BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Arriva Xavier!

18. ledna 2012 v 20:13 | Fender |  Zážitky
Ano, jsem zpět z lyžáku. Od neděle. Chtěl jsem začít popisovat, jak byly Dolomiti krásné, jak mě to na horách bavilo, ale pak jsem si uvědomil, že já to popsat neumím. Opravdu ne. Už kdysi jsem s Vendy řešil, že záporné kritiky a útočné úvahy bych mohl pomalu začít vydávat v knihách (dobrá, je to nadsazené), ale abych popsal něco šťastného, to ne. Copak mi snad tolik vadí, že svět není jen špatný? Odmítám snad fakt, že jsou tu i pěkné věci, když je neumím popsat? Ale tak to není. Těch chvil, kdy jsem se dokázal se svou třídou bavit (a dobře bavit!), jsem si velice vážil a stále si jich vážím, protože vím, že jich už moc asi nebude, ale umím já snad své pocity seskládat do smysluplných vět? Dokázal bych vážně popsat tu krásu Dolomit, aniž by to znělo přehnaně a zbytečně nabubřele? Asi ne, protože jen tehdy, když přeháním, je poznat, že se mi něco líbilo ... ale ono to pak vyzní spíš ironicky.

Rozhodl jsem se na to tedy jít velice záporně. Však já svůj zákeřný mozek přelstím!

Nebylo to prvně, co jsem vyrazil s třídou na lyžák, avšak z toho prvního jsem si odnesl jen to, že slovo píčanál neexistuje, taky že je naprosto hloupé klepat na dveře ředitele, abychom se pochlubili se slovem píčanál, a že na diskotékách bývá tma. Ne, tentokrát jsme si dávali pozor. To jediné, v čem jsme se nepoučili, je alkohol. Ale nepoučili jsme se jen proto, že jsme se neměli z čeho poučit - v sekundě, když jsme byli na lyžáku prvně, jsme byla nevinná děťátka, která neměla pomalu ani ponětí o tom, jaký je rozdíl mezi vodkou a slivovicí. A to je základ! Tentokrát ten rozdíl někteří z nás ochutnali na vlastní žaludek. Že by z toho mohl být problém, se stalo vedlejším faktem - zvlášť když i naši učitelé byli přiměřeně sťatí (tak příměřeně, že se o jednom z nich vyprávělo, že dokonce i na sjezdovkách jezdil opilý). Nakonec ale dva mé spolužáky stihl ten nejvyšší trest - jeden drhnul schody a druhý třídil odpad. Ach ano, ten odpad. U nás v Čechách je asi málokdo zvyklý třídit - nikdo z našeho pokoje na to zvyklý nebyl - takže jsme s tím měli jisté problémy. Jenže v Itálii platí to velice známé pořekadlo: Kdo netřídí s námi, táhne proti nám. Takže jsme dostali na pokoj pár kýblů a igeliťáků, do kterých jsme měli třídit. Což o to, určit, co do kterýho "odpaďáku" patří, nebylo těžké, horší bylo vymyslet, co se vlastně všechno počítá jako plast, co jako papír a co jako plechovky. Jasno jsme měli jen ve skle, ale mít jeden kýbl plný lahví od alkoholu bylo zase nad míru nápadné, takže jediný "odpaďák", ve kterým jsme měli jasno, zel prázdnotou.

Jedna věc byla chod na penzionu, druhá sjezdovky. Ano, tehdy v sekundě jsem byl z hor velice nadšen. Stál jsem na lyžích prvně a říkal jsem si, že naše Krkonoše jsou tak krásné ... že je ani nevidím. Přes mlhu jsem si neviděl ani na špičku nosu. Nebyl jsem si ani jistý, jestli stále jedu na sjezdovce, když bylo kolem bílo. Sem tam jsem minul nějakej strom (možná to byl jiný lyžař), ale vždy jsem nějak dojel. Ne že bych se v tom "mlíku" něco naučil.
Byl jsem si jistý, že svůj neúspěch chci teď v Itálii napravit, a jelikož už jsem i viděl na cestu, řekl bych, že v posledních třech dnech se mi docela i dařilo. Možná se mi to ale jen zdálo, protože mám záhadnou schopnost přisoudit si schopnosti ostatních (tak to mám se zpěvěm - slyším někoho hezky zpívat a začnu věřit, že se mi to taky daří ... he-he), takže to mohlo být klidně tak, že jsem se válel na zemi a jen tupě sledoval ostatní ... Ale ne, zas tak moc mimo nejsem. Zkrátka od třetího dne to šlo.

Ale ta Mastellina! Sjezdovka, která měla být modrá, ale byla asi tak modrá jako má červená bunda. Vím jistě, že to byla první strmější sjezdovka, kterou jsem měl ve Folgaridě-Marillevě (aneb mém druhém domově) kdy sjet ... po zadku to šlo snadno. Věřte nebo ne, ale tehdy mi Mastellina přišla strmá jako stěna našeho domu. Zajímavé, jak dokáže strach zkreslit pohled na věc. Na konci týdne jsem ji sjel poměrně obstojně (sjel jsem ji po lyžích!), ale mou oblíbenkyní se nestala. U mě vládlo Ometto 1 a Orso Bruno. Ať už se mi některé sjezdovky ale líbily méně nebo více, všechny byly rozhdoně krásnější než ty krkonošské (a hlavně byly vidět). A vidíte, chvílím a už to zní neupřímně. Ale já to upřímně myslím. Kvůli těmhle horám bych chtěl být Italem, abych jim měl co nejblíž ... Nikdy jsem neviděl nic majestátnějšího.

Přeji pěkný den a třiďte odpad!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sinai Sinai | Web | 18. ledna 2012 v 20:36 | Reagovat

Gravemente Dolomiti? Mali ste ísť trochu viac na sever, tam je teraz môj otec :D Celkom ma sklamalo, že si na ten náš príbeh zabudol. Mohla to byť zaujímavá vec. Stavím sa, že už ani netušíš, o čom to bolo. No nič, príbehy sa tvoriť nebudú :D Už som čakala zaspamovaný blog, že si niečo vyfotil a tak podobne no nejak si nič neprišlo. Ale tak, aspoň ten článok. Už by som si aj ja vyšla na nejaký pekný svah, ten adrenalín je skvelý :D Ďalšia zaujímavá vec, že ty naozaj nepíšeš extra optimisticky. Vždy som tu z toho mala dojem, že tých spolužiakov neznášaš, no zrejme to bude asi trochu inak, nie? Ale však to je lepšie ako skupina vypatlancov.
Vy ste sa vážne dali na mol? Akosi zabúdaš písať, že si tam bol s nimi, seba záhadne vynechávaš z takých "horčích situácií" :D

2 Bells Bells | Web | 18. ledna 2012 v 21:30 | Reagovat

No, tak vidím, že sis toho na  horách užil opravdu dost :)Článek se mi asi zbláznil,ale stačilo to ještě jednou zveřejnit a už to jede :P
V Dolomiti jsem byla s rodiči... Bohužel nemám pěkné vzpomínky, jelikož bylo docela málo sněhu a pršelo.. :(
Sjezdovky jsou úchvatné ♥

A ohledně soutěže...
Teda s těmi talentovanými lidmi jsi to bohužel asi moc netrefil... :(
Pokud vidíš, do soutěže se přihlásilo dva a půl soutěžících.. Tak to prostě nejde.... Hodně lidí si to přečte a projde mimo... Mně je to teda líto :-(

No co nadělám! :D Ještě párkrát zveřejním onen článek a uvidíme.. POkud se nikdo nepřihlásí, tak se vám budu omlouvat za to, že jsem vás nacpala do poroty ( :D to já vždy :D)
Měj se krásně a moc nepij...

3 Jerry* Jerry* | Web | 18. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

Takže drabble, když zrovna není na přání, je vlastně pouhé napsání nějakého článku, ne? Takhle jsem to pochopil. Já když píšu příběh, úvahu apod., neurčuji si, jak dlouhá by měla být. Píšu tak dlouho, dokud nevyčerpám to, co bych chtěl čtenářům sdělit. Vyhýbám se, to sis mohl i všimnout :), zbytečnému popisování maličkostí. Podle mě je to zbytečné a při čtení knížky to nemám rád. Raději vše vyjádřím stručně, ale výstižně. Líbí se mi, když příběhy mají pořád co nabídnout. Nudí mě, když autor popisuje jednu naprosto zbytečnou, pro příběh nepodstatnou věc v sáhodlouhých odstavcích. Podle mně je kouzlo v tom, umět to vystihnout ve dvou větách tak, abych napsal vše, co chci. A tady už je potřeba umět vybrat ta správná slova a to ne každý ovládá. Ty například ano, protože během jediného článku je na Tobě znát, že máš velmi bohatou slovní zásobu a to se člověk začte, že ani neví.
Souhlasím s tím, že srdce blogu někdy vymýšlí opravdu hloupá témata týdne. Ale někdy se dá zamyslet a napsat krásný článek i na hloupé téma a o to je cennější.
Latinu mám poměrně rád a jsem rád za to, že jí mám. Navíc máme to štěstí, že jsme dostali skvělého učitele.
V olympiádách? Taky jezdím na olympiády, většinou se zúčastňuji olympiády z ČJ a NJ. Baví mě to, i když taky žádné extra úspěchy nesklízím :D A Ty?
PS.: Dřív jsem si netroufal, ale teď už mi to nedá se nezeptat. Kolik Ti je let a v jaké třídě vlastně jsi? Jestli to nechceš nikde zveřejňovat, tak to samozřejmě chápu ;)
PS2.: Koukám, že jsem se zase přespříliš  rozepsal, tak doufám, že Tě příliš nenudím :D

4 Krasivija Krasivija | Web | 19. ledna 2012 v 22:21 | Reagovat

Italem? Pročne? Italové mi nevadí.
A taky nedokážu pořádně popsat pěkné věci. To jsme zkrátka my zarytí pesimisté, kteří buď vyrůstali na metalu a nebo v dětství zažili velký stres. Mě se poštěstilo a mám obojí.
Navíc se toho hodně zmenilo, co jsi byl na horách. Ušla jsem další kus cesty ke svému sebepoznání. Zjistila jsem, že jsem sraut, který nesnáší ostatní srauty a zároveň, že jsem rusofilní levičák, ale ne komunista. Přeber si to jak chceš. :D

5 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 19. ledna 2012 v 23:21 | Reagovat

No krása. Znovu říkám, že mě těší, že se ti tam líbilo a docela mne zarazilo, že už v sekundě jste popíjeli...
Neřekla bych, že na mě působíš záporně nebo tak, ale prostě už tak nějak mám pomalu představu, co od tebe můžu čekat a s tím, že se ti hory opravdu líbily jsi mne překvapil.

6 Eleneora Eleneora | Web | 20. ledna 2012 v 19:29 | Reagovat

To nevadí, já taky moc neumím vyjadřovat pocity. Buď velice špatně a nebo vůbec. To že jste popíjeli mi nějak nevadí. Dobrý pokec a posezení se vždycky hodí a je fajn. Oznamuji že žiju a delší komentář ti napíšu snad příště. Jsem unaven :D

7 Any :) Any :) | Web | 21. ledna 2012 v 19:25 | Reagovat

Krásný promakaný design!

8 Mazda* Mazda* | Web | 21. ledna 2012 v 21:22 | Reagovat

Fajn lyžák:D Mě teď jeden brzy čeká, ale vsadím se, že ať provedeme jakoukoli blbost, tak třídit odpad teda nebudeme:D
No, první hora, kterou jsem viděla, na které jsem měla lyžovat mi přišla tak strmá, že jsem radši při každém obloučku najela do metrového sněhu, místo toho, abych jela normálně. A pak jsem si na ni za pár dní zvykla a připadala mi hrozně jednoduchá. To je věc pohledu;):D Vždycky se všechno nakonec vykreslí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama