BLOG JE OFICIÁLNĚ POZASTAVEN, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ



Serpensortia

15. prosince 2013 v 13:35 | Fender |  Zážitky
Nechci nikomu tvrdit, že se vracím k blogování ... přeci jen jsem vždycky, když jsem s tou veselou novinkou přiběh naposledy, jakoby naschvál zmiznul. Ale ne záměrně, většinou to má své špatné důvody. Velmi špatné. Typu škola nebo práce. A ještě hůř, mnohdy oboje dohromady.
Tak fajn, teď mám své nejvytíženější období, musím shánět dárky a ještě k tomu psát seminárku, kterou bych měl odevzdat 22.12., ale světe div se, nějak na to nemám vůbec náladu. Vskutku podivný jev ... No a proto jsem konečně tady, že? Rozhod jsem se vypsat ze svého srdíčka a seznámit vás s tím, co se nově událo ... tedy nově ... vlastně bych mohl začít zářiovými zážitky, protože ze září tu mám jen dva články. Jsem se činil. No a z října vlastě jen jeden. A to ještě značně nenávistný nebo přinejmenším pochmurný. Jsem hold mačo. A víte, co je zde za listopad? Nic! Vůbec nic! Překonal jsem se. Popravdě, on prosinec nebude plodnější ... a leden už vůbec ne, protože budu muset zachraňovat známky. Letos mi o ně ale nějak vůbec nejde. Víte, všechno teď jde úplně mimo mě. Všechno je mi ukradené a nic nejsem schopen vnímat. To je tou inflací. Letos mě prvně minulo i veškeré dění na politické scéně. To je pro vás ale asi jedině dobře, protože jste nebyli nuceni číst tady mé složité konspirační teorie. Vlastně jich mám i tak v hlavě dost, ale do dalšího roku si dávám předsevzetí: netrápit vás s tím. A nejen s tím. A co se vlastně tedy stalo v září? Nevím, už si to nepamatuju. V září asi ani nebyl žádný koncert ... ovšem měl jsem narozeniny, osmnáctiny. To je magické číslo. Přitahuje k vám nezletilé blbečky, kteří by si s vámi hrooozně rádi zachlastali ... nebo spíš s vaší občankou. Haleluja.

Celkově se mi zdá, že jsem od září prozřel. Nemyslím si, že je to osmáctinama, spíš tím prostředím. Všechno se neustále zdražuje ... Víte, jaký já mám panický strach z inflace? Kdybyste četli Černý obelisk, pochopili byste mě. Na začátku knihy tam jeden dolar stál 30 000 marek a na konci už to byl jeden bilion marek. A to bylo v průběhu jednoho roku, prosím. Hádám, že u nás ten proces bude o něco pomaleší, ale věřím, že tak za deset let se dostaneme k bodu, kdy euro bude stát sto korun. Minimálně. Ale nechci být pesimista.
Co jsem měl na mysli tím prozřením? Tak například jsem po sedmi letech, co jsem u nás na škole, pochopil, jak se zachází s tamější kopírkou. Taky jsem si po sedmi letech uvědomil, jak fungují umyvadla ve školní jídelně. Aha! No co, je to komplikované. Celých těch sedm let jsme měli ta umyvadla za rozbitá, celá třída, a až teď před měsícem jsme viděli nějakýho kluka z vedlejší školy, jak s tím zachází. To je diskriminace, vsadím se, že na vedlejší škole mají v prvním ročníku speciální výuku zacházení s vybavením jídelny. Ale ne, u nás nic takového prostě být nemůže! Ředitel škudlí zarputile na všem - jen to se nezměnilo ... tedy škudlí na přínosných věcech, ani blbý hadr, sůl nebo písek neobětuje, aby zachránil pár nohou, které se v zimě jedna za druhou lámou na naší protiskluzové podlaze. Zato nám pořídil velkou obrazovku, na které se teď promítá na chodbě suplování. Jo, bez toho bychom fungovat nemohli. Díky, díky, Jardo! O to lepší to je, když máte ve třídě hackera, který hned v první den, co tam tu kraksnu dali, začal plánovat, jak se do ní nabourat. Hackovat známky už není tak krutopřísné, tohle vyvolá opravdový zmatek. Ale mně je to jedno. Nebo spíš se mi zdá, že to zas tak velká změna nebude, protože učitelé to suplování stejně nečtou a na suplované hodiny nechodí.
Po šesti letech (ano ano, na tohle jsem přišel už loni - jsem všímavý) jsem taky vykoumal, že máme ve škole posilovnu a sprchy. Tedy pseudoposilovnu, ale to nevadí, podstatné je, že ji máme. No u sprch by bylo možná i lepší, kdybychom je neměli. A tahle stejná myšlenka mě napadla i před měsícem na záchodech. Suverénně jsem vzal za kliku a ... upadla. No, moh jsem být rád, že to nebyly celé dveře, na to má naše třída obzvlášť štěstí. Ale to už jsem vám vyprávěl, jak jsme před pár lety vyrazili dveře do třídy, ne? Ze zdi. To bylo vlastně ještě na nižším gymplu ... asi ... Minimálně vím, že když jsme se na vyšším gymplu přesouvali do jiné třídy, škodolibě jsme se vysmívali těm, co po nás zdědili třídu původní. Nevím už opravdu, jestli měla tedy vyražené dveře ... nebo okno (i to u nás už proběhlo) nebo šlo o něco úplně jiného.
Abych se vrátil k těm záchodům, musím uznat, že tam poslední čtyři roky chodím opravdu rád. Kdysi tak neútulné sídlo se proměnilo v jakýsi 3D facebook. A nebo 4D facebook, ale já, byť jsem hyperčlověk, nerad beru čtvrtý rozměr v potaz. Čas všechno komplikuje. Tedy 3D facebook aneb prostor, kde se dozvíte, kdo aktuálně je školní "burák". Dobře, nejsme zas tak slušná škola, onen "burák" není tak úplně přímo "burák".
Prý dívčí záchody nejsou o moc lepší, ale tam se všechny pomluvy soustředí jen na dveře. Jo dveře, kdybychom tak nějaký měli ... Ne, zpět, to už přeháním. Naše škola je přeci skvostně zabezpečená. Až na to, že v celé republice byla asi vyhlášena hajzpapírová prohibice, jinak si ten nedostatek vysvětlit nedovedu. Že by nás snad ředitel nebyl schopen zaopatřt? Nesmysl!

Možná jste si také všimli, že zde mám nový design ... Som si nadělil. Chtěl jsem změnu už na narozeniny, ale ... pf ... já toho na narozeniny chtěl! Teď tu mám tedy vánoční změnu a k té rovnou připojuji přání příjemně strávených svátků.
Radši to zmiňuji už teď kdybych nebyl schopný se do Vánoc ještě ozvat. Ale já věřím, že takového 23.12. ještě přijdu ... ostatně, to už budu mít práci dopsanou (a když ne dopsanou, tak minimálně odeslanou :P ).

Mimochodem máme hezké téma týdne - Češi. Zdá se mi, že nejlepší článek, jaký lze na toto téma napsat, je právě nějaký zážitek, stížnost, vlastní úvaha nebo cosi na tento způsob. To přeci vypovídá o české povaze, či? Tedy pokud jste Češi a ne Slováci. Á, teď jsem dostal chuť přečíst si článek nějakýho Slováka právě na toto téma. Ale já mám slabé nervy, takže bych to asi nevydržel. Schválně, co bych asi napsal na téma "Slováci". Hm, asi bych raději pomlčel ... Jak vychvalování, tak hanobení jiných národů se mi příčí (pokud tedy nejde o Američany) a napsat něco ve stylu "nevím, národ jako každý jiný, prostě týpci v pohodě" mi přijde zbytečné. Ne, ne, já bych na to téma nic nenapsal. Ale být to v době nějakého hokejového utkání, kde by se naše dva národy utkaly, asi bych takhle nemlčel. No a z toho vyplývá to, co jsem naznačoval na začátku tohohle odstavce: záleží prostě na situaci, na tom, jak se kdo v daný moment zachová. A to, freundi, utváří povahu ... to a Dostojevského knihy.

To jsem si jen hrál na filosofa, vlastně si na něj poslední dobou hraju moc rád, mám tu sepsanou vskutku dlouhou řadu svých filosofických úvah. Ale nebudu to publikovat. Jedna z ztěch úvah totiž spočívá v tom, že filosof je vlastně úplně každý, a tudíž to není záruka kvality myšlenky. Nebo zpracování myšlenky. Víte vy vůbec, jak je těžké zpracovat myšlenku? Myslím, že velké zkušenosti s tím mají dělníci od nás ze školy. Svou poslední cedulí nám dali najevo, že opravdu není tak jednoduché zpracovat myšlenku. Tedy doufám, že to byl jejich počin a ne někoho od nás ze školy ... To by snad nebyl ani školník schopen napsat:



Veselé Vánoce, ty mrcho nevěrná!!
 

Povolební kocovina

26. října 2013 v 16:36 | Fender |  Výprdy naší zemičky
20.9. 2013 mi bylo osmnáct let. Asi jsem se s tím ještě nechlubil, tak vám to říkám teď. Nevnímám zatím žádnou podstatnou změnu - nepiju, nekouřím, do Erotic City jsem zatím taky neměl tu příležitost zajít ... Šel jsem ovšem volit. Můj záměr byl: ať nevyhrajou komunisti. Jinak mi bylo vcelku jedno, co za stranu budu volit ... ono to přeci nemůže dopadnout v žádném případě špatně, když nám všichni slibujou jen to nejlepší, samé snižování daní a zvyšování důchodů, prostě krása. Škoda, že je nutno to vnímat s jistým sarkasmem. Považuju už každý billboard za kreslený vtip z Trnky Brnky. Jó, Trnky Brnky - ani nevím, jestli to ještě vydávají.

Týden před volbami jsem vedl vášnivou debatu o volbách se svým otcem. Stal se z něj totiž zatrvzelý komunista. A to je kdysi nenáviděl ... A teď? Možná ho přesvědčilo to mýdlo, které červení rozdávali na svém mítinku. Takovým darem by si získali každého. Ale Hlavu vzhůru se vytasili taky s dobrou taktikou: rozdávali koláčky, propisky a balónky. Kdežto Strana svobodných občanů se zmohla jen na nějaké hloupé prospekty, pf.To je vyloženě pohrdání voličem.

Nakonec jsem se rozhodl volit Úsvit. Sice mi nedali žádné dárečky a hodlají bojovat proti věcem, které mě pálí asi nejmíň (nějaká korupce, co to v dnešní době je), ale zase věřím, že se Tomio opravdu o něco pokusí. Ne že něco zmůže, ale že se bude snažit. A snaha se cení. Byl jsem ovšem tak den i v rozpoložení, kdy jsem chtěl volit Korunu českou. To je strana přesně podle mého gusta. Většina z vás o ní ale nikdy dřív asi neslyšela ... Je to česká monarchistická strana. Ano, tito odvážlivci zde chtějí nastolit monarchii. Asi konstituční, ale i tak by to byl velký krok ... nevím kam, ale velký by byl. Tato strana má taky asi nejblíž k mé představě vlády tady. Vždycky jsem snil o absolutismu. Nakonec jsem přesto skončil u Tomia Okamury. Naši monarchistickou naději se totiž chystalo volit podle průzkumu zhruba 200 lidí z celé republiky maximálně. A tomu říkám vyhozený hlas.

25.10. jsem tedy s hlavou vztyčenou vyrazil na své první volby. Bylo to hrozné. Letos nám přesunuli totiž volební místnost do hospody - prostě Jihočeši, já nevím, co jsem čekal. Pravda, že jde o hospodu, maskovali, jak jen mohli. Třeba tím, že ji nazvali Družstevní dům. Aby ale sklidili bar, na to už s enezmohli. Aspoň ho osázeli květinami. Smrad piva to však nepřebilo. Zkrátka to bylo příjemné volební zázemí. A vůbec jsme se tam nemačkali ... vůůůbec ... my si totiž téměř lezli po hlavách, jen abychom mohli strčit tu obálku do urny. Jak jsem říkal, bylo to opravdu šílené. Ze všech stran mě obklopovali důchodci a mě bylo jasné, že ve většině obálek kolem se nachází list s KSČM. A to je ta bída.
Copak jste lidi tak blbí? To si vážně myslíte, že vám komunisti dají práci, když jste ji měli tehdy? Blbost. Dneska se všechno podřizuje EU a komunisti s tím nic nenadělají. Naší budoucností jsou ti, co nás buďto odtrhnou od EU nebo nám v rámci ní vyjednají speciální postavení nebo vyjednají celkový rozpad EU. Komunisti jsou ten nejhorší krok zpět. Následující roky budou krušné. Chce se mi brečet, když vidím ty výsledky .. komunisti třetí, Ano druhé, ČSSD první ... Kdo moh volit ČSSD? Copak se lidi nepoučili? Ne, já ztrácím víru v český národ. Hlavně kvůli ČSSD, protože vím, že komunisty volili především senilní staříci a cikáni. Hanba, hanba, hanba. Jsem znechucen.

Logyka

8. září 2013 v 13:45 | Fender |  Výprdy naší zemičky
Mám jednoho známého. Ten známý je dospělý muž, před několika lety se rozvedl se ženou, se kterou má dítě.
Tohle není žádný zamilovaný příběh ani povídka sledující tragické lidské osudy, nejde o nějakou smyšlenou historku, která vás má dojmout ... já tímto pouze poukazuji na to, jak správný je zdejší systém ...
Onen známý je nezaměstnaný a bere nějakou chabou podporu od sociálky (asi necelých 3500). Není to špatný člověk, žádný opilec ani výtržník, nikdy nikomu neublížil a z práce dobrovolně odešel, jenže to netušil, že se stane pro dnešní trh práce naprosto nepotřebným a možná až příliš starým (však kdo by si cenil zkušeností, že?), ale i přesto všechno nejvíc myslí právě na své dítě a veškeré peníze posílá jemu.
Jednou ho tak napadlo, že na sociálce uvede, že dluží na výživném. I když nedlužil. Plán to byl prakticky geniální, protože počítal s tím, že stát se zachová milosrdně a bude na dítě vydávat víc peněz. Jde vlastně trochu o podvod, ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy.
Sociálka však udělala pravý opak - mému známému peníze ještě zkrouhla zhruba na 2200. Dobře, říkali jsme si, že je to v pohodě - však proč by posílali prachy dlužníkovi? Lepší bude, když těch zbylých 1300 zašlou přímo matce s dítětem. Takhle kdyby to fungovalo, je to naprosto ideální. Sociálka samozřejmě nebude vyplácet tolik peněz někomu neukázněnému, kdo pravděpodobně prachy na výživné prochlastá nebo prohraje, takže je zašle rovnou k dítěti ...
Ale pozor! Náš milovaný stát na to má jaksi jiný názor. Děti jsou zbytečné, není třeba na ně platit - a že otec dluží? To je v pořádku, nevadí, jen ať se zadluží ještě víc, to dítě totiž nepotřebuje vůbec jíst a pít. Jen stát se potřebuje nacpávat, protože těch zbylých 1300 si nechává pro sebe! A matka s dítětem ať si chcípne nouzí, ať zdechnou v bídě, když se otec zadlužil ... hlavně že stát na tom vydělá!
Tohle není země s vhodnými podmínkami pro rodinu, systém se musí změnit!
Můj známý to nakonec vyřešil jednoduše. S matkou dítěte sepsal prohlášení, že všechny dluhy splatil, a tak mu peníze vrátili.
Když jsem se o tomhle ale doslechl, málem mě trefil šlak. Co je tohle zase za zatracenou logiku?! Budu zasílat peníze tomu, kdo se má dobře, ale když někdo trpí, vykašlu se na něj! Zřejmě jeho rodina už není pro stát tak dobrá ... zřejmě si to dítě nezaslouží šťastný život jako ostatní děti ... A nebo si v téhle zemi už nikdo nezaslouží šťastný život vůbec.
Tohle je jedna z věcí, které se musí změnit. Ne aby stát posílal zadluženému člověku nějaké nesmyslné statisíce, klidně ať přímo jemu ty příjmy zkrouhnou, protože sociálka se samozřejmě nemůže zabývat tím, PROČ dluží, ale ať ty zbylé peníze zašle zkrátka přímo k dítěti, však je to dluh na něm.
 


MOR 13: čtvrtek

1. září 2013 v 13:22 | Fender |  Festivaly
-dární!

Ano ano, je to tady, už jdu prudit, ale já si prostě nemůžu pomoct. Mástr (neboli Masters of Rock, což je zdejší nejlepší festival svého druhu - jen tak mimochodem) nám skončil (více než před měsícem, takže tento článek je trochu opožděný, ale copak to vadí?) a já opět přicházím s kraťoučkým shrnutím. Tentokrát vám však nelžu (aspoň v tomhle ne - heh :P), článek bude opravdu krátký (tedy na zdejší poměry ano)!

Jednak mě bolí ruce, abych smolil něco dlouhého, neboť tento skvost píšu po kouskách ve Zlíně vždy po návratu z areálu (a až to budu přepisovat do počítače má bolest prstů jistě nebude o nic méně aktuální a budu se chtít utlouct za tyhle dodatečné průpovídky - jo, to jsem uhád! Navíc to po sobě nemůžu ani přečíst!), ale hlavně jsem si uvědomil, že zbytečně dlouhých článků o MORu tu bylo až až a nebavily ani vás ani mě. Nebudu tedy ani rozvíjet naši cestu do Zlína - proběhla zkrátka v pohodě (až moc, nebyly ani výluky, haleluja). Tomu říkám štěstí, ale aby zapracovalo, když jsme si koupili los, to ne!


No nic, přistoupím k tomu čtvrtku. Nečekal jsem, že by mohl být nějak zvlášť zajímavý nebo něčím výjimečný, těšil jsem se prakticky jen na Arkonu a tu už jsem na Mástru jednou viděl. Snad jen kvůli tomu, že šlo o zahájení, jsme se podívali na FLERET a tehdy jsem si uvědomil, že jsem sakra na svým oblíbeným fesťáku a že to bude výjimečný!

S Flerety jsem si zazpíval, zajuchal (spíš to druhé) a když skončili, prodral jsem se do úplně první lajny, abych si počkal na Arkonu. Nepředstavujte si draní nijak drasticky (jen pár zpřelámaných nohou, vypíchlých očí a utržených prstů, jinak pohodička ... ne to samozřejmě kecám ... nebylo jich jen pár :P). Jenže mezi Fleretem a Arkonou byli ještě TROLLFEST. Říkal jsem si, že když jsem přetrpěl Thin Lizzy kvůli Withinům, zmáknu i opilé trolly. Ve skutečnosti to zas takové trpění nebylo. Pokud někdy pojedete na fest (koukám, že na papíře, z kterýho to přepisuju, mám napsáno "na fet" - na fet prosím nejezděte) a Trollfest tam budou hrát, doporučuji jít se na ně podívat (hlavně podívat ... a nebo si jít zakotlovat ... a koupit si žlutá tykadla), protože tihle týpci převlečení za čmeláky nebo včely (nebo nějaké jiné pruhované bodací bestie) opravdu stojí za to. Moc nevím, jak zní studiově, ale naživo je to masakr (a když na vás hupsne opilej čmelák - jo, jejich basák, nebo co to bylo, si vesele skočil do davu hned vedle mě, ne, nestěžuju si - a nebo jejich opilej fanda, tak je to pak masakr i doslova). Stále mluvíme ale o masakaru v tom nejlepším slova smyslu. Takováhle trollí energie je vážně nejlepší životabudič ... a když zahráli svou úpravu písně Toxic od Britney Spears, začal jsem věřit, že vtipnější skupinu neznám ... Proti ARKONĚ však stále byli slabý odvar.
Máša se tradičně přihnala v liščí kožešině a i když to jejich vystoupení bylo prakticky stejné jako to z roku 2011 (asi, kdo si má ty roky pamatovat), nestačil jsem žasnout. Celkově mě to strhlo víc než předloni (proč asi, protože jsi toho víc znal, ty debile) a nakonec jsem vycházel s vykřičenými hlasivkami a totálně dezorientovaný (ale v tomhle stavu já se z davu vymotávám vždycky).
Ovšem dostal mě jeden zapálený fanda - bezpochyby ten nejskalnější - který po celou dobu hrdě skandoval "Arakona" místo "Arkona" a že je něco špatně si uvědomil až v půlce jejich vystoupení. Proč ne. Když někdo může z Vifin temptejšn udělat Vinin tenktejťn, možný je už všechno ...

O pauzách mezi jednotlivými koncerty jsem se bavil s nějakou bandou z Vrchlabí, která spřádala plány, jak v neděli hodí po Tobiasovi (to je taková fajnovka, která potřebuje keramické WC .. totiž zpěvák Avantasii) plyšového krtka. Šlo o alternativní řešení, protože Avanta neměla podpisovku (ještěže jsem stihnul fajnovkův podpis loni). Plány na to, jak správně hodit krtka, nám tedy zpříjemňovaly dlouhé prostoje (dobře, nejsou zas tak dlouhé, ale rozjetému fanouškovi se nezavděčíte ani nějakými patnácti minutami).

Mástr však prošel jednou drastickou změnou: hlavním sponzorem se stal Radegast. A všechno bylo rázem zelené. Ne že by mi zelená nějak vadila, jde spíš o to, že hlavnímu sponzorovi neustále odevšad pouští reklamy. A Radegastova "poslední kapka" rozhodně není to, na co jsem se těšil. Celý rok jsem cvičil hlasivky, ať si můžu zazpívat Jelínkovo "René, já a Rudolf chodíváme na golf" a ti zrádci to tam ani jednu nezahráli. A v minulých letech to tam vyřvávalo furt. Vím, že je to detail, ale i tak se mi po Reném s Rudolfem nesmírně stýskalo.

No, z areálu jsme se definitivně vypakovali až po PRIMAL FEAR. Popravdě mě bavili asi tolik jako Nightwish. Takže nebavili. Zpěvák má sice relativně dobrý hlas (který neustále trénoval prozpěvováním slov typu "Áááááááhoj" a nebo "pííííííííívo"), ale stejně jako Anette neumí pracovat s davem - a to ani se svými kytaristy, které k sobě neustále přivolýval. Nezdálo se mi, že by je to nějak těšilo. Z písniček jsem znal jen jednu a to ještě takovou utahanou, na kterou se nedalo řádně zapařit. Po Arkoně by mi přišel ale asi každý slabý. Navíc začalo pršet.

Dýl jsme tam nezůstávali, protože jsme vázaní na vlaky .. Dobře, ono by to šlo jet tím dalším, ale vystoupen Leningrad Cowboys bych ani tak neviděl celé ....

Fotky ze čtvrtka nemám ... Arkonu jsem totiž už jednou fotil a nikoho jiného jsem zvěčněného nepotřeboval mít. Celkově jsem fotil méně, protože koncert je rozhodně lepší naživo než skrz hledáček. A navíc mi sekuriťák nedovolil vzít si do areálu zrcadlovku ... ale to je detail ... mně to vůbec nevadí ... Ježiš, to byl ale HAJZL! Jak se opovažuje zakazovat mi tam nosit zrcadlovku. Že prý "je to moc profi", ale že se tam s tím producíroval každý druhý, to už mu bylo jedno, jen já jsem mu nevoněl! Prý profi ... a on na netu určitě pozná, která fotka pochází z jakého foťáku ... No v pátek jsme si na tohohle konkrétního sekuriťáka už dávali bacha a šli jsme kolem jiného - světe div se, tomu zrcadlovka nevadila.

Dobře, nakonec to zas tak krátký není, ale snažil jsem se ... na papíře i to vyšlo na jednu A4, takže to vypadalo krátce ...
Tak tedy zatím zdar!

Symfonie noci

30. srpna 2013 v 23:12 | Fender |  Mé básně
Leaves' Eyes vydávají nové album. Ale to většinu z vás tuším nechá nanejvýš chladnou, takže sáhodlouhé povídání o tomto díle si nechám na někdy jindy ... třeba na prosinec ... to má totiž album údajně už i vyjít, takže přihodím recenzi .. kterou si asi stejně nikdo nepřečte, ale tvařme se optimisticky.

Důvod, proč začínám článek zmateným bleptáním o jakémsi prosincovém albu nějaké hrozně dárk a ívl grupy, kterou nikdo z vás nezná, je prostý. Zveřejnili totiž konečně obal toho nové skvostu ... no skvostu, to teprv uvidíme. Faktem je, že obal se opravdu tváří slibně, nicméně tomu horlivému ujišťování, že "tenhle kousek bude zatím to nejtvrdší a nejlepší, co skupina kdy vydala", nevěřím. Známe hlasové kvality jejich zpěvačky ... ale dobře, dobře, slíbil jsem, že tohle si nechám na někdy jindy, takže přejdu k tomu podstatnému ...

Napsal jsem básničku: Až dnes bude večeře, vytáhnu tě do keře, vytrhám ti kadeře. Ne, přiznávám, zas takhle kreativní nejsem, tohle jsem ukrad z Novýho Muniše. Nemohu se měřit s poníkem Járou, ale přeci jen vám tady ten svůj epos předvedu. A proč jsem začal tak komplikovaně přes Leaves' Eyes? Protože mě k jeho napsání inspiroval právě tento obal:


... a vlastní život, ovšem to je dlouhý příběh.

Pravda, když jsem takhle Liv (jo, to je ta blondýna uprostřed, jejich zpěvačka) spatřil prvně, vířily mi jistou dobu hlavou i jiné myšlenky (skupina opravdu našla způsob, jak zaujmout), ale ty by nebyly publikovatelné, takže přejdu k věci:

Symfonie Noci


Když ztratíš se v temnotě,
je to tak navždy,
oběti vraždy
i démoni povstanou.
Prožerou mozek,
zchvátí tvé srdce,
čapnou za ruce,
a chystaj mstu prohnanou.

Když vrátíš se na světlo,
už nejsi úplný,
měsíc je záludný,
on ukrad ti duši.
Úsvit je dočasný,
srdce je ztracené,
sny navždy zmařené.
Kdo moh by to tušit?

Jo, všechno zlé zanechá stopu ... Na druhou stranu, on i ten dočasný úsvit stojí za to žít ... Obavy mám jen z jedné věci: že tahle má básnička bude daleko emocionálnější, temnější, napínavější a drsnější než celé album Leaves' Eyes. Ale třeba překvapí, držím jim palce.

Připomíná mi to, že jsem vám ještě nevyprávěl o vystoupení téhle skupiny na Mástru ... celkově o ničem z Mástru ... No jistí si můžete být tím, že to bylo naprosto legen-počkejte si-a budete si muset počkat opravdu dlouho-

Koukám, že tu rozjíždím pěknou sbírku básniček podle alb: nejdříve Kazatelé noci, teď Symfonie noci, bůh ví, kde to skončí ...

Ruiny

28. srpna 2013 v 21:55 | Fender |  Zážitky
Ano, ano ... ruiny .. nic jiného z mého blogu už nezbývá ... A čí je to vina? No raději se vyhněme odpovědi na tuto otázku ... můžeme to svádět na nepříznivý vítr, inflaci nebo korupci ... Podstatné je, že jsem se vrátil ... trochu. Sice mi už skončila práce (juchů-juchuchů), ale zase mi za chvíli začne škola, takže ono to s tou aktivitou zas tak slavné nebude (a kdy v mém případě bylo?)

Dobré ovšem je, že mi na blog vrátili ukazatel návštěvnosti (líbám ruce vznešenému týmu blog.cz), tudíž už mám i motivaci o něco se snažit.

Možná čekáte, že nyní vás přijdu zahlcovat sáhodlouhým vyprávěním o fesťáku Masters of Rock ... a možná nyní doufáte v to, že prohlásím, že už tak nudné články nikdy psát nebudu ... haha, tůdle, ony přijdou ... ale teď ještě ne. Sice jsem hned ve Zlíně sepisoval všechny poznatky a zážitky (a že jich sakra bylo), takže vše mám už sepsané, ale ... jsem líný to přepisovat do počítače. Takže to je vaše jediné štěstí, blahoslavte mou lenost. No a nebo můžete k mým mástr-článkům přistupovat kladně a nalhávat mi tady, jak se na ně těšíte ... Důležité je, že se na ně těším já. Já, já já, jenom já. Jsem totiž sklerotik a potřebuju si někam takhle své zážitky zapsat ... já bych byl za pár let schopen zapomenout i jak se jmenuju. Proč si myslíte, že chodím furt ten blog kontrolovat - no abych na to nezapomněl!

Ale tenhle článek vlastně původně neměl být věnovaný tlachání o ničem ... chtěl jsem vás seznámit s jistými ruinami ...Vidíte, jak je to krásně symbolické slovo, nádherně se hodí pro tento blog! Ale já mám nyní na mysli opravdu zříceniny hradu ... tedy rovnou dvou hradů: Louzek a Pořešín. Možná je znáte, možná ne ... Já je až do dneška neznal.

Původně jsme na dnešek naplánovali, že vyrazíme na Lipno na stezku v korunách stromů. Ale začalo nám pršet. Ne, nebudu na ten déšť nadávat, protože jsem na Lipno stejně nechtěl, ale na druhou stranu jsem nechtěl ani zůstávat doma. To je taková ztráta času. A pak někdo přišel s návrhem, že vyrazíme na Louzek. Nikdo o ničem takovém nikdy neslyšel ... takže jsme na to okamžitě kývli, sbalili se a vyrazili ... Věděli jsme jen to, že je to zhruba sedm kilometrů za Kaplicí ... Ale světe div se, my ho opravdu našli.
Pravda, nic moc z Louzku nezbylo ... a to počasí taky nebylo zrovna dvakrát na objevování zřícenin nejvhodnější. Ovšem to, že by nám mohlo být nepohodlné brodit se promáčenou loukou a že by mohlo být i dokonce nebezpečné pohybovat se po podmáčených strmých svazích, nám došlo až později. Ať už lilo sebevíc, dobyli jsme Louzek!



Cestou na Louzek jsme si ovšem všimli cedule upozorňující na ještě jeden hrad, Pořešín. Celí promočení, ale nadšení z úspěšné výpravy (přičemž jsme se však stihli asi dvakrát ztratit) jsme se vydali na Pořešín.

Zatímco z Louzku se zachovaly dvě děravé stěny kdesi uprostřed hustého lesa, kam ani nevedla pořádně značená stezka, Pořešín byl krásně upravovaný a rozlehlý areál. Všechna ta posekaná tráva, vykácené stromy, nové můstky přes propasti a dřevěné chajdy a bílé stany restaurátorů však působily tak úzkostně, neútulně, nehistoricky a zcela nevhodně, že mi byl ztracený Louzek daleko sympatičtější.
Pravdou ovšem je, že z Pořešína toho zbylo daleko víc a to i přesto, že pochází pravděpodobně z dávnější doby (1270). A jak jsme tam tak lezli (a šplhali na deset metrů vysoké stěny - ale psst), začal mě nakonec přeci jen i Pořešín uchvacovat ... asi právě tím, že jsme tam mohli zcela beztrestně (a zdarma!) vyšplhat, kam se nám jen zachtělo.





Nemůžu popřít (a ani nechci), že mě hrady začaly zajímat a bavit ... zítra proto vyrazíme hledat další zříceniny. Už jsme si vyhlédli Sokolčí a tvrz Tichá - kde ovšem doopravdy skončíme, neví nikdo. Dnes jsme málem, když jsme se motali z Pořešína, skončili v Rakousku ... tak třeba tam zítra už doopravdy dorazíme.

A třeba taky už hned zítra napíšu další článek ... ale teď mi to přijde spíš jako vtip, planá výhružka nebo smyšlená historka než jako skutečný plán. Kdo ví. Já bych rád. Opravdu moc rád bych se zase na blog vrátil ... chtěl jsem už tehdy, když jsem sem hodil ty ukázky designů, ale ... Už jsem vám říkal, že jsem líný? No líný, spíš jsem naprostý flegmatik ... Řeknu si "Jo, tak na ten blog půjdu." a záhy "Kašlu na to, svět se nezboří."

Tak snad ... snad z něj zbyde víc než jen ruiny.

Designy pro Stefi - tři verze plné koní

2. srpna 2013 v 17:32 | Fender |  Má grafika
Ani jsem nikoho neoběhl, ani jsem pyšně neohlašoval, jak jsem se vrátil, jenom jsem se celý den věnoval grafice. Tenhle týden mě to opravud začalo bavit více než obvykle. Tak jsem toho využil a udělal design pro Stefi. Konkrétně jsem dodělal dvě nové verze.

A tady všechny jsou:


Tento design je nejstarší, bez doplňků a není nikde nastavený.

-------


Design měl být modrý, ale já se přesto opovážil zkusit i jinak barevnou verzi - hnědou. Tento design má své bonusky a je nastaven ZDE.

----------


Tento design by mohl požadavky splňovat asi nejvíc ze všech. Má všechny doplňky a nastavený je ZDE.

Snad se aspoň jedna verze Stefi zalíbí .. pokud ano, napiš mi prosím na mail své heslo a já ti to nastavím. Pokud ne, hold se pokusím vymyslet ještě jednu verzi. :P

Design na přání: Lehkomyslnost je formou krutosti

2. srpna 2013 v 12:41 | Fender |  Má grafika
Vím, že jsem se přes prázdniny blogu vůbec nevěnoval ... ale já za to nemůžu! Stále musím živit těch deset imaginárních krků ... a jsem lenoch ... neměl jsem zkrátka ani v nejmenším chuť dělat cokoliv produktivního, do čehož jsem řadil i psaní. Stále řadím. Namísto toho jsem se pustil do sledování seriálů, například Vikingové jsou opravdu dobrý kousek! To je takový příjemný oddechový krváček plný severské mytologie a tradic ... rozhodně je to tedy více důvěryhodné než film Thor.

Ale nevrátil jsem se, abych vám tu kecal o seriálech a o své znuděnosti, naopak přišel jsem ohlásit velkolepý návrat. Který tedy zas tak velkolepý nebude, ale ... co už. Jsem tu. Zase. A vracím se, jak už mívám ve zvyku, s grafikou. Sice jsem se nechal definitivně vyřadit kvůli nedostatku času z jedné grafické soutěže - to není nic pro mě - ale to neznamená, že bych se na grafiku celkově vykašlal. Jen jsem neměl dlouho inspiraci ...

Každopádně asi předevčírem mě Rosamarie požádala, abych jí stvořil design pro povídkový blog. A já ho opravdu udělal. Poměrně brzo na můj styl, když si vybavím, že už asi dva měsíce mi kdesi zahnívají objednávky jiných blogerů .. ale nemůžu za to! Prostě jsem neměl doposud chuť cokoliv dělat. Teď už ale mám, takže vás začnu asi zase zahlcovat nějakými zbytečnými články ... kterým budou vévodit články o Mástru ... je to sice už aboslutně neaktuální, ale já bych je sem rád sepsal, abych si mohl třeba i sám za nějakých pár let zavzpomínat .. olé.

A nyní k designu:

Nedostal jsem přesné zadání, ale zhruba něco takovéhleho by se mně osobně pro povídkový blog líbilo ... jediný důvod, proč tam něco takovéhleho nemám, je ten, že mé povídky jsou o něco více krvavější, takže cosi takto mírumilovného by se k tomu nehodilo, ani kdybych tam místo medailonku dal motorovku ... ale to sem teď nepatří.

Původně jsem zpracoval verzi modrou, ale to mi přišlo tak chladné a neútulné, až jsem to prostě musel přebarvit, takhle se mi to zdá být lepší. Dnes ano. Včera jsem proti té oranžové měl taky výhrady. Ale na tom nesejde, podstatný je názor Rose a ta mi deisgn včera poměrně i chválila. To mě těší.
TADY je design prozatím nastavený. Rose ho nastavím asi během dneška.

Satan je naživu ... a zve vás ke hře

6. července 2013 v 17:35 | Xavier, Sariel, Fosgen - říkejte mi, jak chcete... |  Oznámení a upozornění
Dobře, onen název článku je trochu egoistický ... tedy egoistický v případě, že bych považoval sebe za Satana a Satana zase za něco či někoho ohromně mocného ... tudíž i sebe bych považoval za někoho mocnějšího, než je Brumbál ... A nebo bych mohl přestat číst Pottera a poslouchat Powerwolf. Haha, dobrý vtip. Nepřestanu. A nepřestanu asi ani psát zdlouhavé úvody o ničem. Ne, tady v té části se nic podstatného opravdu nedozvíte, jen to, že jsem šťastný a prakticky na sebe i hrdý, i když jsem blog zase pár týdnů ignoroval. Ne ovšem záměrně. Na tento svůj palác jsem myslel prakticky denně, ale copak mám čas sem chodit, když pracuji a ještě ke všemu se věnuji Magoniterisu?


Magoniteris ... hmm ... že netušíte, oč jde? Nevím, zda se divit, či ne. Je to už poměrně dávno, co jsem vám sem psal o jedné blogové RPG hře s názvem Magoniteris, kterou jsem s partou přátel v dubnu rozjel. No a nyní - ano, očekáváte správně - přichází nábor. Nebo pozvánka, aby to neznělo tak, že vás do něčeho nutím. Neboť já vás rozhodně nenutím.

Víte, já opravdu vždy miloval tento typ her takto na blozích - snad díky té nezaměnitelné atmosféře plné přátelství. Ale zápal pro hraní mi nikdy nevydržel příliš dlouho, byť byl cíl hry sebelákavější (nejednou jsem se stal udatným hrdinou, který měl ovládnout království a dovést je na výsluní). Jenže ten můj zápal vyprchal snad pouze proto, že cíl byl sice daný, ale směr, jakým se vydat, nikoliv. Zkrátka v takovýchto hrách se opravdu málokdy někam dostanete, neboť i když se zpočátku zdá, že všechno bude záviset jen na vaší vůli, závisí i na vůli spoluhráčů ... a na jejich aktivitě. A na tu není vždy spoleh.


Abych se vrátil k tomu podstatnému! Magoniteris je hra z prostředí stejnojmenného magického městečka. Dalo by se říct, že cílem je dosáhnout významného postavení mezi tamější elitou, do něčeho zasáhnout, změnit chod a město rozšířit. Rozšířit, neboť se tam zatím nachází jen klub Güll [gyl] (který si za ten jeden rok už stihl získat svou temnou pověst, oplývá legendami o "dvou pomatených barmanech" a dominuje začarovaným, skrytým kumbálem, kde najdete vše a který v prvotních návrzích rozhodně nebyl), knihovna (kterou otevíráme v září a nyní probíhá soutěž o její design), nákupní centrum Morbus (kam se hrabe Palladium) a hlavní pilíř - Magoniterisská akademie magických umění, postačí MAMU (jakákoliv podobnost s názvy typu JAMU, DAMU a FAMU je jen náhodná).

Plán městečka:

Jak už jsem říkal, někdy je nesmírně těžké se ke svému cíli dostat, a proto máme ve městě naši MAMU, která je hlavní náplní hry. Nabízím tedy nyní potencionálním zájemcům místo studenta na této naší škole. Zdůrazňuji, že nejde o žádnou kopii Bradavic. Jediný předmět, který na Bradavice přímo odkazuje, jsou Zaklínadla, která jsou volitelným předmětem a přinášejí do naší slovanské MAMU vlivy západní magie, která se vyučuje právě v Bradavicích.


Narozdíl od Bradavic neposíláme studenty do čtyř kolejí podle jejich osobností, nýbrž do tří oborů podle jejich zájmů. Hlavní rozdíl je v tom, že pro každý obor existují jiné povinné předměty. Studenti na naši akademii nastupují mnohdy naprosto neposkvrnění magií a nepoznamenáni jejími účinky, tudíž se v nich míchají schopnosti vítané pro všechny naše obory. Časem však, když se student zaměří na jeden obor, přestane ovládat síly využívané v jiném oboru, pakliže před nimi upřednostní jiné. Snad to říkám dostatečně pochopitelně. Zkrátka, pakliže byste si vybrali první obor a po třech letech jeho studia si chtěli jako volitelný předmět přidat předmět druhého oboru, nevynikali byste v něm tak dobře, jako kdybyste jej studovali od počátku nebo vyloženě patřili do druhého oboru.

Obory máme následující:
Baby Jagy + Dědové Jagové - tohle je velmi specifický obor; člověk, který jej nestuduje, není ani v prvním ročníku (tedy neposkvrněn vlivem jiného oboru) schopen ovládat všechna zaklínadla přesně tak jako právě BJ a DJ. Kdo vystuduje tento obor, může se stát mocným vládcem.
Divodějové - toto je obor velmi spjatý s přírodou; člověk, který se jej bude učit, by se mohl naučit i ošálit smrt.
Mágofágové - každý, kdo vystuduje tento obor, bude schopen ovlivnit svou i cizí budoucnost.

Znaky oborů:
Ve zkratce jsem vám prakticky řekl nejvyšší cíle těchto oborů. Vedle předmětů typu Zaklínadla však máme i předměty zaměřující se na jazyky (například Rusko-česká zaklínadla), spoustu kroužků pro milovníky různých fandomů (Eragon, LOTR), předměty a kroužky, které by vás mohly připravit i na běžný život a studia jistých fakult vysokých škol (Biologie, Fiktivní filosofie, Grafikós, Mytologie), ale především velmi důležité předměty, které pomáhají rozvíjet kreativitu a fantazii - s čímž pomáhají vesměs všechny naše předměty, ale já vypíchnu třeba ještě doposud nezmíněnou Alchymii (kde se dozvíte i něco o slavné minulosti), Výrobu kouzelných předmětů (velice pozoruhodný předmět), Vlastní přeměnu (Chcete zjistit, co se děje s tělem, když se snažíte přeměnit na pegase, draka či jen obyčejnou vránu?) a například i Magickou historii, kde se dozvíte vše o původu magie a tradic.

Znak školy:

Nyní tedy otevíráme znovu registraci pro studenty do prvního ročníku a to sice TADY. Vyplníte přihlášku do komentářů a v září nám začne nový školní rok. Pokud se bojíte, že byste neměli dostatek času, musím upozornit, že škola by vám zabrala maximálně tři hodiny týdně. Zatím nemohu říct s určitostí, jaké tři hodin, neboť teprve zítra proběhne učitelská porada, kde se stanoví - snad! - nový rozvrh pro prvák i druhák. Školní rok u nás trvá 4 měsíce: od září do prosince. Pak jsou dva měsíce prázdniny a setkáme se opět v březnu.

již neaktuální rozvrh:

Výuka a vůbec veškeré konverzace (i nezávazné pokecy v oborových místnostech či slavnosti v klubu Güll) probíhají na chatu. Více si o tom můžete přečíst zde nebo, pokud by vás to zaujalo a nebavilo vás číst, se mě můžete přímo zeptat. Každopádně ještě někdy ke konci července budeme pořádat v klubu studentský sraz, kde bychom chtěli s druháky probrat organizaci školního roku a s budoucími prváky se řádně přivítat a ukázat jim, jak co funguje. Registarce zůstane otevřena asi až do 25.8., takže ještě jeden podobný sraz pro nově registrované proběhne v srpnu.


Staňte se tedy i vy našimi studenty, vyzkoušejte si život Baby Jagy, Divoděje nebo Mágofága, pomozte nám rozšířit magický svět, nalezněte si nové přátele s podobnými zájmy a podobným střelením!

Věřím, že by vás všcehny hra mohla zaujmout. Pakliže by vás nezaujala, nemusíte se bát mi to napsat, není problém se ze hry odhlásit, ale mrzelo by mě, kdybyste to radikálně zamítli, aniž byste vyzkoušeli, oč vlastně jde!


V minulém roce, ještě před odstartováním prvního ročníku, se mnou jedna dobrá přítelkyně udělala ohledně této naší nové hry rozhovor pro server Kamoska.cz a teď o prázdninách se pravděpodobně objeví druhý rozhovor o pokračování, pakliže by vás to zajímalo.

Na všechny se budu jako zástupce ředitelky, učitel Mytologie, pomocný inspektor a vedoucí oboru Mágofágů moc těšit! ;)

Xavier alias





Tímto článkem se s vámi prozatím pravděpodobně loučím. 10.7. vyjíždíme do Zlína a až do mého návratu, pravděpodobně i po něm, bych zde chtěl tento článek nechat, abyste věděli, že máte tu možnost se k nám zapsat.

Přeji vám tedy všem krásné prázdniny, děkuji všem, co se zaregistrují a zatím ZDAR!

Ananas

25. června 2013 v 14:24 | Fender |  Mé básně
Kdó je tady lempl?!! Xávier je lempl!
Náhodou není! Dřu jako kůň, abych uživil všech těch deset hladových krků ... Ne, nechci tím naznačit, že jsem desetihlavý drak (na škodu by to nebylo), ale že mám velkou rodinu, kterou musím uživit ... ale já ji nemám ... zatím ne ... Vymyslel jsem si ji, abyste se mnou měli soucit a tudíž mě nehubovali za tak dlouhou nepřítomnost. Já za to nemůžu, první věta tohoto sdělení je totiž pravdivá: dřu jako kůň. Mám toho opravdu moc. Do školy už nechodím - tedy měl bych, zítra tam asi zajdu, ale už máme uzavřenou absenci, takže to není povinné, dalo by se říct.

Bohužel teď tedy nemám na blog moc času ... to až o prázdninách. Ano, o prázdninách tu budu snad už denně! I když to taky není moc zdravé .. nicméně se na návrat těším. Odhlasovali jsme si tuším taky, že bychom mohli uspořádat nějakou oslavu narozenin mého blogu - uspořádám, asi 1.7. - máte čas?

Ale tento článek bych chtěl přeci jen opět vyplnit hlavně básní ... Nevím, čím to je, poslední dobou se mi ve verších píše hrozně dobře. A tuto báseň jsem psal s myšlenkou na někoho určitého. Rozhodně to neznamená, že by to byla nějak zvlášť kvalitní báseň. Ale i tak ji sem dám ... je totiž i pro mě záhadou. Já nevím, kdo jsem, nevím, co cítím (co cítím k sobě, natož ke komukoliv jinému) a pak ze mě vypadne něco takovéhleho ... A já vskutku netuším, zda se chci rozloučit či blížit ... Prostě jsem to napsal - napsal zcela zasněn. A pak kouknu a papír je plný. A to i přesto, že nemám rád ananas.

Ananas
Můj hrad už se zřítil,
každý baron na ty ruiny pliv'.
Sen už se rozplynul,
hlas mojí múzy dávno ztich'.

Z majestátu mého zbylo jedno tělo!
A to chci odevzdat jen Tobě …

Mozek už se rozpad',
avšak dál bije srdce mé.
Přiživují se černí hadi
Na temné duši ztrápené.

A z majestátu mého nezbylo už nic!
Své vény odevzdávám Tobě …

Ať stříká krev, ať zbrotí zem, ať vím, že stále žiju!
Probodni ruce mé a seber mi mou sílu.
Jinak bych tě zmáčk' a nikdy víc nepustil…
… za odpuštění neprosil…

Jiskra v očích pohasla
a hle - tu někdo leží!
Ten, jemuž puklo srdce,
kdo prožil život ve lži …

Z majestátu mého zbyla jsi jen ty.
Daruji ti ananas!

Další články