BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Červen 2013

Ananas

25. června 2013 v 14:24 | Fender |  Mé básně
Kdó je tady lempl?!! Xávier je lempl!
Náhodou není! Dřu jako kůň, abych uživil všech těch deset hladových krků ... Ne, nechci tím naznačit, že jsem desetihlavý drak (na škodu by to nebylo), ale že mám velkou rodinu, kterou musím uživit ... ale já ji nemám ... zatím ne ... Vymyslel jsem si ji, abyste se mnou měli soucit a tudíž mě nehubovali za tak dlouhou nepřítomnost. Já za to nemůžu, první věta tohoto sdělení je totiž pravdivá: dřu jako kůň. Mám toho opravdu moc. Do školy už nechodím - tedy měl bych, zítra tam asi zajdu, ale už máme uzavřenou absenci, takže to není povinné, dalo by se říct.

Bohužel teď tedy nemám na blog moc času ... to až o prázdninách. Ano, o prázdninách tu budu snad už denně! I když to taky není moc zdravé .. nicméně se na návrat těším. Odhlasovali jsme si tuším taky, že bychom mohli uspořádat nějakou oslavu narozenin mého blogu - uspořádám, asi 1.7. - máte čas?

Ale tento článek bych chtěl přeci jen opět vyplnit hlavně básní ... Nevím, čím to je, poslední dobou se mi ve verších píše hrozně dobře. A tuto báseň jsem psal s myšlenkou na někoho určitého. Rozhodně to neznamená, že by to byla nějak zvlášť kvalitní báseň. Ale i tak ji sem dám ... je totiž i pro mě záhadou. Já nevím, kdo jsem, nevím, co cítím (co cítím k sobě, natož ke komukoliv jinému) a pak ze mě vypadne něco takovéhleho ... A já vskutku netuším, zda se chci rozloučit či blížit ... Prostě jsem to napsal - napsal zcela zasněn. A pak kouknu a papír je plný. A to i přesto, že nemám rád ananas.

Ananas
Můj hrad už se zřítil,
každý baron na ty ruiny pliv'.
Sen už se rozplynul,
hlas mojí múzy dávno ztich'.

Z majestátu mého zbylo jedno tělo!
A to chci odevzdat jen Tobě …

Mozek už se rozpad',
avšak dál bije srdce mé.
Přiživují se černí hadi
Na temné duši ztrápené.

A z majestátu mého nezbylo už nic!
Své vény odevzdávám Tobě …

Ať stříká krev, ať zbrotí zem, ať vím, že stále žiju!
Probodni ruce mé a seber mi mou sílu.
Jinak bych tě zmáčk' a nikdy víc nepustil…
… za odpuštění neprosil…

Jiskra v očích pohasla
a hle - tu někdo leží!
Ten, jemuž puklo srdce,
kdo prožil život ve lži …

Z majestátu mého zbyla jsi jen ty.
Daruji ti ananas!

Šmírčlánek

10. června 2013 v 15:22 | Fender |  Oznámení a upozornění
Tentokrát mám velké nutkání napsat cosi na TT, ale nechci se tu prezentovat jako rasista - kterým nejsem, ale občas to tak působí, když se nevyjádřím o mé milované menšině v těch nejlichotivějších superlativech ... Inu, ponechám si čas na rozmýšlení, o cikánech budu moct psát kdykoliv, to je věčné téma ... Dnes se ale veselme, neboť mému blogy jsou 3 roky ... respektive byly mu tři někdy na přelomu května a června, ale já na to zcela zapomněl. Ta hlava!

Přeji si tedy spoustu dalších úspěšných let, několik skvělých nápadů na zlepšení a dostání se mezi "blogy dne", o což sice zas tak moc nestojím, ale netvrdím, že to není lichotivé! Jsem skromný ... Svému blogu pak přeji aspoň nějaké fanoušky ... zní to hrozně, nebudu svému blogu zakládat žádný fanklub jako mnozí jiní ... na druhou stranu, mít přívržence je vždycky příjemné.

Taky si hodlám věnovat krásnou básničku, kterou jsem právě vymyslel ... Ámen!

Srdce je kámen a srdce je kov.
Rock, metal, pár jadrných slov,
nechť navždy zůstane věrný můj blog
vznešené myšlence na komplot.

Mění se země a mění se vzduch,
voda už vře, sálá z ní sirný puch.
Peklo nás vítá - ó, haleluja.
"Všechno nejlepší," přeju si já!

Ovšem nevím, jestli má cenu pořádat nějakou "kalbu", totiž "blogovou párty" - přišli byste? Chtěli byste?

Já ti teda taky nevím

7. června 2013 v 19:15 | Fender |  Zamyšlení
Stále častěji nyní narážím na články, které začínají větou "No já teda moc nevím, co přidat za článek, nestíhám, nemám inspiraci, tak vám sem zatím hodím aspoň tohle, abyste neřekli ..." Možná, že i kdyby v tom článku pak byly sebezajímavější informace (což jsou málokdy, protože jsou to články z nouze), už jen tato úvodní věta mě vždy odradí natolik, že nemám chuť číst dál. Však proč mám číst někoho, kdo vnímá své čtenáře jen jako lačné saně, které je nutno nakrmit - je jedno čím, klidně hnojem, hlavně aby se nakrmily! "... hodím vám sem zatím tohle, abyste neřekli ..." - no co je to za přístup? Myslel jsem si - já naivní hlupák - že většina lidí tady píše především pro sebe - píše o svých zážitcích, o svých pocitech, dojmech, názorech, zveřejňuje svá díla. A všechno z toho, co jsem jmenoval, je daleko cennější, než když někomu "hodíte, aby neřekl" nějakou jednu hloupou animaci, která je ještě ke všemu nicneříkající. Ale budiž, už jsem si dávno uvědomil, že tento blogový svět je rozdělen na dvě části: ti, co mají blog, aby si dokázali, že jsou super a in, zvyšováním návštěvnosti, a ti, kteří opravdu něco dělají, totiž píší, kreslí, fotí, grafičí - často všechno dohromady. A já nemám na mysli třeba jen psaní povídek nebo básniček, ale už jen pouhé zážitky jsou někdy tak zajímavé nebo i vtipné - zrovna nedávno jsem se u jednoho takového zážitku válel smíchy. A i kdyby to nebyl zrovna kvalitně sepsaný článek, je mi milejší (kvůli té snaze) než nějaká "kusovka". Původně jsem chtěl napsat "outfit", ale říkám si, že i když to není to pravé ořechové pro mě, přeci jen to něco o tom člověku vypovídá, snaží se tím třeba poradit, ukázat svůj vkus a tak, ale k čemu jsou články obsahující jenom obrázky? Nemyslím vlastní fotky, ale prostě obrázky! Dobrá, radši se tím nenechám příliš zdeptat - vlastně nejsem vůbec zdeptaný, nejsem naštvaný, nemyslete si, že ano, jen si říkám "proč?", není to škoda? Ale vlastně proč to řešit, že? Nic se stejně nezmění. Ale já to zkrátka chtěl napsat. A víte proč? Protože většina těhle hloupých (troufám si opravdu říct hloupých, byť je to kruté) blogů spadá do AK. Přátelé, to je onen klub, který je nám neustále předhazován ... Teď už tyto pseudobohy příliš neřeším, ale dřív se ve mně probudila myšlenka založit "společnost kvalitních bohů" - pak jsem si uvědomil, že bych nebyl o mnoho lepší než již zmínění "pseudobozi" a že nemám právo soudit, jaký blog je kvalitní, a asi bych to ani nesvedl, neboť sám nejsem nijak úžasný, ale myšlenka na utvoření nějakého spolku autorů, kteří zkrátka rádi cokoliv tvoří a píší ve mně přetrvala dodnes. Jenže nejsem jediný a takovýchto klubíků už je až až. Třeba Klub Snílků, ale i mnohé další - třeba i internetové časopisy na blogu. Zkrátka bych nepřišel s ničím převratným, což vlastně ani nechci, ale chci nějak semknout neautorské kvalitní blogy. Co to vlastně znamená neautorské? To je pěkná blbost, všechny blogy jsou autorské, jen my máme víc možností. Tedy by to chtělo udělat "svazek blogů s většími možnostmi", ale to zní možná až moc bojově, vyzývavě nebo pohrdlivě. A já nejsem přeci žádný fašista, abych tady nadřazoval blogy. To ne, zase nechci, abyste mě pochopili špatně ... jen považuji za dobré zřídit nějaký klub blogů, které nevyhovují AK - abychom se mohli navzájem propagovat. Ano, vždycky jde jen o propagandu. Heh ... myslíte si, že mě baví číst ty doporučované bludy autorů z AK na hlavní stránce blog.cz? Dobrá, ne všechno jsou to bludy, zase jim nechci křivdit, sem tam se tam objeví i kvalitní články, opravdu dobré, ale těch je bohužel zatraceně málo. A pak ty nejzábavnější, nejjímavější a nejmocnější články nacházím mezi tím "plebsem", jak nás asi ctěná společnost blog.cz vidí.

No, doufám, že jste to všcehno četli s mírnou nadsázkou - pokud ne, přečtěte si to znovu s mírnou nadsázkou. :D

Kazatelé noci

5. června 2013 v 21:06 | Fender |  Mé básně

Vlčí šílenství. Ano, polapilo mě vlčí šílenství ... Ne, neznamená to, že jsem se zamiloval do toho úchvatného živočišného druhu. Úchvatného, ale přesto nezamiloval, mám před nimi mrazivý respekt .. a ten respekt, to je láska ... ale ne láska k vlkům, ale láska k tomu pocitu. Ale to je na dlouho a dostávám se tím tam, kam nechci. Totiž, mé vlčí šílenství způsobuje skupina Powerwolf, ale jelikož vím, že to nikoho z vás nezajímá, nebudu sem motat dlouhé pindy o tom, jakou hudbu hrají, kde všude budou koncertovat a že vydávají nové album. Och - oni vydávají nové album! Radši se netěšit, zatím mě z nových alb nadchlo jen Revolution od Lacrimosy, ale to patří taky jinam - někdy bych mohl udělat přehled pro šmajnšmekry (ano, záměrně komolím výraz "fajnšmekr"). Ale kam tímto článkem mířím? K poznání, že hudba je skvělá inspirace. Už píseň Sanguine ve spojení s klipem k písni Everything Invaded od Moonspell (ano, taky to souvisí s vlky: moon - spell ...) mě inspirovala k napsání nějaké povídky. Kupodivu skončila nedopsaná. Ale někdy se k ní asi vrátím. Vyprávěla o jakémsi prokletí a samozřejmě o lásce. Šlo ale o takovou tu psychopatickou lásku k neznámému. Krása. No a teď mě inspiroval už jen obal nového alba Powerwolf - s názvem Preacher's of the Night - k sepsání básně.

Přerušuji tak "šňůru nesmyslných básní", kterou jsem započal předchozím článkem. V tom jsem vám sliboval, že vyhrabu z "rozepsaných" nějaké staré básničky, které mě příliš nenadchly, ale jsou moje. I tak není nad básně, které vzniknou v afektu, v nějakém rozčilení, v návalu neunesitelných pocitů - tedy většinou, když se o něčem nově hovoří ... a takovou zde mám zatím jen jednu a považuji ji za nejlepší - toť Athanasia. Sice Absolutismus taky není špatná báseň, z mého pohledu tedy, ale to je spíše karikatura, navíc nereaguje na nic nového, jen sbírá staré, už opracované myšlenky.




Kazatelé noci

Polib kříž!
A modli se!
Ty děvko, my pijem tvou krev!

Pane náš
na nebesích,
pro tebe vraždíme, tak už se zjev!

V kostele oheň
- naše oči jsou žár
spaluje hříchy
- no tak jak sis přál
My nesem kříž
- naše posvátné břímě
Ostré hrany zříš
- Bože, hlavně stůj při mně!

Připoutána
okovy k oltáři.
A naše drápy ti proříznou krk!

Neřvi už!
Učiň pokání!
Opovaž se myslet na úprk!

Na těle krev
- v našich duších je jed
stéka pod oltář
- to nelze vzít zpět!
My nesem kříž
- naši posvátnou víru
V jeho jménu tu chcípáš
- tak umři v míru …

... a usmiř se s Pánem tak jako my …


Každá válka

2. června 2013 v 21:28 | Fender |  Mé básně

Tak - design z předchozího článku je udán! Teď už jen stačí udat tento. Muhahahaha ... ale já věděl, že pochmurné designy si své majitele budou hledat těžce. Vštípili jste mi do hlavy zvláštní nápad: utvořit zcela bílý design. Ale nevím, jestli pro to mám talent, vím jistě, že pro designy s koňmi ho nemám. Už nikdy nebudu dělat dess, kterému by měli vévodit koně! Už z toho šílím ... všude samí koně ... ale zjišťuji, že to není vůbec poprvé, co z grafiky s koňmi šílím, jak dokazuje článek Koně přede mnou, koně za mnou.

V nějakém předchozím článku jsem taky zmiňoval objevení starých básniček v "rozepsaných článcích". Vím moc dobře, proč jsem neměl tu odvahu je zveřejnit; většina z nich silně postrádá smysl a ani se nerýmuje. I tak je teď zveřejním, možná jen proto, abych mohl s úšklebkem vzpomínat. K ničemu jinému taky ty básně nejsou. Začnu tou podivnější jménem "Každá válka", při které si opravdu nejsem jistý, co jsem jí chtěl vyjádřit. Asi nic. Možná jen své pocity. Zase ty smíšené pocity! A velmi optmistický konec ... kde jsem na tom já byl? Dobré jou tak maximálně úvodní tři sloky, přičemž tu první se neopovažuji nazývat plnohodnotnou slokou, nýbrž jen nějaký "prologem". Inu, posuďte sami:


Každá válka

Hřmí, duní a děsí děla pravdu
nebo pravda děla
a lid ...

Slyšíme to, co chceme slyšet,
že nepoctiví budou viset.
Ale v bouři hněv zaniká.

Každá válka začíná mírem.
Jen silná rána pohne s lidem.
Ale v špíně krev zaniká.

Už neslyším
odeznívající kňučení v křiku děl
už nevnímám,
jak osud chtěl,

žádný život nemá cenu!

Dráhy vesmírné jsou spletité.
My se v nich ztrácíme.
Bojujem za starou pravdu.

Nikdo nezná její znění!

Zabíjíme vlastní bratry,
zabíjíme sami sebe,
zabíjíme budoucnost a zabíjíme minulost
a poctivost.

Teď vítr skučí: "Sláva jim,
kdo k zemi padli a uhli mi.
Cesta je volná, já jsem pán.
Když chci, stromy k zemi zohýbám.
I tebe."

Každá válka končí mírem.