BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Srpen 2013

Symfonie noci

30. srpna 2013 v 23:12 | Fender |  Mé básně
Leaves' Eyes vydávají nové album. Ale to většinu z vás tuším nechá nanejvýš chladnou, takže sáhodlouhé povídání o tomto díle si nechám na někdy jindy ... třeba na prosinec ... to má totiž album údajně už i vyjít, takže přihodím recenzi .. kterou si asi stejně nikdo nepřečte, ale tvařme se optimisticky.

Důvod, proč začínám článek zmateným bleptáním o jakémsi prosincovém albu nějaké hrozně dárk a ívl grupy, kterou nikdo z vás nezná, je prostý. Zveřejnili totiž konečně obal toho nové skvostu ... no skvostu, to teprv uvidíme. Faktem je, že obal se opravdu tváří slibně, nicméně tomu horlivému ujišťování, že "tenhle kousek bude zatím to nejtvrdší a nejlepší, co skupina kdy vydala", nevěřím. Známe hlasové kvality jejich zpěvačky ... ale dobře, dobře, slíbil jsem, že tohle si nechám na někdy jindy, takže přejdu k tomu podstatnému ...

Napsal jsem básničku: Až dnes bude večeře, vytáhnu tě do keře, vytrhám ti kadeře. Ne, přiznávám, zas takhle kreativní nejsem, tohle jsem ukrad z Novýho Muniše. Nemohu se měřit s poníkem Járou, ale přeci jen vám tady ten svůj epos předvedu. A proč jsem začal tak komplikovaně přes Leaves' Eyes? Protože mě k jeho napsání inspiroval právě tento obal:


... a vlastní život, ovšem to je dlouhý příběh.

Pravda, když jsem takhle Liv (jo, to je ta blondýna uprostřed, jejich zpěvačka) spatřil prvně, vířily mi jistou dobu hlavou i jiné myšlenky (skupina opravdu našla způsob, jak zaujmout), ale ty by nebyly publikovatelné, takže přejdu k věci:

Symfonie Noci


Když ztratíš se v temnotě,
je to tak navždy,
oběti vraždy
i démoni povstanou.
Prožerou mozek,
zchvátí tvé srdce,
čapnou za ruce,
a chystaj mstu prohnanou.

Když vrátíš se na světlo,
už nejsi úplný,
měsíc je záludný,
on ukrad ti duši.
Úsvit je dočasný,
srdce je ztracené,
sny navždy zmařené.
Kdo moh by to tušit?

Jo, všechno zlé zanechá stopu ... Na druhou stranu, on i ten dočasný úsvit stojí za to žít ... Obavy mám jen z jedné věci: že tahle má básnička bude daleko emocionálnější, temnější, napínavější a drsnější než celé album Leaves' Eyes. Ale třeba překvapí, držím jim palce.

Připomíná mi to, že jsem vám ještě nevyprávěl o vystoupení téhle skupiny na Mástru ... celkově o ničem z Mástru ... No jistí si můžete být tím, že to bylo naprosto legen-počkejte si-a budete si muset počkat opravdu dlouho-

Koukám, že tu rozjíždím pěknou sbírku básniček podle alb: nejdříve Kazatelé noci, teď Symfonie noci, bůh ví, kde to skončí ...

Ruiny

28. srpna 2013 v 21:55 | Fender |  Zážitky
Ano, ano ... ruiny .. nic jiného z mého blogu už nezbývá ... A čí je to vina? No raději se vyhněme odpovědi na tuto otázku ... můžeme to svádět na nepříznivý vítr, inflaci nebo korupci ... Podstatné je, že jsem se vrátil ... trochu. Sice mi už skončila práce (juchů-juchuchů), ale zase mi za chvíli začne škola, takže ono to s tou aktivitou zas tak slavné nebude (a kdy v mém případě bylo?)

Dobré ovšem je, že mi na blog vrátili ukazatel návštěvnosti (líbám ruce vznešenému týmu blog.cz), tudíž už mám i motivaci o něco se snažit.

Možná čekáte, že nyní vás přijdu zahlcovat sáhodlouhým vyprávěním o fesťáku Masters of Rock ... a možná nyní doufáte v to, že prohlásím, že už tak nudné články nikdy psát nebudu ... haha, tůdle, ony přijdou ... ale teď ještě ne. Sice jsem hned ve Zlíně sepisoval všechny poznatky a zážitky (a že jich sakra bylo), takže vše mám už sepsané, ale ... jsem líný to přepisovat do počítače. Takže to je vaše jediné štěstí, blahoslavte mou lenost. No a nebo můžete k mým mástr-článkům přistupovat kladně a nalhávat mi tady, jak se na ně těšíte ... Důležité je, že se na ně těším já. Já, já já, jenom já. Jsem totiž sklerotik a potřebuju si někam takhle své zážitky zapsat ... já bych byl za pár let schopen zapomenout i jak se jmenuju. Proč si myslíte, že chodím furt ten blog kontrolovat - no abych na to nezapomněl!

Ale tenhle článek vlastně původně neměl být věnovaný tlachání o ničem ... chtěl jsem vás seznámit s jistými ruinami ...Vidíte, jak je to krásně symbolické slovo, nádherně se hodí pro tento blog! Ale já mám nyní na mysli opravdu zříceniny hradu ... tedy rovnou dvou hradů: Louzek a Pořešín. Možná je znáte, možná ne ... Já je až do dneška neznal.

Původně jsme na dnešek naplánovali, že vyrazíme na Lipno na stezku v korunách stromů. Ale začalo nám pršet. Ne, nebudu na ten déšť nadávat, protože jsem na Lipno stejně nechtěl, ale na druhou stranu jsem nechtěl ani zůstávat doma. To je taková ztráta času. A pak někdo přišel s návrhem, že vyrazíme na Louzek. Nikdo o ničem takovém nikdy neslyšel ... takže jsme na to okamžitě kývli, sbalili se a vyrazili ... Věděli jsme jen to, že je to zhruba sedm kilometrů za Kaplicí ... Ale světe div se, my ho opravdu našli.
Pravda, nic moc z Louzku nezbylo ... a to počasí taky nebylo zrovna dvakrát na objevování zřícenin nejvhodnější. Ovšem to, že by nám mohlo být nepohodlné brodit se promáčenou loukou a že by mohlo být i dokonce nebezpečné pohybovat se po podmáčených strmých svazích, nám došlo až později. Ať už lilo sebevíc, dobyli jsme Louzek!



Cestou na Louzek jsme si ovšem všimli cedule upozorňující na ještě jeden hrad, Pořešín. Celí promočení, ale nadšení z úspěšné výpravy (přičemž jsme se však stihli asi dvakrát ztratit) jsme se vydali na Pořešín.

Zatímco z Louzku se zachovaly dvě děravé stěny kdesi uprostřed hustého lesa, kam ani nevedla pořádně značená stezka, Pořešín byl krásně upravovaný a rozlehlý areál. Všechna ta posekaná tráva, vykácené stromy, nové můstky přes propasti a dřevěné chajdy a bílé stany restaurátorů však působily tak úzkostně, neútulně, nehistoricky a zcela nevhodně, že mi byl ztracený Louzek daleko sympatičtější.
Pravdou ovšem je, že z Pořešína toho zbylo daleko víc a to i přesto, že pochází pravděpodobně z dávnější doby (1270). A jak jsme tam tak lezli (a šplhali na deset metrů vysoké stěny - ale psst), začal mě nakonec přeci jen i Pořešín uchvacovat ... asi právě tím, že jsme tam mohli zcela beztrestně (a zdarma!) vyšplhat, kam se nám jen zachtělo.





Nemůžu popřít (a ani nechci), že mě hrady začaly zajímat a bavit ... zítra proto vyrazíme hledat další zříceniny. Už jsme si vyhlédli Sokolčí a tvrz Tichá - kde ovšem doopravdy skončíme, neví nikdo. Dnes jsme málem, když jsme se motali z Pořešína, skončili v Rakousku ... tak třeba tam zítra už doopravdy dorazíme.

A třeba taky už hned zítra napíšu další článek ... ale teď mi to přijde spíš jako vtip, planá výhružka nebo smyšlená historka než jako skutečný plán. Kdo ví. Já bych rád. Opravdu moc rád bych se zase na blog vrátil ... chtěl jsem už tehdy, když jsem sem hodil ty ukázky designů, ale ... Už jsem vám říkal, že jsem líný? No líný, spíš jsem naprostý flegmatik ... Řeknu si "Jo, tak na ten blog půjdu." a záhy "Kašlu na to, svět se nezboří."

Tak snad ... snad z něj zbyde víc než jen ruiny.

Designy pro Stefi - tři verze plné koní

2. srpna 2013 v 17:32 | Fender |  Má grafika
Ani jsem nikoho neoběhl, ani jsem pyšně neohlašoval, jak jsem se vrátil, jenom jsem se celý den věnoval grafice. Tenhle týden mě to opravud začalo bavit více než obvykle. Tak jsem toho využil a udělal design pro Stefi. Konkrétně jsem dodělal dvě nové verze.

A tady všechny jsou:


Tento design je nejstarší, bez doplňků a není nikde nastavený.

-------


Design měl být modrý, ale já se přesto opovážil zkusit i jinak barevnou verzi - hnědou. Tento design má své bonusky a je nastaven ZDE.

----------


Tento design by mohl požadavky splňovat asi nejvíc ze všech. Má všechny doplňky a nastavený je ZDE.

Snad se aspoň jedna verze Stefi zalíbí .. pokud ano, napiš mi prosím na mail své heslo a já ti to nastavím. Pokud ne, hold se pokusím vymyslet ještě jednu verzi. :P

Design na přání: Lehkomyslnost je formou krutosti

2. srpna 2013 v 12:41 | Fender |  Má grafika
Vím, že jsem se přes prázdniny blogu vůbec nevěnoval ... ale já za to nemůžu! Stále musím živit těch deset imaginárních krků ... a jsem lenoch ... neměl jsem zkrátka ani v nejmenším chuť dělat cokoliv produktivního, do čehož jsem řadil i psaní. Stále řadím. Namísto toho jsem se pustil do sledování seriálů, například Vikingové jsou opravdu dobrý kousek! To je takový příjemný oddechový krváček plný severské mytologie a tradic ... rozhodně je to tedy více důvěryhodné než film Thor.

Ale nevrátil jsem se, abych vám tu kecal o seriálech a o své znuděnosti, naopak přišel jsem ohlásit velkolepý návrat. Který tedy zas tak velkolepý nebude, ale ... co už. Jsem tu. Zase. A vracím se, jak už mívám ve zvyku, s grafikou. Sice jsem se nechal definitivně vyřadit kvůli nedostatku času z jedné grafické soutěže - to není nic pro mě - ale to neznamená, že bych se na grafiku celkově vykašlal. Jen jsem neměl dlouho inspiraci ...

Každopádně asi předevčírem mě Rosamarie požádala, abych jí stvořil design pro povídkový blog. A já ho opravdu udělal. Poměrně brzo na můj styl, když si vybavím, že už asi dva měsíce mi kdesi zahnívají objednávky jiných blogerů .. ale nemůžu za to! Prostě jsem neměl doposud chuť cokoliv dělat. Teď už ale mám, takže vás začnu asi zase zahlcovat nějakými zbytečnými články ... kterým budou vévodit články o Mástru ... je to sice už aboslutně neaktuální, ale já bych je sem rád sepsal, abych si mohl třeba i sám za nějakých pár let zavzpomínat .. olé.

A nyní k designu:

Nedostal jsem přesné zadání, ale zhruba něco takovéhleho by se mně osobně pro povídkový blog líbilo ... jediný důvod, proč tam něco takovéhleho nemám, je ten, že mé povídky jsou o něco více krvavější, takže cosi takto mírumilovného by se k tomu nehodilo, ani kdybych tam místo medailonku dal motorovku ... ale to sem teď nepatří.

Původně jsem zpracoval verzi modrou, ale to mi přišlo tak chladné a neútulné, až jsem to prostě musel přebarvit, takhle se mi to zdá být lepší. Dnes ano. Včera jsem proti té oranžové měl taky výhrady. Ale na tom nesejde, podstatný je názor Rose a ta mi deisgn včera poměrně i chválila. To mě těší.
TADY je design prozatím nastavený. Rose ho nastavím asi během dneška.