň vypadalo hezky!
Zajímá mě váš názor... zvlášť co se tohodle týče...

A teď z trochu jiného soudku... znáte písničku "The Art of Suicide"? Předpokládám, že jsou zde vyjímky, které ji znají... Opět píseň od Emilie Autumn. Její tvorbu považuji mnohdy i za něco víc, než jen pouhé umění... její texty jsou chytré... mnohdy saskastické - právě jako v případě téhle písně! A její hudba je originální.. nikdo nehraje tak jako ona! Všechny ty malé 'stars', co si hrajou na velké celebrity, na někoho, kdo má právo takhle ovládat myšlení lidí, jí nesahají ani po kotníky. Nechci nikomu vyvracet jeho styl.. ale tady na tom se opět ukazuje, jak lidská inteligence padá a padá do nenávratna! Místo toho, aby "následovali" někoho opravdu inteligentního, jsou všichni v tom davu, který si pochoduje jen za jednoduchými prostými texty... protože nic inteligentnějšího nechápou, tudíž je to pro ně nezajímavé! :(

Nejspíš se rozepisuju o věcech, které vůbec nikoho nezajímají.. potřebuju to ale ze seb dostat! Štve mě to!

No a když už jsme u toho umění... nechci se chlubit.. ale přidal jsem další video na youtube! :D Do budoucna vás s tím už otravovat nejspíš nebudu.. jde jen o to, že tohle video trvá devět a půl minuty a zabralo mi dvě hodiny.. osobně ho považuji za moje - prozatimní - mistrovské dílo! :D
Matka mi ho ale krutě zkritizovala (jako všechno!). Jestli je věc, co jsem kdy udělal a jí se líbí.. nevim.. asi ne.. :(

Epica - Indigo (prologue) + The Obsessive Devotion:



No a poslední věc, které bych se zde chtěl věnovat.. fotografická soutěž! Velmi nečekaně se mi na ní každý vybodl! :D Nedivím se... ale tady se zase ukazuje nekreativita lidí... kdyby měl tedy ještě někdo zájem.. jak jsem psal.. je to soutěž bez ukončení... :D
Jde o to vyfotit něco s číslem 5 (Jako John 5 - logické ne?). Může to být cokoliv.. může vám to patřit a nemusí.. můžete to mít doma a může vám to klidně viset na bilboardu na náměstí... jde opravdu o fantazii ;)
 
 

Reklama