BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Prosinec 2012

Animace Veronice a Raje

23. prosince 2012 v 11:21 | Fender |  Ocenění pro vás
Jak vidíte, i když jsem psal, že už se pravděpodobně díky lenosti nestavím, vyhlídka toho, že bych se měl vědomě vyhýbat nějakých deset dní blogu, mě odstrašila natolik, že musím hold využít tuto poslední prosincovou příležitost vám něco napsat. Chybělo by mi to.
Když se tak koukám na počet komentářů u mých předchozích článků, říkám si, že vás asi stále méně zajímá, o čem to píšu, a tak svůj poslední prosincový článek budu ladit oddechově ...
Už asi dva roky dlužím mnohým lidem některé odměny za různé párty, ale i jiné soutěže (včetně VKS a FR), a tak jsem se odhodlal konečně nějaké zveřejnit ... Jednou, když jsem se naučil dělat animace, byl jsem z toho tak nadšen, že jsem jako cenu za párty slíbil všem zúčastněným právě animace. Ale nikomu jsem je nedal. A tak teď bych rád předal alespoň dvě z nich ... animace pro Veroniku a Raju Luthriel, mé věrné čtenářky a dobré přítelkyně ...

Tuším, že to tehdy byla pro Veroniku animace s Tobiasem:


A pro Raju animace se Sevem a Luciusem:



Co si tak matně vzpomínám, maglaiz asi chtěla animaci s Medvídkem Pú, ale bůh ví proč, k tomu jsem se zatím nedokopal ... ale myslím na to, takže třeba za čtyři roky to tu bude. :D

Kdyby se tu stavil někdo, komu dlužím nějakou cenu (což bude asi každý druhý kolemjdoucí), byl bych rád, kdybyste si o ni napsali, neboť já na to buďto zapomenu, nebo se na to vykašlu ... což sice nechci, ale třeba nedostatek času by mě k tomu donutit mohl.

Zároveň bych vás chtěl pozvat ještě na dvě párty:

No, oslavme to ...

22. prosince 2012 v 11:40 | Fender |  Oznámení a upozornění

Co oslavit? Že Májský kalendář zklamal a konec světa nepřišel? A já se tolik těšil na zombíky ... no vlasně netěšil, ale těšil jsem se, až tohle budu moct napsat. A teď můžu. Víte, co mě doopravdy zajímá? Jak tohle budou obhajovat oni fanatičtí zastánci konce světa v roce 2012? I když kázali: "Přesně v ten den všichni zahynou kvůli zvýšené sluneční aktivitě", přejdou na: "Nejde o zničení planety, ale o zničení lidské mysli, jak ji známe."? Těžko říct ... ať si to obhájí, jak chtějí.

Výjimečně nehodlám filosofovat, ale chci vás prostě a jednoduše pozvat na jednu vánoční oslavu pořádanou blogem prettylittleliars.



Včera jsem slavnostně přísahal, že přijdu, ale ... dnes ráno mi napsal parťák, jestli se nechci sejít. Samozřejmě, že chci ... jak bych mohl odmítnout setkání s člověkem, kterého jsem neviděl asi půl roku? Jenže se mi to kryje právě s touto oslavou ... a tak slib nedodržím ... zato stále mohu dodržet alespoň jednu jeho polovinu a to sice tu, že vás pozvu. Já rád vymetám jakékoliv soutěže a párty nejsou výjimkou ... no, nezbývá mi než doufat, že si tuto pozvánku pečte obdobný maniak ... nebo prostě jen člověk, který se chce před Vánoci trochu pobavit ...

No ... ještě jednou jsem chtěl také poděkovat všem, co hlasovali pro Mendík, neboť jsme vyhráli - juch - a děkuji i těm, co se zapisují na protestujeme.blog.cz, jak jsem lákal v minulém článku. Ještě vás budu chvíli lákat dál ... ale ne jen na "protestujeme", nýbrž i ke Kerrii, která vyhlásila PROTESTNÍ STÁVKU. Trvala by od 24.12. do Nového roku a spočívala by v nepřidávání žádných článků v tomto období. Víte, často se objeví několik zrovna neaktivních blogů, takže pokud se přidá jen asi sto blogů, asi se máloco změní, ale byl bych vděčný, kdybyste to šířili dál napříč blogem, i když vy osobně byste s tím nesouhlasili ... nabídněte svým čtenářům tu možnost se připojit, ať se něco hne ... A vzhledem k tomu, že jako stávkující jedinec mám zítra poslední možnost přidat článek, čehož díky lenosti asi nevyužiji, chci vám popřát krásné Vánoce už dnes. :) Bohatého Ježíška a žádného Satana Kalouse! :)


Nezapomeňte dnes v zápalu stávkování na onu oslavu. ;)

Protest ... za práva!

21. prosince 2012 v 21:32 | Fender |  Oznámení a upozornění

TT mě dnes velmi pobavilo ... prý "Zavři oči a otevři mysl. Co uvidíš?" Co vidím? Na to se ptáte? Vidím naprosto zprzněný vzhled stránky blog.cz ... a i kdybych si vypíchl oči, v mysli ta stopa zůstane. Nejde jen o nepřehlednost, ale především o křivdu ... Možná to mnozí z vás neřeší, ale mně nepřijde úplně v pořádku, že autorský klub si zabral celou půlku stránky, přičemž články většiny z nich nejsou ani z poloviny tak kvalitní jako stránky jiných blogerů ... Už mi to silně připomíná politiku. Nejsou ničím výjimeční, ale protože patří do toho elitního spolku, kam se přijímá bez ohledu na kvalitu, mají víc práv ... ať jde o zrušení odvodů na pojištění nebo prestižní místo na stránce blogu. Fuj! Protestuji proti tomu, co se tady děje ...
Krásně sepsané důvody k protestování najdete například TADY. Ale i když je onen článek téměř dokonalý, dovolím si přidat ještě jeden důvod k protestu ... a ten není směřován jen na nový vzhled blogu, ale především na vedení. Jde o soutěž "Blog dne", kterou Standa na Srdci Blogu prezentuje hrdě jako velice prestižní záležitost, ale ve skutečnosti jde o akci, která může každým dnem zvětšovat prohlubeň mezi populárními a kvalitními blogy ... trochu mi to připomíná nadcházející všehozdražování. Zpět k soutěži ... Vyhodnocovat ji bude tuším partička rádobyznalců, kteří nám budou diktovat, co je momentálně IN, co se sluší, ale co je taky absolutní propadák. Jakákoliv svoboda z blogu postupně mizne, neboť pokud nezapadnete do AK nebo se nebudete vnucovat "porotě", aby vaše útočiště zvolila "blogem dne", živá noha k vám nepáchne, neboť zapadnete do nepřehledné hromady neaktivních blogů, ze které vás vyhrabou už asi jen vaši drazí affíci. Je to jako měnová ferorma ... kdo neinvestuje správně, přijde o všechno.


A já chci starý blog ... ten mi totiž nevnucoval, že název mého blogu je "vert...em" .. Pf! Taková drzost ... a ještě to hrdě velkým písmem prezentují "VÁŠ BLOG", ale to se mýlí ... na jméně blogu taky záleží, ostatně proto má taky jméno! Jinak by to rovnou mohl být "blog15456.blog.cz"! Tohle je .... VERTIGOREQUIEM.



Přátelé ... pokud protestujete tak jako většina hrdých blogeřů, co se nesmíří se vším, co je jim předhozeno, zapište se SEM. Ostatně MY utváříme blog, blogaři mění jeho tvář, blogaři udávají trendy, ti si volí, co se jim líbí, ne nějaká banda z "vyšších pozic".



Budoucnost

19. prosince 2012 v 19:56 | Fender |  Zamyšlení
Asi před týdnem jsem sepsal následuící článek ... stále je čistě nepolitický, i když - věřte - mám absťák. Když vidím, co se děje, mám stále větší problém nepsat o politice ... ale slib je slib. A do ledna daleko. Takže zveřejňuji "Budoucnost", možná plané výkřiky do tmy, jen pár narychlo sepsaných myšlenek, ale i objevů ...


Právě jsem zjistil, že jsem pansexuál.To je podle vědců označení pro člověka, kterého přitahují lidé všichni bez ohledu na pohlaví. A já si vždycky myslel, že jsem výjimečný, že takhle snadný už to nikdo jiný nemá. Omyl! Na Oxfordě už pansexualitu zařadili oficiálně do slovníku, tedy je nás víc. Jsem zklamán. Už zase jsem totiž zaškatulkovaný, už zase mi patří nějaká lidská nálepka. Ale co to znamená? Změní se člověk, když ví, čím je? Měli jsme možná zůstat u nevědění, ne jen u Bible, dávno před zkoumáním písma, jen u nástěnných maleb. Měli jsme si myslet, že jsme jen vyšší příbuzní ploštěnců. Ti jsou tak krásně lhostejní. Nemají žádný systém, ten jsme jim dali až my - a k čemu nám je, že rozeznáme tasemnici a motolici? Stejně umíráme za pochodu. To ten stres. A kdo nás spasí? Apple nebo Microsoft? Jedině Bůh - to je má prognóza. Naše životy jsou teď tak odporně diplomatické. To nevydrží dlouho nikdo. A tak nám časem rupnou nervy a my se budeme muset navrátit buď k Bohu, nebo k ploštěncům. Jsou to krásní tvorové. Bezvěrci. Čistí ateisté. A rok 2012? Prý přinese apokalypsu, ale to je taky omyl. V tomto roce apokalypsa pouze vyvrcholí, ale ne proto, že by se zhoršily poměry - jen proto, že si lidé uvědomují, v čem žijí. Uvědomění života je špatná věc. Je to jako probuzení z nádherného snu. My nezemřeme, jen náš rozum ano. Pak už zbyde jen Bůh. Jen jemu začnou zase všichni sloužit. A kdo ví, zda to bude Bůh nebo Alláh, ale to nás trápit nemusí, my stejně chcípneme dřív, protože až moc víme. Vědět moc taky není dobré ... dobré je toužit po vědění. Jenže když je vědění povinné, jak by mohl někdo toužit? Marie Terezie to nevymyslela dobře. Vzdělanost je krásná, ale patří vybraným. Takhle je tu moc vzdělanecké ovzduší a nikdo neví, co dělat.Vzdělanci už nejsou vzácnost, tituly už nic neznamenají. Povinné školy jsou zlem, každý by si měl vybrat, čím by chtěl být. Jenže teď mají všichni život předem nalajnovaný. A běda, jak se vyčleníš, tohle není romantismus, vyčlenění jedinci hynou jako první. Ach ne, kdyby hynuli, ale protože lidé jsou naučeni soucítit, snaží se každého chudáka udržet při životě za jakoukoliv cenu. Nač lidé posílají ostatním peníze? To je zbytečnost. Peníze totiž ztrácejí na hodnotě každým dnem, inflace je naším Bohem. Chudáci nepotřebují nějaké cetky, potřebují domov a teplé jídlo. Ať si je ti dobrodinci vezmou k sobě, když musí tolik pomáhat. Peníze nespasí už nikoho. A já nechci být pansexuálem. Přijdu si pak jako v sanatoriu: "Tak tihle mají lepru, tamti mor." Ale k čemu to rozdělení je? Smrt čeká na každého. Prý pansexualita! Pf! Tímto výrazem bych byl pak příliš spojován s něčím tak pozemním, jako je sex. Vzrušuje mě svým způsobem představa celibátu ... představa žití na odlehlém místě. V klášteře? Rád bych se uchýlil do jeho zdí, ale copak mohu? Nevěřm. Jak smutné, že k tomu, abychom se skryli před zkažeností světa, musíme v něco věřit. A v co? V někoho, kdo si příliš pozdě všiml, jak jsou jeho výtvory pyšné a opovážlivé. Odvrátil se od nás zády a začal si tvořit jiný svět. Tak bych to udělal já. Proč ztrácet čas s nepovedeným experimentem? Ve vesmíru je tolik planet, každá z nich si může projít svým biblickým příběhem. A my? My nejsme nikdo. Myslíme si, že jsme dosáhli vrcholu evoluce, protože máme iPody. Ne, nesmíme usínat na vavřínech, musíme bojovat za lepší zítřky. To je smysl lidstva. Je hloupost, aby se jednou nějaká generace zastavila a řekla si: tak, došli jsme na vrchol. Ale tahle hora nemá vrchol. Smyslem je tedy jen slepě jít a bojovat za potomstvo. Pak se tedy od tasemnic v mnohém nelišíme. Pro ně je taky smyslem života přežití potomků. Ušli jsme dlouhou cestu slepou uličkou. Možná je načase vrátit se zpět, někam neznámo kam. Ale kdo by se chtěl vracet, když teď všichni maj své televizory a počítače? Jsme pohodlní, a proto jsme my ta hloupá generace, co se zastavila. Víme, že není konec, ale jsme moc líní jít dál, takže se spokojíme s málem. Jenže je to hnití na místě.


Jeden člověk neznamená nic, více lidí neznamená stejné nic.

Založím asi novou církev, která by však nevěřila v Boha, nýbrž v budoucnost.



Dejte hlas nebo půjdete do pekla

12. prosince 2012 v 18:13 | Fender |  Oznámení a upozornění
Přišlo mi, že můj minulý článek málokdo pochopil ... ale to se stává ... u mě čím dál častěji. Asi budu muset psát o něčem jednodušším, abych nemusel každému zvlášť vysvětlovat, jak jsem to myslel ... protože pak musím hájit nejen svou myšlenku, ale i správnost úmyslu, neboť vy jste schopni mě pak obvinit ze všeho možného, když to špatně pochopíte. A když neobviňujete, tak aspoň napadáte a pohrdáte. A o to nestojím. Nemám vám sem přidávat kusowečky a fotešQi?

Asi jo ... a tak dávám něco, co pochopí snad každý: SHÁNÍM HLASY. Ne pro sebe - z anketových soutěží už jsem dávno vyrostl. Jedná se o jednu hlasovací soutěž probíhající na fejsbůku. Celý týden těď totiž probíhá volba "nejlepšího budějovického školního sboru" a naším želízkem v ohni je sbor MENDÍK. Prosím tedy všechny, kdo mají účet na FB, aby nám dali svůj hlas. Nemusíte dávat žádné "to se mi líbí" stránce, kde soutěž probíhá, stačí, když kliknete na HLASUJ u správného uskupení. Toť jedině MENDÍK. Zatím se zdárně drží na třetím místě ... ale první je lepší. Hlasovat můžete tuším vždy po 12ti hodinách v rámci jedné IP adresy a to ZDE!!

Pokud vás zaráží nadpis, který je pravda trochu brutální a nutičský, jedná se jen o takovou vzpomínku na první z článků, kdy jsem sháněl pro někoho hlasy. Tehdy v nadpisu zabrala výhružka smrtí - konkrétně uškrcení strunou z kytary - a sesbírali jsme přibližně 80 hlasů. Tentokrát bych chtěl i tu osmdesátku překonat ... jde koneckonců o prestiž školy.

Pokud patříte k těm, co nejprve musí "ozkoušet vybírané zboží", nabízím vám tu video z jednoho z koncertů ... Chtěl jsem nabídnout i něco aktuálnějšího, neboť Mendík včera vystupoval na náměstí , avšak netušil jsem, že se tam půjdeme s třídou podívat, tudíž jsem nevzal foťák ani kameru, a těmi nekvalitními Hvězdnými Válkami, co jsem točil na mobil, vám den znepříjemňovat nechci. Snad jindy. :D



Takže ještě jednou prosím všechny moc o hlasy pro MENDÍK z GJVJ TADY.

Ke mně, ke mně

10. prosince 2012 v 17:03 | Fender |  Oznámení a upozornění
Včera večer, když už jsem u počítače téměř usínal, jsem narazil na stránku Sorbony. Působila velmi magicky a tajemně, ale to hlavní, čím mě upoutala, byl článek s názvem "Komentáře". A to chci právě dnes řešit i já.

Nad čím se Sorbona pozastavovala? Zda na komentáře odpovídat u sebe na blogu nebo zajít kvůli odpovědi na blog komentujícícho. Bral jsem to jako poměrně hloupou otázku, protože mi přijde úplně automatické odpovídat lidem na jejich blogy ... ale po přečtení komentáře od Gauri, kde napsala "Omlouvám se, že reaguji na Tvůj komentář k mému článku sem, ale chci mít jistotu, že si jí přečteš.", už mi to zase tolik automatické nepřijde. Copak je podle vás normální odpovídat člověku na svém blogu? Chápu, že nějak chcete odlišit reakci na komentář, co vám byl napsán, a na článek, který vás zaujme na blogu člověka, jenž u vás komentoval, ale máte jistotu, že se ten člověk vrátí? Že se vrátí k tomu stejnému článku, který předtím komentoval, a bude hledat odpověď pro sebe? To je hodně naivní myšlenka.

Chápu to, když člověk neuvede web, to se pak moc nikam jinam odpovídat pravda nedá, ale v jiném případě považuji vyloženě za neslušné psát odpověď k sobě. Ovšem ...
Teď narážím především na ty nafoukané slečny (a bohužel se to rozšířilo už i mimo jejich kruhy), které žijí v utkvělé představě, že jeden člověk navštíví jejich blog dvacetkrát za den, tudíž je zbytečné odpovídat mu na jeho blog, když je snažší napsat odpověď k sobě. A pravda, kdo by se taky hnal na cizí blogy jen kvůli tupému "díky", že? Nejhorší na tom je, že každý komentář je svým způsobem reklama na blog ... nebo pozvánka, chcete-li, aby to znělo společensky přijatelněji. Člověk si dá práci s vymýšlením komentáře k nějakému hloupému "deníkovému výkecíku", ale nakonec mu ani "bu" odpovědí není. Nebo možná je, ale zůstane na blogu oné slečny myslící si, že je středem vesmíru.
Co je o něco lepší, přesto to stále považuji za nepřijatelné, jsou komentáře oznamující "máš u mě odpověď". To aspoň víte, že se dotyčná odhodlala něco odepsat, ale evidentně se jí nepřemýšlí dobře mimo její teritorium, čili to prostě musela napsat jen a jen k sobě, i když se nakonec obtěžovala vás informovat. Stejně mě vždy přejde chuť se na tu odpověď podívat, když vidím takovýto komentář, protože jasně sděluje: "Jsem poctěna, že tě baví rozebírat můj problémek, pojďme ho řešit dál, na tvůj článek seru."

A já věřím, že mnozí z vás, co neodpovídají na blogy jiných, jsou inteligentní a příjemní lidé, jenže jak já zjistím, že jste mi támhle někde u sebe odpověděli? Copak mě napadne se za vámi zajít jen tak podívat, když nevidím z vaší strany nějaký zájem o mé komentáře? Takhle vznikají nedorozumění.

Na druhou stranu někdy je možná lepší nereagovat na komentář vůbec, než reagovat pouze na komentář. To se mi taky stává čím dál častěji. Člověk se píše s článkem, ale nakonec pod ním má převážně komentáře typu "No trvalo nám to tak 2 hodiny.", "Díky moc, ty taky.", "Máš pravdu, takhle to děláme furt." atd. Nechápete, že když vám napíšu komentář, který není součástí nějaké debaty, očekávám víc než odpověď nějakou reakci na článek? Výjimkou samozřejmě je, když vy přidáte za týden třeba tři články, které vám všechny okomentuji, kdežto já tam mám furt ten jeden. To je jasné, že mi na něj nebudete reagovat furt do kola. Ale aspoň když si ho přečtete prvně, nějaké to zamyšlení potěší. A věřte, že už pouhé "Nevím, co k tomu říct, tímhle já se příliš nezabývám." je mi milejší, než když u sebe od vás nenajdu žádný komentář, protože si pak myslím, že si to ani nepřečtete, nelíbí se vám u mě nebo na mě prostě jen serete.

Noční tvorové s vámi.

Volný design

9. prosince 2012 v 13:39 | Fender |  Má grafika
Stále se nemůžu rozhodnout, zda mě to tu bez onoho ukazatele návštěvnosti baví, nebo ne. Jistěže rád píšu články a komentuji ty vaše, ale ... já miluji statistiky. Zkrátka bych o tom měl už rád přehled, protože - a o tom už jsem psal - nemám bez součtu návštěvnosti dostatečnou motivaci. Co jedině, tak jsem si stanovil nový cíl a to sice překonat počet článků z listopadu ... což by nemělo být zase tolik těžké, když jich bylo jen šest. Stejně jako v říjnu a srpnu ... od ledna tady na to nějak kašlu. Chtěl bych ten rok ale zakončit nějak aktivně a pozitivně ... čili jsem si stanovil ještě jeden cíl: nenapsat do ledna už ani jeden politický článek. Chtěl bych se teď věnovat víc hudbě, ale ještě než sepíšu zajímavosti z hudebního světa, pochlubím se se svou nejnovější designotvorbou ...

Už jsem kolikrát říkal, že mé designy nejsou nic převratného, proto se už ani nepokouším o nějaká nabubřelá veledíla a nehraju si na mistra světa, ale pokračuji s něčím jednodušším ... což můžete vidět i na současném designu mého vlastního blogu. A děkuji všem těm, kdo mi ho pochválili, ba dokonce ho nazvali "tím nejlepším, co tu kdy byl".

Kdysi jsem nabízel designy na přání, teď už si tolik nefandím, zvlášť když je konkurence tak veliká, ale kdyby měl někdo zájem, nebráním se tomu ... na ukázku vám sem dávám nový volný design, o který si, když vás zaujme, můžete napsat ... Říkám mu provizorně "Smutek v duši". A asi může být všem jasné, že Justin BIeber, roztomilá koťátka nebo růžové barbie ho zdobit nebudou ...


Nastavený je ZDE, kde také naleznete nějaké doplňky k designu.

Zatím zdar a děkuji všem za pochvaly jak básně, tak kresby.

Tajemství jedné krásky

6. prosince 2012 v 17:12 | Fender |  Když se mi do ruky dostane tužka nebo štětec, tak se neznám
Udělal jsem to zas, přiznávám. I pouhou báseň jsem zhyzdil politikou ... asi jsem měl napsat: Varování: vysvětlení děje čtěte na vlastní nebezpečí. Ale vy byste si to stejně přečetli. Jenže pak byste mě nemohli napadat za to, že jsem vám ukradl tu magickou záhadu a vyměnil ji za myšlenky prohnilého pyšného politika. Už chápu, proč ty firmy dávají na své výrobky návody jak pro debily - brání se tím, aby je nikdo nemohl zažalovat. Zrovna jsem si pročítal staré články a našel jeden, kde zmiňuji varování u adventního věnce: Zapalování svíček na vlastní nebezpečí. Výrobek může shořet. Ten věnec máme stále doma, akorát jsme do starých ohořelých svíčiček zabodli nové velké.

Animace z vlastních fotek:


Taky už ke mně na blog tedy zavítaly Vánoce, alespoň v podobě této animace.

Ale od pohodové atmosféry zase jinam. Ostatně dnešní nadpis výjimečně souhlasí s tématem článku a o ničem vánočním se v něm nepíše ... A kdo je ona tajemná kráska? Není to politička. Není to ani vlast ... nebo je, ale ne v téhle situaci. Není to nic, co bych mohl opět stočit na to, co už vás nudí a otravuje ... je to přeci jen kresba.


Athanasia

4. prosince 2012 v 19:16 | Fender |  Mé básně
Stále - a možná ještě víc - mě láká něco vymyslet na téma týdne "Nesmysl" ... ale přeci jen se sepsáním svého životopisu asi ještě počkám ...
A tak přicházím alespoň s básní ...

Zatímco všechny ostaní básničky, které jsem tady kdy hrdě prezentoval, jsem vymýšlel dlouhé dny a sbíral pro ně podkladový materiál, tahle se na papíře octla v mžiku ... z trucu.
Měli jsme totiž zrovna hodinu češtiny, kdy jsme probírali romantiky. A já si v záchvatu sebelítosti uvědomil, že každý z těch lidí - se sebebídnějším životem - po sobě zanechal nějakou stopu. Taky chci zanechat stopu. A tak jsem psal ... zatímco jakoby z dáli ke mně doléhaly informace o Williamu Blakeovi. Kéž by jednou takhle k někomu doléhaly informace o mně. Přijdu si jako Gilgameš - sobecký pseudovladař prahnoucí po nesmrtelnosti. Ale jakému městu já mohu vystavět zeď?

K básni ...

Chtěl jsem ji původně pojmenovat "Krvinkovka" nebo "Krevnička", ale pak jsem si řekl: "Ty máš ten mozek zamotanější víc než hyfy v myceliu!"

Takže zde je ... Athanasia

Horká je krev, co stéká po mých zádech,
krvavá lázeň,
zbytečná bázeň.
Uhoď, stiskni, trhni, drť!
Vytrhni srdce,
rozemel na padrť.

Žádný ostych,
plivni na svůj vzor.
Teď jsem tu já, živote,
dávej na mne pozor!

Jsem anděl,
co pohrdá věcmi pozemními.
Živote, nezklam,
tys křídly mými!

I přes svou svatost jsem stále dravý,
pochybná svátost,
neupřímná lítost.
Klaň se, klekni, zpytuj, slz!
Zabils anděla,
teď se pro to mrz!

Možná bych měl osvětlit, proč právě Athanasia ... a nebo bych taky neměl, neboť tím bych jedině zbavil báseň tajemství ... Na druhou stranu mě neskutečně baví odkrývat nejrůznější tajemství ... zvlášť tajemství moje nebo tajemství, která jsem si vymyslel, neboť mám neustále nutkání chlubit se svými úspěchy, zážitky nebo alespoň fantazií. Čili vám řeknu, jak název vznikl ... Athanasia je jméno řecké bohyně zoufalství a smutku. Mužská verze jména je Athanasios. Jmenoval se tak například jeden alexandrijský jáhen, který bojoval proti popírání Kristova božství. Já v básni sice nebráním Krista, ale obhajuji svatost onoho "anděla", z jehož pohledu je to psané. Respektive sám "anděl" se pyšně hájí. Ale kdo vůbec je ten "anděl"? Málokoho to asi překvapí ... jde jen a jen o politika, který věří, že jedině jeho reformy vyvedou národ z krize. Je radikální, ale naivní. Je jako já ... oh, on je já. "Život" v básni neznamená nic jiného než národ ... nebo lid ... Tenhle svatý politik, který se neustále chce drát na povrch, si až moc dobře uvědomuje, že nemá takovou podporu, jakou by potřeboval, a tak místo toho, aby hledal chybu v sobě, hází vinu na ostaní s tím, že oni zabili svou naději - svého "anděla". V první sloce poukazuji na to, jak se sám vidí jako mučedníka, který pro svůj lid vytrpí vše. Přitom je to zbabělá nula. Když se vrátím k tajemství názvu básně, Athanasia mi svým zněním trochu připomíná výraz euthanasia (eutanásie), což znamená "usmrcení na žádost", jak přesně definuje Wikipedie. V podstatě jde o asistovanou sebevraždu ... a co je politika jiného než asistovaná společenská sebevražda?

Děkuji všem, co mě podpořili u minulého článku ...
Dobrou noc

Temperou na dřevo

3. prosince 2012 v 18:42 | Fender |  Zážitky
Téma týdne je "nesmysl" - jak příhodné! Mohl bych tedy konečně psát o svém životě! A o svém úsilí, o svých nadějích ... ale ne, nechám to na jindy, teď nemám náladu. Nemám totiž náladu na nic. Jen na stěžování si. Vlastně už ani nic jiného na blogu nedělám, ale ... slibuji, že se pokusím tento článek nestočit na politiku. To už mě totiž taky nebaví ... nebaví mě neustále někoho přesvědčovat .... a politika je přitom především o přesvědčování. Nemám na to už hold sílu. Ale ne jenom na přesvědčování ostatních, ale především na přesvědčování sebe samotného, že ne všechno postrádá smysl.

Například dnešek mi dokonale dokázal, jak zbytečné je o cokoliv se snažit, protože vždycky přijde někdo, kdo vám zatarasí cestu. Psali jsme poměrně důležitou písemku z biologie a i když šlo jen o tupé fungi, které mě absolutně nezajímají, jde mi o celkovou známku z bižule ... čili je pochopitelné, že jsem se snažil něco se naučit. Nebo jsem se alespoň snažil o snahu cokoliv do té hlavy dostat, ale než došlo ke snažení na jakékoliv úrovni, začala matematika. Velice elegantně jsem rozložil svůj salátový sešit z biologie po celé lavici se záměrem vrhnout se na to zase hned po vyučování, protože i když bych nejradši celou matiku strávil ponořen do hub, plísní a lišejníků, šel bych jedině proti sobě, protože nedávat pozor při matice je jako ... jako kdybych chtěl počítat logaritmické funkce, aniž bych znal definici logaritmu.To je přeci fatální!

Jenže matikářka asi nepovažovala za vhodné, že mám lavici zavalenou hroudou zmuchlaných papírů a kousků něčeho, co kdysi bylo sešitem ... nebo dokonce třemi sešity. Zákeřně ke mně nakráčela zezadu s průpovídkami o zabodáváním kůlu do dřeva a než jsem si stihl povzdechnout nad pomalým schnutím tabule, sebrala všechny mé poznámky a s vítězoslavným úšklebkem odkráčela ke katedře. Než se svět zalil doruda, stihla mi ještě sdělit, že si pro poznámky mohu dojít odpoledne. Tak to mi bylo, velevážená ježibabo, opravdu na hovno, když tu písemku jsme psali dnes ...

Šel jsem za ní ... omlouval jsem se jí ... prosil jsem ji ... vysvětloval jsem jí, že mi záleží na známce z biologie, neboť chci na medicínu ... Jelikož je naší třídní, snažil jsem na to jít přes mé přijetí na vysokou školu ... však teď záleží už na každé výsledné známce ... a co když právě kvůli tomu, že mi jedna babice vzala sešit, nebudu přijat (dobrá, přeháněl jsem, ale vážně mi jde o jedničku). Dokonce jsem se přinutil spolknout poznámky o tom, že matika je mi úplně u p*dele, neboť jde o úplně zbytečnou pí*ovinu, kterou ve svým zas*aným životě nikdy ku*va nevyužiju ... ale co ona? "Matika je důležitější!" Ne, není! Matika je ztráta času. Všechno, čím se nechci zabývat, je jen ztráta času. Ale matika obzvlášť. V pohodě ... umím sčítat, odečítat, násobit, dělit, znám trojčelnku, siny a cosiny, Pythagorovu větu, Vietovy vzorce, nějaký blbosti o kružnicích, ale to by snad už stačilo! Co víc mi kdy k životu bude? Budu si tam na pitevně počítat logaritmy? Určitě mi to bude hodně v životě prospěšné, však všude, kam vkročím, se řeší jedině logaritmy, derivace a podobné srajdy ...

Omlouvám se ... ale jsem nasraný ... a je mi už i jedno, jestli vás tím odradím nebo ne ... Vždycky jsem nadával na tu trapnou pozérskou mládež, co f*ckuje svoje okolí a je jim všechno u prdele, ale teď ... teď vidím rudě. Celý život mi někdo hází klacky pod nohy, brzdí mě, šikanuje mě, vysmívá se mi, schazuje mě ... a tímhle to vyvrcholilo. Nechci si už nechat srát na hlavu. Nenávidím. Už dlouho jsem sem chtěl pokorně přilézt s tím, za jaké monstrum se považuji, když všechny tolik nenávidím ... a téměř bez důvodu ... Jenže teď? Teď už je mi to u řitě ... jako roupy ... Nenávidím. Nezačnu nenávidět snadno ... opravdu mi trvá hodně dlouho, než někoho začnu doopravdy nenávidět ... ale když už, pak k smrti a navždy!
Neumím odpustit. Když mi někdo zlomí srdce nebo zničí nějakou věc, nehrotím to ... ale jakmile se nade mě někdo povyšuje a zachází se mnou jako s kusem hadru nebo mi nedej bože nutí své myšlenky typu "Bůh existuje." nebo "Matika je důležitější.", pak opravdu neodpouštím ... tohle si nezaslouží odpuštění ...

Ale to bych pak nemohl odpustit nikdy nikdomu ... protože všichni se nad někoho povyšujeme ... i já ...

Lidi jsou svině ... ne proto, že ubližují ostatním, ale proto, že si stěžují, když někdo ublíží jim ... však na to nemá nikdo právo ... jenže to občas musí ven. A tak si stěžuji jen tady. Neříkám to nikomu určitému, abych nikoho cíleně nepohoršil. Jen sebe. No ať si to čte, kdo chce ... Aspergillus ví, zda má cenu tento blog dál vést ... když je tu stále nula, že jo, admini?

Stejně věřím, že jsem tu písemku napsal na jedničku. Basidie s vámi!

P.S.: x2 není roztomilé!