BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Srpen 2011

Fotky z Maloviček

30. srpna 2011 v 21:31 | Fender |  Fotografie
Včera jsem ve svém zamindrákovaném článku vyhrožoval, že co nejdříve přidám i nějakou tu obrazovou dokumentaci - aneb fotky. Vlastně bych vás mohl odkázat na fotky z loňska, protože okolí malovičské chatky se zase tak rychle němění, ale je tu jeden pádný důvod, proč jsem to neudělal - to nebe. To se mění. A ačkoliv jsem vloni oblohu fotil také, rozhodně jsem nezaznamenal ani trochu podobné úkazy.

Začnu ale zlehka a uvedu vás do Maloviček přes naši zahrádku ...

Když se vám zachtělo mě obdarovat ...

30. srpna 2011 v 1:00 | Fender |  Ocenění pro mě
Bylo nebylo, našel jsem u sebe v počítači pár cen, převážně diplomů, které jsem posbíral a ještě je nezveřejnil, ačkoliv některým už bezpochyby táhne na první rok existence.
Tak je sem konečně dávám, abych se pochlubil, koneckonců nemá smysl je skladovat donekonečna.

Místo, kde ptáci nikdy nespí

29. srpna 2011 v 16:58 | Fender |  Zážitky
V minulém článku jsem se vyděkoval (všimli jste si už, že většina nových paskvilů je tvořena předponou vy- ?) nejméně na měsíc dopředu, ale hlavně jsem se s vámi narychlo rozloučil, protože jsem odjel na chatu - do Maloviček. Psal jsem, že se tam ani trochu netěším kvůli tomu všudypřítomnému vlezlému vedru, a nadával jsem, jak to tam bude otravné (samozřejmě skrytě). Křivdil jsem Malovičkám. Představa, že budu téměř celý týden čelit své tetě a sestřence, mě nijak neuklidňovala, ale vlastně jsem byl v rozpacích zbytečně. Ona sestřenka, Pražanda, veškerou dotěrnost zanechala u svého milého tam kdesi u Václaváku a do jižních Čech si přivezla pouze to nejdůležitější: takt a otázky ke zkouškám. Nevyhl jsem se sice otázkám o tanečních, které na mě směřovala, nicméně měla pochopení a předvedla mi, s čím si při jakékoliv taneční zábavě vystačil ten její: lahváče - škrtím hada - velkou krabici - vyhlížím kapitána. Jsem zvědav, jak s těmito tanečními kreacemi uspěji.

Ale abych to vzal od začátku.
Prázdninový výlet do Maloviček se pro nás stal už tradicí - a opravdu pěknou tradicí, protože my se nikdy jindy jen tak k bazénu nedostaneme. V minulém článku jsem vlastně psal, že bazén je rozbitý, že? No, tak už není. Vážně jsem měl obavy, jak tam to vedro přežiji i bez chladivé vody, ale nakonec všechny nouzové plány byly zbytečné. Vyšli jsme tedy vstříc křišťálově čisté vodě, která byla kupodivu náherně modrá. Proč kupodivu? No, vloni totiž byla celá zelená. Ke konci už ani nebyla kalná, ale byla zelená. Velmi.

Asi vám sem nedám přesný rozpis všech dnů, který by vás stejně nezajímal, protože se mi všechny slívají do sebe. Každý totiž probíhal velice podobně: seriál - bazén - seriál - bazén - stolní hry - seriál - stolní hry - sezení venku. To venkovní večerní posezení mě vždycky bavilo asi nejvíc, právě při něm mě totiž sestřenka učila lahváče a další tanečky, ale také jsme probrali, co se kde událo nového. A já zjistil, jak málo o naší rodině vím - respektive, jak málo vím o vztazích rodinných příslušníků. Vlastně s nikým nejsem ani v kontaktu.

Tak si říkám, kolik lidí asi tento článek bude číst? Kolika z nich se zalíbí? Kdo u něj vydrží? Kdo ho přečte celý? Kdo ho přečte aspoň do půlky? Proč mě to teď napadá? To bude tím, že se mi nelíbí, jakým stylem píšu. Našel jsem si loňský článek z Maloviček, který byl vtipný a měl jiskru. Co má tenhle? Má jen neskutečně velkou schopnost unudit k smrti. Nudí i mě. Já už asi neumím pořádně psát. Nepíšu už básně, nepíšu povídky a mé vlastní články se mi také nelíbí - poslední kvalitní články, které jsem napsal, byly ty z Osvětimi, a to už je sakra dávno. Nedochází mi inspiraci, mám jí hodně, ale už asi ztrácím smysl pro humor. Nedokážu už určit, co je vkusné a co ne. Má smysl pokračovat v blogování? Však tento blog žije jen ze své bývalé slávy, kterou získal, když jeho majitel dokázal brát věci s nadhledem. Ale to já už nedokážu. Beru všechno hrozně vážně a to mě štve. Lidi, neberte nikdy nic vážně, ne tak, jako já - ztratíte chuť ke všemu, ztratíte nadhled.

A co já ještě můžu k Malovičkám napsat? Vlastně toho bylo hodně, ale dokážu to já popsat tak, aby vás to zaujalo? Nevěřím tomu. Ale dobrá, navážu, jako by se nic nestalo ...

Má mamka se učí řídit, psal jsem to v nějakém článku asi před rokem, stále to neumí a stále to zkouší. Ale ne moc vytrvale, bojí se totiž, že když vyjede do ulic, vyřítí se proti ní přinejmenším flotila kombajnů a nebo alespoň nějaký pomatený cyklista, kterého by smetla. Zůstalo tedy u každotýdenního objíždění kravína a ani v Malovičkách tuto činnost nepřerušila - kravín tam ostatně je a dost velký. Ale ona jela kolem rybníka! Rybníka, chápete to? Divím se, že neměla strach, že auto utopí.

Teď mě můj článek baví ještě méně. Začaly Čarodějky, to je takový ten popový seriál. Proč popový? Protože ten ideální svět je celý takový světlý, to dobro je zkrátka to barevné, plné třpytek, plné růžové, plné lásky ... A to podsvětí? Démoni, co v podsvětí žijí, vypadají, jako by si odběhli z Mástru. Ten seriál prostě diskriminuje metalisty a to samé Sabrina, bože, to je taky hloupost. Ne, ona je hloupá. Čarodějky působí aspoň jako přirození lidé, Sabrina je mix mezi Hannou Montanou, Ivetou Bartošovou a nějakou Juanitou z telenovely.


Těžko si dokážu představit téma, které souvisí s Malovičkami méně. No, vlastně by se pár věcí ještě našlo, ale já je hledat nechci, protože by to bylo jen další zdržení, další prodloužení, další nuda v mém článku. Já nevím, co to se mnou dneska je, asi mám mindrák. A to mám Malovičky tak rád, to jsem se do nich tak těšil a těšil jsem se i na to, až vám o nich povyprávím - ale nejde to.

Vlastně je jedno malovičské téma, které je věčné a nepřestane mě bavit nikdy ... Obloha. To nebe tam! Ne jen noční, ačkoliv tak jasný Velký vůz už jsem dlouho neviděl. Nejvíc mě však baví ty západy slunce tam. Ty jsou nejkrásnější. Vloni mi fotka západu slunce tam pomohla ve fotografické soutěži, letos v žádné nejsem a říkám si, že je to jediná škoda. Těším se na to, až vám sem dám fotky - nejspíš to bude zítra. Vážně jsem z nich nadšen. Však uvidíte sami.

Malovičky ... vloni jsem o nich napsal článek, který se jmenoval Místo, kde se měsíc ztrácí. Stále si na tom trvám, noční nebe tam sice je poseto hvězdami, ale měsíc jsem tam nikdy nezahlédl. Nikdy. Letos jsem Malovičky pojmenoval méně poetičtěji, ale stejně pravdivě. Znáte ten horor Ptáci? Tak jsem si v Malovičkách chvílema přišel. Ptáci pořádali ohromné nálety na naši chatu a na okolní pole. I na kravín. Nebe bylo vždy modré a náhle se ozval ševel a na chatu a okolí dopadl stín, ptáci přiletěli. Taková velká hejna, to jsem nikdy neviděl. A furt ... neustále další a další nálety. A v noci to jejich neutichající švitoření. Nikdy nezmlkli.


Myslím, že už vám nějak nemám co nabídnout.
Pokud chcete trochu optimičtější článek, přečtěte si ten z minulého roku --> tady
Pokud se chcete pokochat pohledem na loňské fotky, taky máte tu možnost --> tady

Návštěvnost??? Řeší to někdo?

23. srpna 2011 v 15:37 | Fender |  Oznámení a upozornění
Jestli si dobře vzpomínám, nikdy jsem u sebe na blogu nezveřejnil žádný článek týkající se návštěvnosti, tedy až na jeden, ve kterém jsem se na začátku v úvodu chlubil svými rekordy (118 lidí za den a 136 komentářů u jednoho článku za dva dny). Nedávno jsem na něj narazil, když jsem si pročítal svou blogovou historii. Vážně mě baví probírat se starými zážitky a starými statistikami, tak mě napadlo, že bych mohl zveřejnit něco, co mě vážně nadchlo ...

Vždy mi byli odporní lidé, kteří spamovali, aby měli co nejvyšší návštěvnost, a pak o tom psali na blog. Jejich články se totiž střídaly vždy v tomto pořádku: fotka mě - fotka mě a mé nejlepší kamarádky - fotka mého oblíbeného oblečení - článek o módě - fotka mě - článek o nehtech - článek o kosmetice - fotka mě - fotka mě - nějaké grafické pokusy - fotka mě - návštěvnost!
Já sem nedávám ani jedno z toho.
Umím totiž své čtenáře umořit i jinak.
Ale tak si říkám, když se tak rád zaobírám minulostí a všemi statistikami zachycující důležité momenty v mé blogové historii, zveřejním návštěvnost v posledních dnech ...

Kdysi dávno mi na blog denně zašlo 70 někdy i 90 lidí - a já z toho šílel jak malý. No popravdě, kdo ne (jasně, ty spamerky, co mají denně 600 rozzuřených návštěvníků). Ale pak jsem s blogem přestal ... asi na měsíc či na dva. Bral jsem ho jako povinnost a proto mě přestal bavit. Teď jsem se vrátil. Zvedal jsem návštěvnost z dvaceti (těm dvaceti lidem, kteří sem chodili každý den v době mé neaktivity, jsem nesmírně vděčný a tímto jim děkuji) na čtyřicet ... na padesát. Ano, u padesátky se to seklo, ale já byl zase nadšený jak malý (už si někdo z vás všiml, jak odporné spojení to ve skutečnosti je?) - ale to vás asi nezajímá. Rekord to v žádném případě není (ani poloviční - no, téměř), ale já si toho vážím ... vážím si toho, že i po tak dlouhé době se našel někdo, kdo mě nezavrhl, kdo je ochotný se se mnou dál bavit, kdo mi nepřestal věřit ...

A pak ...

28. července: 73
(v době mezi tím se mi zobrazovaly samé nuly)
1. srpna: 69
2. srpna: 50
3. srpna: 66
4. srpna: 77
5. srpna: 66
6. srpna: 52
7. srpna: 50
8. srpna: 70

Lidi, vy vážně víte, jak mě potěšit. :D
To vás to u mě tak baví?
To se vám tu tolik líbí?
Děkuji vám ...

10. srpna: 63
11. srpna: 86
12. srpna: 77
13. srpna: 58
14. srpna: 62
15. srpna: 50

Já vím, že vás to asi vůbec nezajímá, však je to spíš taková statistika pro mě, ale chci, abyste věděli, že si toho moc vážím.
Ani nevím, co vás sem tolik přitahuje (možná máte vysoké očekávání a odcházíte zklamaní, to bych byl nerad), ale v neděli vás to sem přitahovalo asi hodně ...

21. srpna: 88 lidí
(rekord Nové éry)

No, každopádně, teď k praktičtější části článku. Jedu pryč, asi za půl hodiny. Jedu na chatu, kde by to bylo normálně skvělé, protože je tam bazén a v těhle vedrech ... Ale! Ale bazén je rozbitý a v těhle vedrech ... Já tam padnu. A přísahám, že se tam unudím k smrti. Dokonce jsem se už předem nabídl matce, že jí pomůžu s vařením, předpokládám, že to bude to největší vzrušení tam. No, vlastně dnes tam bude ještě teta a jedna ze sestřenek, takže bychoms i mohli zahrát Česko - budu excelovat svou nevědomostí, ale zase se dozvím něco nového (na hodinu, pak to zapomínám ...)

Takže se s vámi loučím, budete mi chybět víc, než kdy jindy, přeci jen, i když blog zanedbávám, je to jedna z aktivit, na které se můžu podílet - mám zkrátka tu možnost. Tam ta možnost nebude, takže asi jen budu plánovat velkou rekonstrukci, to bude absolutní vyvrcholení počátku Nové éry (to zní hezky ... tak vznešeně ...). Po návratu tedy očekávejte velkolepé překopání, protože tam budu mít na plánování asi opravdu hodně času.

Sbohem, mí drazí spolupřeživší.

Červeno-bílá vlna jménem Euro Shopper

18. srpna 2011 v 13:44 | Fender |  Výprdy naší zemičky
Před pár dny jsem se vrátil z Kájova; byl jsem tam, abych unikl výměně oken u nás doma. Podstatné ale je, že mě tam napadlo zřídit u mě na blogu novou rubriku a to sice takovou, která by se věnovala současnému dění v naší zemi. Doposud tuto rubriku zastávaly jiné, nespecializované, do kterých jsem strkal spolu s všeljakými zážitky své názory na to, jak se nám tady daří-nedaří, nyní jsem se rozhodl tyto připomínky a stížnosti uklidit tam, kam patří.

Mohlo vás napadnout, že do této rubriky budou nejčastěji přibývat stížnosti na vládu (což je pravda), dnes ale přicházím s něčím jiným.
Znáte prodejny Albert a Hypernova? Společnost Ahold, která je vede, přišla asi před rokem (či už před dvěma?) s nápadem zřídit jednotnou značku takovou, která pokryje všechny nejprodávanější položky - Euro Shopper. Hlásala, že vše od Euro Shopper bude levnější, přesto kvalitní. O kvalitě by se dalo spekulovat. Mají ale snad lidé na výběr? Počítalo se s tím, že Euro Shopper pokryje hodně položek, pravdou ale je, že nakonec pokryl téměř všechny položky a nenechal na trhu místo dalším značkám. V Albertu tedy už mnohdy nenajdete výrobky více značek, všechno je jednotně Euro Shopper. Lidé tedy možná (zdůrazňuji možná) nakupují levněji, ale ta kvalita! Četl jsem recenzi na ES, kde už nadpis hlásal "Umývání nádobí s levnými prostředky Euro Shopper se prodraží".
Já nevím, jestli ten, kdo to zaváděl, měl v hlavě piliny ... každopádně jsem vám stále nenapsal to nejhorší.

Víte, jak poznáte výrobek od Euro Shopper? Snadno - je celý červeno-bílý.
Rýže = červenobílá krabice
Mléko = červenobílá krabice
Mouka = červenobílý pytlík
Víte, jak je snadné přehmátnout se? Víte, že lidé, kteří hůř vidí, snad ani nemají mnohdy ponětí, co kupují?! Donedávna byla mouka rozdělována barevně - modrá, zelená, oranžová. Teď je samozřejmě celá červeno-bílá, druh poznáte pouze podle odstínu! Podle odstínu, chápete to? Stejný osud potkal mléko. Také bylo dříve rozlišováno barevně, ale teď? Každý druh je červenobílý, stejného odstínu dokonce, ten jediný rozdíl je v hlavě krávy. Ano - plnotučné mléko je takové, na kterém má kráva celou červenou hlavu, na polotučném má kráva hlavu jen na půl vybarvenou, no a kráva z odstředěného mléka je celá bílá - ale upřímně, bavilo by vás sledovat, jakou kupujete zrovna krávu?! Předpokládám, že má matka není jediný člověk, kterého to zmátlo.
Teď vám řeknu vtip závěrěm: Víte, jaký je rozdíl mezi mlékem od ES a rýží od ES? Žádný - ty krabice jsou stejné, jen na rýži je miska rýže a na mléku je kráva!
A teď jděte nakupovat, když nevidítě nablízko ...





Já vlastně zřídil tuto rubriku kvůli jednomu článku, jinému než o Euro Shopper. Když jsem byl v Kájově, viděl jsem v televizi reportáž, ve které spekulovali o legalizaci marihuany. Mně to bylo vždy více méně ukradené, sám ji pro zdravotní účely nepotřebuji a žádný bezmozečný vyhul též nejsem. V Kájově ale žijí lidé, kteří se rádi baví o čemkoliv, řeší vše, co mohou, a témata jim nikdy nedojdou. Tentokrát neřešili nic jiného než právě lékařskou marihuanu. Každý na to měl jiný názor. Ale to byly názory! S takovými jsem se ještě v životě nesetkal. Většina lidí vidí věc ze dvou stran - každý člověk si najde úplně jiné dvě strany. Když se pak tito lidé sejdou, utvoří desítky teorií. A o těch já chtěl původně psát. Ale udělám to jinak ... Chtěl bych ten článek ještě více rozvinout, proto se vás ptám kromě názoru na Euro Shopper i na názory na legalizaci lékařské marihuany.

MOONSPELL poodkrývají nové album

12. srpna 2011 v 19:00 | Fender |  Spark
Přednastaveno

Rozhodl jsem se, že vás v době mé nepřítomnosti budu krmit samými novinkami ze světa hudby. No, novinkami zrovna ne, Evanescence i Moonspell nová alba slibují už roky, až teď se však odhodlali k činům.


Evanescence: Album beze jména

11. srpna 2011 v 19:00 | Fender |  Spark
Přednastaveno

Když jsem se vrátil z Křemže, první, co jsem udělal, bylo to, že jsem si koupil Spark - konečně srpnový Spark! Díky němu jsem narazil na KYPCK, skupinu z Finska, která je nejspíš ještě více rusofilní než já, a na informaci, že Moonspell již brzy vydají nové album, které je rozděleno do dvou částí. Nejsou však jediní, kteří pro své fanoušky chystají nějakou tu senzaci. Po pětileté pauze se k tvorbě vrátili i Evanescence, kteří slibují nové album už vlastně téměř rok - nyní však nadchází skutečně čas vydání.


Křemže aneb ten městys, kde se NEVYRÁBÍ křemžská hořčice!

9. srpna 2011 v 22:08 | Naginy |  Zážitky
Před pár dny jsem se vrátil z Křemže a ano - trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se odhodlal k napsání článku. Nepozoruji na sobě takovéhle opoždění prvně, potřebuji zkrátka nechat určité věci uležet, než se o nich začnu rozepisovat. Vzpomínky na Křemži jsou už snad uležené dostatečně. A že jich bylo!
Začnu asi představením hlavních hrdinů tohoto zmateného příběhu; loni jsem všem vymyslel naprosto zcestné a šílené přezdívky, letos si je vymysleli sami. Takže vám představuji Skřítka splněných přání, Dohořínu, Vílu Zuběnku, Kozu Rózu a mě - Naginyho! K tomu, jak to vzniklo, se dostanu někdy později - doufejme.

Ještě upozorňuji, že rody přezdívek se ne vždy shodují se skutečným pohlavím, budu psát tedy vždy např. Víla Zuběnka byla a ne Víla Zuběnka byl v případě, že by šlo o kluka, ano? Prostě to berte s menší nadsázkou a představujte si pod touto postavou zkrátka jen vílu.

Tento příběh má počátky už v době dávné, v době před čtyřmi lety, když se sešla pětičlenná parta úplně odlišných názorů a odlišných povah v jedné třídě ...
Uvažujete velkorusky? Odkryji vám už zpočátku obrovské tajemství - tento článek bude prolínán politickými názory a výlevy, ale vyjímečně ne jen těmi mými, v Křemži jsme se na politickou vlnu naladili všichni. Vzpomněl jsem si na to díky ČT24, kde právě běží Rozpad SSSR, nejlepší pořad v úterý večer a ačkoliv mám Rusko a celou jeho historii rád, přijde mi to krapet ubohé dívat se večer na dokument! Proklínám všechny televizní programy! V Křemži jsem toto neřešil, Skřítek (ano, byli jsme u něj) totiž televizi nevlastní. Zvláštní přesvědčení, ne? Skřítek za to, zvlášť v předchozích letech, byl stíhán celou třídou a stával se terčem posměchu. Nám - ostatním čtyřem - to nikdy nijak nevadilo a musím uznat, že v Křemži je díky tomu úplně jiná atmosféra. Když to teď tak píši, vzpomínám si na Šangri-la. Vzpomínáte si taky? Pochybuji, psal jsem o tom v prvním Mástr-článku. Šangri-la znamená ráj či nebe, jmenovala se tak výstava zabývající se Tibetem, Indií a Bhútánem a proč že jsem si vybavil zrovna tohle? Vzpomněl jsem si na jednu věc: Tibet je chudá země, přesto je však tou nejbohatši. Má totiž čas, spoustu času a spoustu klidu, kterého je ve všech vyspělých zemích nedostatek. A to je ta souvislost mezi Šangri-la a Křemží. Víte, jaké tam bylo ticho? Řeknu vám to - ohromné (pokud nepočítáte řvaní cvrčků).

Křemže je vlastně jako celek poměrně velká vesnice - vlastně městys, já vím. Asi je tam, v centru, také poměrně rušno (určitě ne tak, jako je u nás), ale Skřítek bydlí v Pasíčkách, což je vlastně takový konec světa (poklidný konec Křemže obklopený lesem a loukou). Máme ve třídě dva Křemežťáky, kromě Skřítka ještě jednoho, kterému nikdo neřekne jinak než Vesničan či Vidlák. Víme totiž, jak moc ho to deptá; celé roky se nás snaží přesvědčit, že Křemže není vesnice, ale městys a bývala kdysi dokonce městem. My to nemyslíme ve zlém, vlastně to nemyslíme mnohdy ani trochu vážně, ale on evidentně ano. To proto je to tolik směšné. Vzpomínám si na scénu, která u nás ve třídě proběhla někdy v zimě, kdy Vesničan nedorazil; Ovčí Dědeček (ano, k tomu se taky dostaneme) začal vtipkovat, že v Křemži, v té malé vesnici, omezili jízdní řády kvůli vánici (venku ani nesněžilo) a Vesničan se musí prodírat sněhem pěšky. Poté, co mu Skřítek sněhovou teorii vyvrátil, začal spekulovat o tom, že Křemži obehnali ostnatým drátem (lidi, bylo to dávno předtím, než jsme začali probírat druhou světovou), aby nepustili vesničany do měst. Záhadou pak bylo, proč se dostal na svobodu Skřítek. Vysvětlením bylo, že Pasíčka jsou zkrátka něco jiného než Křemže ... a ano, je to něco jiného!

Každopádně to jsem odbočil.
V Pasíčkách nebyl skvělý jen ten klid, hlavní je vždy atmosféra a tudíž lidi. A počasí! V minulém roce neustále pršelo, až nás to ze stanů vyhnalo domů, kde jsme nemohli nic dělat. Tedy jak kdo. Parta bab se dívala na filmy se Zacem Efronem, kdežto normální lidi byli zcela vystrnaděni. Tentokrát tomu bylo jinak. Venku bylo krásně, tak jsme vyrazili na zahradu hrát karty. Problém byl, že každý uměl něco jiného. Já a Víla Zuběnka jsme se snažili naučit ostatní kanastu, Skřítek pak zase učil mě Bang! Někdy v posledních dnech jsme si oživovali autobus, ale u karet se taky nedá vydržet věčně. Znáte Osadníky z Katanu? Už když jsem byl v Pasíčkách prvně, ta hra mě něčím tak upoutala, že jsem se odhodlal vyrobit si doma vlastní verzi. Začal jsem taky u pouhého obilí, ovcí, dřeva, cihel a rudy, později jsem však přidělal i kartičky s vínem, tabákem a chmelem - tak vznikla hra Osadníci z Vizovic. Jen to chce dodělat ještě kartičky se švestkami.

Ale to jsem zase odbočil!
Musím to zkrátit, ony historky o tom, jak jsme se bavili a hráli hry tak zábavný nejsou, takže přejdu k tomu podstatnému - k politice. U toho poslední dobou končí většina mých článků. Ale proč?
Byla asi středa (nebo už čtvrtek?) a na stole se objevily noviny. Nic zvláštního, Dohořína v nich už listovala a Skřítek se smál Kalouskovi. A tehdy to začalo. Na úvodní straně MF DNES stál ohromný titulek "Abysme měli hezčí češtinu". A to víte, že už jsem k těm novinám nikoho jiného nepustil. Víte, co v tom článku bylo nejhorší? Vědomí, že už asi v roce 2013 se budou obnovovat Pravidla českého pravopisu. To znamená, že budou přijímána nová slova. Víte, která slova jsou nejžhavějšími kandidáty? Webhosting, homeworking, entertainment ... To jsou TYPICKY ČESKÁ SLOVA! Jsem vytočen, asi zase začnu pracovat na svém češtinářském blogu. Já nad tím projektem zlomil hůl s vědomím, že se o češtinu postará někdo jiný, protože já přece nikdy nic nezměnil, ale tohle je moc. Hodlá s tím někdo jako něco dělat? Už jsem přijal, že lidé mluví jak prasata, ale aby to bylo spisovné to ne!!

Každopádně debata o češtině nás přivedla na Evropskou Unii. Koza Róza začala propagovat připojení k Americe, my ostatní - realisté - jsme nadávali na to, že EU je vlastně jen nová diktatura. Diktují nám, co smíme vyvážet a co se smí vyvážet k nám! Dohořína (tedy myslím, že to byla Dohořína) pak přišla s teorií smazání dluhů Řecka. Na tom něco je - ten dluh se stejně jen prohlubuje všemi záchrannými balíčky, které Řecko stejně nikdy nezachrání, jen to ničí nás. Co je nám po zachraňování Řecka? Když neumí hospodařit, ať aspoň nežebrají po ostatních. To je jeden z důvodů, proč jsme tak chudý stát, za naše prachy si řecká vláda utírá zadky. A taky Brusel! Na tom, že v Bruselu jsou flákači jsme se taky shodli všichni. Víte, co by bylo nejlepší? Kdyby se Unie konečně rozpadla. Nechápu, proč mají státy neustále potřebu se spojovat, my nepotřebujeme být součástí takovéhleho celku, my potřebujeme volnost a nezávislost! Stejně je teď Unie už moc zamořená, když Brusel přijal Turecko, Rumunsko a tyhle státy ... Někdo v Pasíčkách vyprávěl, že Benelux hodlá nechat Unii padnout a spojení bude fungovat už jen mezi těmito třemi státy (Benelux = Belgie, Nizozemsko, Lucembursko). Kéž by! Těším se na pád Eura, ať je to ještě v době, kdy se k nám nedostane.

A takhle se z vyprávění o Křemži stal článek o politice!
A co že bylo s námi? Snídali jsme každé ráno buchty od maminek, hráli jsme hry a nadávali jsme na blbou druhou polovinu prázdnin. Ano - to je ta atmosféra Křemže.

Slíbil jsem vám vlastně ještě původ Skřítka splněných přání, Víly Zuběnky, Dohoříny, Kozy Rózy, Naginyho a Ovčího Dědečka, že? No ... to v příštím článku, nemůžu si za boha živého vzpomenout na přezdívky dvou lidí od nás ze třídy. Ach, jak já miluji tyhle přezdívky, většinou se odvíjející od pohádek (ehm - Naginy?) a vystihující nějakou vlastnost. Jakou vlastnost vystihuje Ovčí Dědeček nevím, ale líbí se mi to. A víte, co vystihuje Naginy? Víte, proč to píšu s tvrdým y? Doufám, že ne, jinak přijdete o překvapení ...


Masters of Rock 2011 7/7 - fotografie

2. srpna 2011 v 7:00 | Fender |  Festivaly
Až z toho pomalu mrazí, že už se blížíme konci ... co blížíme, tohle je konec! Už vás více nebudu otravovat svými nečitelně dlouhými články, už vám nebudu vnucovat své ankety, kterým nikdo nerozumí, už více neuvidíte fotky z Mástru ... už nebude nic.

Ale než přejdu k fotkám ze čtvrtého dne a připravím vás psychicky na to, co váš čeká, chtěl bych se vám všem omluvit za to, že nejsem zrovna nejaktivnější co se odpovědí na komentáře týče. Až do konce června jsem to mohl úspěšně svádět na školu, ale co teď ...? Víte, pravda je, že zase tolik zaměstnaný nejsem - ano, vydá to hodně energie napsat jeden článek a ještě víc energie to vydá, když do toho článku dávám fotky za pomoci nové galerie (už třetí článek, kdy si na ni stěžuji, rekord!), ale přeci jen bych vám nějaký ten čas vyhranit mohl, takhle to vypadá, že si prostě jedu s články podle svého rozpisu a na nikoho nehledím. Ale tak to není, mně vaše komentáře baví a zajímají - pokud jsou k věci. Nicméně dnes už vám asi přeci jen neodpovím ... a ani zítra ... a ani pozítří ... odjíždím do Křemže, dnes - v pondělí - balím a zítra už mě tu neuvidíte. Vlastně uvidíte tento článek, přednastavuji ho na úterý, ale je to jediný článek, který v době mé nepřítomnosti přibyde.

A teď k Mástru, vás to možná tak nebere, ale já chci ty fotky mít konečně zkrku!

Masters of Rock 2011 6/7 - fotografie

1. srpna 2011 v 11:00 | Fender |  Festivaly
Tento článek začínám psát v neděli, přesně v šest večer. Píši to sem jen tak pro zajímavost, abych věděl, na jak dlouho to zase bude. Ono přidávat fotky bylo vždy zdlouhavé, ale nikdy předtím neměla ta hloupá galerie aspoň vliv na internet celkově. Teď mi to tu spadává každou chvíli! Myslím, že nakonec tento článek přednastavím a přednastavím i ten poslední, protože v úterý odjíždím do Křemže. Na dlouho! Ani nevíte, jak se mi bude stýskat!
Ale teď k tomu, co v šestém Mástr-článku najdete ...