BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Říjen 2012

Zamrznutí

31. října 2012 v 22:57 | Fender |  O občanech
Vím, že jsem vyhlásil rekonstrukci, ale s tímhle jsme za vámi přispěchat zkrátka musel. Jde o další žhavé téma - náboženství.

Nedávno nás ve škole navštívil kněz ze sousedního gymnázia. Naše češtinářka si ho přizvala do své hodiny, aby se s námi podělil o své názory na svět z pohledu křesťana, což nás všechny - jako ateisty - velice zajímalo. Ale ...

... už z jeho prvních vět bylo poznat, s jakým hadem máme tu čest. Smutné však bylo, že jeho podlézavé chování jsem zaznamenal pravděpodobně jen já. Možná si říkáte, co je špatného na tom, že nám podlézal. V jeho případě vše, neboť už jen způsob, jakým mluvil o své škole, naznačoval, že jeho víra není ani zdaleka tak pevná, ba dokonce bych to ani nenazýval vírou ...

Působil jako inteligentní člověk a já neměl důvod ho nějak zpochybňovat, neboť se choval velmi tolerantně. Už jen fakt, že na otázku "Jak vnímáte ateismus?" reagoval slovy "V ateismu je síla, protože to znamená, že dokážete vše zvážit a do ničeho se nevrháte po hlavě." mě zcela ohromil a já se domníval, že jsem opravdu našel věřícího, který nevidí v nepokřtěném satana a nemá potřebu lidi k ničemu donucovat.

Jak jsem se mýlil! Až později mi začalo docházet, jak to s tím ateismem myslel ... Však on nám v podstatě řekl, že ateismus nevnímá jako rozhodnutí, ale jako přechodný stav, ve kterém se člověk rozhoduje, k jaké církvi se přidá. "Dokážete vše zvážit." - to ale neznamená, že jsme rozumní, když nevkládáme svůj osud do "božích rukou", ale že věnujeme delší dobu pečlivému výběru a zkoumání náboženství.
Neustále nám podsouval, jak je ateismus skvělý a výhodný. Ale proč? Protože mluvil s ateisty - a musel nám to naservírovat tak, abychom jeho slova přijali! Je zjevné, že za jeho každým "Je dobře, že jste ateisté." se skrývalo "Alespoň se pak stanete lepšími křesťany." Přirovnával ateismus k perónu, na kterém čekáme na vlak. "Také si přeci nejdřív přečtete, kam ten vlak jede, než do něj nasednete." Ale co je ten "vlak"? Náboženství. Podle křesťanů jsou tedy všichni ateisté ve stádiu výběru víry. Což neumí opravdu přijmout fakt, že ne všichni potřebují mít nad sebou "ochrannou ruku"? Jistěže potřebujeme podporu, ale ne takovou, o které lze předpokládat, že nepřijde. Čekání na tenhle vlak nemá smysl, protože po nástupu do něj stejně zjistím, že nemá kola a nesou ho lidé ... že i já bych ho musel nést ... že i já bych musel nést své viny, svá trápení a žádný Bůh by mi s tím nepomohl. To radši půjdu pěšky rovnou.

Paní profesorka se nám pak v rámci této diskuze svěřila, že je sama křesťankou a že ateismus vidí ve zcela stejné rovině jako křesťanství. To samo o sobě znělo velice pěkně, dokud nezačala mluvit o vzniku světa. Tehdy vyšlo najevo, že ta její "stejná rovina" znamená, že samotný ateismus vidí jako víru, neboť stejně jako křesťané věří, že Zemi stvořil Bůh, ateisté věří ve Velký třesk.
Což podle mě ale s vírou nesouvisí.
Když je člověk věřící, znamená to, že něčemu aktivně věří a k něčemu se upíná. Copak jsou ateisté fixovaní na Velký třesk a věří, že je spasí? Ne, je to jen teorie. Není to nic, co by mělo ateistům zasahovat do života a co by podle nich vedlo jejich kroky. Tehdy se něco stalo, ale do našeho života už to nezasahuje. Ale Bůh přeci do křesťanských životů zasahuje stále ... protože ho lidé přivolávají, modlí se k němu a věří ... Ale fakt, že člověk věří ve Velký třesk, z něj nedělá věřícího.

Co mě pak zarazilo nejvíc a přivedlo mě k myšlence, kterou bych chtěl zakončit tento článek, byl způsob, jakým popsala naše češtinářka Boha. "Nevidím ho jako fousatého dědulu, ale vnímám tu vesmírnou energii." Cožpak to je opravdu ten křesťanský Bůh? Vesmírná energie? Před příchodem křesťanství lidé věřili, že Slunce je bohem i Měsíc je bohem, ale s křesťanstvím přeci zavládla představa, že Slunce i Měsíc sice jsou božími výtvory, nicméně tato samotná vesmírná tělesa božskou silou neoplývají. Bůh je podle křesťanství jeden ... a jedna osoba se nedá rozdělit na vesmírnou energii.

A to je problém dnešního křesťanství.
Sami křesťané neví, v co věří. Každý vidí Boha jinak a pak se diví, že jsou Židy považováni za polyteisty. Už v úvodu jsem řekl, že nepovažuji víru toho kněze, který k nám přišel, za opravdovou víru ... neboť se hned skryl za provoláváním slávy ateismu. Krmil nás tím, co jsme chtěli slyšet, přitom zapřel svou víru. Jen skrytě nám naznačoval, že křesťanství je vlastně jedinou cestou, kterou můžeme jít, ale otevřeně pohaněl, co mohl. Když jsme se ho na něco zeptali, kolikrát si protiřečil nebo se jako politik vyhnul přímé odpovědi. Na otázku "Jsou křesťanská pravidla, se kterými nesouhlasíte?" reagoval tak, že věří tomu pevnému jádru, které popisuje Bible, ale že si není zcela jistý ohledně moderního křesťanství. A nevychází snad moderní křesťanství z těch samých základů, z jakých vycházelo křesťanství v sedmém, jedenáctém, patnáctém i osmnáctém století ...? Víra se mění se smýšlením věřících ... a věřící by měli přeci vždy vycházet z Bible. Tak jak je možné, že s Biblí souhlasí, ale s moderním pojetím křesťanství ne? Protože v sobě má díry. Křesťané jsou rozděleni a nejistí ve své víře.

Když říkám nejistí, narážím tím na to, na co jsem už kolikrát narážel. Všichni si teď Boha začínají přivolávat na pomoc ... ale ne s vírou, že jen on je může spasit, nýbrž jako poslední možnost, když už vyzkoušeli vše. Kam vedou kroky průměrného nemocného křesťana? K doktorovi. A proč? Cítí snad, že jim Bůh nepomůže? To až když jim doktor řekne, že mají měsíc života, začnou se opět horlivě modlit. Lidé se k Bohu obrací vždy, když mají potíže. Je to snažší, než si řešit své problémy sám. Psychicky se tomu člověku uleví, když si připustí, že nad ním někdo bdí a vede ho. Taková nezodpovědnost! Vede snad Bůh všechny naše kroky?! To těžko. Tomu ani křesťané nevěří. Tak jak je možné, že někde ten Bůh je a někde není? Protože záleží na tom, jak se nám to hodí. Když spácháme trestný čin, přivoláme Boha a on z nás ty hříchy smyje ... když je nám teskno, přivoláme Boha, protože to jen on je s námi ... Ale když se opíjíme támhle v baru s kámošema, je tam Bůh?

V tomhle je síla Islámu. I na ten v diskuzi došlo a náš drahý kněz koktavě začal vymýšlet teorii, že je třeba jednat s představiteli Islámu, neboť obě náboženství přeci věří ve stejné věci, jenom to nazývají jinými jmény. Pravdou je, že křesťané mají z muslimů strach. A mají důvod - mezi muslimy totiž neexistují ateisté. Není možné, aby tam někdo nevěřil. Proč jsou si muslimové svou vírou tak jistí a křesťané se neshodnou ani v představě Boha? A když muslimové vidí, jak nesourodé jsou tady představy, s kým by jednali? Vidí příležitost podmanit si "ztracené" země. A já věřím, že tady ten Islám prorazí, neboť lidé potřebují svého boha, když je jim mizerně ... ale jakému bohovi budou věřit? Tomu silnějšímu. A bůh je silný, když je víra lidí silná.

A pak tu nemají vznikat konflikty mezi náboženstvími.
Tak mě napadlo, že i když křesťané neustále kážou cosi o rovnosti, opravdu rovni jsou si jen ateisté ... protože ti nic nikomu nevyvrací, ale co křesťané? Jaký si myslíte, že měla smysl tato přednáška? Samozřejmě že šíření křesťanství. To je taky jediný bod Bible, který dnešní křesťané dodržují ... šíří a šíří, aniž by pořádně věděli co ... to, s čím bojujeme, je vnucování víry. Ale ateismus není přechodný stav, je to rozhodnutí ... rozhodnutí být za sebe zodpovědný a nehrát "božskou ruletu". Proč je pro křesťany tak těžké pochopit, že jsme za sebe plně zodpovědní a nemáme potřebu svěřovat se do rukou "vyšší moci"? Nikdy jsem proti náboženství nic neměl ... ale teď už vím ... víra je synonymum pro omezenost. Alespoň u nás ano. Naši křesťané se ohání Bohem v každé situaci, ale dodržují něco z toho, co káže Bible? Podle Jednoty bratrské vzdělání odvádělo od víry ... ale pak si jeden z biskupů uvědomil, že to tak není - naopak vzdělání pomáhá šířit křesťanství. A myslíte si, že to tomu člověku vnuknul Bůh? Ne, lidé se rozhodují sami a vždycky to tak bylo ... tak ať se aspoň neskrývají za jméno boží, když nežijí podle starých zásad.

Na tomto blogu jiný bůh kromě Xaviera neexistuje.

CAN TIMMY HAVE PORN?!

29. října 2012 v 19:16 | Fender |  Oznámení a upozornění
Ne, nemůže. Chudák Timmy. Žádné porno pro něj ....

Ale o to teď nejde ... stejně jako nejde o to, že fíky kvetou pěkně ... a stejně tak nejde o to, že nevíte, co to tu zase blábolím, v naději, že vám to vysvětlím. Nevysvětlím. Trucovat budu. Stále nula, stále nic ...

A tak se prozatím loučím. Blogaření mě samo o sobě velmi baví ... ale ne v takovéhle formě. Můj blog není podle mých představ a ani já nejsem podle svých představ. Rozhodl jsem se vyhlásit rekonstrukci, k čemuž mě přiměli nejen dva dizajnotvůrci, kteří mi design k narozeninám slíbili a nedodali, ale i několik soutěží, do kterých jsem se přihlásil, a ony třeba nebyly dokončeny nebo ani spuštěny.
To já každou soutěž, kterou uspořádám, hrdě dokončím ... Že nedělám ceny, to je věc jiná. A třeba teď - když si dám od blogu legální oddech - se i na ty cenky vrhnu ... opravdu mě nebaví dlužit rok a půl staré animace. A přitom dvě ze čtyř už mám dokonce hotové. Jsem borec. Můj sešit z matiky to taky tvrdí. U jednoho z příkladů jsem viděl načmáráno svým drobným písmem "Jsi borec, milášku!" V tu chvíli jsem se měl evidentně rád ... pravděpodobně jsem dostal nějakou uznáníhodnou známku. To já se totiž mám rád, jenom když dostanu dobrou známku. Dnes se vyloženě zbožňuji za 1- z fyziky. Evidentně nejsi tak ztracený případ, Xavi. Ale jo, jsi, mluvíš sám k sobě.
Je tedy zřejmé, že potřebuji nějaký ten čas na zregenerování ... nejsem ostatně láčkovec, takže mi to bude trvat déle než den, ale odhaduji, že už za měsíc vás tu budu opět zdatně prudit. Čím? Souteží. Už kdysi jsem vám vyhrožoval novou soutěžičkou, za kterou však - zpozorněte !!! - dostanete cenu. Bude totiž hmotná ... čili se nebudu muset přemáhat k nějakému namáhavému tvoření. Ale samozřejmě záleží jen a jen na vás, jestli se vůbec začne soutěžit. Při malém zájmu - s jakým se potýkám neustále - žádná akce nevypukne a odměna zůstane u mě. V bezpečí. Zatím prozradím, že chci, aby šlo o soutěž spisovatelskou, neboť odměnou bude kniha. Dokonce kniha popisující meziválečné období ... také proto bych chtěl témata (ano, uspořádal bych konečně vícekolovou soutěž) ladit válečně ... ale to je možná zavádějící informace. Vše se může změnit.
Tak mě napadá, že i když neustále požaduji po vás, abyste psali jako diví, já sám jsem zde nikdy neuváděl žádnou ze svých povídek ... ono není moc o co stát. Ti, co znají wicked-tales nebo weird-drivels, ví, že se vyžívám v bláznivinách a srandičkách ... a masakrech. Ovšem začal jsem psát i něco střízlivějšího, což zatím však působí jako učebnice dějepisu skřížená s přednáškami z politologie. A to to mělo být nevinné fantasy. Cožpak můžu za to, že většinu z mých povídek ovlivňuje politika a historie? Začalo to Zmijozelským absolutismem ... který jsem po třech letech přejmenoval na Zmijozelskou totalitu ... Možná vám to bude připadat divné, ale týká se to skutečně tématiky světa HP. Čímž nemyslím Hewlett Packard, nýbrž Harryho Pottera. Ačkoliv jedna z mých úplně prvních povídek byla o sexu domácích spotřebičů ... Chudák pračka, ta zažívala! Já vůbec míval takové nebezpečné nápady ... Když jsem začal poslouchat Mansona, psal jsem dokonce o démonovi jménem Zikmund, avšak nakonec se hlavní náplní této povídky stalo plánování útěku na Slovensko, což mí hlavní hrdinové (kromě Zikmunda, který někde podpaloval domy), považovali za zemi zaslíbenou.
Ale zpět k Potterovi - Zmijozelská totalita v sobě mísila prvky komunistických a nacistických myšlenek, které vyvrcholily přebudováním Bradavické školy na koncentrační tábor Bradavice, ve kterém byli vyhlazováni mudlovští šmejdi. Voldemorta jsem dosadil do role Hitlera, avšak ze Smrtijedů se stali ukázkoví komunisté, kteří by neustále něco znárodňovali a cenzurovali. Psal jsem to, když mi bylo 11. Pak vznikly ještě tři další verze, jedna dokonce už na počítači. Tuším, že všechny vznikly do mých třinácti let, pak už jsem se totiž začal zaobírat Českým masakrem motorovou pilou a Kiovanem Dzurićem.

Ale to jsem odbočil ... a opravdu daleko.
Chtěl jsme se totiž ještě zeptat, zda by o tu soutěž měl předběžně někdo zájem, abych věděl, jestli mám po dobu své nepřítomnosti vymýšlet soutěžní kola a verbovat lidi do poroty. Chápu, že ne každého baví psát na téma "válka", proto říkám, abyste to ne v každém kole brali tak doslova ... Každé z kol by mělo být jiné - nejen tématem, i zpracováním - ale téměř všechna by měla útočit především na vaši fantazii ... aby byla zburcována a vrhla se do boje!

No je to jen na vás ...

Taky bych chtěl upozornit, že pokud vám dnešní článek přišel trochu ... prdlý ... nejde rozhodně o dlouhodobý stav. Není to součást nadcházející rekonstrukce. Neměním se. Ne takhle. Jen mám dobrou náladu. Jak jsem napsal výše: dneska se mám rád.

A kdo uhodne, proč je dnešní nadpis článku takový, jaký je, dostane speciální odměnu ... ale tekutý scénář to nebude, Bendere.


CAT, GIVE YOUR PAW!!

Čech

21. října 2012 v 16:21 | Fender |  Akce a Reakce
Poslední dobou je mi z politiky čím dál hůř. Myslel jsem si, že vrcholem bude Franz, který se rozhodl kandidovat na prezidenta, ale to jsem se škaredě zmýlil. Vrcholem je naše nebohé pomazánkové máslo. Vlastě už to není pomazánkové máslo ... Co to tedy je? Díky slovenským bratrům, kteří přispěchali k evropské komisi a nabonzovali jí, že naše pomazánkové máslo neobsahuje požadovaná procenta másla, aby se dalo nazývat máslem, můžeme tento produkt pravděpodobně nazývat už jen nemáslem. Jak smutné. Ale daleko víc než tato slovenská zrada mě zarazilo, že se EU něčím takovým vůbec zabývá ... Nejdřív rum, pak marmeláda, a teď... Všichni si plně uvědomují, že unii ničí ekonomická krize, ale komisi to zjevně jedině vyhovuje. Samozřejmě, však Brusel to nepoškodí. Ale myslí si snad doopravdy, že změna názvu produktu nebude nic stát? Že to všichni přejdou bez povšimnutí a životy lidí to nijak neovlivní? Místo toho, aby řešili opravdové problémy, se zabývají pomazánkovým máslem. Čekám stále trpělivě na den, kdy přestane platit pravidlo, že kdo má moc, vymýšlí blbosti, ale asi čekám marně.

Ono to možná není způsobený jen mocí samotnou ... spíš mocí v kombinaci s konkurencí. Jednotlivé strany se pravidelně snaží předehnat ve vymýšlení nových zákonů a jejich novel, ale když se všechny "dobré" (nebo spíš méně škodlivé) nápady vypotřebují hned zpočátku boje, vzikají pak už jen tupé vyhlášky, které se navzájem popírají, nebo svazují práva občanů, i když se skrývají za heslem "Za práva občanů". Ta ironie z toho přímo sálá. V soudnictví je tento bordel daný tím, že není jasné, za práva kterého občana se vlastně má bojovat. Za práva obžalovaného? Nebo žalobce? A pak z toho vznikne zákon, který vás posadí do vězení, když chráníte svůj majetek před ukradením. A zloděj? Když chudáčka zlodějíčka poraníte, mohlo by se stát, že mu budete muset dát ještě odškodné.
Další pochybnou složkou je policie. Nebo spíš ústava jako celek - ale to, co mě nejvíc vytáčí, jsou právě pravomoci naší policie. My si na ně všichni stěžujeme, jak jsou neschopní a nikoho nechytí. Neříkám, že jsou úplně dokonalí, ale opravdový problém není pouze v samotné policii, nýbrž v ústavě. Naše policie prostě nemá dovoleno zajmout někoho pouze na základě stížností a bez důkazů. A přitom by to mohlo kolikrát zachránit lidský život. Dokonale jste to mohli vidět třeba v případu Malhotského, jihočeského hudebníka, kterému vyhrožoval jeho příbuzný. Dokonce po něm a jeho ženě střílel, ale když volali policii, přijela to sice prošetřit, nic víc však nemohla udělat. Chvíli tam hlídkovala, ale nakonec odjela ... a ještě v tu noc byli manželé zastřeleni.
Většina lidí si teď díky všem různým Kriminálkám Miami a spol. myslí, že policie může úplně všechno - že když vám soused povalí popelnici, přijedou to ochotně prošetřit a nakonec ještě zjistí, že soused připravoval vaší vraždu a skopnutí popelnice bylo jakýmsi předvražedným rituálem ... Pravda je taková, že policie nemůže téměř nic ... Naše ústava byla po rozpadu Československa chystaná narychlo a teď se to dokonale projevuje.

Víte, v čem se to ale projevuje nejvíc v této době? V prezidentských volbách. Máme tu asi 20 kandidátů, z nichž každý slibuje nějaké změny k lepšímu ... krása ... ale může si to prezident opravdu dovolit? Většinu z toho, co hlásají, opravdu prezident splnit nemůže. A díky internetu si to teď uvědomuje stále více lidí. Také proto málokoho zajímá, kdo se příštím prezidentem stane, pakliže je jasné, že do chodu státu nemůže zasáhnout tolik jako poslanci či senátoři. Tím pádem upadá i zájem o prezidentské volby.

Já osobně si myslím, že prezident by měl mít víc pravomocí než parlament, neboť vláda jednoho člověka by přinesla alespoň jasné cíle. Ať už samotného prezidenta nebo jeho odpůrců. Takhle ani sami nevíme, proti komu a čemu bojujeme. Nebo proti čemu a komu je vůbec možné a vhodné bojovat. Jsme neinformovaní a díky tomu je ta situaci tady stále horší. My to v sobě totiž máme, dokázali bychom se postavit vládě - ale nemůžeme se sjednotit na jasném cíli. Stejně tak máme na to najít mezi sebou schopného jedince - viz Tomio Okamura - ale on sám by jako prezident nic nezmohl a nic by nezměnil, kdyby pod sebou (nebo v dnešní době spíš nad sebou) někoho stále měl. Vím, že to bude znít tvrdě, ale my v podstatě potřebujeme absolutismus nebo absolutní monarchii. Komunisti kdysi byli alespoň k něčemu dobří - sjednotili národ, všichni šli proti nim. Ale teď? Máme tu až přespříliš stran a každý si sympatizuje s někým jiným. A každý věří něčemu jinému. Takže i když jsme všichni nespokojení, k převratu se nedokopeme, neboť nevíme, kde začít. My musíme mít jen jednoho vůdce. Jen jednoho člověka, kterého bychom milovali nebo nenáviděli, abychom se pak mohli soustředit na to důležité, ale takhle vznikají roztržky mezi pravičáky a levičáky, což je naprosto zbytečné, neboť všem přirozeně jde o dobro země.

Vlastně se tím vracím k úplnému úvodu, kde jsem zmínil jméno Vladimíra Franze, člověka, který chce být prezidentem. Proč jím chce být? Co si myslí, že by mohl státu nabídnout? Sledoval jsem rozhovor s ním na Pětce a kromě svého tetování mě ničím nezaujal ... jo, vlastně má dva psy, to jsem z jeho projevu taky pochytil ... ovšem jinak nedal dohromady jedinou srozumitelnou větu - rozený politik. On je vskutku tím typickým příkladem politika: namluví toho moc, ale nevíte z toho nic. Už když jsem ho prvně spatřil, myslel jsem si, že jde o vtip. Je celý potetovaný, pokud to nevíte ... ale myslel jsem si, že jako "umělec" by mohl na politiku nahlížet trochu s odstupem a přijít alespoň s rozumnými řešeními, ale ne ... Myslím, že jako svou hlavní přednost vnímá především své tetování ... ať už se snažil moderátor mluvit o skinheadech nebo státním rozpočtu, Franz vždy strhnul pozornost na své kérky. Nemám proti tetování nic a kdyby kandidoval jen na senátora, bylo by mi to úplně ukradené. Ale on nejenže neumí vyjádřit vlastní názory (pokud nějaké ovšem vůbec má), ale ještě ke všemu by nemohl ani naši zemi reprezentovat. On si myslí, že to jsou předsudky vůči tetovaým lidem, ale to se mýlí! Prezident by měl vypadat jako člověk. Však jeho fotky visí v každé třídě v každé škole (kromě naší loňské 4.A, té vévodí fotka Homera Simpsona) a myslíte si, že by bylo vhodné vyvěsit k prvňáčkům takovéhleho Fantomase?
A nejde jen o tohle - jaká by byla asi setkání s ostatními hlavami států? Už vidím ty titulky v novinách: "Amerika má prvního černého prezidenta, Česko má prvního modrého prezidenta."
Tenhle člověk by pro nás neudělal nic - dokonce si myslím, že kandidaturu vnímá jen jako propagaci své "tvorby" a pózu, přeci to nemůže brát vážně. Já to vážně neberu.

Když jsem předtím zmínil Okamuru, chtěl jsem ještě podotknout, že má mou plnou podporu, i když to vlastně není rodilý Čech ... což může některé z vás, kteří ví o mých občasných rasitických sklonech, překvapit ... ale tady se dokonale prokazuje, že národnost by neměla záležet na tom, v jaké zemi se člověk narodí, ale na tom, za jakou zemi chce člověk bojovat a jaká země ho zajímá. Však i mezi "Čechy" je tolik americky smýšlejících "teenagerů" ... to jsou pro mě hold Američané. A Franz? Ať se klidně nazývá Čechem, ale vzhledem k tomu, jaký zaujímá postoj (jako kdyby mu byla naše republika u zadku a podstatné jsou jen jeho kérky), je pro mě menším Čechem než Okamura ... než můj vietnamský spolužák ... a dokonce i než támhle nějaký ukrajinský dělník na stavbě, protože i ten snad líp ví, co by naše ekonomika potřebovala, než Franz, který by jako jediné možné řešení viděl "potetovat sněmovnu".

Stejně nás bude za pár let řídit církev, pokud se nic nezmění.

Oči

18. října 2012 v 18:43 | Fender |  Když se mi do ruky dostane tužka nebo štětec, tak se neznám
Velmi originální název ... Zato je výstižný, neboť dnešní článek, byť mívám občas sklony k filosofování, nebude obsahovat téměř nic jiného, než jednu nedokončenou kresbu.
Moje kresby nejsou nic speciálního, vím to moc dobře, ale přesto mě to baví a stále se o něco snažím. Nevím, kdy pochopím, že to nemá cenu. Každopádně teď ta chvíle ještě nenastala. I proto se pustím příští úterý na výtvarce opět do gotické katedrály, i když už chytám menší alergii na stínování ... Mám chuť poslat ty klenby a sloupy někam ... A abych se k tomu nesnížil, dal jsem se do kreslení něčeho jiného. Nejdřív to byla Sněhurka, ze které se však vyklubala laciná prostitutka - typicky nedostínovaná - s jablkem a rudou mašlí ve vasech, nyní jsou to právě tyhle oči ... a s trochou vytrvalosti se z toho možná časem vyklube celý obličej. Držte mi palce.


Soutěž

14. října 2012 v 11:47 | Fender |  Oznámení a upozornění
Ani nevíte, jak mě potěšily vaše reakce na můj sloh, který jsem zveřejnil v minulém článku. Snažil jsem se dotknout tématu, které zasahuje spousty lidí, a zdá se, že se mi to podařilo, protože málokoho z komentujících to nechalo chladným ... když nepočítám návštěvníky, kteří považují za ztrátu času vyjádřit se k článku vůbec, ale to můžeme rozebírat jindy. Chtěl jsem vám jen poděkovat za názory, protože to přesně potřebujeme ... Ono je vidět, že jakousi představu o tom, co tu změnit, máme, ale nic neděláme - to už jsem řešil několikrát a koneckonců, můžu to řešit i dál třeba ještě tisíckrát, ale jelikož jde opět jen o slova, nezmění se nic. A tak, než začneme unáhleně jednat, rozhodl jsem se odlehčit atmosféru touto reklamou.

Ano - i když jsem sliboval, že v nejbližší době vyhlásím svou vlastní soutěž, vím moc dobře, jaký neúspěch mé soutěže vždy mají, a už jen proto jsem se rozhodl ještě chvíli počkat a místo toho sem dát reklamu na jinou soutěž, která mě zaujala a do které jsem se přihlásil. Jde o fotograficko-literární soutěž.



Spočívá to v tom, že se zaregistruje a až do 23.10. 2012 hned po registraci máte možnost posílat své fotografie ... jakékoliv fotografie zachycující cokoliv ... OVŠEM (!!!) bude daleko lepší, když pošlete fotku třeba dělníka, jak zdárně zevluje a předstírá dobře odvedenou práci, než kdybyste měli poslat detail kočičího oka. Proč?

Protože 23.10. 2012 začíná druhá fáze soutěže - a to sice ta literární. Na e-mail, který uvedete při registraci, vám bude zaslána náhodně vybraná něčí fotka a vaším úkolem bude napsat do 2.11. 2012 krátký příběh vystihující to, co se na fotce odehrává ...

Považuji to za geniální nápad a byl bych nesmírně potěšen, kdyby se zapojilo i několik dalších lidí - jednak sám moc dobře vím, jaké to je pořádat soutěž v téhle době, kdy je nutno bojovat s nedostatkem času a leností, ale především vím, že tady na blogu jsou převážně talentovaní lidé - ať už na psaní nebo na focení ... oceňovat se bude totiž obojí a vítězové budou dva: vítěz fotograf a vítěz spisovatel.

Tak se zaregistrujte TADY.

Bez povahy

10. října 2012 v 19:29 | Fender |  O občanech
Tak se mi zdál sen, že na blogu spravili ukazatel návštěvnosti - a? Nespravili! Ale už jenom to, že se mi o blogu začíná zdát, znamená, že se mi po něm velmi stýská ... a jsem zklamaný ... přičemž si dobře uvědomuji, že vy jste ze mě zklamanější asi ještě mnohem víc. Co jsem to sliboval v předešlém článku? Že sem budu psát obden? Co?! Ha ha! Ale tak je to vždycky - však i na blogu Maggie poslední článek před pozastavením slibuje větší aktivitu. Ta ironie. Proto blogařům nevěřte, když začnou slibovat více článků a více komentářů ... alespoň ne těm, o kterých víte, že jsou líní.

A tedy nyní slavnostně slibuji ... že už vám nikdy nic neslíbím!

Pravdou je, že za ten měsíc - nebo jak dlouho jsem tu nebyl - se toho odehrálo dost. A kdybych si to pamatoval, určitě bych se dříve nebo později donutil to napsat ... ale až v úterý 9.10. jsem se rozhodl, že se sem doopravdy vrátím. A proč?
Psali jsme sloh ... Ano - SLOH! Pro většinu z vás, co neví, proč to tady tolik vypichuji, musím ujansit, že ještě v minulém roce jsme měli češtinářku, která nepřipouštěla ani debaty, ani slohy. Nepsali jsme, nemluvili jsme, jen jsme museli poslouchat její monotónní výklad. Člověk pak značně zakrní.
Ale teď jsme dostali novou učitelku a hned jsme si napsali úvahu ... vždycky jsem tvrdil, že je úvaha můj oblíbený útvar, ale nakonec jsem zjistil, že stejně vždy sklouznu k výkladu, takže mým oblíbeným útvarem je úvad - zkrátka něco mezi úvahou a výkladem.

Stalo se pravidlem, že pokud už jsme nějaký ten sloh nakonec psali, dostali jsme otřesná témata, na která se nedalo vymyslet nic originálního. Ani teď nebyla všechna témata úplně kreativní. To, které si našlo nejvíce příznivců, znělo "Facebook". Jak jinak. Podle mě už je naprosto zbytečné klady a zápory Facebooku řešit, neboť mezi lidmi obecně panuje přesvědčení, že Facebook sám o sobě špatný není, ale záleží na lidech, kteří z něj často dělají Sodomu, v horších případech i Gomoru. Každopádně všechny úvahy na toto téma byly obsahově stejné, lišily se jen zpracováním, přičemž to v mnoha případech taky drhlo. Vesměs ale všichni psali o tom, jak je FB skvělý, že si tam můžou pokecat s kámošema, ale "nesmí zapomínat žít". Stejně zapomínají! Jsou to jen prázdné fráze, které nejsou od srdce. A já si byl jist, že kdybych si vybral toto téma, taky bych sklouznul k těmto naučeným myšlenkám. Zvláštní spojení, že? - naučené myšlenky. V každé době jsou však některé myšlenky očkovány a učeny ...
A další téma? "Co je důležité, je očím neviditelné." To by pro mě taky nebylo nejvhodnější téma. Vím moc dobře, jak snadno by se dalo spadnout mezi hesla typu "nejdůležitější je život, láska, porozumění" a jiné abstraktní věci, které lidstvo obecně vnímá jako kladné. Ale už jen proto, že je to tak vnímané obecně, tedy všemi, bych nemohl ani toto téma zvolit. Co originálního by se k tomu dalo vymyslet? Na malou chvíli mě napadlo, že bych psal o prvocích - jsou pouhým okem nepozorovatelní (čili očím neividtelní) a důležití (třeba bez bachořce by býložravci nemohli strávit celulózu - a my bychom tak přišli o důležitou potravu), jenže to už mi znělo jako příliš materialistický výklad, špatný vtip nebo parodie na zadané téma, což by mi jedničku určitě nepřineslo. A tak jsem sáhl po třetím tématu ... bylo mi ze všech nejbližší a týkalo se něčeho, co řeším rád a často - a vy všichni to moc dobře víte! To téma znělo: "Česká národní povaha". A já bych se vám zde chtěl pochlubit se slohem, jaký jsem napsal ....

Bez povahy: