BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Říjen 2011

Halloween

30. října 2011 v 17:10 | Fender |  Výprdy naší zemičky
Helloween - toť úžasný svátek. Lidé dodržují staré tradice, převlékají se za nadpozemské bytosti a vyřezávají dýně. Celé to zavání prastarou atmosférou hrdého národa, který slaví to, co slavil vždy. Ano, v Americe. Tento svátek je velice populárný ve Spojených Státech, což přirozeně znamená, že je velice oblíbený i mezi námi, Čechy. Proč? My Češi nikdy Halloween neslavili, nikdy jsme ho nepotřebovali. Je to zbytečná cizí tradice, kterou bezhlavě přebíráme, aniž bychom si uvědomovali, že tím nahrazujeme Dušičky a obyčejné karnevaly, na kterých jsme vyrůstali. Možná teď, když jste v pubertě, říkáte si, že pro vás už karnevaly nejsou, že to je zábava pro malé děti, ale co je Halloween jiného než jinak pojetý karneval? Všichni si myslí, bůh ví jak to není drsňácký svátek, když všechny kouty zdobí umělé pavučiny a nevydařeně vypracovaní netopýři, ale ve výsledku to není o ničem jiném než o převlékání se do masek. Tedy alespoň pro nás. My totiž neslavíme na Halloween smazání propasti oddělující svět mrtvých a svět živých, my jenom vyřežeme dýně, vložíme do nich svíčky, nahastrošíme se a to je pro nás Halloween. A to je úplně zbytečné. Vytváříme si nový karneval, který ke slovanským zemím nepatří. Uvědomujete si vůbec, že takto přebíráme spousty cizích svátků a tím mažeme naše české tradice? Co třeba Valentýn? Není to taky jen další zbytečnost nahrazující První máj? Všude ve výlohách obchodů jsou rozvěšená růžová a červená srdíčka, na bonboniérách jsou amorové, zpěváci tvoří zamilované hity jako o život a všichni si vyznávají lásku, jako kdyby jim v tom někdo v průběhu celého roku bránil. Je to kýčovité. A nečeské. První máj už slaví málokdo, dnes prostě frčí to, co se slaví u Amíků, tedy i Halloween. Naše tradice budou pomalu pohřbeny v prachu zapomnění. Neustále si stěžujeme, že žádné tradice vlastně nemáme, a proto je musíme přejímat od ostatních, ale to není pravda. My je měli. My je zapomněli. Sami jsme si zvolili západní hlouposti, takže teď není čas na to, abychom bědovali, že nic nemáme, když to byla naše volba. Co třeba Masopusty? Ano, kdybychom je měli dodržovat úplně do detailů, měsíc nejíme maso, což by většina republiky nezvládla, ale při takovémhle svátku šlo spíše vždy o tu slávu, o ty oslavy, o to převlékání se do masek. Jsme u toho znova. Náš národ opravdu nikdy nepotřeboval Halloween, nebo bychom nedokázali bez těch vyřezaných dýní, které zasmraďují celý prostor, ve kterém se nacházejí, žít? Nepřežili bychom bez čarodějných klobouků, které se koncem října vždy jako na povel objeví v hračkářství? To už jsou praví Češi vážně jen na vesnicích, které jsou většinou Amerikou nedotčené? Za chvíli budeme bezpochyby k osmnáctým narozeninám dostávat symbolický klíč otvírající dveře do dospělosti, což je sice britský zvyk, ale naše omezené mozky přijmou ochotně vše z jakékoliv anglicky mluvící země. Možná z jakékoliv země bezohledu na jazyk, hlavně když to není české, ne? Proč ne.


LIDI*CE

25. října 2011 v 23:00 | Fender |  Jak to vidím já (a téměř nikdo jiný)
Těžko říct, jestli tohle bude další stroze popsaný "zážitek", který nikoho neupoutá, nebo to rozvinu na "zamyšlení", ze kterého snad něco pochopíte. Vlastně, pro vás mé dilema již není aktuální, co se z tohodle článku nakonec vyklubalo, si můžete přečíst v "rubrice". Ale teď je to pro mě tajemstvím. Stejně jako to, jak začnu dnešní článek. U Veroniky věčně vídávám články začínající větou, že neví, jak začít článek. Teď to chápu. Veronice z toho ale vždycky vyleze něco smysluplného a zajímavého, mně se to nepodaří ani tehdy, když mám jasně dáno, o čem bych psal. Vlastně jsem dnes začal psát článek jen z potřeby napsat článek. A byli jsme v kině na Lidicích. Není zase tak snadné psát o Lidicích, vlastně je to podobně náročné jako psát o Osvětimi. Tahle témata zkrátka člověka chytnou za srdce. Vím, že je to věc, o které by bylo dost hloupé žertovat, takže už jen proto mám z tohodle článku strach, nerad bych něco zkazil.

Lidice, kdo to neví, byly vsí ve Středních Čechách, které byly v roce 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha zcela vyhlazeny. Nezůstal tam kámen na kameni a obyvatelé byli buďto rovnou zabiti, nebo posláni do koncentračních táborů.

Tvůrčí tým filmu Lidice si ukousl hodně velké sousto; natočit kvalitní drama, které by vycházelo ze skutečné a ještě takto tragické události není nikdy jednoduché. Viděl jsem hodně dobrých filmů, ve kterých buďto šlo o samotnou dobu a událost, nebo byla odsunuta do pozadí dramatického příběhu, který do jisté míry ovlivňovala (např.: Životy těch druhých, Šedá zóna) - žádný z nich nebyl český. Nevěřil jsem tomu, že by Češi dokázali opravdu zachytit tragičnost té doby, takže jsem od filmu ani nic nečekal. Možná je to dobře. Byl jsem velice mile překvapen. Bylo to úplně jiné, než jak jsem si to představoval. Na oficiálním webu filmu Lidice je uvedeno, že film Lidice není historickým dokumentem, není ani válečným filmem, je o osobních dramatech obyčejných obyvatel jedné středočeské vesnice. To je více než výstižné. Přijde mi, že ten film je zpracovaný podobně jako Titanic - hlavní děj utváří proplétající se smyšlené příběhy, které vedou až k samotnému vyhlazení.
Píšu tady o tom jako o běžné denní činnosti - nějaké vyhlazení. V tom kině to na mě nedolehlo, stejně jako děsivost Osvětimi jsem si v Auschwitzech nepřipouštěl. To až teď doma jsem schopný zamyslet se nad tím, co se tehdy vlastně stalo.

Zemřelo mnoho lidí. Válka dolehla na každého. V Lidicích zemřelo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Většina mužů byla zastřelena nacisty ihned, dodatečně pak ti, kteří se zdržovali mimo vesnici. Ženy byly převezeny většinou do pracovních koncentračních táborů, kde jich 53 zahynulo. Některé děti, ty, které splňovaly podmínky árijské rasy, byly poslány do převýchovy do německých rodin, ostatní byly poslány do Chełmna, vyhlazovacího tábora - žádné z nich nepřežilo. Děti, které byly poslány do německých rodin, se podařilo vypátrat a navrátit příbuzným, bylo jich jen 17.

Po Lidicích nezůstalo nic. Domy byly spáleny a následně vyhozeny do povětří. Všechny cennosti, které obec a její obyvetalé vlastnili, přišly do rukou nacistům.
Takový byl osud jedné vesnice: vymazání z map. Zbylo jen prázdné pole, nic nenaznačovalo, že by tam kdysi stávaly domy.

Veškeré tohle utrpení vzniklo jen kvůli razanstnosti Karla Hermanna Franka, který chtěl Hitlerovi a celé Říši dokázat, že pracuje na vyšetřování atentátu na Heydricha. Stopy vedli do Lidic, což byla ta nejlepší záminka, ač nebyly důkazy, k varování pro všechny ostatní, kdo by se pokusili o něco podobného.

Film Lidice vychází z faktů, ukazuje krutost té doby, ale také vnitřní souboje odehrávající se v každém člověku. V někom jen jsou ty boje krvavější.

Většina, když film skončil, odcházela ze sálu roztřesená a vykolejená. Nikomu nemohl být život těch lidí lhostejný. Ne, když nám to pan Nikolaev takto bez obalu naservíroval. Nebo ano? Chápete člověka, který nad tím jen mávne rukou, uchechtne se a podotkne, že je opravdu velice rád, že to konečně viděl? Chtělo se mi z něj zvracet. Jak může někdo být takhle citově nevyspělý? Jak někdo může být takové poleno, že s ním nehne ani kariéra toxikomana, ani Osvětim a ani Lidice? Co je tohle za zrůdu, že se směje, když nacisti sřílejí do patnáctiletých chlapců? Je to jen film, já vím, ale ten film vyobrazuje naši minulost. Tohle se stalo. Otevřete oči! Nežijete ve světě, kde by vás mohl Jack Sparrow unést na své lodi, tady neválčí Harry Potter s Pánem zla, nás neohrožuje Darth Vader, my nehledáme Prsten, my žijeme v místech, kudy se procházela nacistická vojska, jezdíme po kolejích, po kterých byli lidé odváženi do koncentračních táborů, naše auta se prohání po silnicích, které blokovaly tanky, možná míjíme prázdné louky, kde dříve stála zrovna taková vesnice, ale teď už ne... Tohle je naše minulost.


Zdroj některých informací:

She rules until the end of time - she goes her own way!

23. října 2011 v 16:35 | Fender |  Koncerty
Koncert Within Temptation: Incheba Arena, Praha
21.10. 2011

Byl to Manson, byla to Radúza, byli to Čtyřtet a byli to i Pink Floyd Classic - na těhle všech koncertech jsem byl a o žádném z nich jsem vám nevyprávěl. Teď jsem se vydal do Prahy, do Incheby, abych naživo viděl a slyšel skupinu Within Temptation, a rozhodl jsem se, že tenhle zážitek už zkrátka nemůžu nechat ležet ladem bez užitku ve své paměti. Chci vám o tom vyprávět ...


Několik věcí na srdci

19. října 2011 v 21:34 | Fender |  Oznámení a upozornění
Myslím, že začnu Velkou kreativní soutěží. V pátek, jednadvacátého, bude zbývat do ukončení zasílání výtvorů pouze deset dní. Zatím mi své dílo poslala jen Lily a mezi řečí se o něm zmínila i Krasivija. Byl bych rád, kdybyste to vzali na vědomí a pomalu se donitili i přes tu otravnou školu ke stvoření čehosi, co byste byli ochotni přede mnou prezentovat.

Dnes je ještě středa, toť poměrně nudný den. Dnes nikdo ve škole něudělal z Josefa Stalina Džúzepa Stejlina, nikdo neprohlašoval, že hlavní město Polska je Moskva, nikdo se nesnažil vysvětlit, co následovalo předtím, nepsali jsme z češtiny. Ale včera ano. Včera jsme se o přestávkách drtili strukturu literárního díla a narychlo čmárali na lavice promakané taháky. Když říkám promakané, myslím to vážně. Však kdo by pod nápisem "Iron Maiden" hledal výraz "Ironie" , kdo by pod "krtinou" hledal "kritiku"? Ale naši učitelé jsou už však na takovéto šifry bohužel zvyklí, tudíž obstál jediný tahák - ten můj. Asi žádného učitele by nenapadlo, že si nějaký nadšenec napíše tahák do češtiny azbukou. ;) Nebylo to rusky, zkrátka jsem jen česká slova přepsal azbukou ... díky absenci písmene "H" jsem však z "pohádek" byl nucen utvořit "pogádky". :D

Proč jsem se ale začal vracet ve dnech? Proč jsem připomněl, že dnes je středa? No, protože zítra bude čtvrtek. Ve čtvrtek bych tento článek nemohl napsat díky tanečním, takže by mi nezbyl čas na nesnesitelnou provokaci z mé strany a informaci, že v pátek se začne odpočítávat posledních deset dní do odevzdání všech výtvorů do VKS 2. Proč jsem to ale nenapsal až v pátek ..? Tím se vracím k té provokaci. V pátek budu juchat v Praze na Withinech. No, juchat je krapet nadnesené, nevím, jestli to jejich nové album je důvod k oslavám, každopádně jsem na netu zhlédl videa z tohoto turné a zjistil, že sem tam zahrají i nějakou příjemnější píseň. Doufám, že jich bude dost, ten popový zvuk mě dostatečně odradil už jen od učení se slov nových písní a když neznám slova a nemůžu si tak se skupinou vesele vyřvávat, nebaví mě to. Jedinou vyjímkou byli Silenti, ale o tom až jindy ...

Asi před hodinou jsem k mému předcházejícímu článku obdržel pár vskutku zajímavých komentářů. Jsem rád, že se zde objevili lidé, kteří jsou schopni diskuze (neříkám, že sem chodí samí analfabeti, ale hlavně dřív se mi stávalo, že mi odezvou na takovýto článek bylo jen "fakt pěkný článek a jak se máš? Pojď ke mně na blog ...") a v některých mých názorech se mnou souhlasili. V některých však ne. Vskutku jsem působil v tom článku jako někdo, kdo všechny Čechy zavrhuje? Možná, ale můžeme si za to sami. Vím moc dobře, že ne všechno v naší zemi odešlo do kytek, vím moc dobře, že zde máme své poklady, já jsem rád za to, že jsem Čech, nechtěl bych žít v té hloupé všudypřítomné Americe, kterou neustále protlačuje Dejdar. Nevím, co ho to popadlo, ale rozhodně není sám. A právě tohle měl můj článek vyjádřit. Já si uvědomuji, co je v téhle zemi krásného, snažím se to vidět, akčoliv se to naši politici snaží tak vytrvale pohřbít. Ale moc jiných lidí, kteří by stále viděli, tu není. A na to jsem narážel ... na Čechy, kteří se od své rodné země odvrátili zády. Z toho je mi smutno.

"Oznámení a upozornění" je rubrika, ve které mám oznamovat a upozorňovat. Oznámil jsem vám, že jsem Čech s velkým Fň a že od zítřka určitě nebudu aktivní minimálně do soboty. Upozornil jsem vás na to, že VKS2 se bude uzavírat koncem října a na to, že hlavním městem Polska není Moskva. Útvar jsem ted splnil.
Děkuji za pozornost,
sláva novému mistru světa F1 2011! ;)

Hrdej českej lev

16. října 2011 v 14:33 | Fender |  Výprdy naší zemičky
Ta zlá baba, baba, baba! Nevybíjím si vztek na učitelku, sousedku a ani žádnou příbuznou, vzpomněl jsem si na text písničky Miloše DODO Doležala, myslím, že ta slova byla nějak takto, každopádně byla určitě nenáročná, bez hlubšího významu a stejně prostá jako melodie. Ale proč začínám s Milošem? Za to může ten nadpis ... "Hrdej českej lev", to je taky Milošův hit, ještě jednodušší, takže jsem ho stíhal s Milošem na Mástru i zpívat - spíš řvát v davu šátkařů (to byli Milošovi nejbližší přátelé, kteří si zabrali první řadu a při ladění s ním rozmlouvali, kdy s nimi kam zajde ... Na hlavách měli stejné šátky jako DODO a v rukách stejná piva jako to, kterým nás pak Milda zkropil při křtu alba Despekt). Ale proč jsem takto vlastně dnešní článek pojmenoval? He - dnešní? Píšu ho v sobotu, ve 23:22 po dokoukání Narnie. To byla ale blbost. Vím, že ještě před velkou potterovskou érou to bylo hodně oblíbené, u některých stále je, mně to ale přišlo jako neskutečný mišmaš. Už jen ta hlavní zápletka byla tak okoukaná, chvílemi mi to dokonce připomínalo Sněhovou královnu. Celé to bylo kýčovitě zpracované, jediný, s kým jsem soucítil byl Aslan, ale jen do té doby, než znovu ožil. Aslan byl lev. Hrdej narnijskej lev. S tím českým sám o sobě moc nesouvisí, to spíš jeho armáda mi vnukla cosi do hlavy. A to myšlenku, že každý lev je si vlastně hrozně podobný. Ale nejde o živé lvy, jde o ty na erbech ...

Když jsem byl s Maggie na Potterovi 7 v kině, nenapadlo nás nic lepšího, než dělat si ze závěrečné bitvy legraci. Hloupé, já vím, ale zrodil se u toho jeden legendární nápad. Ve chvíli, kdy se ohromní kamenní strážci Bradavic (mám zato, že to původně mělo být brnění) prodírali nepřáteli na mostě, ukázali nám, dychtivým divákům, své štíty, na kterých byl lev ... překvapivé, když spadali pod Nebelvír. A tehdy nám to hlavou problesklo: Nebelvír byl Čech.

Dobrá, tak toto rozlousknutí zase tolik epické není, ale vraťme se k té podobnosti erbových lvů ...

Aslanova armáda:


Godric Nebelvír:


Česká republika:


První československý znak z roku 1919:


Asi je to jen tím, že už je 23:33, ale mně opravdu narnijský lev připomíná silně toho nebelvírského ... a myslím, že je všem jasné, že předlohou pro ně byl ten český, dvojocasý. Chudák, jeden ocas mu amputovali. To aby to nebylo tolik nápadné, jenže ...
A komu tedy patří celý svět? Ke komu vzhlížejí následovatelé Aslana? Komu se klanějí ti, kteří uctívají Nebelvíra? České republice.

Kéž by. Však kdo z Čech je hrdý na to, kým je? Kdo teď je hrdým českým lvem? Znám mnoho lidí, kteří chtějí do Ameriky, znám spoustu lidí, kteří chtějí do Německa, znám i ty, kteří chtějí do Koreji - i severní - ale kdo chce zůstat tady? A za to může ta naše nátura - my totiž kvůli naší slabosti a malosti nic nemáme. Minimum starých tradic, žádné prastaré spisy. Řekové mají Krále Oidipa, mají i Antigonu ... mají toho hodně jako všechny ostatní státy, ale my? Rusové mají Oněgina, ale my jsme museli i rukopisy v rámci obrození zfalšovat! Protože nemáme nic. Protože podléháme. Máme to asi už v povaze, pozoruji to dlouhou dobu. Nejdříve jsme přejímali nápady z Ruska, teď z Ameriky. Ale tohle se táhne ještě dál do minulosti. Kdykoliv nás někdo obsadí, my se nebráníme. Ve světě jsme prosluli naší nekrvavou Sametovou revolucí, byli jsme hrdiny, protože jsme dokázali udělat převrat bez násilí. Ale za jak dlouho? Jak dlouho jsme k tomu sbírali síly? Jsme flegmatici? Nejspíš ... a nebo ne?

Čas ... všechno nám tak trvá ... my se nebráníme ... podléháme ... Čas ... ten nám chybí ... z České republiky se stává druhá Amerika, protože to je trendy ... z České republiky se stává Cikánská republika, protože my s tím nebojujeme ... jsme flegmatici ... je nám jedno, co bude s naší zemí ... už žádný hrdý český lev ... Nebelvír by se bil.

Kdo dělá lepší designy na přání než já ...?

15. října 2011 v 11:23 | Fender |  Má grafika
No, odpověď je snadná a velice dobře předvídatelná: každý! Ale i přes mou zálibu v kopírování stylů ostaních a i přesto, že jsem neschopný, si u mě někdo design objednal ... vlastně to nebyl jen jeden člověk ... začínám nabývat dojmu, že jste se na mě domluvili (vaše záměry tedy nechápu). Design si u mě objednali dva lidé ... a to téměř najednou, tuším, že mezi jednotlivými objednávkami byl jeden den rozmezí.

Takže jsem tvořil design pro povídkový blog, na kterém měla převládat černá a mohla se vyskytnout i červená. Měl jsem zadáno, s jakým obrázkem mám pracovat, což jsem uvítal s radostí, protože já a fantazie nejsme dobří přátelé.

Také jsem tvořil design pro Veroniku, kde měla převládat zelená, mohla se objevit hnědá, hlavně to mělo být sladěno do přírodního motivu. Veronika mi také zadala, jakých obrázků bych se měl držet, dva z toho jsem dokonce využil.

Náhledy najdete v celém článku. Na každý můžete kliknout a tím se dostat na blog, kde je design momentálně nastavený.

Když se metal v pop obrátí ...

12. října 2011 v 20:42 | Fender |  Mé recenze
Beru to jako osmý smrtelný hřích, když se kdosi opováží obrátit pravou metalovou, popřípadě rockovou, skupinu k popu či rock-popu. Bohužel takovýhle frontmanů přibývá a skupiny se snaží čím dál víc pracovat s prvky, které do jejich stylu ani trochu nezapadají - lidi, to není průkopnictví, pochopte to, to je nevyslovitelné prznění uměleckých duší!

Přijde mi to jako včera, kdy jsem se dozvěděl, že vyšlo nové Mansonovo album a bezhlavě jsem se vrhl do nejbližšího krámu, kde se sortiment zaobíra i jinými položkami než jen Jonas Brothers. Jenže to bylo už v roce 2009 a tehdy to všechno započalo - zpopování.


Marilyn Manson - The High End Of Low, 2009

Ano, tehdy jsem byl z nového alba zatraceně nadšený, ale když se nad tím zpětně zamýšlím, vůbec netuším proč. Možná jsem byl jen unešený z toho faktu, že to bylo zkrátka něco nového. Ostatně, z "Eat Me, Drink Me" (2007) jsem byl taky nadšený, ale tohle album obsahovalo aspoň nějaké hity, například "If I Was Your Vampire" nebo "Car Crash Away", což byly skladby, které měly svou neokoukanou a originální atmosféru, nějaké zvraty, nevšední rytmus a v případě "If I Was Your Vampire" i hlavu a patu aneb smysluplný text. "Eat Me, Drink Me" je často kritizované album. Všichni tvrdí, že právě s ním Manson změknul - ano, změknul, ale stále měla jeho hudba úroveň a dokázala zaujmout, což si zřejmě nikdo neuvědomuje. Každý jen nadává, že od roku 2007 není Manson Manosnem, ale podle mě se definitivně ztratil až po vydání "The High End Of Low". Tohle album se totiž nese v duchu pořádně rozjeté "pařby", která se koná v nějakým zaplivaným pajzlu, kam chodí ta zoufalá, zfetovaná mládež, která neví, co se svým životem, tak se spouští - no a přesně pro tuto skupinu album je. Není na něm nic chytrého. Dřív jsem si ho pouštěl poměrně často, ale tehdy jsem poslouchal i Rihannu, takže to není nijak směrodatné.

Manson ale není jediný, který se v roce 2009 definitivně zbláznil. Ano - jak jste už pochopili, v dnešením článku hodlám jen kritizovat. A vy víte, že já kritizuji rád a cokoliv, dnes si ale beru na mušku alba rádobymetalových a rádobyrockových skupin. Proč tolik klesli ...?

(více kritik: celý článek)

Má Česko a Slovensko opravdu talent?

8. října 2011 v 13:10 | Fender |  Výprdy naší zemičky
Jistěže Česko i Slovensko má talent, obě země jich mají plno, ale tenhle článek jim kupodivu věnovaný nebude, ačkoliv tedy u této soutěže zůstaneme. Víte, v minulém roce jsem psal článek o souboji mezi Novou (Markízou) a Primou (Jojkou), protože obě tyhle televize spustily ve stejnou dobu navlas stejné soutěže, což mi přišlo poměrně hloupé. A nebyl jsem sám, komu to tak přišlo. Tentokrát to už drahá Nova předem vzdala a namísto nové soutěže vytáhla starou (no starou, zkrátka z roku 2008) kriminálku. Člověk by si řekl, že už pomalu nemám, co kritizovat, ale takový hnidopich, jako jsem já, si vždy něco najde. Vlastně je toho ještě hodně.

V minulém roce bylo ČSMT naprostou novinkou (dobrá, i Talentmánie, ale Marešův vytříbený humor s Genzerovou elegancí mě od ní odradily natolik, že na ni vzpomínám vskutku nerad), řešili jsme to ve škole, rodiče to řešili v práci. Našli jsme si tam zkrátka někoho, kdo nás uchvátil (Chebejet, Silvayovci, Pyrottera a hlavně DaeMen), ale co teď? Je to všechno už takové ... okoukané. ČSMT samo o sobě už není žádnou novinkou a jméno žádného soutěžícího se nám do paměti nevyrylo natolik hluboko, abychom ho udrželi v hlavě déle než po dobu jeho vystoupení. A přitom to talenti bezpochyby jsou. Někteří...
Největší talenti ovšem jsou bezpochyby v porotě! Smířil jsem se s tím, že bezohledně odstranili Krause, jediného člověka, který znal hranici vkusnosti (když pominu okamžik, kdy se zabýval tím, jak se čte jméno bubeníků NeoPercussio), a nahradili ho tím pakem, rádobyvtipným Dejdarem, přešel bych i až příliš útočnou kritiku Slávika, ale ta jejich neupřímnost! Jde o to, že každému, kdo nestropí na pódiu katastrofu, hned tleskají ve stoje (říkají tomu standingovation, ale takový hnusný výraz mi ani do pusy nejde) a nadšeně mu sdělí, že je tím největším talentem, jaký kdy viděli (popř. slyšeli). Ale když to říkají téměř každému, trochu to ztrácí na účelu, nebo ne?
Nevím, nevím, ale zdá se mi, že celá tato maškaráda ztratila s novou sérií svůj glanc a jiskru. Je to totiž odporný americký zvyk pokračovat v něčem dobrém novou sérií či novými díly, ale tím se většinou veškeré dojmy jen zkazí. Kdyby nám to aspoň neservírovali tak často - skončí jedna věc a hned začínají castingy pro druhou. Problém těhle nepřirozených pokračování je v tom, že se všichni snaží překonat předcházející výkony svou stejně nepřirozenou rádobyvtipností či přehráváním. Nejlepším důkazem toho jsou Prachař a Pyco. Minulý rok to tam docela příjemně podbarvovali, občas vtipně okomentovali, byli prostělepší než Mareš. Teď klesli na jeho úroveň. Téměř. Možná jsem si toho všiml jen já (možná jen já z této blogové osady se baví sledováním ČSMT a jeho nepřetržitou kritikou), ale když na pódium někdo přijde a třeba není tím pravých pro Las Vegas, režie okamžitě začne zabírat ty dva trotly, kteří si z účinkujícího dělají legraci. Mají v tý hlavě něco? Možná jim to v tu chvíli přijde ohromně vtipné, ale asi jim nedochází, že to bude v televizi a později si to tedy bude moct poslechnout i ten, na jehož adresu padají ty jejich trapné urážky. Já souhlasím s tím, že ne každý, kdo tam přijde, ten talent má, taky ty lidi úplně nechápu a vždy jen kroutím hlavou - tedy kroutíval jsem minulý rok, protože letos pořádně ani o dění na pódiu nevím, když po celou dobu vidím jen ty tupě se smějící moderátory, a jejich zkreslený popis mi na vlastní názor vážně nestačí.

Ale původně jsem chtěl kritizovat na celé té soutěži něco jiného. Ano, všechno tohle výrazně kazí dojem, ale je něco, co jej kazí ještě více, protože to porušuje už jen název soutěže. Česko Slovensko má talent. Fantastické. Jsem tak nadšený, když se tam objeví někdo s talentem, začne předvádět své umění, skončí, všichni nadšeně čumí, a on začne mluvit úplně cizí řečí. Nejlépe anglicky. To je opravdu ČESKO-SLOVENSKÝ talent, když si tam přiletí nějakej Amík! Zakázal bych jim účast u nás, to nemají vlastní prostředky k proslavení?! Amíci mají daleko víc příležitostí dostat se do Las Vegas než my, Češi a Slováci, a představte si, jaké by to bylo, kdyby to nakonec nějaký cizinec vyhrál! Vžďyť to potom není o tom, že Česko a Slovensko obývají talentovaní lidé, to je jen o tom, že svět má talent, ovšem konkurzy jsou u nás. Bravo, ať jsou třeba v Paříži, jestliže nás má potkat výhra cizince! A porota to ještě bere jako poctu, že si ČSMT k proslavení zvolil někdo, kdo o Česku či Slovensku slyší snad prvně v životě, hlavně že je tu ta možnost proslavit se, když Slovani jsou tak blbí a klidně před svými talenty upřednostní talenty zahraniční.
Kdyby mělo Česko a Slovensko talent, všichni by tam mluvili buďto česky nebo slovensky, takhle má svůj talent v Česku a Slovensku půlka světa.
Standing ovation na ně!

Tak jsme zase po dlouhé době vyrazili na nákupy do Texpressu ...

2. října 2011 v 20:19 | Fender |  Zážitky
... A byla to katastrofa!
Víte, Texpress je takový podivný obchod, vypadá jako hangár a na střeše má žlutého slona - opravdu to tam nemám rád a to hlavně proto, že je tam největší koncentrace podivných existencí. Vždy jsem tam narazil na někoho, kdo neměl všech pět pohromadě nebo tak minimálně působil na první pohled. Tentokrát tomu nebylo jinak. Hned, jak jsem tam vešel, zaslechl jsem neidentifikovatelné a velice nepříjemné tóny. Byl to hip hop.
Hledali jsme sako pro taťku, procházeli jsme úzkou a poměrně smradlavou dlouhou uličkou, kterou z jedné strany lemovaly kabáty a z druhé bůh v co. V tu chvíli se nám připletl pod nohy. Vrtěl se jak pošuk, hulákal a myslel si, že je úžasný, ale opravdu nebyl. Měl bílou čepici s rovným kšiltem a přihlouplý výraz ve tváři - malý hoper. Pouštěl si nahlas jakési "písně" na mobilu a každou chvíli odběhl k zrcadlu, před kterým pózoval, smál se na sebe a hulákal jako Rytmus. Byl mi odporný a to mu mohlo být tak šest. Přemýšlím nad tím, co z něj může vyrůst. Máme totiž ve třídě jednoho egoistickýhio hopíka, který svou demenci dokazuje každým dnem. Jenže si to neuvědomuje. Zrovna nedávno se nám v šatně svěřil - spíš se vytahoval - že si píše na Facebooku s jednou holkou. Nebylo by na tom nic špatného, Facebook je takové prokleté místo, že si tam může psát kdokoliv s kýmkoliv, dokud nám neřekl, co jí napsal. A je to něco, co jsme měli čekat. Je to přesně v jeho stylu - ubohé, hloupé, trapné. Ona je pravda taková přihloupější, jenže on přesto nemá právo dělat si z ní prdel. Ke všem těm fotkám, které přidává (ano, je to ten typ, kterého se zastávám nerad, ale když si mám vybrat v tomto souboji, podporuji jednoznačně ji), ke všem statusům, které píše, jí přidává falešné lichotící komentáře, ze kterých je na první pohled cítit, že to nemyslí upřímně a jen si z ní dělá legraci. No ona to nechápe, o to je to horší. Nehraničí to s kyberšikanou? Když ho na to jeho kámoš upozornil, odpověděl prostě jen, že to v žádném případě kyberšikana není, v podstatě jí lichotí a dělají jí dobře. Ta kdyby věděla! A právě z tohodle mám strach, že z toho malýho zmetka vyroste. Vsadím se, že kdyby byl jen třeba o dva roky starší, už by byl schopný mi nadávat. Nestalo by se ostatně prvně, co by na mě vyjel nějaký malý fakan. Že mají tu drzost!

Ale ani malý Rytmus nebylo to nejhorší, co nás v Texpressu potkalo. Respektive v Texpressu a jeho okolí.
Šli jsme platit k pokladně, kde před námi stál holohlavý dědula a později těsně u něj zabrzdil malý Rytmus na vypůjčené tyrkysové a hrozně drsňácké kolobrndě. Jenže v tuto chvíli se hlavním aktérem stává ten dědula, ovšem u pokladny jsme to ještě netušili.
Vyšli jsme ven, nasedli do safírového Fordíka (to je taky auto, neustále na něm něco nefunguje - jakmile se spraví jedna věc, pokazí se další), uspořádávali tašky a najednou jsme zaslechli ránu. Nejdřív jsem si řekl, že v tom má zase prsty malý Rytmus, který se rozvaloval se svým kamarádíčkem na schodech, ale o nějakou tu vteřinu později jsem zjistil, že to s ním vyjímečně nesouvisí a rána nepochází ze schodů, nýbrž od žlutého auta zaparkovaného za námi. Otočil jsem se tam ve chvíli, kdy se z místa činu pokoušela ujet taková velká stříbrná kára s německou poznávačkou. Asi už je vám jasné, že ten Němčour do toho žlutého auta naboural. Ve stejném okamžiku, jako jsem zaregistroval ohromnou promáčklinu, vyběhl z Texpressu jakýsi vyděšený chlapík. Působil dojmem, jako by měl dostat každou chvíli tachykardii, a to se k němu ještě hnala mamka se slovy: "To je vaše auto?" Nebylo jeho. Po dlouhém pátrání jsme přišli na to, že patří nějaké ženě. Ten chlapík ji doslova vytáhl ven a zhrozeně ukazoval, co Němčour provedl. V tu chvíli jsme však už znali viníkovu tvář - ano, byl to ten dědula, který před námi stál ve frontě a poučoval malého Rytmuse, jak má koloběžku správně postavit, aby nespadla. Ten má opravdu hodně co poučovat o dopravních prostředcích. Ještě ke všemu si zaparkoval tak blbě, že jsme nemohli vyjet, takže jsme ho museli ještě vyrušit z bouřlivého rozhovoru s poškozenou, aby nám laskavě uhnul. Žena mezitím zlostně pomlaskávala - ani se jí nedivím - a můj taťka mezi zuby a nadávkami cedil větu "To je vrchol!" Ven vyběhla i prodavačka a nakonec se u schodiště shromáždili všichni nakupující.
Lidi jsou tak nepozorní ... a jsou tak hloupí ... A proto nerad jezdím nakupovat do Texpressu, vždycky tam potkáme někoho, kdo není úplně normální.

Viděli jste, jak kvetou fíky?