BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Květen 2013

Nabízím volný design

31. května 2013 v 22:28 | Fender |  Má grafika

No jo, s mým blogem to jde od desíti k pěti! U minulého článku jen tři komentáře! Vím vím - nikoho asi nebaví číst, jaký je autor blogu manika, ale přeci ... přeci jsem vám tam dal animaci. Ano, zdůrazňuji ji, protože dle mých průzkumů mají články obsahující obrázky (a co teprv ty hejbací) nejvíce komentářů. Ale u mého blogu to asi neplatí ... Možná jsem napsal zbytečně dlouhý úvod. Úvody totiž taky lidi odrazují. Odrazuje je všechno, co je moc dlouhé. Možná i ta animace je příliš dlouhá! Možná mé působení tady je příliš dlouhé! Ale nic se zkracovat nebude!

Přejďeme ale k tomu designu ... Vyloženě cítím, že vám dlužím nějaký lehčí článek, takže jsem se rozhodl nabízet design. Už jsem ho tu jednou ukazoval s tím, že je zadaný, ale evidentně není, protože ani po třech měsících se o něj majitelka nepřihlásila. Takže tady je, V temnotě:


A ukázka jak sedí nastavený:

Jinak tedy nastavneý je ZDE, kde najdete všechny bonusky. Onen nápis "from-you" se dá velice snadno přeměnit na adresu vašeho blogu, to je detail.

Já osobně ho považuji za povedený, ale na druhou stranu vím, že je tu několik o mnoho kvalitnějších desgnotvůrců, takže nečekám ani žádný příval zájemců ... navíc nám tady metalová scéna poměrně prořídla a obávám se, že třeba fanoušek Justina Biebera si takovýto design nevezme. Kdybyste však měli zájem, napište mi email na adresu xavierfender@seznam.cz a pokud byste nevěděli, jak deisgn sami nastavit, připište mi tam rovnou i přihlašovací údaje.

Mimochodem, už jsem stvořil konečně - po dvou měsících - design i Veronice, takže vám sem někdy v blízké době rovněž dám náhled.
Kdyby si chtěl někdo čirou náhodou cosi objednat (třeba takový design), napište SEM.

Znám cokoliv, jen ne sebe (ja - pa, dá - ta, riri - rum, dam tam ...)

30. května 2013 v 16:33 | Fender, Petr, Nikolaj |  Zamyšlení
Ani nevím, co mě to napadlo, ale začal jsem v "rozepsaných" hledat nějaké poklady - a hle - našel jsem hned dvě básně (pravda, příliš se nerýmovaly a zdánlivě nebyly o ničem, ale asi je i tak zveřejním) a jakýsi článek o šílenství. Nebo ne o šílenství jako takovém, ale o mém šílenství, jaké v mé mysli propuklo po přečtení Běsů ... Lépe řečeno vždycky jsem býval trochu rozpolcený, ale při psaní tohoto článku jsem evidentně pocítil vyloženě palčivé nutkání to zdůraznit a vypsat se z toho tou nejrozporuplnější možností, jakou lze jen o takovémto tématu psát. Zkrátka jsem ze sebe udělal nějaké poetické monstrum - už ani nevím, za jakým účelem. Možná jsem se jen jako Karmazinov chtěl naoko ponížit a tím všem říct "chvalte mě, velebte mě, milujte mě!" - tak to tedy se mnou je. Občas. Dnes už ne, dnes 30.5., jsem sice nemocen, ale skolila mě pouhá rýma, ne nějaká psychóza.


Lidé, čtěte ...

Lži všude kolem

26. května 2013 v 18:37 | Fender |  Zamyšlení

Lži ... krásné téma ... dalo by se nich psát jakou dobu ... že zachraňují a ničí životy ... Všimněte si, že "záchranu" jsem dal na první místo. To proto, že mi nejdřív ze všeho vytanou na mysli "milosrdné lži". A proč? Protože jsou všude ... Ne, tohle nebude duchaplný článek, nepůjde o politickou úvahu, o kritiku Miloše Zemana, k čemuž mě vyloženě nabádá Téma týdne (ó, jak netaktní je kolektiv blog.cz), nejde o žádný výklad, esej nebo fejeton. Ne. Jde o stížnost!

Dnes se každý matla, včetně mě, snaží psát ... Na každém webíku a bogísku teď můžete najít básničky a povídky - pokud se autor považuje za přílišně talentovaného, tak i drabble. Budiž, já to schvaluji, psát se musí! I já sám sem občas přispěchám se svou trapnotvorbou, ve které zachycuji poslední výkřiky šíleství, ke kterému mě dovádí současný společenský stav ... ano, ta společnost! Nic se nezměnilo, nic ...

Ale kdyby byli lidi apsoň upřímní ... kdyby napsali "Člověče, ty máš talent, ale vadí mi tam tohle a tohle ...", zkrátka kdyby se tak jen přestali vtírat do přízně! Stále častěji se dostávám na blogy, které opravdu stojí za velké kulové, když to řeknu natvrdo, jejichž autorky se pokouší o nějaká básnická veledíla. To musíte znát všichni. Jsou to ty básničky, které se zabývají vznosnými tématy, jako je neporozumění.
Neporozumění je v očích těchto slečinek extra sexy, proto najednou každá píše o nějakém odmítání a diskriminaci na základě toho, že "hlavní hrdinka" má "jiné smýšlení". Docela by mě zajímalo, co tyhle dívky považují za "jiné smýšlení". Neumpřímnost z toho vyloženě čiší a růžový podklad blogu a fotky webmiss všude možně atmosféře smutné básně příliš nenapomáhají.
Kdyby to tedy bylo aspoň psané dobře - teď ani tolik nemluvím o gramatice, jako spíš o stylu. Dnes hold letí ty naučené podbízející se fráze typu "jsem jako černý pěšák mezi bílými figurkami", "utápím se v neštěstí", "nikdo mi nerozumí, jsem tak divná", "není to má vina", "není to sen, je to krutá realita" apod. Ano, hlavně krutá realita je takový oblíbený pojem! A krutá realita, vážení, je, že všechny tyhle básně - do jedné - sklízejí nepřiměřené úspěchy od čtenářů ... A to mě štve nejvíc. Copak opravdu někdo se zdravým rozumem může s klidem v duši napsat ka takovým paskvilům "mluvíš mi z duše", "jen ty to umíš tak vystihnout", "kéž bych uměla psát jako ty"?

A co si pak mám myslet já? Ano, musím ten článek zakončit sobecky, ale zároveň je to k zamyšlení: jak rozeznáte, jestli vaše tvorba opravdu za něco stojí nebo jestli jde o brak, když dnes nikdo není upřímný a nikdo vám neřekne, co si myslí? Jak můžu vědět, jestli za těmi lichotkami u mých básní typu "píšeš tak úžasně a poutavě" není skryté "je to děs, ale kámoš, tak mu to pochválím". Není to poprvé, co takhle uvažuji. Vlastně se touhle myšlenkou ubíjím často ... protože já se neřídím tím heslem "piš pro sebe", ne, já píšu jen proto, abych něco sdělil. A když vím, že jsou všude falešní lichotníci, nevím, jestli to má cenu!

Tak zatím zdar, přátelé moji, slibuji navždy svou upřímnost.
Au revoir