BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Duben 2012

Nutit vás budu!

22. dubna 2012 v 22:11 | Fender |  Průběh/kola/jednorázovky/přerušení
9. dubna jsem vyhlásil soutěž o Cenu Fernanda Ribeira. Mnozí z vás to ani nepostřehli. A ano, tohle je ta věc, kterou chci řešit. Už se blíží konec měsíce a přihlásili se mi jen tři lidé:


Nezávazně se pak přihlásili dva lidé:


To je poměrně smutné skóre, nezdá se vám?

Tento článek jsem začal rozmýšlet už před pár hodinami, v drahé sprše, což je místo, kde myšlenky tečou nejlépe. Jenže tehdy jsem vyloženě běsnil. Chtěl jsem vás všechny velmi seřvat ... a teď na to nějak nemám. Ale jsem stále zoufalý, stále to ve mně je. Nevím už, co chcete. Když jsem vyhlásil VKS, psali jste mi "Ne, díky, já na takto vážné věci nejsem, umím psát jen samé parodie a tak.", bezva, takže teď jsem vyhlásil prvně soutěž, kde o ten nadhled a schopnost zparodovat to, co nás obklopuje, jde, kde se to cení ... a co mi píšete? "Když já umím psát jen vážné věci!"
Takže si to koukejte rozmyslet!

Já jsem rád, že se ve svém volném čase dostanu na blog - vím, že jsem to tu dlouho zanedbával, tak vám tu uspořádám takovou soutěž na pobavení, a všichni se na mě vyserete? Já opravdu nevím, jestli má cenu ještě pro vás něco pořádat?!
Vždycky jsem se zapojil do každé SONSračky, když to nějaký můj milovaný "afík" potřeboval pro zvýšení účastni či návštěvnosti, zapojil jsem se i do VGS a VFS, ačkoliv jsem si nevěřil nebo mi docházela inspirace, chodil jsem na každou párty, aby to tam nebylo tolik pusté, ale evidentně to nikomu není dost a nikoho ani nenapadne, že by mě možná taky vysoká účast v mnou pořádaných soutěžích potěšila! Většině lidí se do těch soutěží přihlásí alespoň deset lidí - já jsem byl vždycky rád za pět. To jste všichni tak líní? Vy pisálci, vy básníci, copak se chcete opravdu vymlouvat, že nemáte inspiraci? Neujstále něco píšete - věřím, že každý v hlavě tvoří své vlastní příběhy. A víte, že přesně tohle chci? Řeknete si: "Nemám rád Rytmuse, bylo by fajn, kdyby ho srazil náklaďák." a napíšete, jak si jdete půjčit náklaďák a vyrazíte na cestu ... Není těžké něco vymyslet, věřte mi. A že se bojíte, že to nebude dost dobré? Věřte, že každého pokusu si budu vážit více než odmítnutí. To pak totiž zní jako "Pořádáš oparvdu úžasné soutěže ... ale já nemám náladu, tak si naser a otravuj s tím někoho jiného."
A vy si nedokážete představit, jak mě to mrzí.

Myslíte si, že mě baví takto škemrat? Přijdu si trapně a to ne málo ... ale dáváte mi jinou šanci?
Pokud se alespoň sedm lidí nepřihlásí, ruším soutěž ... ale ne jenom tuhle soutěž ... všechny soutěže, jaké bych kdy mohl uspořádat ... ale také ruším svou aktivitu na vašich párty a ve vašich soutěžičkách ... Já se s tím srát nebudu, nezapojíte se mně, nezapojím se já vám. Žádné oslavy tu pořádat nebudu, nic! Nemá to evidentně cenu!

Takže, chcete se bavit nebo ne?

Reformy školství podle Xaviera

17. dubna 2012 v 20:00 | Fender |  Akce a Reakce
Cloumá mnou takové rozhořčení, jaké jsem dlouho nezažil. To je tím, že se moc dívám na televizi. Někdy si říkám, že by mi bylo líp, kdybych se zcela odřízl od informací z okolního světa - stejně mi to zbytečně přetěžuje hlavu. Zbytečně? Ano, co já s tím nadělám ...? Kdekdo si rozkrádá náš stát, támhle cikáni zase vesele mrzačí nějakého chlapce, odevšad zaznívá angličtina ... Jak řekl Marilyn Manson: Nic nezmění svět. Ale může ještě něco změnit Českou republiku?

Jenže Česká republika je pro mě teď vedlejší. Překvapivé? Změnit stát, ve kterém žiji, je nádherná představa, ale je třeba začít jej měnit po menších částech ... a víte, čím bych začal? Školstvím!

Zaměstnavatelé si neustále stěžují, že nemohou sehnat žádného vhodného zaměstnance, který by vystudoval požadovanou školu. Jenže teď, se zavedením školného na vysokých školách, bude hledání o to složitější, jestliže si někteří nebudou moct vystudování ani dovolit! Stát stále nadává, jak inteligence klesá (i když neinteligentní národ je jim ve skutečnosti vodou na mlýn), ale čím to asi bude, když se do školství investuje nejméně, a nakonec se uchýlí k nejhoršímu možnému řešení: obrat studenty.

Už teď je ta úroveň velmi špatná. Studenti již na základních školách propadají, ale asi netřeba připomínat, že nejvíc procent těchto debilů, když to řeknu takto natvrdo, tvoří arogantní cikáni, kteří si myslí, že se jim svět bude klanět, ale samozřejmě také feťáci, kteří jsou snad duchem ještě v první třídě (už jen stylem vyjadřování na to vypadají), a typické "děvky", pro které je důležitá už jen biologie (totiž jak určit AIDS, syfilis či kapavku). Jenže tohle se asi jen tak řešit nedá. Nevím, jak by se dali ztrestat studenti, kteří na jedné škole třeba dvakrát za sebou propadnou. Asi bych to už řešil pokutami a to ne malými. Ministerstvo školství by na tom bezpochyby vydělalo. Třeba 5000 Kč za dvě propadnutí na jedné škole, 7000 za tři, 6000 za dvě na jedné a jedno na druhé ... Kdo by nezaplatil = exekuce! Ono by se na tom dalo vydělat. A teď nemyslím jen finančně. Při takových pokutách by si každý rozmyslel, jestli se bude učit nebo ne.
Také bych zavedl vysoké poplatky za zapsání dítěte na zvláštní školu, jestliže to nenavrhne sám lékař dítěte (ano, narážím tím na některé cikánské rodiny, které toho využívají, neboť zvláštní školy jsou ty jediné, které jejich děti mnohdy zvládnou). Speciální školy jsou jen pro pomalé děti a ne pro lenochy a hajzlíky.
Velkou pokutu bych taky dal za neodmaturování z českého jazyka. Klidně i 10 000. A kdo by to nedal ani napodruhé = vyhoštění ze země. :D To samozřejmě ne, jenom jsem se nechal unést. Jen by mi přišlo opravdu hloupé, kdyby někdo odmaturoval v pohodě z angličtiny, ale z češtiny ne. Však je to rodný jazyk. Výše pokuty by se tak mohla posuzovat i podle toho, v jakém poměru je známka z českého a cizího jazyka. Je jasné, že menší pokutu by měl dostat ten, kdo na jazyky není celkově. Ale neodmaturovat z češtiny bych považoval už i skoro za vlastizradu.

A hned by mělo ministerstvo o něco plnější kapsy.

Ale když se přestanu zaměřovat na peníze a vypíchnu to, co by sice asi finančně školství moc nepomohlo, zato úrovňově určitě, půjde o čtyřletá gymnázia.
Zrušil bych je.
Čtyřletá gymnázia jsou k ničemu. Člověk, který půjde ze základky na osmiletý gympl, má šanci se změnit, ale čtyřletý gympl vždycky bude o několik úrovní níž. Lidé si tam přitáhnou ten základkovský smrad, kterým nejenže zamezují mentální a kreativní rozvoj třídy, ale hlavně tím kazí zbytek školy. Čtyřletý gympl navíc přibržďuje ten osmiletý. Učitelé se nás snaží sjednotit, ale jelikož my jsme v mnohých předmětech o dva roky dál, musíme se vracet. A to nám taky moc nepomáhá rozvíjet se. V zeměpise například jedeme úplně nastejno s prváky, ale taky jsme se museli první dva měsíce jen v té třídě poflakovat, aby nás prváci, kteří mimochodem údajně jeli jak o život, mohli dohnat. To samé v češtině. Čtyřleté gymply jsou koulí na noze každému osmiletému gymplu. A stejně studenti, kteří přejdou až z deváté třídy, budou moct nabrat mnohem méně znalostí a zkušeností. Já ani nevím, proč na ty čtyřleté gymply chtějí. Je to jen jako nástavba základky. Měli by vybudovat obecné střední školy, ze kterých by bylo též možné dostat se téměř kamkoliv jako z gymnázia, ale neměli by to nazývat gymnázium. Je to potupa. Na gymply mají být přijímáni nejinteligentnější jedinci. Prváci ani nemusí dělat přijímací zkoušky! Když už se mají čtyřleté gymply udržet, ty zkoušky bych jim zavedl. Těch studentů, kteří se na gymply dostanou, je pak totiž hrozně moc. Kdyby byly i na čtyřletý zkoušky, tolik idiotů by se tam zase nedostalo.
Nemám rád čtyřleté gymply - kdo se nedostal na gympl z páté třídy, neměl by to zkoušet znovu. Mělo by mu to být znamením, že na to nemá.

FR - kdo umí psát?

9. dubna 2012 v 21:26 | Fender |  Zadání soutěží
Kdo umí psát? O to vlastně v tomhle článku nejde. Věřím, že nejste negramotní cikáni odmítající pomoc dobrovolníků zastávajících roli doučovatelů, proto otázku zformuluji jinak ... Kdo chce psát? Kdo chce psát povídky? Kdo by si chtěl zasoutěžit o cenu Fernanda Ribeira?

Fernando Ribeiro je zpěvák skupiny Moonspell. Mimo to, že skládá písně, však skládá i básně a nově evidentně i povídky. Četl jsem ve Sparku, že se chystá vydat knížku s povídkami - se dvěma povídkami, z nichž jedna je o upírech, kteří unesou Stephanie Mayerovou (tu przničku tajemna, ničitelku mysteriózních příběhů, vražedkyni hororů, aneb ženu, co napsala Stmívání), aby poznala, jací upíři doopravdy jsou, a druhá o politicích ... asi to nebude moc lichotivé.

A já myslím, že plán na vraždu nějaké celebrity, mučení či zesměšnění politiků nebo snad jen chuť vybít si zlost na debilitě jistých jedinců, dřímá ve vás všech, proto vyhlašuji souboj o cenu Fernanda Ribeira!

Nehledám novou Rowlingovou, Goetheho, Remarquea, Hrabala, Stýblovou nebo Senecu ... Nevyžaduji dlouhé ságy s neotřelými nápady a neočekávanými zvraty, hledám jen někoho, kdo má co sdělit. Vím, že všechny soutěže, které jsem tu kdy vyhlásil, jste brali až smrtelně vážně ... Jenže teď to nechci brát ani trochu vážně. Tahle doba už se ani vážně brát nedá, tento svět si zaslouží jedině zparodování.
Jaké by to bylo ... kdybyste spolupracovali s Rowlingovou a přinutili ji napsat poslední knihu úplně jinak? Kdyby se v ČR začalo platit řepami? Kdyby extrémističtí příznivci Václava Klause založili gang kradoucí propisky? Kdyby se Paroubek stal papežem? Kdyby Amerika svým zasahováním do všeho rozpoutala třetí světovou?

Kdyby ...
Všechno by bylo jinak ... všechno by bylo tak neskutečné ... Všechno by si to zasloužilo prozkoumat. Kdo se chce stát průzkumníkem?

Narážky a nadhled ... Věřím, že každý z vás tímto disponuje. Píši si tady jedině s lidmi, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor (však máte blog), tak proč jej nesdělit v povídce? Já vás nebudu soudit za gramatické chyby, nebudu vás týrat za podivný slovosled ... Mě zajímá nápad. Už jen když řeknete, že Stephanie Mayerovou unesli upíři, aby jí ukázali, co jsou zač, každého to zaujme. A něco takového hledám.

Přihlásíte se?
Pokud chcete, napište mi prostě jen, že do toho jdete, ať mi tady nespamujete komentáře tím typickým dotazníčkem.
Byl bych rád, kdyby se přihlásilo alespoň pět lidí - já tedy nerad stanovuji limity, ale pět lidí je takový základ, myslím.
Tak jako tak, nechci asi psát zvlášť nějaké oficiální vyhlášení, takže za něj považujte tento článek. Své výtvory mi můžete už teď posílat na e-mail xavierfender@seznam.cz ... a to asi až do 30. května! Času dost ... ale zase vím, že čím víc na to dám lidem času, tím víc to odkládají a tím spíš se na to vykašlou. Navíc je to asi poměrně nezapamatovatelné datum, takže to zformuluji jinak - vyhlášení vítěze by mělo proběhnout 8.6., což je den, kdy začíná Metalfest, a den, kdy započne oslava narozenin mého blogu. Chtěl bych ji zahájit práv tím vyhlášením.

Další věc je ona zmiňovaná cena Fernanda Ribeira. Je přirozené, že ji dostane jen jeden ... takže přísahám na své Sparky, že ji udělám. Ne jako v poředchozích případech, kdy jsem se na to zcela vykašlal. Mrzí mě to, ale nějak jsem nestíhal. Ach bože, zase mě sžírá pocit provinění. Možná, až bude čas, vrhnu se na ně, byť tedy asi už mnozí, kdo kdysi vyhráli, svůj blog zrušili.
Také proto mi přijde vhodné obdarovat jen jednoho člověka, absolutního vítěze. Co je ale hlavní, poctu bych chtěl vzdát všem zúčastněným a to tak, že bych mohl zveřejnit povídky všech na svém blogu. Ne však jako vedlejší články zakamuflované pod haldou odkazů, nýbrž jako hlavní články.
Pokud by se někdo za své dílo styděl (což by pro mě bylo nepochopitelné, kdyby mi ho ten dotyčný už zaslal), mohli bychom se dohodnout na tom, že jej nezveřejním, ale věřím, že by to byla škoda.

No, nevím, jestli jsem vás přesvědčil o tom, že by tato soutěž mohla být zábavná ... Já tomu věřím - číst názory ostatních mě vždycky baví ... a formou povídek to může být ještě poutavější. Možná si říkáte, že vy z toho nic mít nebudete, pokud nevyhrajete, ale pravdou je, že se můžete těšit na zveřejnění povídek ostatních - vezměte si, kolik kvalitních (a myslím, že i vtipných) pohledů na dění v naší zemi či i ve světě tu potom najdete. U téhle soutěže by mohlo více než u kterékoliv jiné platit pravidlo: podstatné je pobavit se. Takže si vemte k srdci: čím více účastníků, tím více zajímavých povídek.

Jen tak mimochopdem ... samozřejmě, že pokud jde o soutěže, přednost se většinou dává jednorázovým povídkám, ale kdyby se někdo do konce května stihl rozepsat a napsal i více kapitol, myslím, že by to nevadilo ... mně by to nevadilo. Na duhou stranu, šanci mají i takzvané mikropovídky. Na délce mi tedy nezáleží, hodnotit budu především nápad a stylistickou složku. Gramatika pro mě bude výjimečně vedlejší, ale kdybych váhal, koho na jaké místo umístit, protože by soutěžící byli nápaditostí i vtipem vyrovnáni, přihlédl bych i ke gramatické stránce.

Doufám, že jsem vás přesvědčil ...
Soutěží pro pisálky tu vzniká poměrně hodně, ale myslím, že je jich stále méně než těch tupých SON, kterým se již snažím obloukem vyhýbat. Myslím, že soutěže by měly mít poselství a hlavně by je měli ovlivnit sami soutěžící. Což znamená, že by se měli snažit i v jiné činnosti než jen ve shánění hlasů. Mně pak všechny takové soutěže přijdou jako SONSH (soutěž o nejlepšího sběratele hlasů). A vyloženě trapné mi přijdou třeba SONFilm, SONSeriál, SONCelebrita, kdy nesoutěžíte se svým výtvorem.

Ukažte, že máte na víc než jen na sběratelské soutěže! ;)

Veliko ... Vejce!

6. dubna 2012 v 18:06 | Fender |  Zamyšlení
Téměř už ani nežiju. Jsem semlet rychlou moderní dobou, kdy každý jen chvátá - nejspíš se snaží dohnat, co zameškal v minulosti. Ale to se nedá. Už se ani nevěnuji tomu, co je mi příjemné, jen tomu, co musím udělat, abych dokázal udržet krok. S kým? S tím praštěným, úspěšným člověkem, kterým bych chtěl být. Ale čím víc aktivit škrtám, abych mohl studovat, tím víc se mu zdaluji a tím míň studuji. Říkám si "To stačí, už jsem pro sebe udělal dost, teď by to chtělo odpočinek", jenže už nedělám témeř nic jiného, než jen že si takhle lžu a "odpočívám". Téměř s nikým nemluvím a vy nejste výjimkou...

Proč by mi mělo záležet na lidech, že? Žiji si ve svém utopickém světě, kde jsem dokonalým, a to je to hlavní. Já jsem pro sebe ten hlavní. A mé okolí? Nějak to přetrpí ... Hm, téměř mi to přijde jako z deníčku nějakého politika. Já jsem střed vesmíru a okolí ať mi políbí prdel. Samozřejmě takto nesmýšlím ... už. Ale byly doby, kdy ano, a nejsou to tolik vzdálené doby. Říká se, že člověk je hrozně komplikovaný tvor, ale zdá se mi, že ti dnešení lidé jsou velmi zjednodušení, jsou z plastu. Hodně lidí teď pohřbívá svou skutečnou osobnost a přetvařují se, aby mohli dosáhnout cíle. Jakého cíle? Být dokonalí. O nic jiného než o dokonalost nám poslední dobou nejde. Potřebujeme mít dokonalou pleť, dokonalé bydlení, dokonalou rodinu, dokonalé děti, dokonalého domácího mazlíčka, dokonalý počítač, dokonalý toaletní papír. A přitom je to všechno z plastu.

Nejsem si jist, zda mi rozumíte. Občas se sám ve svých názorech ztrácím. Jsem si ale jist, že málokdo z nás žije naplno. Neděláme, co bychom chtěli, ale to, co bychom měli. Nebo na to alespoň myslíme a protože víme, že musíme udělat nejdřív to, co potřebujeme udělat, odkládáme to, co nás baví, na později. Jenže to později málokdy přijde, jestliže odložíme kvůli nelibosti už jen tu první fázi naší činnosti. A pak strávíme několik hodin "nicneděláním", protože se jen "psychicky připravujeme" na to, co nás tedy většinou vůbec nebaví, ale zkrátka je třeba to udělat.

Jenže o tom jsem původně vůbec psát nechtěl, byť je to tedy taky zajímavé téma.
Já chtěl psát o ceně vajec. Teď už je to naštěstí poměrně neaktuální téma, ale věřte, že ještě před takovým týdnem jsem se bál, jak u nás proběhnou Velikonoce. Ty by se bez vajíček neobešly! Taky jsme plánovali, že letos nabarvíme asi jenom pět vajec ... PĚT! Co to je?
Jsem rád, že o ceně vajec píši až s odstupem, protože ještě před týdnem jsem tu běsnil, že to zvýšení cen nejenže přinutí domácnosti více šetřit a utáhnout si opasky, ale pravděpodobně by i začalo ničit tradici. Poměrně jsem byl zvědav na statistiky, kolik se letos na Velikonoce těch vajec koupí, ale ... evidentně se prodejci umoudřili a cena klesla zase z šesti korun na tři. To už jde.

Já vím, že asi ne každý to vnímá tak dramaticky jako my, ale ...

Víte, že mám škudlířskou rodinu? Jsem za to v téhle době poměrně rád, zbytečně nevyhazujeme peníze (jsme pravý opak našeho státu), ale tradice je tradice. Vždycky jsme barvili alespoň tak patnáct vajec, takže mě představa ubohých pěti vyděsila. No, je pravda že bychom zase ušetřili třeba i za barvy a potisky, ale ... Já kdybych neměl rád tradice, tak mi tento způsob života i vyhovuje, ale takhle ...

Popravdě jsem u nás chtěl zavést pravidlo, že na Vánoce může každý koupit každému členovi rodiny maximálně jeden dárek a to maximálně v hodnotě 2000 Kč, ale s tím by mě asi vyhostili do Plzně (bože, jak já nemám rád Plzeň ... nemám nic proti Plzeňákům, ale to město ... přijde mi jako špinavé bludiště). Každopádně v této době mi to přijde jako praktické řešení.
Slíbil jsem si taky, že odteď kupuji přátelům laciné dárky (Myslím, že je to vhodné vzhledem k tomu, že jsem každému z nich daroval už nějaký ten veledar jako například knížku Rozbřesk, obal na notebook, encyklopedii Heavy metalu atd.), ale stále budu usilovat o to, aby byly praktické nebo alespoň dlouho vydržely. Není nic horšího než nepraktické dárky - to jsou vyhozené peníze. Nemám rád, když se plýtvá penězi. Třeba je mi vyloženě líto, když mi někdo daruje čokoládu. Hned je to pryč, kochat se tím nemůžu, nejde to ani dál prodat, je mi to k ničemu. Takové méně hrozné stádium nepraktického dárku jsou svíčky. Na svíčky, pokud jsou hezké, se dá alespoň dívat, dlouho vydrží, a pokud nejsou pěkné, můžeme je alespoň roztavit a udělat z vosku na Vánoce zvonečky. Každopádně nehezkou svíčku dostanu málokdy a hezké je mi vždy na roztavení až moc líto, tudíž jen pak neužitečně stojí na skříňce a sedá na ni prach.

Tak já nevím ... šetříte? Umíte se radovat, když dostanete čokoládu nebo svíčku? Co jsou pro vás nepraktické dárky?