BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Duben 2013

Moudrost ... ehm ... Sofie!

30. dubna 2013 v 19:31 | Fender |  Festivaly
Víte, obvykle se na blog přiženu s chutí cokoliv kritizovat, ale dnes jsem tady s vyloženě dobrou náladu a i to, co mě jindy dohání k nepříčetnosti, mě dnes pobavilo. Jako ty reklamy na hlavní stránce blog.cz na velmi zajímavé a přínosné články obl(í)bených blogerek ... Snad nic mě nezajímá víc než Jaro na fotkách blogerky Ophelie ... nebo vlastně ano: názor Kirsten Axe na muže!

Ale o tom jsem původě psát nechtěl, i když, byť jde o prkotinu, by se to možná mělo řešit (čtěte: Fender hledá špínu, kde není), protože se nám tady ve zjednodušeném podání ukazuje protěžování jisté vsrtvy společnosti. Ale co je tohle vlastně za vrstvu? No, názor si udělejte sami, já už přecházím k tématu ....

Kdysi dávno - tuším, že to byla středa - jsem vyrazil na místní festival se svou drahou přítelkyní ... Pod pojmem místní festival si můžete představit nekvalitní skupiny, nedodržování rozpisu, pseudocelebrity, velmi humorné uvaděče a znuděné antifanoušky. Anti, potože slovo fanoušek je na ty povaleče moc honosné! A tento skvost dostal jméno Sofie - jako moudrost ... Sofie se baví.


To první, co mě při přečtení jména festivalu napadlo, byla přehlídka bulharského umění, ale byl jsem si jist, že o nic tak průkopnického nepůjde, protože jsme malé město bez větších zájmů (ale asi jsme vášniví včelaři, když si primátor chce na radnici zřídit včelín) a navíc se festival odehrával v areálu zdejší univerzity, což už mohlo samo o sobě naznačovat, že by to mohlo mít spojitost s moudrostí ... ale zase, znám naše město ... proto jsem váhal.

Asi nejvíce mě lákaly přednášky, které však končily v hodinu, v jakou jsme tam dorazili - stěra. Ale jelikož nikdo ani nebyl schopný upřesnit jejich témata a rozpis (vím jen cosi o archeologii a ta mě zrovna neláká), zase tolik nelituji.

Že JU není jiný svět, ale svět obývaný lidmi, kteří taky vzešli ze škol, jaké navštěvuji já a mí - bohužel - známí, bylo poznat prakticky okamžitě, neboť hned před knihovnou se usadila parta neandrtálců (ano, měli neadrtálecké kostýmy - inu atrakce) a spolu s nimi parta ožralů (za bílého dne!!Na univerzitě!!), kteří se svým chováním však od pralidí příliš nelišili ... Na louce mezi knihovnou a Bobíkem pak měli vedle sebe vzniknout Hyde Park a stan, v jehož bezpečí měl započít svou přednášku kuchař Škoda. Ale jelikož to všechno organizovali naši (tím "naši" myslím obyčejné mladé lidi z města, ba co hůř, studenty univerzity), nacpal se Hyde Park do Škodova stanu, který byl ještě ke všemu vystavěn úplně jinde, než bylo v plánu. Náplní Hyde Parku tak místo diskuze bylo zpívání, diskutování o chlastu a přesouvání stanu. V naději, že se třeba za hodinu stav Hyde Parku zlepší, jsme odešli zevlovat k hlavnímu pódiu, kde bylo pusto prázdno. Tedy, lidí tam bylo dost, ale všichni byli namačkaní buďto pod stany, kde se prodávalo občerstvení (čtěte pivo), nebo po stranách u stolečků (no co, byly tam slunečníky) a nebo dokonce úplně vzadu u vstupu (a u odpaďáků). Zkrátka - před pódiem nebyla ani noha (sem tam se tam mihnul podplacený kameraman). Jo, je pravda, že skupina Sandwitch asi zrovna nepatří k tomu nejlepšímu, co zdejší scéna může nabídnout, ale bylo mi jich líto. Já, kdybych vystupoval se skupinou na festu a nikdo mě nepřišel podpořit, asi bych s tím seknul, ale to už je ta má povaha.

V půlce Sandwitch jsme se zvedli a "utekli" zpátky na louku, abychom vyhledali azyl u Hyde Parku ... ale i když už byl stan na svém místě, původní Hyde Park byl rozpuštěn a ve stanu začínal čarovat Škoda ve své improvizované kuchyni. Jelikož na nás nevyzbyla ochutnávka, odšourali jsme se zpět k pódiu, abychom "zapařili" na No Crapes. Neznám sice výkvět české scény, ale No Crapes jsem si pár dní předem pouštěl, abych měl aspoň trochu představu, do čeho jdeme. A nezněli kupodivu tak špatně ... tak špatně jako Sandwitch.

Na No Crapes mé pařmenské srdce už tolik netrpělo, neboť se pomalu začínal utvářet i kotel ... kotlík ... kotýleček ... Dobře, byl tam jeden člověk. Jeden jediný fanoušek stál oddaně u zábran před pódiem a nábožně sledoval skupinu. Brzy se k němu přidala ještě nějaká jiná fanynka, čímž všechny asi naprosto šokovala, neboť zatímco o jednom člověku se dá snadno říkat, že je podplacený, dva fanoušci se už zpochybňují hůř. Nakonec jsme se - díky mému neustálému remcání - ke dvěma statečným připojili i my, čímž jsme zajistili skupině čtyřčlenný kotel, aneb největší úspěch až do večerních Vees, kdy se k pódiu, pravda, nahrnul skoro celý kampus. Ale to jsme my zrovna odcházeli na další příjemnou procházku po areálu, protože nejsme příznivci trapné, komerční, okopírované hudby ... dobrá, možná na tom No Crapes nebyli hudebně o moc líp, ale tam jsme platili aspoň za hrdiny (a nebo za trapáky??), když jsme to ve čtyřech lidech rozjížděli do rytmů písně "Empty Feeling".


Toto je fotka pravděpodobně z vystoupení Petting Zoo, kteří sice naživo nebyli tak nudní jako studiově, ale zase byli o dost neposlouchatelnější ... vyfotil jsem je a pak jsme zamířili na procházku, které nám vlastně zachraňovali večer, protože jiná náplň - díky rozpuštěnému a vypuštěnému Hyde Parku a předčasně ukončeným přednáškám - než poslech nesehraných skupin, nebyla.

I tak se mi tam ale líbilo ... Ano, možná vám to tak z mé kritiky nepřijde, ale to bych nebyl já, kdybych na všem nevytáhl jen to negativní. Faktem je, že atmosféra tam byla fajnová, ale především jsem tam nebyl sám, což taky udělá hodně ... Navíc jsme zjistili, jak obejít různé vyhlášky EU, a heslo do elektronické knihovny JU, ale psssst!

Eckstein s vámi.

B

18. dubna 2013 v 18:34 | Fender |  Mé básně

Napsal jsem velice duchaplnou báseň ... Ano, je opravdu duchaplná, byť to z mého úvodu, který na to upozorňuje, třeba úplně nevyplývá ... Vlastně je to shrnutí historie .. a nebo současnosti? Inu naráží i na některé současné organizace a pochybné partičky ...

Nese poměrně jednoduché jméno - "B"!
Kdo přijde na to proč, dostane zlatého bludišťáka ... A nebo taky nic, ale za pokus to stojí ...

Nejbezútěšnější je ta zem,
kterou ovládneš pohledem.
Vztyč pravou ruku, schrei: "Sieg Heil!"
Teď jsi se členem davu stal!

Hlas houfu je silnější než ten tvůj,
poddej se a za námi stůj!
Kdo netáhne s námi, táhne proti nám!
Na druhé straně každý stojí sám.

Vítr šeptá: "Máme lék na rány,
budou po zásluze potrestány."
Kudy projde blesk, tam padne hrom,
řešením je cyklon.

--
Carpe diem!

Design na přání: V temnotě

10. dubna 2013 v 20:49 | Fender |  Má grafika
Vím, že jsem asi poněkud neprozřetelně začal příliš dlouhým článkem nato, abyste mi mohli při jeho čtení odpustit mou neaktivitu a pořádně se něčím pokochat. Proto nyní - stejně jako všechno v dnešním unifikovaném světě - nabízím alternativu ...

Chtěl jsem tím původně opravdu začít, ale ty dojmy z Agory byly natolik silné, že jsem je upřednostnil před tímto skvostem. No skvostem ... na mé poměry to skvost vskutku je.

Design je sice označen jako na přání, ale už téměř měsíc se mi jeho majitelka neozvala ... tudíž jsem velmi zklamán, až nasrán, neboť nechci, aby toto dílo upadlo - jako ostatní designy, které nikomu nepatřily - do propadliště dějin.


Na druhou stranu můžete být ještě rádi, že jsem nezačal politikou ... Checht! A že bych chtěl. Bože já mám absťák, mně tak chybí kritika ... ale naštěstí pro vás jsem začal psát politickou povídku, kde vybíjím veškerý svlůj hněv, takže už vás budu zahrnovat jen samými příznivými tématy ... Jako je třeba provádění porodů mimo porodnice.

Porodnice ... mohla by to být sestra Polednice ... Pojď si proň, ty Porodnice ...

Ale to jsou moc hlubokomyslné úvahy - ja ja.

Dobrou noc.

Přenosný banán ... nebo Agora ... či agricola?

5. dubna 2013 v 18:55 | Fender |  Zážitky
Tak jsme dnes ve školní jídelně dostali jako zákusek - kuchařky se slitovaly - banán. My si toho velice vážili ... až tak, že se z banánů staly palebné zbraně ... a brzy se k nim ve vzduchu přidal i příbor, sůl, staré pomeranče, šlupky, knedlíky a mlíko. Učitelé nevzrušeně debatovali na druhém konci místnosti o tom, co si na nás připraví na příští táden (nejlépe na pondělí) nebo koho nechají rupnout. Adepti by byli.

To jsem začal mírně odlehčeně, abych prolomil trapné ticho ... měsíční trapné ticho ... Ale neozýval jsem se tak dlouho jen proto, abych mohl všem návštěvníkům tohoto blogu poskytnout možnost registrovat se do hry, na kterou lákal minulý článek. Ale nyní byla registrace ukončena, takže už nemám důvod držet se od blogu dál. Naopak mám absťák. Musím psát ... a nebo mluvit ... jenže s kým? Včera ta možnost byla ... jo, včera ...

Asi před měsícem k nám přišli lidé od společnosti jménem Agora (Alláh ví, co to znamená, prý něco řeckého, ale jako správným Čechům je nám jasné, že jim pouze vypadlo "m" z původního názvu Magora"). Tato velice sympatická společnost pořádá debatní duely mezi skupinkami o deseti členech. Nám bylo nabídnuto, abychom se zúčastnili jako třída krajského kola ... proč ne? Nám ostatně nedělá vůbec žádný problém na něčem se dohodnout nebo vybrat těch deset vyvolených. Dobrá, šlo to lépe, než jsem čekal. Organizování se nikdo nechopil, takže jsme dva týdny zdárně promrhali, až pak se uskutečnila jedna zkušební debata, která působila spíše dojmem hromadné hádky. Zjistili jsme, že témata "ČR by měla podporovat vytvoření palestinského státu a jeho přijetí do OSN" a "ČR by měla bojkotovat MS v hokeji v Bělorusku v roce 2014" se kupodivu někoho z třídy příliš nedotkla a všechny nechala chladnými. O něco lepší to bylo s rehabilitací skupiny bratří Mašínů, o jejichž případě jsem nikdy dřív neslyšel, ale přeci jen se na ně daly vymýšlet lepší argumenty - jak pro, tak proti.

Systém byl totiž takový, že i když jsme dostali předem seznam témat, netušili jsme, proti komu budeme v jakém kole stát, jaké téma si proti nim vylosujeme, a jestli budeme zastávat názor pro nebo proti. A jak to tak bývá, u málokterého tématu se dobře obhajovaly oba postoje. Například u tématu "ČR by měla uspořádat referendum o přijetí eura" jsem se vyloženě modlil za proti. I když bych byl osobně pro. Rozporuplné, což? Ale na straně pro je jen jeden opravodvý argument: demokracie. Na straně druhé je pádných argumentů podstatně více: finanční stránka věci, popularistikcé gesto, předvedení EU, jak demokratický stát jsme, ale hlavně ... k přijetí eura se naše republika zavázala, když vstupovala do EU (není sice stanovené kdy, ale je jasné, že to euro někdy bude, pokud dřív nepadne, což je taky dost možné), takže je zbytečné pořádat referendum.
Na druhou stranu referendem by se přijetí mohlo pozdržet třeba do té doby, až opravdu padne. Vše má své pro a proti. To jsme si měli uvědomit. Ale že bychom měli být proti vzniku Palestiny, protože Izrael je naším obchodním partnerem, to bych si jen tak neuvědomil. Naštěstí jsme toto téma nedostali.

Asi z toho vyplynulo, že jsem byl v debatním týmu taky. Nevěřil jsem si a nevěřil mi ani nikdo jiný, protože jsem se tam nanominoval v podstatě sám. Proti mému přijetí bylo rozhodně více argumentů (které kupodivu nikdo neevyslovil nahlas) :D například jsem sklerotik, zadrhávám, jsem zvyklý psát, ale ne mluvit, nemám bohatou slovní zásobu, na zkouškách jsem se moc nezapojoval, mám omezené obzory (prostě mě nenapadlo u tématu "hormonální antikoncepce by měla být zakázána" mluvit o ekologii). Pro mé přijetí byl jen jeden argument: chtěl jsem tam. :D Ale rozhodně jsem nebyl sám, kdo se tam takhle dostal ...

Jenže nakonec jsem si to opravdu moc užil ... Zjistil jsem, že obhajovat nějaké téma (nebo ho naopak napadat, to záleží na stanovisku) mi nedělá takový problém, jak jsem čekal. A rozhodně jsem neztrácel nit, nezadrhával jsem ... a nejen já ... Lidi, kterým jsem celkově nevěřil, zazářili ... a ti, kterým jsem věřil nejvíc (třeba spolužákovi, který má nastudovanou snad celou ústavu), si ani nepřišli ... Byli jsme tedy bez ústavních keců a přišli jsme o nadneseně podané morální pindy. Nevadí. Skončili jsme třetí v kraji. Před námi byl Hradec a Vodňany.

Na druhou stranu ... Hradec se připravoval celý ten měsíc každý den, sháněli informace od odborníků, radili se s učiteli, přečetli snad všcehny knihy o Palestině ... Co jsme udělali my? Hádali jsme se o tom, kdo bude náhradník a divák. Zatímco Vodňany pilně debatovaly, my si nadávali, jak jsme nezodpovědní. A přesto jsme Vodňany v prvním kole rozdrtili ... ale to druhé kolo, kdy přišla debata dva na dva, nám už hold nevyšlo. Naši k tomu přistoupili laksně jako ostatně k celé přípravě - v křeslech se pohodlně rozvalili ... a jako by usnuli. A s nimi naše naděje na postup.

Koukám, že jsem se zase nějak roztáhl ... jak ptačí chřipka ... Právě slyším ve zprávách, že v Číně se opět probrala k životu ... ale pomůže tato informace k něčemu? Může se člověk nějak lépe připravit na chřipku, když bude varován ve zprávách, že se z Asie šíří chřipková vlna? Pro a proti ...