BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Červenec 2012

Myslíš si, že když jsi vystudoval klasický balet a moderní techniky v Budapešti, tak jsi sakra nějakej dobrej - ale to se mýlíš!

29. července 2012 v 14:12 | Fender |  Jak to vidím já (a téměř nikdo jiný)
Tématem týdne je "Měsíc". Proč? Čekal bych spíš něco jako "Olympiáda", ale chápu, ono je lepší opěvovat nekofliktní Měsíc nebo vyprávět přátelům, co se stalo za uplynulý měsíc, než se dohadovat, čí sportovci jsou nejlepší. Naši.
Ale to není věc, o které jsem chtěl původně začít psát ... Vidíte - a začal jsem.

V pátek jsem se vypravil s mamkou na otáčivé hlediště v Krumlově, abychom zhlédli balet Romeo a Julie. Víte, díky tomu, že má mamka byla baletkou, jsem na baletech prakticky vyrůstal ... a už jich mám opravdu po krk. Když to někdo opravdu umí, je to krásné - to ano - jenže prvních dvacet minut ... pak už mi to přijde všechno stejné.

Ale vyrazili jsme ... lístky jsme dostali zdarma a mně by bylo líto nechat je propadnout.
Vlastně jsme původně dostali možnost vybrat si, na co půjdeme ... ale vzhledem k tomu, že Romeo a Julie bylo to jediné, co se mi nekrylo s žádným z prázdninových programů, volba byla jasná.

Příběh Romea a Julie mi přišel vždy primitivní, takže jsem si byl jist, že to jediné, co dokáži ocenit, bude choreografie. Už od první scény jsem ale nabyl dojmu, že něco jako choreografie v tomto případě ani neexistuje a tanečníci jen improvizovali - a to hodně špatně. Tedy jsem zvedl oči k nebi, abych se nemusel dívat na ten nepřehledný chumel, a sledoval hvězdy, které jsou nad zámeckou zahradou vidět opravdu krásně. K dění pod hledištěm jsem se vrátil, až když jsem zaslechl zvuky o sebe se tříštících kordů ... Myslel jsem si, že alespoň šermování bude zpracované zajímavě, ale krom faktu, že to bylo unavené a nepřehledné, se mezi šermíři motala dvojice, která spolu pravděpodobně měla bojovat bez jakýchkoliv zbraní, ale ve skutečnosti to vypadalo, jako když jeden ožrala táhne z hospody druhého.

Ale to nejhorší je, že jsem stále neměl ponětí, kdo je Romeo a kdo je Julie. Bitva mezi muži nebyla zdaleka tím jediným, v čem jsem se špatně orientoval. V ženách jsem měl ještě větší maglaiz. Hodně tomu pomohly i kostýmy, které na mě působily jako noční košile, ale hlavně - všechny ty košile měly stejný tvar a stejnou barvu ... a teď si v tom najděte Julii. Že bych se orientoval podle hlavního páru, bylo taky nemožné, neboť tam laškoval každý s každým a Julií pro mě tedy každou chvíli byla jiná dívka. Na malý okamžik se mi v hlavě usídlila myšlenka, že Julií, vlastně hlavní postavou, by měla být ta nejelegantnější z dívek ... jenže tahle absurdní choreografie jakoukoliv eleganci a ladnost postrádala. Celá byla prosycena vulgaritou a často jsem musel odvracet zrak. Potěšila mě jen jedna věc... že v okamžiku, kdy si nechutně zpracovaná Juliina chůva vykasala sukni, aby se ochladila, zasmál se jen jediný člověk. Jediný z celého otáčka. Možná si choreograf myslel, že v dnešní době jsou všichni tolik nenároční a vulgární, že tyhle prvky ocení ... a pravda, taky jsem si myslel, že jsem jediný, komu se tohle protiví ... ale nakonec jeho snahu nedokázal pořádně ocenit nikdo. Chudák malý prznitel.

Každopádně tenhle balet neměl s baletem nic společného. Spíš šlo o parodii ... parodii na balet a dokonce i na samotný příběh. Kdybych si nepřečetl v programu, co přesně by se tam mělo odehrávat, z toho, co jsem viděl, bych to nezjistil. A i tak jsem s tím měl často problémy.

Říkám vám narovinu, že nic tak nechutného a nenápaditého jsem v divadle dlouho neviděl. Bylo to jako kdejaká hopsačka ze stodoly ... a nebo ze Stodolní ...
Juliin sólo taneček u zábradlí se dokonce příliš nelišil od laciných tanců u tyče ... a přišlo mi, že více než příběh nešťastně zamilované dívky, vypráví příběh striptérky, které klesají zisky.

Stále ve mně však zůstává jistá národní hrdost ... neboť onen mistr choreograf není Čech, ale pochází z Maďarska. Attila Egerházi. Jakmile někde pod choreografií uvidíte jeho jméno, nechoďte na to, pokud nepotřebujete průplach žaludku.
Naši tanečníci totiž nejsou špatní, ale co mohou ukázat v něčem tak slizkém? Když máte nevhodné kostýmy a nemožnou choreografii, můžete být sebelepšími, ale vždycky budete působit neohrabaně.

Jediný, kdo z choreografových plánů vyvázl poměrně dobře, byla Juliina matka ... o které jsem si však až do druhé poloviny myslel, že jde o samotnou Julii. Koneckonců měla odlišené šaty a byla elegantní ... elegantní, to se tam tak často nevidělo. S přehledem Julii zastínila. Což nebylo vůbec těžké vzhledem k tomu, co tam prováděla. To ani často nebyl tanec ... ne že to nebyl balet, ale on to nebyl žádný tanec! Juliina chůva ještě ke všemu jen neohrabaně chodila (spíš se potácela jako ospalý medvěd).

Nezbývalo než zavřít oči ... ale až tehdy jsem si uvědomil, co je na tomto baletu opravdu kvalitního a co si zaslouží ocenit ... hudba. Pokud jsem se kdy donutil k potlesku, vždy byl směřován k Prokofjevovi. Často mě od vypískání Edgerháziho odradila právě jen a jen ta krásná hudba, kterou jsem si nedovolil rušit.


Edgerházi mě donutil k zamyšlení ... proč jsme teď tolik vulgární? Proč, jakmile není ve filmu sex, nedokážeme si ho už téměř užít? Nebo proč takhle alespoň smýšlí tvůrci. Teď je vše tak laciné, špinavé a vulgární. A nebo až příliš jednoduché. Primitivní seriály, hloupé zápletky ve filmech, stupidní hudební texty, jednoduché kostýmy ... nic už není poctivé ... nic už není krásné ...

Je umění tohle, co se běžně vydraží za milióny ...

Modern Paintings - Beach Landcape II by Jacquie Gouveia

... nebo se mu víc blíží toto, což se považuje v dnešní době za vandalismus a hyzdění:


Já opravdu nevím, asi jsem slepý, hluchý, hloupý ...

Masters of Rock 2012: 4. den, 15.7., FOTKY

24. července 2012 v 22:31 | Fender |  Festivaly
Neděle ... poslední den. Skončilo nám to nějak rychle, co říkáte? I když vám mé zaMOŘování tolik rychle asi zase neutíkalo. V tomhle článku jsou však už jen fotky ... a poslední vzpomínky ...

... na rodinu ...




... a skupiny ...

Masters of Rock 2012: 4. den, neděle

23. července 2012 v 20:00 | Fender |  Festivaly
Zatímco sobota byla opravdu narvaná, v neděli jsem chtěl zachytit jen jednu skupinu: Arch Enemy. A jelikož jejich autogramiáda začínala v šest (což znamenalo čekání u Prosperity od čtyř), měli jsme do zhruba těch tří (než nám jel vlak) čas ... tedy jsem založil díky blízkému Rossmanovi novou tradici: mástrovské kupování kartáčku na zuby. Vloni jsem si ho musel koupit, protože jsem si ho zapomněl doma, letos mi už jen přišel hold nechutný, tak to chtělo změnu ... Ale to je asi každému jedno, jak jsem zabíjel čas, zatímco na Ronnie James Dio stage hráli Mistake, Salamandra, Škwor, Skyforger a Doga.

... Hell, Tiamat, Gotthard, Paul Di'Anno, Arch Enemy, Sabaton

Masters of Rock 2012: 2. a 3. den 13.-14.7., FOTKY

21. července 2012 v 23:27 | Fender |  Festivaly
Víte, jak je těžké napsat článek, když u toho sledujete Hvězdné války? Velmi těžké ... mám v hlavě jen myšlenky na světelné meče, Darth Vadera ... což mě přivádí k myšlence, že vlastně už od dětství se lidem vtloukává do hlavy "Ti v černém jsou vždy zlí". Dobrá, Hvězdné války možná nejsou úplně pro děti ... ale co Skeleton z Ptáka ohniváka? Záporňáci jsou vždy v černém .. jen Rowlingová v pátém dílu Pottera dokázala odkrýt pravé zlo ... v růžovém ... Ano, mám na mysli Umbridgeovou. Ale co tím sleduji? Většina malých dívek si říká, že chce být jako tou hodnou princeznou ... ve světlých šatech, se světlými vlasy, bojující proti temné straně. Kdo by se chtěl atky přidat k té temné straně, jestliže v pohádkách její příslušníci vždy zahynou .. a vždy jsou to zloduši, kterým tu smrt všichni přejí! A co pak chudáci metalisti? Jsou pro okolí těmi zápornými Skeletony, Voldemorty, Darth Vadery, Saurony ... a z Umbridgeových jsou rázem zase princezny ...

No nic ... jen jsem se tak zase zamyslel nad předsudky ... přijde mi to hloupé.

Pojďme k fotkám ...

Masters of Rock 2012: 2. a 3. den, pátek a sobota

20. července 2012 v 14:53 | Fender |  Festivaly
Rozhodl jsem se spojit dva dny dohromady ... nejen, aby vám to pak rychleji utíkalo, ale hlavně proto, že v pátek se nic tak zásadního nedělo.

Vždy se najde nějaký den, který je možno úplně vypustit. Loni taková byla sobota, kdy jsme do areálu jeli někdy v deset ráno na Schmitzera, ale hned při Visions of Atlantis jsme zase odjeli zpět do Zlína ... a zašli jsme do kina na Harryho Pottera. Dva dny po premiéře. Letos, kdyby v pátek nebyla autogramiáda Edguy, bychom se bezpochyby stavili v kině znovu ... ale autogramiáda byla, takže vás mohu zaMOŘit i vyprávěním o pátku ...

ZakázanÝ Ovoce, Ribozyme, Suicidal Angels, Vitacit, Visací Zámek, Sirenia, Freedom Call, Exodus, Unisonic, Edguy, Pain, Lady Kate, Odium, Sebastien, Milkin the Goatmachine, Citron, Kissin' Dynamite, Arakain + Lucie Bílá, Firewind, Korpiklani, Stratovarius, Nightwish, Deathstars

Masters of Rock 2012: 1. den 12.7., FOTKY A VIDEA

19. července 2012 v 16:07 | Fender |  Festivaly
Právě sleduji Óčko (slovo "sleduji" berte s nadsázkou - mám to tu pro podbarvení) a hned, co tam jakási dívka prohlásila v Mixxxéru, že poslouchá všechno, začalo se mi chtít brečet. Všechno? To asi těžko ... chtěla říct všechnny sračky, ale budiž... jestliže opravdu poslouchá Takatu a do toho i Epicu, neberu jí to ... muhaha, vsadím se že by o Epice byla schopná prohlásit, že jde o ženský rod od eposu ...

Ale proč vám svým rozhořčením kazím článek už od začátku? To opravdu netuším ... možná čekám, že pak ještě s větší radostí uvítáte fotky, které vám přináším přímo z jámy MORové.

Pravdou je, že jsem ale ani nečekal, že můj předchozí článek, který na zpestření obsahoval jen čtyři animace, získá tolik čtenářů. Jsem vděčný nejen všem, kteří se tím prokousali, ale i těm, kteří se mnou souhlasí s upálením kuřáků ... tedy těch bezohledných kuřáků, kterým nestačí k životu zapalovat si v soukromí, ale musí ten ostudný čin spáchat i v chumlu největším!

Ale pojďme k těm fotkám ... okecávání už tu bylo až moc.


Masters of Rock 2012: 1. den, čtvrtek

18. července 2012 v 17:40 | Fender |  Festivaly

Tak jsem se jednoho krásného dne zadíval na fotky Saltatio Mortis a zjistil jsem, že by z nich šly udělat pěkné animace ... No a proč ne?


Legendy se vrací, Saltatio Mortis, The Sorrow, Horkýže Slíže, Kamelot, Thin Lizzy, Within Temptation, Bloodbound

Night ... something

17. července 2012 v 13:43 | Fender |  Jak to vidím já (a téměř nikdo jiný)
Dobře ... s tím nadpisem trochu předbíhám, neboť tohle bych rád vysvětlil v jednom z následujících Mástr-článků ... Ano, už jsem tady zas! A pokud jste si mysleli, že uniknete mému zdlouhavému vyprávění o tom, co se letos na MORu událo, tak ... tak pokud ke mně nebudete v době, kdy tyto články budou přibývat, chodit, nemýlili jste se ... Ale pokud sem zajdete, pak zde budete moct najít nejen pár strohých popisů jednotlivých dnů, ale především fotky ... Ano, letos se za ně konečně nemusím stydět ... Pravda, za takhle doslova vybojované fotky bych se nestyděl, ani kdyby byly sebemázlejší, ale jít na koncerty se zrcadlovkou má své výhody ... Ale i nevýhody, mezi které patří především ty chvíle, kdy se v mačkajícím davu musíte strachovat nejen o sebe, ale i o foťák.

Než ale sepíšu první morový článek, chtěl jsem vám ukázat jistou zajímavost, které jsem si všiml v hotelu, když jsem zkoumal program ... vytzržený ze Sparku ...

Teď mluvím především k fanouškům Nightwish ... ne, spíš k fanouškům Harryho Pottera ... ne, Nightwish ... Potter ... Nightwish ... obojí ...

Všimli jste si někdy, že tato gruppa ....


... se podobá této gruppě ...?


Přiznávám, že Bellatrix bych mnohdy viděl v čele Nightwish raději než Anette ... Ale to hodně přebíhám.

Tak zatím ... optimisté v dnešní době ...



Až nebudeš moci, Sokola zavolej. Sokole!

10. července 2012 v 11:38 | Fender |  Fotografie
Věděli jste, že Sokol letos slaví 150. výročí? U mnohých o tom pochybuji ... Ale nevyčítám vám to - však kdyby mí spolužci do Sokola nechodili, ani nevím, že taková organizace stále ještě funguje. Většina lidí vnímá Sokol jen jako pokračování spartakiády, tedy pokus o vzkříšení komunismu .. což je ta největší blbost, jakou jsem kdy slyšel. Už jen fakt, že Sokol tu byl dávno před komunismem, svědčí o jisté omezenosti takových tupců, kteří se opovažují míchat politiku i s "radostí z pohybu". Spartakiády navazovaly na sokolské slety, ne naopak. Málokterý Sokol se nyní hlásí k levici. Možná ta seniorská část, která nedokáže překousnout intriky evropské unie a krádeže zdejších politiků (což chápu), vzpomíná na "lepší časy" (a zapomínají tak, že podvody a korupce žily v každé době - ale budiž), ale dvě třetiny Sokola nyní tvoří lidé mladší dvaceti let a ti se určitě ke komunistům hlásit nebudou.

To jen tak na úvod, který bezpochyby vtáhl do článku všechny kolemjdoucí, ale nyní už přistoupím k tomu důležitějšímu.
9.6. jsem se byl ze zvědavosti podívat na českobudějovický sokolský slet, ve kterém v sestavě Nebe nad hlavou cvičila má spolužačka a v sestavě Kontrasty dva mí spolužáci. Musel jsem je jít prostě psychicky podpořit. Snad vás nebudu mystifikovat, když řeknu, že na sokolském stadionu se předvedla celá jihočeská župa, ale stoprocentně jistý jsem si tím, že právě tahle naše župa vyslala nejvíce cvičenců (asi 605) na všesokolský slet do Prahy. Ale to předbíhám. Vraťme se do Budějovic.

Nemá smysl, abych se snažil popsat vám, jaké to bylo, protože jsem si jistý, že bych to nezvládl. Ale mám pro vás pár fotek z Budějek, které by vám atmosféru mohly alespoň trochu přiblížit.


Toto je pohled na Sokolovnu od stadionu skrze ... déšť. Ano, bylo opravdu hnusně a cvičit v tom bahně byla bezpochyby vyloženě lahoda. Zvlášť skákat na tom kluzkém povrchu se švihadly musel být zážitek na celý život.
Ale my, diváci, jsme si hověli pod střechou stadionu ... pod děravou střechou, ale přeci jen jsme byli krytější než cvičenci.
Už jen kvůli tomuhle musím všechny Sokoly obdivovat, jsou to vytrvalí dříči, které neodradí téměř nic ... a dva Sokolové budou dokonce reprezentovat ČR na olympiádě v Londýně. Ale nepovím vám, v jaké disciplíně. Pravděpodobně půjde o řecko-římské zápasy, ale v tomhle si moc jistý nejsem.
Ale to jsem zase odbočil ... k fotkám ....

D pro Destrukci

8. července 2012 v 18:45 | Fender |  Zamyšlení
Už dávno jsem si uvědomil, že když na blogu slíbím přidání nějakého čánku, jsem tím svazován, neboť i když se kolem mě dějou sebezajímavější věci, nejsem schopen o nich napsat, protože si neustále říkám jen "Přijdou ke mně, budou čekat slíbený článek a ten tam zase nebude. Přibude tam nějaký jiný, takže si budou myslet, že jsem snad zapomněl." To je důvod, proč můj blog tak často zamrzá ... často se totiž takhle seknu na slíbeném článku, nejčastěji jsou to ceny. I teď jsou to ceny. Jenže nápad na dobrý vzhled takového diplomu může přijít taky až za měsíc ... vymlouvám se. Zatraceně se vymlouvám, protože mě dělání diplomů ani jiných cen vážně nebaví ... Ale o to teď nejde, podstatné je jen to, že díky mé lenosti odkládám přidávání jiných článků, které bych psal třeba i s chutí.
Proto se všem chci omluvit, ale vidím to tak, že až tu ty ceny budou, tak tu budou. Nevím kdy to bude, ale snad do konce prázdnin ano. Zas tolik naplněné je vážně nemám.
Však já se vám kvůli tomu ani nepochlubil s vysvědčením ... Pravda, taky se není s čím chlubit, ale zažil jsem i horší.
Ale hlavně jsem vám nevyprávěl tolik zajímavých příběhů a nepodělil se s vámi o tolik úvah ... Třeba dnes, když jsem činil z fotek Epici grafické paskvily, musel jsem se sám sebe zeptat, proč si tolik lidí libuje v destrukci? V tom zničeném prostředí, v prasklinách, rzi, zašedlých a téměř sloupaných tapetách, rozbitých sklech, puklých zdech, v kouři, slzách, škrábancích a spáleninách - proč? Je přeci přirozené milovat ty líbezné věci, jako jsou jiskřiví jednorožci, velké perlové náhrdelníky, zářivé barvy a moderní čisté tvary. Jenže mně se tenhle "plast" vyloženě hnusí ... Nejhorší na tom je, že nedokážu přesně vytihnout, co se mi na tom hnusí ... Nepřirozenost? Jenže přirozená je jedině příroda a většina z těch věcí, v jakých si já libuji, taky není přímo výtvorem matky země. Třeba těžké stroje ... a zrcadla ... je toho tolik ... takže nepřirozeností argumentovat nemůžu. Všechny ty moderní budovy mi přijdou jen jako krabice (a Malá scéna v Praze dokonce jako krabice z půllitrů), moderní šperky jako odřezky z krabic, které někdo narychlo nalakoval. Všechno to má stejný tvar, lesk a mnohdy i barvu. Dnes je trendem zařizovat si obýváky ve stylu kanceláří ... je to prázdné. Bez nápadu. Možná je to výsledkem toho, že si bereme práci často domů. A tak mě napadá .. co je vlastně tou destrukcí? Ani tahle kancelářská éra k ní nemá daleko ... však to jedině ubíjí naší kreativitu. Podle mě není nad dřevěný nábytek. Ale to není ani tak otázka kreativity jako spíš útulnosti. Nemohl bych se cíttit dobře v tak světlém prostoru ... bílé zdi, bílé stolky, bílé židle, bílé skříňky a změna: světle šedý koberec. Možná kvůli tomuhle také stále víc lidí utíká k temným depresivním výjevům. Hodně lidí si stojí za tím, že domov by měl být čistý, proto s v něm udržují tu oslňující bělobu. Jenže ta oslepuje natolik, že se temnota může pomalu rozrůstat ... A nebo mě taky až příliš ovlivňuje poslední album Epici. Destrukce ... spoustu lidí vzrušuje představa zničených měst, utrpení druhých. Ale to asi nebue nikdy normální, ani když se to stane trendem. Trochu teď narážím na jedno z témat týdne: normálnost. Všichni psali, že normální je to, co dělá většina. Bylo tedy normální stíhání Židů, když je pronásedovala většina Evropy? Nemám teď namysli druhou světovou, ty pogromy tu byly dávno před ní. Normální v tomto případě tedy neznamená to, co je správné, ale to, co je běžné. Když všichni vyjdeme do ulic a začneme jeden druhého zabíjet, stane se to v Česku normálním, ale určitě nikdy ne správným.
Stále ty myšlenky o "zlomeném" světě přehazuji z jedné strany vah na druhou ... Můžou nás přitahovat obrazy plné bolu, ale na vlastní kůži bychom byli tisíckrát radši v tom kancelářském bytečku než někde v zákopech. Ale proč nás tedy ty výjevy stále přitahují? Proč lidé nosí jako náramky ostnaté dráty, proč nosí jako pásky napodobeniny zásobníků do kulometu? Lidé jsou zvrhlí ... Víme, že designům dodávají praskliny větší šmrnc, ale v bytě by je chtěl málokdo, že? Vlastně všichni toužíme po něčem dokonalém, ale nikdo neví, co je dokonalé. Myslím, že každý v sobě má tento spor ...
Taky mě napadá, že se poslední dobou až příliš zabývám vzhledem ... vzhledem jednotlivých věcí, staveb i lidí. A chci tím narážet na rčení "Nesuď knihu podle obalu". Když uvidíte opravdu šeredný barák, pomyslíte si jen "Bože, to je hnus." (je to hodně zjednodušeně a vulgárně řečeno, ale myslím, že mám v podstatě pravdu), ale nikdo se nezamyslí nad tím, jak dlouho tam ten dům stojí, jakou má minulost, kolika rekonstrukcemi musel projít, aby byl zachráněn, a konečně: co vedlo majitele k tomu, aby nechal vystavět dům zrovna takhle? Co ho vedlo k tomu, aby ho třeba natřel narůžovo ... znamená to pro něj něco? To nikdo nezkoumá. Ten dům ve vás zanechá nějaký dojem a to každému stačí. A s lidmi je to to samé. Každý soudí knihu podle obalu. Je to nevyhnutelné. Když vidíte blondýnu, pomyslíte si, že musí být hloupá, když uvidíte člověka v černém, pomyslíte si, že je to satanista, když vidíte člověka v brýlích, vyvolává ve vás dojem inteligence, když vidíte Vietnamce, hned mu přisuzujete nějaký stánek, když vidíte obézního člověka, odpočítáváte mu tiše dny zbývající do konečného přežrání. Ale nevíte, co má za plány se sebou dělat. Nevíte o těch lidech nic, ale ani o nich nic vědět nechcete, protože si myslíte, že o nich víte už vše díky jejich vzhledu.
Destrukce ... obklopuje nás všechny.
A vlastně jsem si ani nezodpověděl původní otázku: Co lidi přitahuje na myšlence destrukce?


Ne, není to žádná světoborná fotomontáž ... jen jsem si chtěl pohrát ... pohrát s destrukcí. Epica je pro to vhodná. Jejich poslední album je takovým ničením celé inspirované ... Popisuje apokalypsu, kterou odstartuje nenávist. Ta už dávno započala. Každý vypálený dům je důsledkem nenávisti, každé zlomené srdce zrovna tak.

Někdy je ale lepší ty trhliny prostě nevnímat ...


Diplom pro ...

7. července 2012 v 18:30 | Fender |  Ocenění pro vás
Uvědomil jsem si, že jsem vlastně zapomněl zveřejnit společný diplom pro všechny ty, kteří se sice zapojili do mých párty soutěží, nicméně dosáhli méně než padesáti bodů.

I tak bych i těmto soutěžícím chtěl poděkovat, že přišli a zapojili se (do ne tolik klasických soutěží), tedy i pro ně mám menší dárek ... menší ...


Vyhodnovení, kdo by si ho ještě nepřečetl, je zde.

Jak dopadla oslava ...?

5. července 2012 v 21:59 | Fender |  Ocenění pro vás
V předchozím článku jsem vám naznačil, že pokud jste se u mě nezúčastnili v posledním roce žádné soutěže, v následujícím týdnu tady pro vás nepřibude nic zajímavého ... leda že byste měli záhadnou chuť prohlížet si diplomy ostatních.
Možná se vám to zdá až neuvěřitelné, že konečně přicházím s nějakými cenami (zvlášť když je některým dlužím už přes rok), ale je to tak, ten čas nadešel.

Začnu u cen ze soutěží, které jsem tu uspořádal v červnu v rámci oslavy narozenin mého blogu ... Nejdřív vám však ale samozřejmě nabídnu vyhodnocení a mé - ne tolik důležité - připomínky k jednotlivým úkolům.
(vyhodnocení a odkaz na ceny pod perexem)

10. soutěž byla oddechová, rozlučková ... vlastně jste měli vymyslet vtipný popisek k obrázku nebo rovnou "bublinu", co si kdo myslí nebo říká.


Ve většině z vás vyvolal fakt, že Ozzy klečí, představu psa, takže jsem nejméně ve třech bublinách zaznamenal slovo "haf" Zvláštní.
Nejvíce ze všeho mě ale pobavil popisek Kvakvy:
*tretia osoba dole zámerne cenzurovaná z morálnych dôvodov*
Manson: Drž ho poriadne...už mi škrká v žalúdku
Ozzy: ticho buď aj tak sa napijem prvý....

A tím si vysloužila 10 bodů, čehož dosáhla nakonec i Veronika.
Maglaiz získala 3 body, Labanda a Sinai zrovna tak. Cleia získala 4 body, Raja 5 a Vendy 8.

9. soutěž neboli druhá sparkovka, která byla narozdíl od té první více filosofická a méně zaměřená na obecně známá fakta, byla na body velmi štědrá - maximálně se jich tam dalo získat až 50. Nejvíce se tomu přiblížila Dincie, která získala bodů 49 za to, že dokonale přebyla mé "filosofické" otázky svými inteligentními, vyspělými a poutavými odpověďmi.
V těsném závěsu za ní je Raja se 47 body, pak Vendy se 46 a maglaiz se 45. 42 bodů získala Billie, 40 Veronika, 38 Fée, 36 Sinai, 33 tyna a 31 Labanda.

8. soutěž měla prověřit, jak dobře zvládnete skládat básně. Maximum bodů bylo 30, ale i když byly básně maglaiz a Labandy skvělé, získaly pouze 20 bodů. 30 si jich vydobyla až Raja, která neignorovala jako první mou kontrolní otázku, ba naopak na ní horlivě odpověděla: "Jo, baví mě to. Je to bezvadný, jinak bych se tím nezabývala takhle pozdě v noci". :D 25 bodů získala Dincie, která také mou kontrolní otázku neignorovala, ale její odpověď zněla poměrně nejistě... Ach ano, jsem tyran ... skrytě vám tímto naznačuji, ať mě, mé články, mé nápady a mé soutěže vždy vychvalujete až do nebe - nese to plody. :D
Všechny čtyři básně, jaké jsem obdržel, byly naprosto úžasné, každá jiným způsobem. Děkuji.

7. soutěž, trojautor. Zde jsem po vás chtěl, abyste zapátrali v paměti a zkusili z ní vylovit cosi o umění. Měli jste hádat, jaké tři autory (a jaká jejich díla) autorka obrazu spojila dohromady.


Šlo o Munchův Výkřik, van Goghovu Hvězdnou noc a Vitruviovu figuru od da Vinciho. Úplně přesně vše poznala Dori, která získala maximálních 15 bodů. Vendy získala bodů 13, neboť sice poznala obraz Výkřik,a le na jméno autora si nevzpomněla. Maglaiz a Raja získaly bodů 5.

6. soutěž prověřovala vaši kreativitu. Chtěl jsem po vás, abyste utvořili logo, symbol či znak folkmetalové skupině Eluveitie.

Bylo vidět, že Labanda si s tím opravdu pohrála, čímž si získala 20 bodů.


Opravdovou práci si s tím dala i Vendy, která si tak zajistila také maximálních 20 bodů. Dokonce předvedla více verzí (všechny jsou k vidění zde), z nichž jsme vybral dvě ... tu rudočernou označila za soutěžní sama Vendy, ale jelikož mi takováto barevná kombinace více sedí třeba k Mansonovi, Metallice, Arch Enemy nebo UDO, přibral jsem k ní ještě přírodnější zelenou verzi, která se k Eluveitie hodí o něco víc.




Raja mi poslala nádherné zářící logo znázorňující tuším východ/západ slunce, ale jelikož mi přijde opravdu hodně rozpixelované, strhl jsem pár bodů za provedení. Nápad ale cením.



Maglaizin pětibodový výtvor zde ani zvřejňovat nebudu, neboť obsahuje více méně výhružku od Kunhutky, ale cením, že se vůbec na tento úkol mrkla. :D

5. soutěž, kde jste měli přiřazovat přezdívky známých osobností k jejich pravým jménům, také vysvětlit původ své vlastní přezdívky a říct, proč má John ve jméně pětku, vám mohla zajistit 45 bodů.

A jak to tedy mělo správně být?

Shagrath - Stian Tomt Thoresen
Lucie Bílá - Hana Zaňáková
Nergal - Adam Darski
Twiggy Ramirez - Jeordie White
Radůza - Radka Vranková
Whiplasher Bernadotte - Andreas Bergh

A John 5 si zvolil právě tuto přezdívku z naprosto prostého důvodu (ale ne z toho, že by dostával ve škole jen pětky, jak tvrdila Labanda, nebo že by se v pěti letech rozhodl hrát na kytaru, jak uvedla Raja - to bylo totiž až v šesti letech), byl totiž pátým muže, kterého Manson najal, aby s ním hrál.

Bodově z tohoto úkolu nejlépe vyvázla maglaiz s 39 body (které však získala jen díky tomu, že rozvinula mou teorii o přezdívání a přesdívání), na druhém místě skončila Veronika s body 35, pak Raja, která jich ukořistila 28, nadále Labanda, která jich získala 12, a nakonec Vendy s body deseti.

4. soutěž byla slovní fotbal (do kterého se můžete zapojit ještě teď, ale už za to nic nedostanete, he). Dával jsem dva body za každý příspěvek a bylo vidět, že tato soutěž zaujala nejvíce lidí ... výčet soutěžících bude tedy pestrý:

maglaiz: 18 bodů
Yominis: 8 bodů
Veronika: 4 body
Dincie: 4 body
Ostatní měli po dvou bodech a to byli: Sinai, Raja, Ivuše, Cleia Scampish, Nancy Farraigeová, Alisa, Effy, Vendy, Labanda, Dori a Dincie.

3. soutěž vyžadovala zamyšlení se nad nestárnutím elfů. Musím říct, že takto zajímavé úvahy jsem ještě neslyšel ani nečetl, tedy si všichni zasloužíte mé uznání.

Vendy, maglaiz, Raja a Dincie získaly maximálních 20 bodů, Labanda 15 a Sinai 10.
Musím říct, že i já jsem se nad tím trochu zamyslel (spolu s tím, jestli můžou mít upíři děti) a dospěl jsem k tomu, že za to můžou atypické hormony.

2. soutěž byla první sparkovka, která prověřovala váš všeobecný přehled o světě.
A asi vám dlužím pár odpovědí ... typická barva pro nadpis časopisu Spark je červená (jak se mohli přesvědčit všichni ti, kteří pohledem zabrousili ke mně do menu), stává se ale i, že jsou některé bílé či zlaté, dokonce jsem viděl už i fialový, nicméně tou typickou barvou je jen a jen červená.
Čistě zelená vlajka patří Libyi (a částečně také Labandě, která si ji přivlastnila), v Kataru pevládá, jak většina správně odhadla, Islám (a dost pochybuji o tom, že tam probíhá cokoliv jako katarze) a Anaximandros viděl jako pralátku všeho tzv. apeiron. A cože to znamená "mít chlupy v prdeli"? Přiznávám, že už si to přesně také nepamatuji, asi něco jako "podvádět", ale na tom stejně nesejde neboť mně šlo o vaše originální vysvětlení tohoto výrazu, čehož jsem se dočkal...
K těm nejlepším patří "Problém při análním pohlavním styku" (maglaiz), "Přisednutí psa holým zadkem" (Sinai), "Sednout si umytý a neusušený do čerstvě ostříhaných vlasů" (Sedmikráska) a nebo příběh Veroniky: "Kdysi dávno, hluboko v lesích žil myslivec ve své nádherné dřevěné hájovně. A však jedné zimní noci přišli zlí loupežníci a hájovnu podpálili (patrně se nudili). Myslivec samozřejmě spal, probudila ho až bolest. To plameny začaly pohlcovat jeho chlupaté nohy. Vstal a vyběh z hořícího obydlí, však, než stačil oheň na svém těle uhasit, tak mu shořely všechny chlupy... Tedy byly dočista v prdel. A od té doby, když má někdo chlupy v prdeli to znamená, že vlastně nemá žádné."

Bodově to dopadlo následovně:
Nejvyššího počtu bodů (a to sice 34) dosáhla Raja (nicméně maximum bylo 45). Následovala ji maglaiz s body 33, pak Veronika s body 30. Vendy a Sedmikráska získaly bodů 25, Sinai 22 a Labanda 18.

A 1. soutěž, která vše zahájila a nyní vše skončí ... Měla zjistit, zda vůbec víte, proč můj blog slavil letos narozeniny zrovna 8.6. a proč se to každý rok mění. Odpověď byla prostá: Metalfest. Toto tajemství odhalila Veronika, která tak získala 10 bodů. Opravdu je tomu tak, můj blog byl založen někdy v období, kdy se konal plzneňský Metalfest 2010, tedy od té doby slavím blogové narozeniny vždy v den zahájení plzeňského Metalfestu. Proto se to mění.
Jenže ... to bylo NĚKDY v období MF ... a tedy musím dát zapravdu Sedmikrásce, která mě krutě prokoukla. Nepamatuji si přesné datum zrození svého blogu (ale popravdě jsem ani nevynaložil žádné úsilí,a bych ho zjistil), proto to takto maskuji Metalfestem ... a tedy, i když jsem měl původně v plánu připustit odpověď jedinou, musel jsem udělit nakonec deset bodů i Sedmikrásce, která odhalila úplnou pravdu ...


Diplom pro Raju

5. července 2012 v 21:56
Raja ... nové jmono, nový úspěch. Gratuluji k prvnímu místu, zasloužíš si to. Jsem rád, že tě mé soutěže bavily, vážím si toho. Snad se ti tedy zalíbí i tyto ceny ... diplom a ikonka.



Diplom pro Vendy

5. července 2012 v 21:53
Gratuluji ke krásnému druhému místu! Sad tě tímto jednoduchým diplomem potěším tak, jako tys potěšila mě svým zapojením se do soutěží.


Diplom pro Veroniku

5. července 2012 v 21:52
Třetí místo je krásný úspěch! Snad tě diplom potěší. Vím, že je jednodušší, ale nechtěl sjem nic přeplácaného .. jen něco, co by symbolicky vyjádřilo mou vděčnost, žes zavítala ke mně na párty.


Mazlíci se mají dobře.