BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Prosinec 2011

Zamyšlení nad bleskovkou

31. prosince 2011 v 23:29 | Fender |  Zamyšlení
Toto je poslední článek na tomto blogu ... v roce 2011.
Už jiný nebude, už vás nebudu otravovat svými hloupými řečmi a zamyšleními nad prachem, už vás nebudu týrat, ne nikdy víc ... ne v tomto roce.
Nebudu vám slibovat, že v příštím roce zvýším svoji aktivitu, nemá cenu si dávat předsevzetí, když vím, že je pak stejně nedodržím. Jen bych se zbytečně stresoval. Takhle vím, že vlastně nemám co ztratit.
Je to zvláštní myšlenka připustit, že tu budu vlastně sedět do příštího roku. V jakoukoliv jinou roční dobu by to bylo asi hodně zcestné, ale dnes jeden rok končí a zítra jiný začíná. Kdy jindy bych vás měl trápit těmito bláboly. Kdy jindy bych vám se měl přednést svou úvahu o bleskovce ...

Znáte asi všichni ty blogové soutěže a párty, že? Někomu se protiví, někdo je má rád, někomu jsou lhostejné. Já se v nich popravdě docela dost vyžívám - jsou jednou z mála příležitostí, kdy se můžu beztrestně vyblbnout. Beztrestně, protože o to tam přesně jde - to po nás chtějí. Zapojit fantazii a smysl pro humor. Nebo ne? Nebo jsou některé párty čistě o zvyšování návštěvnosti?
Existují takové oslavičky, které se skládají celé z přihlouplých typovaček Na co myslím?, Jaké je mé oblíbené číslo?, V kolik hodin jsem tenhle blog založil/a?, Kolik je mi let? (já to většinou vidím, když spatřím takovouhle soutěž, tak na deset nebo jedenáct a to ještě mnohým jedenáctkám křivdím) a z bleskovek. Jenže z těch nejoriginálnějších a nejpůvodnějších bleskovek. Vždy se říká, že originál je tten nejlepší, ale platí to i v případě těhle soutěží? Však z čeho pochází název bleksovka? Blesk ... rychlost. Tam nejde o kreativitu. Jde jen o rychlost. Admin se vypisuje s otázkami, ale evidentně se milerád spokojí třeba i s odpověďmi typu:

čus
jj
nn
nevim
možná
asi jo... :D
nn
nn
jj
taky
vim, ale nechce se mi přemýšlet :P
asi
tak pa

A přitom se i na ty nejblbější otázky dá odpovědět tak kreativně ... ale lidem se, jak už bylo zmíněno, nechce přemýšlet. Nechce se jim být originální. Píšou ve zkratkách, aby ušetřili čas, protože přesně o tomhle bleskovky jsou. Admin takovéhle odpovědi ocení klidně plným počtem bodů, hlavně když se soutěžící umístí vysoko. Kvalita je dávo opomíjená věc. A jsou pak takovéhle párty zábavné? Nejsou. I u takové bleskovky by se měl člověk alespoň na chvíli zamyslet a říct si, jestli se chce projevit jako negramotný debil. Většina ale asi chce.
Chodívám často na takhle řízené párty a přijdu si pak jako idiot, když se snažím o něco víc. Asi jsem idiot, když se nesnížím ke zkratkám. Asi jsem ... divný, když nejdu s davem a nezapadám. Ale měl bych se opravdu stydět já za to, že se snažím projevit znalost nezkracovaných slov? No v téhle době asi ano.
Však blesk-ovka, to je jen o rychlosti. Žádný prostor pro kreativitu, jen rychlost. A proto u mě na blogu bleskovky nikdy nebudou - ne jako takové. Mé bleskovky budou jen otázkami a odpověďmi, u ktercýh nebude záviset na rychlosti, protože rychlost a uspěchanost, to je to, co nás vede k záhubě.

Mé přání vám do nového roku tedy je Zvolněte. Uvolněte se a uklidněte se. Nic nehoří a rozvrhněte si správně váš časový plán. To je totiž to umění, nedoceňované umění. Je to bohatství. Čas je něco, s čím se obchodovat nedá. Přeji vám tedy jen, abyste zvládli najít si chvíli pro sebe. Jednu hodinu ... jeden den ... celý měsíc, to je jedno. Ale my jsme pro sebe nejdůležitější. Přeji vám, abyste v novém roce našli štěstí, klid a mír .... jetsliže má být tím posledním rokem.


Čáry máry, prase ven ...

31. prosince 2011 v 13:29 | Fender |  Má grafika
Dlouho jsem vás zatěžoval svými osobními starostmi, teď nadchází čas na to, abych vás zatěžoval svou grafikou ...

Poté, co jsem dodělal design s koněm a pak další s křečkem, říkal jsem si, že už nikdy nechci se zvířaty pracovat, protože mi to opravdu nejde. Ale design si u mě objednala Nika a to s prasaty. S miniprasátky. Tak jsem se vrátil do starých zvířecích kolejí a utvořil pooslední můj design roku 2011:


Sníh

30. prosince 2011 v 15:33 | Fender |  Zamyšlení
Chtěl jsem se vám ozvat hned 25. - plánoval jsem to tak ještě před Štědrým večerem. Těšil jsem se, až se tady začnu sobecky vychloubat, co krásného jsem dostal, ale najednou, když to mám udělat, jako kdybych se ani nechtěl svěřit. Měl jsem vám tenhle článek psát z nového notebooku, který jsem dostal ... ale on sileží za stromečkem a já na něm maximálně hraju hry. Nemám chuť zkoumat nové věci, nemám chuť na nic. Necítím ducha Vánoc a ani před Štědrým večerem jsem ho necítil. Proč? Protože tu nebyl sníh? Možná tenhle fakt zahnal veškerou vánoční atmosféru od nás z jihu, lidi tak byli méně v pohodě a neověšovali svá okna světélky. Ani my to letos neudělali. Jen pár domů v okolí má v okně výzdobu, zatímco loni, předloni a i dávno předtím to tu všude zářilo. Teď jako kdyby ty Vánoce ani nebyly. Jako kdyby ty dárky nebyly a já vám tedy neměl o čem vyprávět. Možná si myslíte, že za to všechno, co jsem dostal, nejsem vděčný. Jsem, ale stále si to něuvědomuju. A proto jsem měl problém s tím ozvat se vám dřív. I teď jsem tu vlastně proto, že jsem se donutil. Jsem tu, protože mi bylo hloupé, když jste mi tu přáli hezké Vánoce, a já se ani neozval. Ani jsem nepoděkoval, natož někomu taky popřál krásné svátky. Chci to napravit na Silvestra. Myslíte, že ho budu vnímat víc? Bylo by to dobré, však končí jeden rok a začne další ... prý poslední. Asi bychom si ho měli užít. Což mi připomíná, že jsem dostal lístky na MoR. Kdo z vás pojede taky? Nechcete se tam sejít, vy bando dráteníků? Tak rád bych tam někdy vyrazil s přáteli, ale cožpak někdo z mého okolí poslouchá metal? Copak pro mě někdo má pochopení...? Ano, Maggie. Poslouchá Withiny a jela by ráda. Tak položím ještě jednu otázku: Cožpak jsem jediný blázen, který se kvůli lístkům na MoR vzdal možnosti bydlet ve větším bytě? Musel jsem zvolit mezi placením hypotéky a placením mých každoročních rozmarů. A já bych se svých rozmarů nedokázal vzdát. Jsem sobec. Mé matce to nijak nevadí, že nemusí splácet každoměsíčně ještě něco navíc. A já jsem rád, že letos pojedu zase do Vizovic. Ale bez přátel.
Silvestr by mohl být vydařený ... Víte, proč Vánoce taky nebyly tak vánoční (alespoň u mě, stále mluvím jen za sebe)? Kvůli Havlovi. Neobviňuji ho, protiřečil bych si. Však jste četli můj bývalý článek. Já jen, že všechno to s pohřbem doslova pohřbilo vánoční atmosféru. Kdo by si chtěl zpívat koledy, když v rádiu slýchával jen o trůchlící Dagmar. A prý truchlí jen na oko, prý si mne ruce, že bude bohatá. Už to začíná. Pomluvy. Nemám je rád, ale patří k lidské přirozenosti ... Já nemám rád lidi. Ale bez lidí nejsou svátky - nebyl by ani Silvestr, nebyl by ani Mástr.

Asi bych se měl omluvit, že vás zanedbávám a kašlu na všechno ... a víte, že nechci? Já nechci nic. Nechci nic dělat, nemůžu se k ničemu donutit. Ale omlouvám se vám, protože vm, že bych měl. Ale usínám, protože jsem asi nemocný. Naše rodina má záhadné schopnosti vždy si něco diagnostikovat i bez pomoci lékařů. Možná mám podobné schopnosti a vidím to na ... Škytavku?

Dnes jdu do divadla, na muzikál. Ani tam nechci. Nevím, jestli jsem kdy psal depresivnější článek. Těžko říct, jestli jsem si dýls těžoval, že něco nechci. No, asi jsem vás ještě nikdy tolik nenudil. Ale na to jediné mám dnes náladu. Žvanit. A když nemám nikoho, s kým bych mohl mluvit, musí to jít sem na blog. Tak trpte.

A jaké vlastně byly Vánoce u vás?
Jaké byly u nás? Nevydařené ... předstírali jsme, že je vše v pořádku, a zatlačovali jsme slzy po hádce na život a na smrt. Ale to je v pořádku. Všechno je zase v pořádku. Vždycky bylo a vždy bude ... nebo ne?

Garfield. Je oranžový.

Pravda a láska

23. prosince 2011 v 17:12 | Fender |  O občanech
Stále trůchlíme ... Trůchlíme ale doopravdy, nebo jen oficiálně, protože je vyhlášen státní smutek?

Myslím, že to bylo hned v pondělí, kdy nám upřímně nešťastná a téměř zhroucená češtinářka vyprávěla své vzpomínky na Havla. Čekal jsem ale trochu, že takhle bude reagovat víc lidí. Neřešme teď, jestli byl nebo nebyl dobrý člověk, každý na něj má jiný názor, tady jde o jinou věc... S češtinářkou jsme totiž řešili i vyhlášení státního smutku, o kterém později bylo i hlášení ve školním rozhlase. V tom hlášení stálo, že kvůli vyhlášení státního smutku bude zrušena naše vánoční akademie. Já i většina mých spolužáků jsme to brali jako uctivé a rozumné, ale hned se ozval jeden tupec, který zařval na celou třídu: "Díky, Havle! Díky moc za osm hodin učení!" Nevěřím, že tohle někdo mohl myslet vážně. Copak někdo může za svou smrt? Copak může za to, že nám byla zrušena akademie? Ano, samozřejmě! On přeci vydal zákon, který nakazoval, že po jeho smrti musí být na našem gymnáziu zrušena vánoční akademie. Takový to byl parchant, že nás, nebohé studenty, ani nenechá užívat si života. Je to hrozně sobecké vyhlásit státní smutek kvůli někomu tak bezvýznamnému jako je nějaký bývalý prezident. Copak takhle uvažuje zdravý člověk? Copak takhle uvažuje gymnazista? Nemusíte mít Havla rádi, ale to, co pro nás udělal minimálně v prvních dvou letech svého prezidentování, si zaslouží úctu, protože nic takového naše republika už nezažije. Nás teď ve světe proslaví už jen maximálně ukradené pero.

Avšak tento tupec není zdaleka sám. Potkali jsme v ten den na chodbě ještě jednu spolužačku z jiné třídy, která na nás hned nastartovala, jak je to hrozné.
"Úmrtí Havla?"
"Ne, to zrušení akademie! Jako to mě nasrali!" - "A stejně už mám dost toho humbuku kolem, ti toho nadělají, tak prostě umřel no."

Lidé si neumí vážit velkých lidí a velkých skutků. Pro ně je dnes hrdinou Obama a symbolem nějaké vyspělosti je Santa Claus, hamburgry a Cola, protože to jsou přeci hlavní symboly Ameriky, která dnešením světem vládne.

Říkal jsem si, že jsou to jen výžbrepty nerozumných puberťáků, ale zmýlil jsem se velice krutě ...
Dnes mi mamka vyprávěla, že i kolegyně od ní z práce si stěžovaly, že je toho všude moc. Vůbec oprávněny něco takovéhleho kdáknout by byly jen tehdy, kdyby nešlo o někoho tak velkého, a i tak by to bylo velice neslušné. A ještě jeho smrt srovnávala jedna z nich se smrtí svého otce: "Můj tatínek taky zemřel a nikdo s tím tak nevyváděl!" - troufám si tvrdit, že její otec nebyl nikdy prezidentem, nevedl národ a nebyl tak vlivný. Je to vždy smutné, když někdo umře, ale nikdo nemá právo srovnávat úmrtí Havla s úmrtím člena rodiny. Rodinu to vždy zarmoutí, ale kvůli této smrti se do černé zahalil celý národ - a možná ne jen jeden. A ještě tak hloupě poznamenala: "No ta Dáša s tím taky nadělá ... jak je smutná a dává o všem na odiv!" Nevím, jestli chce, aby všichni předstrali štěstí, nebo že se nic nestalo. Jenže ono se stalo a lidi by si to měli uvědomit.
Můžete říkat, že je všude moc Santů, že se moc mluvilo o Bartošové, můžete říkat, že už vás štvou ty řeči ministrů o zdražování, ale říkat něco takovéhleho o tom, že zemřel Havel, je nevhodné. Měli byste se nad sebou zamyslet, pokud tak smýšlíte.

Etnolingvistika

21. prosince 2011 v 20:25 | Fender |  Dělnická mládež
Objevil jsem u sebe zajímavou rubriku "Dělnická mládež", kterou jsem založil ve své euforii z DSSS, avšak ta pominula, když jsem si uvědomil, že mi vlastně nikdo jiný, koho DSSS diskriminuje, kromě cikánů, nevadí, tedy nemám důvod je podporovat. Rubrika tu však zůstala a já se rozhodl dávat do ní vše, co normální lidé nejsou schopni pojmout ...

Seznamte se s logikou cyprealismu:

Kdo nezná, nepochopí ...

Lidé už vymyslely stovky vědních disciplín a nauk, je tu však jedna, která je speciálnější než všechny ostatní - je čistě cyprealistická, ač normální společnost není schopna to přijmout úplně pokojně. Jde o etnolingvistiku, což je věda zkoumající vliv sopek za řeč. Mylně je občas označována za vědu, která zkoumá jazyk jako vyjádření kultury - takto novou vědní disciplínu označují nezasvěcení odpůrci cyprealismu.

V tomto článku, při jehož psaní jsem si prvně uvědomil, že jsem vlastně také cyprealistolog a mohl bych se tak začít konečně chovat, vás hodlám zasvětit do tajů vývinu přízvuků, které začaly být odhalovány koncem osmdesátých let 97. století.

Své jméno etnolingvistika dostala po sopce Etně, která je nejaktivnějším vulkánem v Evropě. Etna také bezpochyby nejvíce ovlivňuje způsob mluvy v Itálii, Sicílii a okolí. Nejodvážnější etnolingvisté již v počátcích svého výzkumu údajně zjistili, že částice pyroklastického proudu, který Etna vylučuje, se určitým způsobem nachytávají na hlasivky a v neškodné míře naleptávají hrtan, což způsobuje hlasité spontánní pořvávání a prodlužování samohlásek pro Italy tolik typické. Tato teorie byla brána za zcela nevyvratitelnou až donedávna, kdy jiná skupina etnolingvistů přišla se zcela novou teorií, podkopávající veškerá tvrzení vycházející z teorie původní. Staví na tvrzení, že za projev Italů nemůže naleptávání hrtanu, ale obsah návykových částic v prachu, který dovoluje Italům více projevovat ve své řeči emoce. Tato teorie je však ve stádiu výzkumu.

Nyní se etnolingvisté zaměřili i na východní Asii, především Japonsko, a první studie dokazují, že i zde mají na řeč sopky ohromný vliv. Většině Evropanům klasický dialog dvou Japonců přijde jako ostrá hádka, avšak tento tón je způsoben neustálým vybuchováním Sakurajimy. V městě Kagošima, které leží v těsné blízkosti této sopky, se dokonce vyvinul specifický japonský dialekt, který snad už nemůže být klidné řeči vzdálenější. Potřeba dávat do hlasu tolik hněvu pramení právě z přítomnosti dráždivých úlomků magmatu v ovzduší.
Další sopka ovlivňující Asii je Fudži, nacházející se také na japonských ostrovech. Zatímco Sakurajima ovlivňuje jen samotné Japonsko, pyroklastická vlna sopky Fudži v minulosti několikrát zasáhla i Koreu, Thajsko, Vietnam, Čínu, Tchaj-wan, Laos a Mongolsko. Ve všech těchto zemích se po druhém výbuchu sopky rozvinul silný přízvuk, který nám, Evropanům, zní jako kuňkání. Zatím však nebylo zjištěno, co tak dráždivého tento přízvuk způsobuje, protože Fudži již celých 300 let nevybuchla.

A s něčím takto fantastickým se s vámi loučím.

V příštím cyprealistickém článku, který opět věnuji etnolingvistice, se koukneme na to, jak přítomnost sopek v určitých oblastech ovlivňuje slovní zásobu.

Snad jsem prvně v kůži cyprealistologa nezklamal a můj článek nevyzněl až příliš naivně či snad nedej bože normálně.
Za případné chyby ve faktech se omlouvám - čerpal jsem z Cypklopedie, encyklopedie, kterou nenajde nikdo jiný, než ten, kdo ví, kde ji hledat.


Celá země se zahalila do černého pláště - všude vlají vlajky, aby se nezapomnělo

18. prosince 2011 v 19:32 | Fender |  Akce a Reakce
Dnes zemřel ve svých 75 letech Václav Havel, bývalý český prezident, který se stal, jak mi napovídá nyní jeho nástupce Václav Klaus ve svém projevu, symbolem novodobého českého státu.

Stal se bezpochyby rozporuplnou osobou - lidé ho milovali, ale někteří také nenáviděli. Byl jim pro smích, byl jimi haněn. Ale proč? Můj otec na něj neustále nadával a modlil se den co den, aby se komunisti vrátili. On zapomněl, co pro nás Václav Havel udělal - pro nás a celou Evropu. Není to ale jeho chyba, může za to dnešní vláda, která podkopává lidské naděje a budoucnost všech, kteří se narodili do této země jako obyčejní lidé a ne jako polobozi. Chtěl se vrátit do sladké nevědomosti, protože z doby komunismu v něm přežila pouze tato vzpomínka. Odmítá řeči o tom, že jsme nebyli svobodni a o tom, že časy byly těžké, ale proč? To proto, že se nic nezměnilo a naše vláda není schopna pokračovat v odkazu Václava Havla. Bojoval za naši svobodu, ale máme ji opravdu? Můžeme cestovat, kam se nám zlíbí, a v obchodech nečekáme fronty na banány, nejsme nikým sledováni a není tu téměř žádná cenzura, ale svobodni přeci nejsme. Uvěznili nás ve velkém evropském vězení.

Václav Havel byl naše naděje. Lidé ho začali nenávidět proto, že funkce prezidenta není lehká a ani v rukách toho nejupřímnějšího člověka nezajistila až takový převrat, jaký všichni očekávali. Snílci. Jak Bára Štěpánová podotkla: od té doby, co byl Václav Havel zvolen prezidentem, už se nikdy na pražském hradě tolik nedřelo. Udělal pro nás hodně - pro nás, ale hlavně pro celou Evropu.

"Miloval svět a svět miloval jeho..."
Sledoval jsem ČT24. Poslouchal jsem projevy známých osobností, které na něj vzpomínaly, a zděsil jsem se. Češi nejsou upřímní. A nebo si Havla nevážíme tolik jako ostatní. Politik každé jiné národnosti o Havlovi mluvil srdečněji než Češi. Svědčí to o tom, že nebyl nikomu lhostejný a dokázal toho opravdu hodně. Svědčí to o tom, že i Česká republika (a samozřejmě nesmím opomenout Slováky) může mít velkého muže s velkými myšlenkami - tak proč zrovna jeho vlastní národ, za který se chtěl bít a bil se, není schopen emocí. Jsme tolik otupělí tragédiemi a bolestmi, kterých nás chtěl Havel ubránit, nebo už si neuvědomujeme pravý význam toho všeho?

Já si tu dobu nepamatuji, ale vím, jaké je být v zoufalé situaci. Člověk se upne ke každému, kdo nabídne pomocnou ruku. I v dnešení době potřebujeme někoho, jako byl Havel, ale takových lidí není mnoho.

Co ještě ještě pod stromeček ...?

13. prosince 2011 v 19:45 | Fender |  O jazyce
Tak vám nevím. Mohlo by se zdát, že je stále o čem psát, ale u mě to asi neplatí. Nebo ano - samozřejmě, že je o čem psát, ale já nějak nemám inspiraci jak o tom psát. Chci nadávat na Evropskou unii. Dnes jsem se při olympiádě z angličtiny, kde jsem naprosto neměl co dělat, zamyslel nad svým vztahem k západním mocnostem (k západu já moc netíhnu, to víte, my a Polsko jsme nejzápadnější Slovaní a já držím jen se Slovany). Přeříkával jsem si důvody, proč nemám rád Ameriku, Anglii a Francii, až jsem dospěl k Německu a řekl jsem si, že Německo mi vlastně ani trochu nevadí. Ale vadí. To Německo totiž táhne EU a jedině Německo bojuje proti jejímu rozpadu. Německo nám všem poroučí a udržuje nás v jakési evropské diktatuře. Samozřejmě, že Německo na svých bedrech nenese úplně celou vinu, ale podíl na tom má velký. Bez jeho výdrže už by se nejspíš tento bezbudoucnostní celek rozpadl. Já vím, že je hloupé dělat ukvapené závěry a říkat, že Německo je původcem všeho - není, ale zamyslete se sami nad tím, jaký stát může z EU prosperovat. My ne. Je to přirozené ukázat v nouzi prstem na jednoho viníka. Lidé už jsou takoví.

---

Tématem týdne je pravopis. Já nikdy nepsal na téma týdne a nemíním s tím začínat, je to taková podivná tradice tohoto blogu stejně jako nepravidelné slavení narozenin, které je podmíněno datem konání MF. Ale i tak musím k tomuto něco říct, je to totiž téma, které mě chladným vážně nenechává.
Dnes jsem brouzdal po nových blogách a narazil jsem na jeden, kde autorka uváděla, že pravopis je vlastě úplně zbytečný a není důležité se jej učit. Ale psaný projev je přeci stejně důležitý jako ten mluvený - pro mě, blogaře, důležitější. Já chápu, že sedět zavřený v učebně s protivnou učitelkou, která vykládá zmateně složitou látku, kterou mumlá do tabule, je obtížné, ale pravopis přeci není jen o tomhle - je o plynulejším dorozumíváním se s okolím.

Tak reknete kerej článeek bi se vam čet lip jestly ten s pravopisnejma hrubkama nebo ten psanej spravně prostěě. ja mislim že teťka už všichni musite odvracet zrak pač je to fakticky jako hnusíQ.

Obdivuji opravdu taková individua, která mi zatvrzele do komenářů píší, že například něco "vydím" nebo, jestli si o tom "mislím" to samé. Ale jedna věc je psát hrubky kvůli neschopnsoti rozpoznat je v textu, druhá věc je nepokládat hledání hrubek za důležité. Zmýlit se může každý a já sám se pletu často, ale stavět na tom, že pravopis je zkrátka nepodstatný, a obrňovat se binbirgéčtinou* jako ostny, mi přijde jako projev jakési mentální nevyspělosti.

*Binbirgéčtina pochází ze složeniny tureckých slov Binbir Gece (originální název Tisíce a jedné noci). Tímto výrazem je označována část projevu/článku, kterému nejsme schopni porozumět. Nahrazuje tak fráze jako: "Mluvíš na mě maďarsky/turecky/čínsky?"

---

Přijde mi, že je pátek. Nějak se o nic nestarám a stále své tempo zpomaluji, protože si říkám, že zítra mě nic nečeká. Možná mě nečekají písemky, ale čeká mě sama škola, jenže to si nějak nejsem schopen momentálně uvědomit. Včera jsem měl ale energie na rozdávání, dokonce jsem si vypsal konečně poznámky z Werthera, kterého jsem minulý týden dočetl (knížka o sto stránkách a já ji čtu tři měsíce ... tedy, stačily by mi na to dva dny, jenže problém byl si ty dva dny vůbec najít). Werther je opravdu krásná kniha, myslím, že až nebudu mít tak pohodlné období, vrátím se k ní, jenže teď jsem byl z luštění jazyka, v jakém byl psán, opravdu vynervovaný. Já se nechápu. Za to může nízký tlak!

---

Víte, já jsem se asi narodil jako pomatený kritrik. Stále do všeho ryju a sám nic moc nesvedu. Hrozně rád obcházím cizí blogy, abych se přesvědčil, na jaké úrovni průměrně tak náš národ píše, ale ať už jsem narazil na sebestupidnější článek, vždy jej překonalo jedno: žádost o radu, co dál psát na blog. Já myslím, že obsah blogu odráží autorovu duši a jestliže nechá čtenáře do chodu blogu zasáhnout, zcela jej tím naruší. Nikdy jsem tento systém nechápal, vážně jsem nevěděl, proč to lidé dělají. Ale teď to chápu. Sám nevím, co bych mohl psát. Nechci už psát na věčné téma cikáni, protože by to nic nevyřešilo, akorát bych se naštval, a nechci už psát ani o škole, protože tam by to dopadlo podobně. Ať jsem napsal cokoliv, byl jsem za to seřván. A já si za tím stál, protože jsem věděl, že je to můj názor a ten nikdy nikdo nezmění, jen zase já, ale všechno to obhajování mých názorů mě stálo tolik času a energie, že už nemám chuť se dál takto hádat a jen z čisté pohodlnosti mám sklony k tomu být komerční bloger.

A co ještě ještě pod stromeček? Inspiraci .. fantazii .. múzu .. víru v sebe samotnýho .. klid v duši.

Chinonk
(jak se zdraví binbirgéčsky)

Použít či nepoužít?

8. prosince 2011 v 18:07 | Fender |  Výprdy naší zemičky
Při první adventní neděli jsem zde útočně oznamoval, že ještě nemáme adventní věnec. Když říkám útočně, myslím tím, že jsem nadával na všechny ty kýčovité ozdůbky, které věnce hyzdily, ale před pár dny jsme přeci jen sehnali věnec, který by nám vyhovoval. Není americký, není přehnaně nazdobený a blýskavý, je zkrátka takový, jaký by měl být. Až na jednu nepatrnou drobnost ...

Upozornění: Adventní věnce slouží pouze jako dekorace! Zapalování svíček pouze na vlastní nebezpečí!

Slyšel jsem už o módní obuvy, se kterou není možné nikam chodit, jelikož je zkrátka jen ona ozdobu. Smál jsem se tomu a zkoušel si představit, k čemu asi výrobci zamýšleli, že takovéhle boty budou. Hodně spolužaček si stěžovalo, že si koupily krásné boty, se kterými by mohly jít třeba na maturitní ples, věneček nebo čísi oslavu, ale boty se jim rozpadly. Proboha, dámy, co od těch bot čekáte? Vy byste v tom snad chtěly chodit? Však je to módní obuv, v tom musíte prostě jen sedět nebo stát, přičemž i to stání není moc jisté. Nechápu, čím uvažujete, když si myslíte, že boty jsou jen na chození - módní obuv je totiž tak uchvacující, že kdekoho v domácnosti uhrane snad více než obraz od Daliho!

Takže, vážení, pokud jste si mysleli, že víte, k čemu si danou věc kupujete, věřte, že jednou přijde překvapení. Nastane totiž čas, kdy bude i prase instatní a i trouba bude dekorací.

Čímž se vracím k našemu adventnímu věnci. Věřte nebo ne, ale my bychom si ho i docela rádi zapálili - no, máme smůlu, náš adventní věnec se svíčkami k tomu evidentně není určen. Nejspíš nám tím chtějí výrobci sdělit, že pokud se opovážíme svíčky zapalovat, můžeme se na Vánoce dočkat pořádného ohňostroje. A taky nám tím drze sdělují - v případě, že opravdu vyhoříme - že nám to říkali. Chrání se tímto chabým upozorněním, aby vina nepadla na jejich hlavu, ale řekněte sami: dodržovali byste takovýto zákaz, když si po dvou prošvihnutých nedělích koupíte konečně věnec, abyste to mohli dohnat?

Opovažte se psát na klávesnici - je to módní klávesnice, slouží pouze jako dekorace, každé slovo na ní napsané může způsobit její rozklad. Tak bacha na to ...


Koně přede mnou, koně za mnou ...

7. prosince 2011 v 7:13 | Fender |  Má grafika
Když jsem sem kdysi dal na ukázku náhledy dvou designů, které jsem dělal na přání, nově si u mě objednala Voidy. Byla to ale vražedná objednávka, protože si objednala design s koňmi. Mám koně rád a nebráním se žádné objednávce (už jen proto, že nejsem žádný extra grafik, jen experimentuji, a vždy mě potěší, když o mou práci má někdo zájem ... přišlo by mi tedy blbé objednávajícího odbýt s tím, že mně se to, co jemu, nelíbí, tak ať se jde zeptat k někomu jinému), jenže já nikdy se zvířaty nepracoval a jak jsem v průběhu měsíce zjistil, bylo to jedině dobře. Já se zvířaty pracovat neumím. A už vůbec ne s koňmi.
Stejně jako design pro Veroniku, i tenhle pro Voidy jsem dělal dvakrát a naštěstí druhá verze je už publikovatelnější. Dokonce jsem ji nabídl a Voidy se zalíbila. Byl jsem opravdu rád, když ho pochválila, protože z té první verze jsem byl natolik zoufalý, že jsem si dal holt měsíční přestávku ... a teď je hotový.


Nevím proč, ale ta kytka mě něčím uchvacuje ... No řekněte, už jste viděli fosforeskující zeleno-fialovou kytku? Dobrá, tak možná tam trochu víc razí ... Měla být taky původně menší ... Ale docela to tam rozjasňuje - no ne?

Na konci se rozbřesklo

3. prosince 2011 v 12:51 | Fender |  Jak to vidím já (a téměř nikdo jiný)
Země se rozdělila na dvě poloviny, když se nad naším územím začalo stmívat. Jedni temný mrak, který zahaloval a zaslepoval lidstvo, podporovali, jiní se jej snažili zesměšnit. A ano, dařilo se jim to. Za soumraku vyšel nový měsíc, pak přišlo zatmění. Ale teď se začíná blýskat na lepší časy ... nastal rozbřesk a to je konec této smutné ságy!

Zdá se vám předchozí odstavec přehrávaný a neupřímný? Zdá se vám zbytečný a zcela nepochopitelně nabubřelý? Jeví se snad jako hloupý a zdlouhavý? Aby ne, chci vás totiž uvést do děje Rozbřesku ...


Hned zpočátku se nabízí otázka: Proč byl film rozdělen na dvě části? Možná si tvůrci myslí, že mohou konkurovat sedmičce Harryho Pottera, která byla taky rozdělena na dvě části, ale aby tak tomu mohlo být, musel by mít Rozbřesk děj a kvalitní herce. Ačkoliv tedy po pár minutách jsem snížil své nároky alespoň na obyčejné, průměrné herce, kteří by u dialogů neusínali.
Že role Belly Swanové je zatraceně nevděčná, to jsem zjistil už dávno. Většina národa ji považuje za nudnou, hloupou a nevyspělou, menšina, která do děje ságy více pronikla, ji považuje za běhnu a jen nepatrná část národa si udělá ve svém srdci místo i pro ni. Celé Stmívání jsem herečku (tuším, že se jmenuje Kristen) litoval, ale při Rozbřesku jsem si uvědomil, že ačkoliv je Bella napsaná takto blbě, dobrá herečka by jí mohla vdechnout alespoň trochu života. Jenže to jediné, co Belle vdechla Kristen, byly asi prášky na spaní.

První polovina první části Rozbřesku měla být asi tou romantickou složkou filmu, jenže když tou nejžhavější zápletkou je to, že Bella neumí chodit na botách s podpatky, začne vám být líto vstupného. Všechno se vlastně motalo kolem svatby Belly a Edwarda, ale ať už byla situace sebedramatičtější, nepociťoval jsem nic jiného než únavu. Protože jsem uspokojení nenašel v ději, začal jsem se zaměřovat na detaily. Povznesl jsem své vnímání vysoko nad Bellin hlas, který se snažil cosi filosoficky odříkat za zvuků dopadajícího deště, a začal jsem si všímat výkonů kameramana. Víte, u většiny filmů si ani nevzpomenete na to, že nějaký kameraman existuje, protože vám všechno do sebe zapadá a každý záběr je vám příjemný, jenže Twilight sága jde na vše z opačného konce. Některé záběry mi vyloženě vadily a já jsem se nemohl přestat odvracet od plátna, když se kamera zanořila do zad Belly, když - nejspíš - kráčela mezi hosty. Obyčejně by na tom asi nebylo nic špatného, záběry zezadu jsou většinou i působivé, ale abyste dosáhli tohoto efektu, potřebujete zabrat i něco víc než jen pohybující se lopatku, aby diváci odhadovali Aha, tak teď asi jde Bella k oltáři - Možná ji vede její otec a možná ji vede už Edward. Třeba si tvůrci řekli, že to do děje vnese napětí, ale řeknu vám na rovinu, do takovéto slátaniny se žádné napětí ničím vložit nedá.

Ale vraťme se k hercům. Ona to není totiž sama Kristen, která mluví jako pod vlivem morfia. Ať už si Bells a Ed vyznávali lásku, ať už si říkali manželský slib, ať už se hádali, ať už řešili jakékoliv věci, všechno to bylo hlasově v jedné rovině. Nebylo to dabingem, šli jsme na originál s titulky a o to víc jsem nechápal, za co jsou ti herci tolik obdivovaní. Ovšem naprosto odrovnávající byl Edwardův výraz, když Charlie vedl Bellu k oltáři. Díval se na ni asi tak znechuceně, jako já se dívám obvykle na něj. Možná v tom měla být láska. Ale uznejte sami, zaměstnali byste herce, který když hraje zamilovaného, tváří se, jako kdyby ho poslali do Faktoru strachu?

Za zmínku stojí i líbánky. Náš oblíbený a charizmatický pár si odcestoval na ostrov Esmé, kde na ně čekala ohromná manželská postel. Schválně jestli uhodnete, k čemu posloužila? Ano, Ed ji zničil. Zcela ji zdemoloval. Při sexu. Tak si říkám, proč Bella zůstala vcelku? Není to divné, že celé okolí je na kusy, jenom ta, co je mu nejblíž, stále ještě žije? To jsou ty detaily.

Ještě jeden detail ... všimli jste si toho, že můj popis zní jako popis španělské telenovely? Že po upírech není v mém vyprávění ani stopy? Ono to totiž už moc s upíry nesouviselo. Až ve chvíli, kdy Bella otěhotněla, jsem pocítil výraznější zájem o tento film, ale možná to taky jen způsobovala ta recenze, kterou mi poslala Maggs a kterou jsem konečně pochopil (soutěž, kdo se vydrží déle nesmát). Nemyslel jsem si, že je to vůbec možné, ale ještě hloupější než upíři byli tentokrát vlkodlaci. Ale tam to bylo dané spíš tím, že byli udělaní jako mluvící velká psiska. A to opravdu špatně zpracovaná mluvící velká psiska. Nehledě na to, jak stupidní byly veškeré dialogy ve filmu. Ach ano, už dlouho jsem se tolik nepobavil. Ale stále jsem nebyl spokojený - dočkal jsem se totiž už vlkodlaků, ale po upírech ani památky. Tedy po jejich znacích. Co na tom, že občas někdo běžel tak rychle, že z něj zbyla čmouha, nebo vyskočil výš než by kdy skočil skokan o tyči s tyčí, když nikde nebyla ani kapka krve. Už dávno jsem si zvykl na to, že hraběte Drákulu od Eddieho a jeho vegetariánské rodinky čekat nemohu, zvykl jsem si na to, že šplhají po stromech jako nadopované veverky, přijal jsem i fakt, že se na sluníčku třpytí jako disko koule na rozjetém mejdanu, ale že už i ta krev byla omezena ... Naštěstí mimčo dostalo hlad. Přišlo mi to jako jediná rozumná zápletka. Bella musela začít pít krev, aby tu potvůrku, co jí zevnitř ničila, uživila, a já si uvědomil No jo, ono je to fakt i o upírech. Takže až natolik byl příběh jedné upírské lásky zdegradován. Ale ostatně, nezní už jen to spojení upírská láska samo o sobě divně? Nenamlouval snad Ed celou dobu Belle, jaká je to zrůda bez emocí? A teď je tu láska na život a na smrt ... nebo spíš na věčnost. Ano, věčností to teprve začíná ...


Atmosféra. Dojem. Tak důležité věci ... každý film má svou atmosféru a něco ve vás zanechá. Rozbřesk? Abychom se mohli více ponořit do zkoumání atmosféry Rozbřesku, musíme se vrátit na začátek a na konec. K titulkům.
Začíná to tak, jak jsem si myslel, že to začínat bude ... mraky, déšť - tvůrci se pokusili do úvodu vecpat co možná nejvíce tajemna, záhadnosti a napětí. Působivé. Ale ... Možná už je to obecný předpoklad, že lidé odejdou z kina hned, jakmile plátno zčerná - myslím ještě před spuštěním závěrečných titulků - což bylo něco, na co nejspíš tvůrci také vsadili. Ale nevím, z jaké strany. Buďto tam tu veselou, vlezlou a naprosto nevhodnou písničku pod blikající titulky (ano, komu by stačila prostě jen černá - hlavně ať to má co nejvíc barev) vložili jen proto, že doufali, že na titulky už se nikdo dívat nebude, nebo naopak snad tímto chtěli někoho upoutat a donutit diváky, ať ve svých sedadlech zůstanou až dokud titulky nedoběhnou. Bláhoví tvůrci. Takový byl tedy závěr. Taky vám to k začátku nesedí? U Rozbřesku platí, že podle titulků se dá přesně určit atmosféra celého filmu - zmatek. Bylo to, jako kdyby někdo neustále ztrácel scénář, a tak psal stále nový a pokud možno ještě blbější než ten původní, takže to nenavazovalo tak dobře, jak bychom očekávali (vážně jsme něco očekávali?). Při mnohých scénách jsem nabýval dojmu, že se režisér snad musel opít (spolu s kameramanem a všemi scénaristy, které stihl vystřídat), nebo rovnou raději utekl a nechal režii na samotných hercích. Sem tam jsem si pomyslel, že hercům došlo, v čem to hrají, takže některé scény odmítli, jenže v těch některých verzí scénáře zkrátka ty scény napsané byly, takže režisér musel sehnat náhradu - nejčastěji jako náhradu přijímal kámoše, které poznal v baru, kam se chodíval opít. Tohle je Rozbřesk.

Doufám, že jste z toho pochopili, že se na druhou část moc těším. ;)