BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Únor 2011

Za češtinu!

25. února 2011 v 16:30 | Fender |  O jazyce
Včera jsem nestihl úplně všem odpovědět a to z prostého důvodu.. Pohrával jsem si totiž s jistou myšlenkou. Celý večer jsem ji obaloval dalšími nápady, až jsem si řekl, že radši její doladění nechám na vás, jelikož s mou hlavou bychom mohli nakonec ještě přijít na to, že jednoho dne pojedeme na Mars metrem, ačkoliv to s původní myšlenkou ani trošičku nesouvisí. Abychom ale mohli dospět k fázi obalovací, bylo by dobré, kdybyste tu myšlenku přijali.. A já si vskutku nejsem jistý, jestli to projde.
Převážná většina z vás ví, že jsem chodíval na seminář z českého jazyka. Víte to, protože jsem na to z jisté části hrdý a protože se tím rád pyšním. Naše semináře probíhaly vždy formou vyučování, ale o něco zábavnějšího a zajímavějšího vyučování, při kterém jsme dokázali během probírání přechodníků odběhnout k řešení toho, jaký světový jazyk je nejatraktivnější.
Možná už trochu víte, kam mířím. Když jsem tak brouzdal po blogu.cz, nalezl jsem mnohdy blogy lidí, kteří se o češtinu zajímali a kteří jí rozuměli povětšinou i více než já. Našel jsem blogy lidí, kteří se nebáli dát najevo svůj názor velice humornou, ale také inteligentní formou. A také jsem objevil pár blogů, jejichž majitelé třeba češtinu úplně neovládali, přesto ji však milovali. Všichni mají něco společného. Tou společnou věcí je odpor k hanitelům našeho mateřského jazyka, odpor k hrubkám v novinách, odpor ke stupidním projevům lidí, kteří by se měli umět vyjadřovat, odpor k anglicizmům a odpor k neustále upadající řeči vůbec.
Nyní už musí být zřejmé, co jsem chtěl navrhnout. Napadlo mě založit na blogu jakýsi seminář. Ne, nepřestávejte číst. Možná jsem měl začít tím, že by nešlo o žádné nudné vyučování, o žádné doplňování i/y, ani o žádné jiné gramatické špeky. Napadlo mě založit pro tento účel speciální blog, na který by dostali heslo všichni ti, kteří by se přihlásili s tím, že by byli ochotni přidávat články. Nyní bych asi měl konečně vysvětlit, co si tedy představuji jako náplň článků. Víte, celá tato akce má jeden skrytý podtext, který by se dal shrnout jedním slovem - všímání! Lidé, kteří by se do tohoto semináře přihlásili, by si museli (ne, i přes slovo "museli" toto není rozkaz, jde jen o fakt, který ze všeho přirozeně vyplyne) všímat více okolí, tím pádem by se i více zajímali o současné situace. Tím všímáním si myslím, že by se třeba jeden z přihlášených mohl zaměřit například na noviny, třeba na Blesk, který by pravidelně kupoval a pravidelně pročítal, a vytahoval z něj ty největší zajímavosti.. Ale vracím se k upozornění, že by šlo o seminář zaměřený na češtinu, takže by ani tak nešlo o obsah určitého článku v novinách, jako o styl, kterým je to psané. Nechci, abyste to brali tak, že kdyby se někdo přihlásil, určil bych mu "Ty se koukej sakra zaměřit na Blesk! Ty zase sleduj televizi, třeba Novu! A ty studuj mluvu puberťáků!", tak jsem to vůbec nemyslel. Nechal bych na každém, ať si vybere, co by se mu nejvíce zmlouvalo, co by se mu nejvíce líbilo. Ani by mi nemusel říkat, o čem hodlá kdo kdy psát, nechám se vždy rád čímkoliv překvapit. Představoval bych si to tak, že vždy jednou měsíčně by někdo přidal na ten seminární blog článek s prací, kterou by vypracoval za uplynulý měsíc. Na jakékoliv téma, které si sám vybere. Každoměsíční přidání článku by také nemuselo být povinné. Stane se, že se třeba člověk na něco zaměří, ale nestihne sehnat dostatek materiálu. Tady jde o to, abyste odpoutali své mysli od vnímání češtiny jako pouhého školního předmětu. Já bych vás nijak nehodnotil známkami (nemám na to ani oprávnění, však jsem psal, že jsou tu lidé, kteří češtině rozumí daleko více), stali bychom se spolupracovníky. Myslím, že takovým nejdůležitějším hodnocením pro každého ze semináře by se mohly stát komentáře lidí, kteří by se jakkoliv vyjádřili k tématu. Ano, předpokládám, že by se u každého článku rozvinulo takové fórum, protože čeština je vlastně celá o debatování.
Čtete stále? Dobrá, tak já přistoupím zase k dalšímu bodu. Ne, netěšte se, stále se to týká mého (mého je hodně špatný výraz, spíš by to bylo pro vás) semináře. Hodlám nyní přistoupit k formě článků. Nechci nikomu nakazovat délku, jen bych chtěl podotknout, že více než nějaké odborné informace všechny zajímají vlastní názory ostatních, tudíž bych uvítal úvahy, výklady, komentáře doplněné třeba i o úryvky z médií, ze kterých jste čerpali. Také by se to dalo, pokud by si někdo troufl, proložit s interview. Jak říkám, tohle bych nechal na vás stejně jako výběr témat. Například (tohle jsou jen příklady, nemusí to být přesně, ano?) poslouchání nejrůznějších rozhovorů v televizích i rádiích, čtení článků a jejich kritika (ano, kritiky se také nemusíte bát - ale nezapomeňte, že kritika nemusí být vždy záporná), poslechy rozhovorů lidí (ono to sice zavání neslušností, ale věřím, že rozhovory žádných masových vrahů by nikdo z vás nevyslechl), porovnávání češtiny dnes a kdysi, porovnávání češtiny s ostatními jazyky, zkoumání slangu určitých skupin, ale také by mohlo jít i o vlastní zážitky například z vyučovacích hodin. Myslím, že by nikdo také neprotestoval, kdyby občas někdo dohodil nějakou kulturní událost (např. výstava knih jistých českých autorů?). Literatura je vlastně další takové zajímavé odvětví, které by se též dalo zkoumat.. vlastně by se toho dalo zkoumat nehorázně moc, ale já vás tím vším nechci nyní přehlcovat. Má otázka zní, jestli byste, i přes mé chabé pokusy o vysvětlení plánu, který nikdo nakonec nemohl pochopit, šli do toho? ;)

Myslíš si, že když jsi hoper, tak jsi debil?! ... A máš pravdu!

23. února 2011 v 16:57 | Fender |  Zážitky
Dnešní nadpis opravdu výjmečně nemá nikoho urážet, jde jen o smutnou vzpomínku.. A nebo veselou? Teď už to jde těžko soudit.
Byl příjemný podzimní večer.. Ne, nebyl večer a ani nebyl podzim. Stalo se to cestou ze školy někdy před měsícem či před dvěma, ale je to můj příběh.. Bylo tedy opravdu krásně a já právě procházel s Maggie parkem. Nepředstavujte si ale park jako úhledné místečko plné zeleně, prolízaček pro šťastné dětičky a fontánek vystřikujících vodu několik metrů vysoko, nad jejichž krásou zůstává každý němě stát. Tento park - velice příhodně zřízený poblíž centra, kam se koncentruje většina škol v našem městě - však místo prolízaček zdobí jen pár laviček, ze kterých už dávno opadala všechna prkna. Nicméně natěrači stále umíněně setrvávají v potírání zbylých pahýlů kaštanovou barvou.. Jak příhodná barva. Vzpomínám si, že jako malý jsem tam v jednom kuse sbíral kaštany, tuším také, že jsem v tom vytrval až do mého nástupu na gymnázium, ale v té době už na mě při každoročním tradičním sběru všichni pokukovali mírně s obavami o mé duševní zdraví. Ale to jsem odbočil.. K prolízačkám patří děti a ke zbytkům laviček zase patří feťáci. Nechci všechny, kteří si dlouhou chvíli krátí líným vysedáváním, házet do jednoho pytle, neříkám, že náš park je obsypán samými zhulenci, ale postupem času si začínám myslet, že je to jejich ráj. Jak já rád tudy chodím ze školy! Každopádně když jsem šel s Maggie, nedbal jsem nějakého potencionálního nebezpečí ani nabídek jointů, jen jsme si dělali ze všeho legraci. Prošli jsme kolem fontány - ano, fontány, ty jsou v tom parku dvě. Jedna malá a jedna velká. Tu malou jsem snad viděl naposledy stříkat vodu, když mi bylo sedm. Od té doby se stala odpadkovým košem, protože je příhodně skrytá za keřem a nikdo se o ni nezajímá. Když jsem k ní v létě zavítal, jen jsem se divil, kolik dřívek od Mrožů v ní plave.Tu větší jsme překřtili ve slabé chvilce na Smrtonosnou, protože než jsme ji stihli obejít, spadlo do ní málem asi pět malých dětiček. No, z něčeho si ty prolízačky udělat musí.. - a zahnuli jsme do kaštanové áleje, na jejímž konci nás vesele vítala Pizza restaurace. Procházeli jsme samozřejmě zase kolem několika zjevů (nevím, jak lépe nazvat dědulu močícího do říčky lemující z jedné strany park, partičku blonďatých - peroxidních? - slečen v růžovém, které si musely za každým slovem patřičně zaječet, krále dredů, kteří si porovnávali svá hára a přetvářeli při tom češtinu na huhňaninu, a samozřejmě cikánskou rodinku, která si zabrala střed chodníku) a nemohli jsme si ke každému odpustit nějaký ten komentář. Vtu se před námi vynořila postava kýmající se ze strany na stranu s kalhoty kdesi.. no, měl on vůbec kalhoty? Vypadalo to jako souvislý pytel. Když se k nám pytlovitá postava přiblížila, napadly nás nejrůznější netolerantní myšlenky, které stavěly na teorii nadstylu (Možná vás zaráží až jakási podobnost s teorií nacistů, s teorií nadčlověka.. nesmíte se divit, právě jsme dobrali Hitlera.), a hned jsme si chtěli rýpnout, jenže v tom návalu myšlenek se nám nepodařilo vybrat tu nejvhodnější. Zatímco já řešil, jestli ho vůbec provokovat a nebo ho radši nechat být, Maggie měla dilema z toho, jestli mu řekne "Myslíš si, že když jsi hoper, tak jsi borec?" a nebo mu prostě oznámí, že je debil. Proč to nezmatlat dohromady, že..? Ale co mu pak odpovědět, když mu řeknete "Myslíš si, že když jsi hoper, tak jsi debil?" Zní to až povzbudivě, trochu jako heslo skupiny prohoperské, která pořádá terapie pro ztrápené vyznavače tohoto stylu. Nemám ve zvyku, urážet takto někoho, ale rozhodně nepatřím k lidem, kteří by podporovali šíření hip hopu. To Maggie každopádně taky ne, jak situaci zachránila, se můžete dočíst v nadpisu.
Je mi teď trochu smutno, když takto vzpomínám. Víte, já se s Maggie rozhádal.. i s Deinou.. vlastně s celou třídou. Popravdě se nijak nedivím, že mě nemají rádi, ale docela rád bych věděl proč.. proč teď tak náhle? Nejsem si vědom své chyby. Vždycky vím, co jsem udělal a co bych měl napravit ( taky vždycky vím, že to kvůli obtížné hrdosti neudělám), nyní jsem ale nějak mimo obraz. Není mi to ani líto, cítím se teď o dost volnější.. vlastně si uvědomuji, že bez přátelstkých závazků nemusíte nikomu lhát. Já nikdy nelžu, jen si rád vymýšlím. Přibarvuji si různé příběhy, aby zněly lépe, ale asi bych nedokázal nikomu lhát do očí o opravdu závažných věcech. Problém je, kde končí stupiditky, o kterých se lže každodeně (př.: "Dnes ti to sluší.."), a kde začínají vážné věci. Taky jde o takt a o to, koho si chcete udržet jako přítele. Vím, jaký typ lidí bych si určitě udržet nechtěl a Maggie i Deina dokonale odpovídají tomuto profilu. Ale jednou jsem se s nimi nějak spřátelil a mně se jakékoliv vztahy těžko spřetrhávají. Vlastně se vždycky začnu chovat jako svině, i když to tak v tu chvíli nechci, aby to mohl ukončit ten druhý, pak se budu dva dny trápit, jelikož budu muset zajet úplně do nového stereotypu. Věděli jste, že se ztrátou přátel přichází až nehorázně moc změn? Musíte přemýšlet, jak budete trávit volný čas, musíte si zajistit místo v jídelně vedle někoho jiného a musíte si zapamatovat rozvrh i zadání úkolů. (Dobrá, tadyto jsou negativa jen u takového toho přátelství, o kterém už dlouhou dobu víte, že z něj chcete vycouvat. Když přijdete o opravdového přítele, samozřejmě to bolí a řešení rozvrhu bude asi to poslední, na co budete myslet.) Je toho zkrátka hodně a to je důvod, proč jsem nedodržel slib z předchozího článku, kde jsem sliboval aktivitu již od pondělka.. Omlouvám se.
Tak si říkám, že je děsně těžké najít někoho, kdo by měl byť jen trošičku podobné zájmy jako já. Dnes jsem si v jídelně přisedl k Jarynovi (nu, snad nebude vadit, že ho zde jmenuji.. od té doby, co jsem zde byl svou třídou odporně napaden si radši dávám pozor) a ten se mě po chvíli zeptal, jak vlastně trávím volný čas, že si nedokáže vůbec představit, co asi tak dělám. Začal pak vyjmenovávat nejrůznější činnosti, které mu na mě sedí (od oživování mrtvol po zabíjení), ale i činnosti, které mu na mě nesedí vůbec (od paření na počítači po společenské tance), a zkoušel zjistit, jestli se alespoň v něčem strefil. Když jsem dožvýkal poslední sousto ukousnuté z prapodivně dlouhé hrušky (dlouhé a hubené hrušky jsou nepraktické), přestal jsem ho trápit a odpověděl jsem mu prostě, že chodím na výtvarku. Byl šokován. To jsem opravdu taková zrůda..? Jindy bych řekl, že mi to lichotí, ale nyní si tady (ne jen ve třídě, ale ve škole a v našem městě vůbec..) přijdu cizí a nechtěný. Nebudu se doprošovat, nebudu toužit po pozornosti, když mě nikdo nechce poslouchat, ale mrzí mě, že to tak je. Život prostě není fér...
Tím končí naše komedie, zlo prohrává a dobro žije ...

Pro všechny noční sůvy...

19. února 2011 v 22:40 | Fender |  Oznámení a upozornění
   Nepochybuji ani na vteřinu o tom, že mezi mými SB jsou samí vnímaví a inteligentní lidé, tudíž jste si všichni nepochybně všimli, že dobu delší, než dva týdny, jsem byl neaktivní. Ale proč? Odpověď je jednoduchá. Celé uplynulé týdny jsem seděl v tichu u počítače a předstíral, že nejsem vůbec nervózní. V této větě je důležitým to slovíčko "ticho". Filtr mého počítače odmítal filtrovat, tím pádem můj počítač nehučel, jako jindy, nýbrž zarytě mlčel, což mě znervózňovalo. Pro znervóznění jsem měl pádné důvody - vždy po dvaceti minutách od zapnutí internetu se mi počítač vypnul, nejspíš se přehřál, a vy všichni víte, že mé články a i komentáře bývají mnohdy tak trochu delší, a pro odpověď či jednoduché vysvětlení v článku mi méně, než dvacet minut, nestačí. Tudíž jsem "mlčel" jako můj počítač a hrál si na mrtvého brouka. Dělal jsem to tak, jelikož jsem opravdu nechtěl zažít onu situaci, kdy by mi vypadl počítač v půlce psaní kmentáře či článku. Ale nyní mám počítač nový.. nebo spíše starý, hodně starý, ale funguje. Nejsou zde žádné offici ani grafické programy a kvůli nízké kapacitě se je ani neopovažuji stáhnout. Našel jsem zde však jakési podezřelé ICQ. Vsadím se, že nebude moje, protože já si ICQ nikdy nezřizoval, ale podle stupidní přezdívky "Baryn" typuji, že půjde o ICQ sestřenky. Však já z ní vytáhnu heslo a Baryna si přivlastním, pokud se mi zde nepodaří rozjet Skype.. a to vypadá, že vskutku nepovede - už půl hodiny tvrdí, že "Přihlašuje", ale vidím na něm jasně, že to tak není. 
   Abych se odtrhl od vysvětlování mé nepřítomnosti, završím tuto část omluvou. Ano, velice mě mrzí, že jsem tu s vámi nebyl, že jsem vám neodpověděl a nemohl jsem vám nijak pomoci, když jste to potřebovali. Nejspíš jsem zklamal a to mě štve nejvíce. Snad tedy alespoń částečně pochopíte proč.
   Na všechny vaše komentáře, za které jsem samozřejmě rád, neberte to tak, že bych na vás chtěl kašlat, odpovím nejspíš zítra - buďto dopoledne a nebo později večer, dnes už u psaní opravdu usínám.. Mám za sebou totiž řešení fyzikální olympiády - je to důvod toho, proč jsem se neozval už dříve během dneška. Sakra, ani nevíte, jak jsem se na blog zase těšil.. a ano, měli jste pravdu, volky nevolky jsem to tu flákal, ale pokusím se to napravit.. Tak zatím, přeji dobrou noc a krásné sny.. :)

Vezměte mě třeba břitvou!

3. února 2011 v 15:42 | Fender |  Spark
Víte, co se stane, když v zápalu boje koupíte zlevněné lístky na Mástr, aniž byste to ještě promysleli, a následně si koupíte Spark? ŠOK! Zástava srdce, infarkt a zarážející zjištění.. České festivaly si přehazují hvězdy, jak to jenom jde. Interpret, který je jeden rok na Mástru, se automaticky následující rok objeví na Metalfestu a naopak. Proč se tedy divím..? Proč se divím, že Epica je na Metalfestu, když jsem zakoupil lístky na MoR?!

MoR x MF
Sabaton, Accept a Saxon samozřejmě vloni také vévodili Mástru.. A na druhou stranu Eluveitie si podmanili minulý rok Metalfest.. Škatulkování! Ale aspoň už vím, co mám kdy kde čekat.

Nechci být zklamaný z toho, že bych znovu neviděl Epicu, ale přesto jsem.. Přeci jen vystoupení Epici na Mástru nebylo bůh ví jak světoborné. Co když na Metalfestu zazáří a já u toho nebudu?

Na druhou stranu, na Mástru je daleko pestřejší výběr skupin. Na Metalfestu bych se asi naplno věnoval právě jen Epice a Arch Enemy, ale takto se můžu těšit na Oomph!, Eluveitie (lidi, tu mám problém.. Je TA Eluveitie či TI Eluveitie? Říkáte si, že je to maličkost, ale ono to vážně mnohdy brzdí konverzaci..) a zvědavý jsem i na Moonspell, Delain, Sireniu, Jiřího Schmitzera (který mě nedávno odrovnal Bynďou), Fleret, Tři Sestry, Guano Apes a Rhapsody of Fire či Finntroll, od kterých toho zatím mnoho neznám, ale mají v sobě něco, čím mě zaujali.. Delain mě tedy zaujali především tím, že na minulý MoR nakonec nepřiletěli, tak by mě zajímalo, jestli to letos dopadne jinak.
Zatraceně se už těším. :)

No a nyní z trochu jiného soudku.. opustím na chvíli festivaly a budu se věnovat jedné skupině, kterou jsem tuším objevil někdy na začátku minulého roku. Leaves' Eyes.
Ve Sparku jsem objevil takový zajímavý článek, ve kterém se Robert Čapek opovážil srovnávat zpěvačky, které působily ve stejných skupinách. Došlo i na srovnání Tarji Turunen a Anette Olzon, kde v závěru stojí dodatek, že tyhle dvě nelze porovnat. Taky se mi zdá. Ale více pozornosti budu věnovat srovnání Liv Kristine a Nell Sigland za Theatre of Tragedy.
"Liv má v hlase určitou jemnost a něhu, dovede výtečně předávat náladu skladby." - Dále pan Čapek poukazuje na kudrlinky, které jsou ve zpěvu Liv, a na pověst legendy, se kterou se nikdo nemůže měřit, kterou si Liv postupně vydobila. Myslím, že právě ta pověst nakonec rozhodla o vítězství Liv v tomto duelu. Nell sice vůbec neznám, ale pochybuji o tom, že by její hlas dokázal být ještě méně zajímavý než hlas Liv. Možná, že v něm má něhu a jemnost, ale nezdá se mi, že by dokázala nějak valně předávat atmosféru skladby nebo snad dokonce emoce. Je to jen takové chladné kníkání, které občas zabrousí do nějaké té výšky přes haldu neposlouchatelných kudrlinek. Možná je to ale jen můj zaujatý pohled skrze hudbu Leaves' Eyes, věřím, že ToT zněli úplně jinak, ale hlas Liv se zas tolik změnit nemohl. Ale když mi  ten bezduchý zvuk tak vadí, proč Leaves' Eyes vlastně poslouchám? Nejsem si jistý, tou hudbou to asi jen stěží bude. Ale je v tom nějaké neznámé kouzlo, něco, co mě nutí zajít znovu na youtube a pustit si Elegy. Z jakého je to vlastně alba? Vinland Saga? Doma mám jen Lovelorn, což je jejich prvotina. Třeba taky tím to bude, že se mi tvorba Leaves' Eyes tolik nelíbí, když pořádně znám jen jejich první album..O to víc by mě zajímalo jejich následující album, protože ta skupina v sobě něco má.. I když zatím absolutně netuším co.

Liv Kristine - My Destiny
Leaves' Eyes - Nordická dobrodružství pokračují na moři

'Rodinný podnik manželů Krullových opět šlape na plné obrátky a 22. dubna nám tak představí nové album Leaves' Eyes. Zpěvačka Liv Kristine už dříve prozradila, že tentokrát kapela daleko více do svých skladeb zapracovala vlivy severského folku a opět nebudou chybět ani skladby zpívané v její mateřské norštině. "Některé písničky si vyloženě žádaly témata zakořeněná v severské historii a kultuře, a tak abychom zachovali jejich jedinečnost, bylo také třeba, aby byly zpívány norsky," vysvětluje platinová diva, jak se obsah desky nazvané "Meredead" formoval. Kromě norštiny se na ní však objeví také texty psané jak v současné angličtině, tak ve staroangličtině. "Abych mohla takové texty psát, musela jsem se hlouběji ponořit do studia jazyka, gramatiky i výslovnosti. Nesmírně mě to však bavilo," dodává Liv. "Dovolila jsem si tentokrát více svobody, a tak je na 'Meredead' množství různých příběhů, ať už vycházejících ze skutečných událostí  nebo čistě smyšlených. Příběhů o chrabrých dobrodruzích, kteří skonali na moři, o jejich manželkách, o zlých čarodějkách, trojhlavých trollech, zakletých princeznách, mramorových sálech i krvežíznivých monstrech." Personálně se na novince poprvé v řadách kapely představí kytarista Sander van der Meer a bubeník Roland Navratil, které v loňském roce Alexander Krull naverboval rovněž do Atrocity.'

Řeknu vám, že jsem na to, zvlášť po takovém úvodu, zvědav. Třeba mě Leaves' Eyes nakopnou se svou novou deskou o něco více. Navíc, stále ještě jsem neslyšel nic z Njordu kromě singlu My Destiny, který mám již stažený. Myslím, že se tím prolíná vcelku zajímavý motiv, ale celkový nápad nakonec postrádá jakoukoliv dotaženost. Přeci jen opakovat neustále jen "My Destiny" občas prolnuté nějakou slokou, také není pro náročnějšího posluchače to pravé. Na druhou stranu se mi zdá, že skupina na Njordu výrazně přitvrdila, doufám tedy jen, že na Meredead v tom budou pokračovat a nevrátí se k Lovelorn-kořenům.


Meredead
Njord



















Mám takový dojem, že na Meredead je to prvně, kdy na obalu není sama Liv. Vypadá ale poměrně zajímavě.

Ve Sparku je toho hodně ke čtení. Článek o Leaves' Eyes se vlastně nachází těsně pod článkem o Lacuně Coil a vedlejší straně vévodí Whitesnake, pod kterými se v šedém boxu tísní článek o Cenách Břitva, které mají letos již své desáté výročí. Hlavní článek je o skupině Accept, která vloni ovládla Mástr, a rozhovory zde můžete najít s Korpiklaany, Destruction, Papa Roach, Sireniou a mnohými dalšími.
Takže jako vždy - doporučuji koupi.
Metal s vámi.