BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Květen 2011

Albert 5

23. května 2011 v 14:01 | Fender |  Novinky
Víte, tak dlouho, jak jsem nebyl na blogu, jsem nebyl ani na stránkách Johna. Přibyla tam nová interview ohledně nového turné, které však není objektem mého zájmu, protože je - jak už má Zombie ve zvyku - čistě americké. Evropa mu asi moc nevoní!
Prošvihl jsem také spoustu výhodných akcí a slev, které stejně vždy přecházím bez povšimnutí, protože s poštovným sem do České republiky by to stejně přesáhlo hodnotu původní ceny. Výhodné je to tedy jen pro USA a Kanadu - jak nezaujaté!

Podám tedy informaci o něčem, co už jsem zkoumal kdysi dávno, ale stále jsem vyčkával na vhodný okamžik, kdy o tom napsat článek. Nyní ten okamžik nastal.
Stalo se to, v co všichni fanoušci dlouhou dobu doufali ... Oficiální stránky změnily vzhled.


Proč je to ale tak významné? Asi jen málokdo z vás si vybavuje, jak to tam vypadalo předtím. Nic nesedělo a vypadlo to velice nepropracovaně. Největším problémem však byly barvy, které design stránek získal podle posledního Johnova alba The Art of Malice. Přijde mi, že toto album je celé takovým úletem - propracované, ale až moc. Nějak si ho troufám přirovnat k Petru Ševčíkovi ze SuperStar (SuperStar leze na mozek, nesledujte to!) - technicky je to album dokonalé, nicméně nebaví, není ničím výrazné a zajímavé. Obal je pak jen maličkostí. Ale už jsem jednou začal barvami, tak se k nim vrátím. Modrá a žlutá. Aneb barvy, které si každý hned spojí s metalem! Ale teď vážněji - Víte, co má ještě ve znaku modrou a žlutou? Albert! Byl jsem takto jednou na skladě Johnova zboží a prohlížel jsem si, jestli není zase nějaká nová aukce (divil bych se, kdyby ne, ten kytary ničí neustále - mimochodem, jedna právě probíhá a končí 29. května). O něco později přišla domů má mamka. Ona na blízko bez brýlí moc dobře nevidí, a tak, když ke mně přišla, zeptala se: "Hledáš, jestli nejsou v Albertu nové slevy?" Tehdy mi došlo, že volba modré a žluté byla nešťastnou volbou. Jsem tedy rád, že už se na to nemusím dívat a nikdo mě nepovažuje za Albert-maniaka.

Hund dich!

21. května 2011 v 15:36 | Fender |  Zážitky
Čím více času trávím na našem gymnáziu, tím více mi spolužáci přijdou jako parta debilů. Nemyslím to nyní ve významu, že jsou všichni zlí a špatní, myslím to tak, že jsou mimo. Ale kdo z gymplu by nebyl? Nebudu si na ně vylívat zlost - jednak jsem si slíbil, že už to neudělám, porotože to bylo opravdu dětinské, a jednak ani nechci. Samozřejmě, že jsou tam lidé, kteří mě nejspíš nepřestanou srát (nehrajeme si na ty americký zvyky, že kdo řekne sprosté slovo, musí vysolit nějakou tu kačku, že ne?), dokud neodmaturuji, ale těmi já se nyní vážně zabývat nechci - na to bude ještě času ... Tento článek píši spíš na odlehčení a pobavení. Chtěl jsem začít už včera, ale tak nějak jsem se u toho dusil smíchy. Ale nechci vás nějak zbytečně navnazovat, ono totiž vyprávění není nikdy tak zábavé, jako když u toho přímo jste.
Proč mi vlastně přijde, že v naší třídě je největší koncentrace mrkvoňů? Za to můžou třeba i jen maličkosti! Jen detaily! Co kdo řekne, jak se kdo zachová ... Například si vybavuji, jak spolužák při opravování testu z češtiny skočil učitelce do řeči se slovy "Lingvistický oříšek!" Zdá se mi nyní, že čeština vůbec nabízí nejvíce příležitostí pro takovéhle projevy. Jednou jsme probírali dvojhlásky - spíš opakovali, ale to je jedno (učitelka zapomíná často na to, že jsme v kvartě). Řešili jsme au. Každý hned vyrukoval s autem, automatem, aulou nebo aurou. Když ale přišlo na opravdu ČESKÁ slova obsahující tuto dvojhlásku, všichni mlčeli jak zařezaní. Jen jedna ruka váhavě vystřelila nahoru. Patřila mé spolužace, kterou už jsem zde také párkrát řešil, ale nač zmiňovat její jméno - to podstatné není. "Tys na něco přišla?" zeptala se učitelka, která sama měla s vymýšlením problémy. "No.. kauboj!"
Dobrá, tak si pamatujte, že nyní patří mezi TYPICKY ČESKÁ slova i slovo kauboj.
Od češtiny k občance.. to splývá. Navíc občanská výchova je o poznání nudnější než čeština - zásluhu na tom má především učitelka, která na nikoho neřve a nic neřeší. Takže ti dva, co sedí za mnou, mají potom dost času na to řešit, jestli má mrož kloaku. Už chápete, proč jsem začal od debilů? Chápu, že jistá úroveň demence je zdravá, ale nepřekračuje debata o tom, jak se rozmnožují mroži a jestli mají kloaku - mimo hodiny biologie -, už trochu mez? Ne? Tak k angličtině ... V dnešním světě je angličtina - bohužel - pro přežití velice důležitá (můj otec umí anglicky jen change a business a i v takovém normálním českém obchodě se s touto slovní zásobou mezi best price a sale ztrácí). Bez angličtiny si jen málokdo dokáže představit život, ale jak se taková angličtina vlastně dá naučit? Těžko. Když máte někdo za otce policajta a někdo se vás anglicky zeptá, jako co pracuje (což je opravdu velmi pravděpodobná situace), je slušnost, abyste mu také anglicky odpověděli, jako můj spolužák, který zapátral ve výrazech z češtiny (asi ho zmátly ty jeans nebo rádio) a po chvíli vyhrkl, že jeho otec je Polish! Což ale znamená, že je Polák.
Angličtina ale takto útočí i na němčinu (chudinka němčina). Řeknete si, že když jsou to oba germánské jazyky, je samozřejmé, že jsou tam některé výrazy totožné, ale tady nejde o shodu (jako třeba Band atd.), tady jde o výrazy, kterými jsou například Outfit a Styling. V naší cool učebnici němčiny, která se až nezdravě moc snaží vlézt pod kůži debilním (ano, nyní to myslím v tom zlém slova smyslu) puberťákům, jsem se dočetl o takových výrazech, které dnešní mládež používá, že jsem si pomalu přišel jako důchodce! Vážně - Styling nepoužívá ani ten největší magor ze třídy. Němci u mě zase jednou klesli (Rammsteini to vyrovnávají). No, pak se divím, že je němčina tak těžká, když je prolezlá angličtinou. Zrovna nedávno jsme psali test z němčiny. Často si radíme s těmi cvoky, kteří sedí za mnou a ve většině volného času řeší mrože nebo uhlíře (no, to až jindy). Tentokrát tomu nebylo jinak. V moment, kdy učitelka (Maggie ji trefně nazývá Jezinkou) ostře prohlásila, ať odložíme propisky a vybereme sešity, se ke mně při chaosu (který je u nás ve třídě stabilně vždy, když se nepíše, nebo se nekouká na film) naklonil jeden z těch zadních a zeptal se, jak se řekne PES. Odpověděl jsem mu, že Hund a jen jsem potlačoval smích. Pes se totiž bere při prvních lekcích. Hunda mu potvrdil i jeho spolusedící, tak rychle v sešitě cosi přeškrtal a rozběhl se k učitelce. Po chvíli se vrátil, opřel se o mou lavici a zeptal se: "Takže BEZ se řekne hund?" "Ptal ses na PSA!" odpověděl jsem mu a už jsem se opravdu chystal vyprsknout smíchy. "Ne, ty debile, na BEZ!" :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D Omlouvám se. Já se většinou takto smajlíkově neprojevuji, ale nyní jsem to ze sebe nějak dostat musel. Bože, to je idiot! A jemu nepřijde podezřelé, že to jeho BEZ zní německy úplně stejně jako PES. Začínal jsem ale v tu chvíli vážně pociťovat jisté výčitky, že jsem mu poradil špatně a chtěl jsem se omlouvat za svou hluchost, ale dostal mě jeho spolusedící, který jen pomalu a zcela vyrovnaně (takže suše, až nezúčastněně) pronesl, že se ptal doopravdy na PSA, ať tu z nás nedělá voly. No jo, při tom zmiňovaném chaosu je hold hluk. Po hodině za mnou ještě zašel s otázkou "A nedá mi za toho hunda pětku?" Myslím, že mu za pouhého hunda pětku nedá, ale nejspíš jí dojde, že se někoho ptal a ten někdo mu špatně rozuměl.
Takže drazí "ramštajňáci", žádné Ohne Dich, ale Hund Dich!

Za sebe i za Jezinku vám přeji příjemné odpoledne a obří koule ...

Dlouho po cestě prašný řemeny brašny řezaly jak štěrk ...

14. května 2011 v 11:36 | Fender |  Zážitky
Ulice byly pusté, zcela vylidněné. Po silnicích občas přejel nějaký reklamní vůz oznamující akce v Bauhausu prázdným chodníkům. Slunce pálilo a autobusy zastavovaly u zastávek, kde stálo ještě pár nervózních opozdilců, kteří neustále kontrolovali tikající hodiny. Bylo krátce po čtvrté - hokej začal.

Každý občan České republiky, který není zavřený v blázinci nebo není stíhán za vlastizradu, že tyto události nesleduje, si bezpochyby vzpomíná na loňské vítězství. Nostalgie. Letos se vítězi nestaneme. Včera jsme prohráli se Švédy. Byla to hořká porážka, která mě velice mrzí - je mi to líto, protože jsme celou tu dobu jeli bez porážky. Myslím, že jsme ukázali, že jsme se loni nestali mistry světa náhodou!
Opět jsem nesledoval zápas pozorně, protože jsem brouzdal po blogu, ale smutné a rezignované "Gól!", které zvolávali komentátoři vždy, když se ti žlutí ocitli u naší brány, jsem přeslechnout nemohl - tak bych rád!

Tento rok takovýto pohled už znovu nespatříme, ale stále máme šanci na bronz - a i to je nádherné. Čtvrté místo na mistrovství světa taky ujde, ale kov je kov!
A já už doufal, že kvůli mistrovství šoupnou Superstar! Tam to taky jde od desíti k pěti - doslova! Ta soutěž už měla dávno skončit, když vypadla Kolečkářová, která je tou jedinou pravdou Superstar.

Metal s Vámi!

Čím je hodnota disociační konstanty větší, tím je kyselina silnější!

11. května 2011 v 19:33 | Fender |  Oznámení a upozornění
Aneb jsem tady!
Sliboval jsem větší aktivitu, ale z důvodu jistých komplikací jsem to nemohl až doteď uskutečnit. Snad mě většina z Vás ještě nestihla nazvat lhářem, podvodníkem nebo ještě něčím horším, o čem ani spekulovat nechci.
Ohlížím se nyní za těmi dvěma měsíci, které jsem strávil mimo blog a říkám si, že jsem opravdu prošvihl spoustu věcí, o kterých bych Vám rád povyprávěl. Nejaktuálnější a nejživější z nich je nyní bezpochyby hokej. Přiznejte se, kdo z Vás dnes neslavil vítězství nad Amíky? Denně cestou do školy vídám auta s českými vlaječkami - hokej je nové národní šílenství, ale zdravé šílenství, které také podporuji - velmi!
Hokej ale není jedinou událostí, o které bych se zde nejradši rozepsal. Je jí i škola - ano, ta vždy. Jenže mým problémem je, že si věci většinou déle jak pár hodin nepamatuji, takže Vás už nebudu otravovat nevtipnými historkami, které bych si pro větši zvtipnění stejně přibarvil a začal Vás opět mistifikovat. Když říkám opět, narážím tak na jeden článek, ve kterém jsem se zmínil o tom, že přibarvuji opravdu rád. Tedy, alespoň myslím, že jsem o tom psal.
Ale ani má skleróza pro Vás tuším nebude tou nejatraktivnější záležitostí, takže přejdu zase někam jinam - k labuti. Ne, nebyl jsem na baletu, ani jsem nebyl žádné labutě krmit. Dokončil jsem ten svůj obraz, který jste po mě chtěli kdysi vidět. Vsadím se, že už se nepamatujete - ne, že by mi to vadilo!
Když si po sobě nyní svůj text tak čtu, musím se stejně přeci jenom vrátit k té škole - odpusťte. Samozřejmě, že se budu bavit o češtině. Co jiného byste ode mě chtěli, že? Řešili jsme nedávno novou tvoroslovbu (ano, já vím, že správně je to slovotvorba, ale toto slovo se pro nás stalo jakýmsi symbolem, stejně jako epozida), kterou jsem si připomněl tím svým zvtipněním. To asi není úplně normální slovo, že? Dlouho jsem byl odloučen od psaní, takže po mě nemůžete čekat zázraky. Ve škole také slohy nepíšeme - proč se otravovat s tréninkem a rozvojem slovní zásoby, že? Dvakrát za rok jedna kompozice stačí! Pff.. ne, mně ne! Ale zpět ke slovotvorbě. Nemůžu za to, ale neustále se mi vybavuje břinkotruhla (Klavier - ano, záměrně to píši německy) nebo čistonosoplena (kdo by řekl, že takový kapesník není českým slovem?!). Jsou to výrazy, nad kterými opravdu zůstává rozum stát - a to jsou to česká slova! Říkám si, že vedle angličtiny a němčiny je stejně velkým przitelem češtiny právě samotná čeština, která se jednou sama sežere. Nechci nyní vymýšlet destruktivní teorie, ale jen mě tak napadlo například slovo zazdít. Myslíte si, že v dnešní době zazdívají zedníci? Omyl, zazdívají ti, kteří hloupě nebo trapně odpoví na opravdu dobrou stěru. Nebo si myslíte, že luxusní jsou hotely pro boháče? Omyl, luxusní je nyní totiž vše, co je v pohodě, tudíž i já teoreticky bych podle slovníčku dnešních teenagerů byl luxusní - dík bohu, že to o mě zatím nikdo neřekl! Nutí mě to ale k zamyšlení, jestli vůbec lidem přijdu, že jsem v pohodě. Nejspíš ne, ale svými mindráky Vás taky zaplavovat nechci, takže se vrátím k češtině. Dnes při hodině se spolužák zarazil nad větou "Řekl, že moře je - což jsem věděl - trochu z ruky." Zarazily ho ty pomlčky, se kterými já - což jste bezpochyby postřehli - píši neustále. Češtinářka pak sáhodlouze vysvětlovala, že mohou nahradit v určité situaci čárky, ale on to zřejmě stejně nepochopil. Tak se ptám - je můj text s pomlčkami taky tak nesrozumitelný? Jestli ano, omlouvám se.

Ale teď zase jinam. Opravdu, dnes skáču z tématu na téma, jelikož mám málo času, chci vše shrnout do jednoho článku - hned. Jak jistě vítě, naposledy jsem zde měl zveřejněný nějaký rozcestník (mimochodem, rozcestníky tady nefungují, tak se nesnažte někam dostat, bylo by to zbytečný), ke kterému mi tuším přibyly nějaké komentáře. Lidi, já nevím, co jste mi psali, ale nikdy už mi nepiště k rozcestníkům - já to tam opravdu číst nechci. Vážně mě nenapadá, co jste mi tam mohli psát - Jestli jsem už definitivně tu? No, když je jako poslední přidaný článek rozcestník, tak evidentně ne. Až nyní jsem definitivně tu, ale tuším, že dnes už Vám nestihnu odpovědět a zítra jdu do výtvarky. Tak se těším na pátečního sčucha. Přemýšlím nad slovy, která jsou významově podobná schůzi nebo srazu či setkání. Nejvíc jich je k nalezení asi v nespisovné a obecné češtině (třeba slezinu používám i já - a rád), ale ve spisovné či hovorové češtině? Nyní je to zase zaplavené mítinky a aktívy. To jen tak na zamyšlení. Synonyma jsou žhavým tématem a čeština jich nabízí požehnaně - jen zanikají. Dokážete si vůbec představit kolik synonym je například pro dům nebo pro červenou barvu? Zkuste popřemýšlet a v pátek zdar.

Jen ještě chci připomenout, že zaměření blogu se nijak výrazně nemění, zůstávám snad stále stejný a neustále budu přidávat ty samé hloupůstky, které Vás, doufám, baví číst.

Když už jsem u těch takzvaných pé-es-ek, nechodí mi sem nějaký fanoušek Evanescence hledající design? Jeden jsem sestrojil. Tuším, že o něj nijak velký zájem nebude, přeci jenom jsem se vracel k designotvorbě po dvou měsících, ale mám nějakou chuť propagovat svá nejnovější díla, ačkoli si dobře uvědomuji, že žádný prvotřídní grafik nejsem. Ale jednou jsem spoluadminem grafického blogu .. No, naleznete ho tady.

Adios, čest Kartágu, nashle (nashle .. to je taky výraz, zní to jak naschle, jako když naschlo seno) v pátek.